Kopretinová

Jako malá (ještě menší) si vzpomínám, jak pro mě byly kopretiny vzácné. Louku za domem vždy na jaře posely květy pampelišek, později v létě pak žluté a fialové květy, co ani nevím, jak se jmenují, i růžové a bílé (vím, jetel!)... ale kopretiny byly vždy jen jeden jediný trs na okraji louky. Abych tu romantiku trochu rozčísla, tak konkrétně u sousedovic popelnice to bylo. Než jednou zvítězila sekačka nebo něco takového ještě víc neromantického. Od té doby jsem tu kopretiny nepotkala, jen jsem si je moc přála na zahradě mít - považte ty škubané kytice do vázy ze všeho toho bejlího, bez kopretin zkrátka nejsou ono.

Až jsem je teď potkala v IKEA. A byla jsem jasná.
Doma jsem sice nenašla žádný rozměrově odpovídající obal, ale lepidlo a dva papírové pytlíky od hub to zatím spravily. Ven květináč přemístím až někdy... později.