pondělí 29. září 2014

Nahé podkroví

Střípky z odhalené komory, z nichž už komoru nikdo nesloží, ale atmosféru tohoto prostoru možná ano.





neděle 28. září 2014

Jako staří písaři

Pohádky umí krásně idealizovat dřívější těžké časy plné dřiny pro obživu a dobu bez různých technických vymožeností. Řekla bych, že asi každý někdy s podobnou pohnutkou alespoň na chvilku zatoužil držet v ruce ptačí brk, moct ho máčet v kalamáři a psát důležitou zprávu. Ale ať to zkrátím. Anežka našla pírko a nedala jinak, než se si s ním chce vyzkoušet psát.


Barvy si vybrala znamenitě. Hezké podzimní dny!


středa 24. září 2014

Nejmenší koupelna

Nejmenší koupelna široko daleko byla bezpochyby ta z našeho podkroví.




Teď už se dávno pracuje na nové, o něco málo větší podobě.


O několik měsíců později...


Teď mám konečně pocit, že se buduje, ne jen bourá. Vana sedí na svém místě, odpady připavené i zateplené. Po dnešku je vylitá podlaha. Jen se ne a ne rozhodnout pro správnou dlažbu. Bude ale krásná, i kdyby by to bylo nakonec lino :)


sobota 20. září 2014

Zázrak jménem pavučina

Bíle malované pavučiny kopírují na louce stín, kde z nich slunce zatím nestačilo vypít rosu. Spousta a spousta pavučin, jedna vedle druhé i v místech, kde bych je nečekala. Jedinečné umění, co mě táhne do polí s foťákem.


 

Jednoho rána jsem našla v pavučinách dokonce lapenou duhu.


středa 17. září 2014

Kuriozity z temných koutů

Práce na podkroví pomalu postupují i do posledních koutů domku. Vlastně už postoupily do úplně toho posledního - do šikminy za komínem. Museli jsme přeskupit spoustu starých věcí. Nejjednodušší to bylo s knihami, které už mají nový domov v antikvariátu.


Pár knih jsem si nechala. Zůstaly mé oblíbené detektivky (které jsem nedávno hledala a nemohla NIKDE najít), pohádkové knížky a tahle, co mi je povědomá názvem, ale přesvědčil mě hlavně obal.


A našlo se i pár vyloženě skvostů...

Ano, pátek 12. listopadu 1982. Noviny starší jak já...

Jako nové :)

sobota 13. září 2014

Kavárna s velkým K

Dnes, mimo otvíračku, v příjemné společnosti, jedno pozvání na kávu a pro mě malinová limonáda.


Víc se nerozepíši. Hrozí mi, že článek zůstane neuložen - narozdíl od mojí hlavy záhy uložené na klávesnici. Dobrou noc.

pátek 5. září 2014

Malá velká radost dne

Ulehání do čerstvě povlečené postele se mi nemá šanci přejíst. Převlékání postele je totiž tak neoblíbená činnost, že jí nehodlám provozovat víc, než je nezbytně nutné. Pokaždé během boje cípů s rohy je mi jasné, že každé to dvoumetrové monstrum má nademnou minimálně jednočtvrtinovou převahu. A to není fér.
Po prvním týdnu školy a zárověň školky se na tu vůni právě sundaného prádla ze šňůry těším dokonce ještě víc než obvykle. Dnes bylo opravdu nádherně.


Teď ještě po tmě najít, kam tam Josífek zašil půlku rohlíku...

úterý 2. září 2014

Střípky ze života školních dětí

Hned druhý den školy jsme měli tu čest se školníkem - a to jsme ráno s manželem odcházeli už před prvním zvoněním.
Tondu jsem odpoledne nemohla dostat ze školky.
Z lesní školky nikdy nemohl odejít, aniž by si nepůjčil nějaké autíčko nebo si alespoň nenasyslil nějaký klacík. Cokoliv do ruky. Tentokrát tušil, že mu autíčko domů asi neprojde. Po chvilce nasazení to s ním vzdala samotná paní ředitelka - uhrál to alespoň na kousek černé modelíny.
Černá modelína našla nový domov nejspíš někde na piánu v základní umělecké škole, kde se Tonda zuřivě přetahoval s Anežkou o obě piána, co ve třídě byla. Já zatím s předstíraným stoickým klidem s učitelkou domlouvala, který ten z posledních dvou volných termínů bude méně na nic.
Máme připravenou tašku na zítra už od šesti hodin.
Čekala jsem, jak dostanu vyčiněno, že jsem Anežce dala do školy jen vodu s nakrájeným ovocem. Místo toho si novou láhev hýčkala ještě odpoledne doma a nadšeně si pomlaskávala.
Cítím se jako hrdinná matka.


Prvního září

Jednou to přijít muselo...

Toníček jde poprvé do státní školky
Anežky první den ve škole a pasování na prvňáčka přímo od pana starosty