čtvrtek 30. dubna 2015

První jarní úroda z Polabí

Jaro pro mě začalo až včera s první čerstvou úrodou v bedýnce. Už bylo na čase. Hustá chumelenice v úterý odpoledne nebyla zrovna zářným příkladem, jaké bych si přála mít jaro. Ale on se stejně vlastně nikdo neptá.




úterý 28. dubna 2015

Papíroviny

Posledně jsem z prodejny statečně odešla bez Moleskinu, abych si ho mohla přát k svátku. Dnes jsem se pro něj neméně statečně vrátila. Původně jsem myslela, že si návrhy a poznámky budu ještě chvilku čmárat do různých bloků, co tu máme. Vyléčila jsem se ve chvíli, kdy jsem se vrátila ke svému stolu a na něm ležely vytrhané jednotlivé papíry se všemi poznámkami a na staronovém bloku tkvělo cizí dílo.
Miláček Anežka je přímo grafomanka. Maluje pořád, každý notýsek jí patří. Ve škole je stále o krok dopředu před učitelkou, která ji během hodiny zabaví pět papírků a pořád netuší, odkud tahá nové. Nad jejími komiksy se bavím, ovšem mívají stejný osud jako všechny záhy odložené výkresy, které mizí a zase se objevují nebo taky ne.


Ale zpět k obchodu. Neodešla jsem totiž jen s notesem. Manžela mezi tituly v regálu zaujala kniha o architektuře a neprozřetelně mi ji ukázal. Potřebuji si rozšířit obzory...

Prodejny Neoluxor, Abeceda architektury DOMY, ze 399 Kč zlevněno na 119 Kč do konce dubna
A z kokedamí perspektivy je taky prima.


neděle 26. dubna 2015

Týdenní rekapitulace

Ve foťáku mi uvízlo za poslední týden jen pár jednotlivých fotek, dohromady z toho mám stručnou týdenní rekapitulaci do občasníku: Anežčina dekorace z toaletního papíru objevivší se na záchodě, dlouho přané (staro)nové hodiny z aukra a nová Josefova libůstka.

Asi to dítě bude praštěné po mě...
Nové bakelitové hodiny ještě čeká renovace, místo už ale mají jisté.
V noci se několikrát stěhuje, nejčastěji na kraj postele, kde tvrdě usne. Takřka každou noc máme teď s muzikou...
Do rekapitulace patří i moje účast v soutěži o lampičku. Pokud se Vám chce si ještě zahlasovat formou lajků, můžete do pondělní půlnoci (27. 4.) zde. Děkuji!

čtvrtek 23. dubna 2015

Designové Mléko

Unikátní soutěž o lampičku Milk vymyslel eshop DesignVille. Soutěžící měli za úkol vytvořit na Pinterestu nástěnku z produktů eshopu. Z přihlášených 34 nástěnek pak porota vybrala 7 finalistů s nejhezčími nástěnkami.

Ve fanouškovské základně Ma Maison Blanche si nedělám naději, přesto mě potěší, pokud se rozhodnete hlasovat pro moji soutěžní nástěnku formou lajku na FB.

Celý princip narozeninové soutěže je geniální po všech stránkách. Lajky a piny rázem lítají po celém Internetě jako dokonalá reklama v podstatě zadarmo. Jen té porotě jsem výběr nezáviděla ani trochu. Plusem je pro mě rozhodně důkladné seznámení s celým sortimentem (Máš radost, drahý, viď? Já také.). Některé fotografie budu ráda propagovat dál. Také jsem prověřila opět svoji soutěživost - člověk při tom čekání na vyhodnocení hned lépe nese jeden z povzdechů paní učitelky na třídní schůzce: "Anežka je strašně soutěživá, ale strašně...!" Však je vlastně moje. Ani z toho nevyroste...


Pokud se Vám moje nástěnka líbí, lajkujte a sdílejte odkaz, a já se tu pokusím zase chvíli nikde nesoutěžit :)

Lampa Milk od &tradition, to je oč tu běží

pondělí 20. dubna 2015

Kopretinová

Jako malá (ještě menší) si vzpomínám, jak pro mě byly kopretiny vzácné. Louku za domem vždy na jaře posely květy pampelišek, později v létě pak žluté a fialové květy, co ani nevím, jak se jmenují, i růžové a bílé (vím, jetel!)... ale kopretiny byly vždy jen jeden jediný trs na okraji louky. Abych tu romantiku trochu rozčísla, tak konkrétně u sousedovic popelnice to bylo. Než jednou zvítězila sekačka nebo něco takového ještě víc neromantického. Od té doby jsem tu kopretiny nepotkala, jen jsem si je moc přála na zahradě mít - považte ty škubané kytice do vázy ze všeho toho bejlího, bez kopretin zkrátka nejsou ono.


Až jsem je teď potkala v IKEA. A byla jsem jasná.
Doma jsem sice nenašla žádný rozměrově odpovídající obal, ale lepidlo a dva papírové pytlíky od hub to zatím spravily. Ven květináč přemístím až někdy... později.


neděle 19. dubna 2015

Mýdlo na vlasy

Dobré dvě desítky let jsem žila v tom, že šampony jsou jen tekuté. Pak jsem objevila suché šampony, které mě zachraňují před mytím hlavy skoro každý den. Ale ještě dalších téměř 10 let mi trval objev tuhých šamponů. Tyhle fotogenické kostičky jsem dostala v Praze od kamarádky a určitě budu zase loudit, až mi dojdou. Fungující přírodní šampon, co bohatě pění, je totiž zjevení.

Od shora: pro zdravou pokožku hlavy, pro blondýny a pro brunety
Ušlechtilý nápad v krásném provedení

pátek 17. dubna 2015

S Luckou na černo

Další ze seznamu, co v tomhle životě musím zažít, jsem si odškrtla ve středu. Poprvé bez všech dětí jsme si vyrazili na noc na koncert Arakainu a Lucie Bílé. Žijeme i odpadáme z toho do dnes, dlouho mě takhle nebolelo celé tělo. Úžasný zážitek!


Malý vzrůst mi občas pomáhá se protlačit dopředu. K vzteku je, když je před vámi bariéra z dvoumetrových lidí, to mám prostě do konce koncertu smůlu. Tentokrát jsem "to štěstí" měla, ač jen v jednom vydání, za to s paroháčem vytrčeným nad hlavou a s hárem metajícím v průměru jednoho metru. Manžel to komentoval slovy: "Jediný klepač hlavy a my ho vyfasujem před sebe", což mě spolehlivě odbouralo na celé vystoupení předkapely. Výhodu to mělo. Rozhledně za chvíli vyschlo hrdlo a na hlavní program jsem se dostala zhruba do třetí řady.


Svoji jedinou použitelnější fotku jsem nahrála na Instagram. Tyhle jsem vykradla manželovi z telefonu zatímco teď spí, tak pšššššššššt! Má je hezčí ale jen kvůli vyšším rukám, to je snad jasné :)



úterý 14. dubna 2015

Jednoduchá krása mezi řádky

Jaro se mnou mává a to především v obchodech u stojanů s oblečením. Vlastně nejen tam. Podlehla jsem i velikonoční nadílce na ZOOTu. Dnes jsem uklízela krabici, co tu včera nechal pošťák, a ze dna vyndala první číslo jejich nového časopisu s Aňou Geislerovou na obálce. Celkem z něj bolí nohy, protože jsem se hluboce začetla tak, jak jsem byla - postavená jen na jedné noze, bokem opřená o křeslo.


Zbožňuji současnou typografii, co si nedělá hlavu ze zaplnění celé stránky, ba naopak, textu jen tolik, kolik je potřeba. Jednoduché fonty, bílé stránky, nádherné fotografie, vtip a nápad.
Ostatně takové bude i nové tištěné číslo magazínu SOFFA, jež dnes vyšlo a u kterého mě nepřestává udivovat, jaká krása může co dva měsíce vznikat přímo v Čechách.

Až budu velká holka, chtěla bych v tak kreativních týmech pracovat!

pondělí 13. dubna 2015

Venku

Opět se mi dere na mysl píseň od Svěráka a Uhlíře Jaro dělá pokusy, vystrkuje... fialky. Máme jich pod okny vysetých stovky. Jen se před námi ukrývají na nenápadném stinném místě a málem jsem tak o nich ani nevěděla.

Před týdnem, kdy jsme stavěli sněhuláka, a dnes

Práce na zahradě, děti venku... Začala trampolínová sezóna.

Trampolínaman

sobota 11. dubna 2015

Cesta z města

Kamarádka z Plzně v lednu zabodla prst do kalendáře na datum 11. dubna, kdy se sejdeme (spolu s dalšími) v Praze. A takový bezdětný den není vůbec marná věc!

Odpoledne jsme zašité dobře zásobované v Choco Café a ani po čtyřech hodinách se nám žádné nechce domů. Cestou na metro naše partička burácí smíchem nad tématy hodné výrazně nižší věkové skupiny. V půl sedmé je loučení nevyhnutelné, posledních pár vět v průvanu metra a vyrážím na cestu domů. Přestoupím do totálně plného vagónu a zoufale koukám po tyčích na držení. Nejbližší se nachází vysoko nad moji hlavou, až moje bezradnost nedá ženě vedle mě a nabídne mi k přidržení svoje rámě. Její spolucestující neváhá a podává mi kelímek z Costa Café se slovy "V našich vozech se podává i čerstvá káva". Tu s díky odmítám a musím odmítnout i pozvání do divadla. Což mě teď mrzí, protože jsem neudržela místo, kam bych vás teď na ochotníky pozvala. Vím jen datum 17. nebo 18. května. Ale to vlastně vůbec nevadí, vyražte kamkoliv, je to prima!

(Mírně pochroumaný) suvenýr - ještě jsme nikde neochutnali všude velebené makronky, zítra napravíme

pondělí 6. dubna 2015

Kropenaté

Letos jsem mohla být na ozdobená vajíčka po dlouhé době hrdá. Kropenatá vajíčka á la přerostlá křepelčí vajíčka přitom nejsou nikterak složitá. Pro jistotu si ale návod poznamenám pro příště. Tyrkysová je manželova nejoblíbenější barva a já do ní šla letos zcela dobrovolně - z toho už se nevyvléknu...



Návod na kropenatá vajíčka:
V jedné deci horké vody smíchejte modrou barvu na vajíčka s půlkou zelené. Když se celou dobu barva ve sklenici zahřívá, barví rychleji a dosáhne tak snadněji sytějších odstínů. Po cca třech minutách vajíčko ze sklenice vytáhněte a otřete hadříkem do sucha. Na řadu pak přijde starý kartáček na zuby, kterým na vajíčka palcem nastříkejte hnědou/černou vodovku. Čím více se barva předem naředí, tím jsou kapky větší a efektnější. Naopak téměř suchá barva udělá úplně drobnou krupičku. Doporučuji obložit vše v dosahu novinami a na ruku rukavici.

***

Anežka s dědou si podle fotek Velikonoce vyloženě užili! Jen mě mrzí, že jsem nevyfotila dědečka omlazujícího babičku po vzoru kovbojů s druhou rukou mávající nad hlavou pomyslným lasem :))


Jinak se mi ale asi poprvé podařilo udělat fotku omylem s takovým výsledkem. Je na ni všechno i nic. Velikonoční ráno u babičky.


neděle 5. dubna 2015

Velký pátek v neděli

Jak jsem měla poslední dny pocit, že Velikonoce se mě letos snad ani netýkají, málem jsem se dneska ztrhala. Ještě dopoledne při zdobení vajíček jsem netušila, že se mi chce chystat hledání pokladu. Ani jsem nevěděla, že se mi chce péct sušenky, aby měl i Josífek v pokladu něco na zub. Nenapadlo by mě ani skládání básničky a kreslení mapy... A přeci.

Psát psacím krasopisně je řehole. Zařekla jsem se, že potřetí to už rozhodně přepisovat nebudu, upadla by mi ruka. Učitelé na prvním stupni jsou masochisti!

Otvírání pokladů na Velký pátek si Anežka vybavila, ale ve čtyři odpoledne už na to nemá dostatečně aktivní matku. Tak holt dneska. Ušetřena jsem ale nebyla: "A proč jsme nehledali poklad na Velký pátek, mami?"


Zajíčci jsou podle návodu z Pinterestu. Naplnila jsem je ovesnými sušenkami a přidala jsem ulitá křídová vajíčka z loňského Tchiba - což je mimochodem výborná nesladká varianta výslužky pro batolata, co ještě netuší, o co je soudný rodič obírá.




Tolik k idylickému odpoledni. Následovala totiž bitka o králíčka s růžovou mašlí...