sobota 31. prosince 2016

Narozeniny

Narozeniny v povánočním útlumu nejsou snadné. Přesto byly letos krásnější. Udělala jsem si je tak. Plán jsem měla už na Vánoce - myslím ten s nalakováním nehtů. No úplně nevyšel, ale od čeho bych potom měla ty narozeniny, že ano. Už jen jet sama na nákup po týdnu s dětmi doma bylo povyražení. Lak jsem dokonce dostala svěřený přímo ze salonu, mohla jsem se s barvou tedy odvázat, i kdyby nebyla ta pravá.
Ale byla a nemůžu se jí nabažit. No a pak rovnou dělat jednohubky. To se pochopitelně s čerstvým lakem úplně neshoduje. Tedy neshoduje se s velkým množstvím jednohubek, takže jeden talíř bude stačit... Připít si na návštěvu přijdou jen rodiče, to znamená donést každému vhodný nápoj, přiťuknout a... konverzovat. Hovor obstarávají tatínci, případně děsivá témata o politice nebo televizních zprávách.
Jenže Ježíšek donesl krásnou věc. Instatní ticho - krásná, velká, pochopitelně bílá - sluchátka. Neodolala jsem a zalezla jsem si s nimi do postele. Se sluchátky a hlasitým metalem. Kombinace, která mě spolehlivě pomůže vyčistit hlavu a nahradit sebehorší náladu příjemným uvolněním. Nu, možná klín klínem, kdo ví.

Zkuste si v novém roce také najít svůj žánr a dopřejte si občas něco jen ve své režii.
Zdraví a lásku do nového roku posílám za všechny Duchy.



PS: A ještě mám další novou oblíbenou hru - na květinářství. S Anežkou bychom už na jedno maličké měly (ostatně ta nejmenší vázička je pro barbíny...).

 

pátek 30. prosince 2016

Anežčiny

Babička prý slíbila na oslavu upéct srdíčkový dort. To bych chtěla zažít :) Co by ale matka pro dceru neudělala... třeba jako péct 25. prosince, když jsou všichni přeplácaní cukrovím, dort? Jasně, srdíčkový. Ale byl lehký a povedlo se mi ho rozkrojit nožem podélně a nepřeříznout. Že měl na výšku sotva tři centrimetry je pro mě o to víc k nepochopení, proč se mi to nikdy nepovedlo u dortů, ehm, dvojnásobně vyšších. Zlepšování budoucí praxí si nepřipouštím, nejsem dortový typ, kéžby to pochopily brzy i děti.



Recept si tu poznačím na příští tápání:
Lehký korpus
Vejce 2 ks
Polohrubá mouka 70 g
Prášek do pečiva 1 špetka
Cukr krupice 100 g
Teplá voda 2 lžíce
Olej 2 lžíce
Kakao 1 lžíce
(množství pouze pro formu 22 cm, lepší množství zdvojnásobit)

Žloutky jsem vyšlehala s cukrem a přidala vše ostatní kromě bílků - ty až v podobě sněhu nakonec. Ve vymazané formě si dort hověl v troubě do upečení zhruba 20 minut. Po vychladnutí a rozkrojení jsem ho naplnila plátky banánu, zalila horkým uvařeným pudinkem (4 dl mléka a jedno balení pudinkového prášku), přiklopila a vrch pokryla ušlehanou šlehačkou. Hotovo se vším všudy do hodiny.

středa 28. prosince 2016

Vánoční stromeček

Šílenství Vánoc je za námi, jupí. Přes samé pohádky se člověk ani nedostane k blogu, tak náročné to je.
Původně jsem chtěla psát o stromku, ale naše mikro verze je hodna jen jeho zdrobnělé verze. Tož vás o náš retro stromeček nechci ochudit. Větší by se nám sem prý nevešel. No i tak jsme měli co dělat pod ním dárky rozbalit. Deset lidí v jednom malém obýváčku přeci jen uvítá každou neexistující větvičku navíc.
Na ozdobu jsem letos použila mé oblíbené figurky z dětství. Teta v jejich domovské fabrice léta pracovala, a tak máme snad všechny postavičky, které byly, včetně typicky vánoční berušky, pandy a lva. Můj nej byl ale vždycky Mikuláš se sametovým kabátkem.





A víte o hezké stromečkové soutěži u La Femme Mimi? Zahlasovat pro svého favorita můžete do Tří králů. Já držím palce Evě!

úterý 20. prosince 2016

Kavárenským povalečem snadno a rychle


Jeden z hektických předvánočních týdnů jsme uzavřeli v kavárně se staršími dětmi. Toník byl z toho nápadu neuvěřitelně nadšený a měla jsem co dělat ho udržet neposkakujícího. Jenže marshmallow z horké čokolády rychle mizelo a v téhle kavárně mají tolik zajímavého. Bodejť by ne, když Hosana Café vznikla původně jako prodejna nábytku a dekorací. Koloniální styl není v sortimentu Šluknovského výběžku vůbec obvyklý, přidejte k tomu modely lodí a letadel a jako kluk jedna dva ztratíte hlavu. A jako máma zase nebudete chtít dát z ruky ty francouzské časopisy o bydlení, co na vás všude číhají. Když si vyberete správný den, bude vám k tomu hrát živá hudba. Aneb kavárenským povalečem snadno a rychle.






sobota 17. prosince 2016

Věšák na klobouky

Tolik radosti co udělala jedna krabice, do které se nám poprvé vejdou všechny šály a čepice! Že je nad ní ideální prostor pro naše klobouky jsem taky tušila. Chvíli mi pak trvalo přijít na jednoduchý způsob přidělání, ve zdi je totiž vedená elektrika. Na designové puntíky nebo kapky se doma zrovna netvářili. Kolečko dřeva je ale zadarmo a kloboukům sluší. Stačilo přilepit speciálním lepidlem, které unese 100 kg zátěž a jsem šťastná jako blecha.
A to ostatní? Že se se třemi dětmi doma něco někde neustále přeskupuje a přesouvá je běžný stav. Když se mi pak neuklizené věci po nějakém rozbouraném bunkru válely na schodech, zjistila jsem, že se mi tak vlastně líbí - kožešinu jsem jen narovnala přes krabici a poskládala na ní polštáře.




čtvrtek 15. prosince 2016

Místo kontrastů

Jinak nakupovat snad ani neumím. Nejdřív dvě hodiny otálení - mám koupit/nemám koupit? Abych se pak stejně vrátila zpátky a v letu pobrala pár kousků bez zkoušení - rychle, než mi ujede autobus. Ale v Signature store & cafe se opravdu špatně odolává. Snad jedině ceny to zachraňují. U stromečku však budu strašně překvapená ;)


Koncept mě nadchl. Chvíli si připadáte jak na posezení mezi popelnicemi, o kousek dál čeká na vaši zadnici zas luxusní kožená sedačka. A všude mezi tím spousta vystaveného zboží od českých a slovenských značek, známých i těch méně známých. K tomu všemu káva (prověřených) libereckých Nordbeans nebo domácí polévky od Le Camille.


Trošku rozdíl oproti září, kdy ještě tekl déšť po podlaze. Za ještě většího syrova jsem si to tam totiž prohlédla na workshopu se SOFFA, které stejný prostor hostí, jen o patro výše.


Jinak kavárna a obchod patří stejným klukům, kteří stojí za Radlickou kulturní sportovnou a Kavárnou co hledá jméno. Potkala jsem je na PechaKucha Night loni v Liberci, kde měli teprve plány dát dohromady další opuštěné prostory. Vnitroblock, jak celý holešovický komplex nazvali, museli při jeho velikosti vykřesat v nepředstavitelně krátkém čase. *smeknutí až na zem*
Tenhle článek o nich jsem si s chutí přečetla. Jen po něm teď už člověku přijde každý čas strávený doma úplně promarněný.

neděle 11. prosince 2016

Co tam bude?


Co ukrývají nadité ponožky, děti už ví. Tonda už tuší, jaký návod na Lego dostane 24. prosince, až nasbírá všechny kostičky, a z toho těšení nadskakuje každé otvírání ponožky. V malých ponožkách se skrývá lístek papíru, to také ví.
Bude dnes Hra, Překvapení nebo Úkol? Takový zápal pro každou verzi jsem ve snu nečekala. Nejlepší odměna.



úterý 6. prosince 2016

Nadílka

Mikuláše jsme letos pořešili u Holky z porcelánu. Ano, připadala jsem si mírně jako Herodes, ani jedinou čokoládičku... ale pak se děti vrátily ze školek/školy, zavřely se s jejich výslužkami na hodinu do pokojíčku a mě veškeré výčitky přešly. A ještě lépe. Pro děti bylo sušené ovoce k večeru příjemnou změnou.




A teď už vím, že k maminkám chodí Mikuláš o den později. Díky, že se vám náš adventní "věnec" líbil. Já už se jen bavím nad tím, jak jsem si nedávno říkala, že si musím pořídit kožené pouzdro na klíče, abych si nepoškrábala mobil. Půlroční strategie nenosit klíče se totiž né vždy osvědčila.


neděle 4. prosince 2016

Zaprané růže

V pátek DDR v Liberci - Design Days Reichenberg. Vystavující oproti loňsku zase trochu obměnění. Vybrali jsme si - hlavně teda dětem na kávičku, u Holky z porcelánu. U Andrey Tachezy jsem musela zkonstatovat, že už všechno máme, ale ještě že ten rok končí a je tedy nejvyšší čas pořídit nový kalendář.
Nejvíc jsem se tentokrát těšila na květinářství - Květérie z Turnova a jejich eukalyptové věnečky a nádherně kombinované kytice. Učarovali nám s manželem stejně, takže jsem hned jednu kytičku dostala. Ke svátku - když byl ten pátek.

Barva zapraného prádla je nej, když se netýká textilu.

Ale foťte tu krásu, když po vás psí oči chtěj oběd.
A just ji sem dám!


čtvrtek 1. prosince 2016

Lichožroutský adventní kalendář 2016

Už visí! A že jsem ho věšela ještě ve 2.15 ráno. Od té doby si tu hrajeme na podzim a zralé ponožky padají k zemi, ale už jsem systém zavěšení, zdá se, vychytala. Jsou přilepené černou krokodýlí páskou (to je ta na krokodýlí tlamy) přímo na trám. Naditější ponožky dozrávají rychleji, mají tedy epesní mini zlatý zavírací špendlík a ten vražený opět do černé pásky.




Část noční služby jsem si mohla odpustit, kdybych si předem zkontrolovala zdroj na Pinterestu, odkud jsem jmenovky plánovala stáhnout. Ale poradila jsem si a mám je tu v primitivní verzi ke stažení:
čísla 1. část
čísla 2. část
Na ponožky jsem je přidělala oboustrannou lepící páskou.

Pokud vaše rodina neživí tak početný klan ponožkožroutů a 24 fuseklí jste za rok nenasbírali (šťastná to rodina!), můžete se inspirovat ve starších verzích:
krabičkový kalendář 2015 (a co do něj), zobací kornoutkový kalendář 2014, pytlíkový kalendář 2013, perníčkový kalendář 2011

Teď jdu čelit útokům, kdy už otevřeme jedničku a odhánět nenechavce. S marodama totiž čekáme, až se nám vrátí nejmladší ze školky. Pro vás už ale obsah ponožek tajemství není.

neděle 27. listopadu 2016

Dopisy Ježíškovi

Ráno jsem děti posadila ke stolu plném barevných papírů a všech nezbytností k dokonalému dopisu pro Ježíška. To jsem netušila, že nad ním Tonda poctivé tři hodinky stráví a nakolážuje z jedné strany dokonce betlém.
Aspoň přání jsem si prověřila večer předtím, takže tam už jsem věděla, co mě zhruba čeká:

Anežka
Po seznamu asi tak za 10 tisíc přišla ještě s žádostí o kostým, aby si mohla hrát na převlékanou. Kostým na vílu s křídlama nebo tajnou agentku, to je prý jedno. A taky baletka by byla fajn s tou trčící sukní, co je podobně velká asi tak jako kolo od hasičské Tatry. Už jste někdy zkoušeli uklidit do podkroví rezervu od náklaďáku?

Tonda
Tonda žádné překvapivé požadavky neměl, jede si v prověřených značkách, což ale neznamená, že by ani jeho seznam nešel k hranici 10 tisíc. Kostýmy vymyslel ještě před Anežkou: kromě stejného agenta jako pro Anežku by chtěl taky kosmonauta.

Josef
Přesto všechno se Ježíšek nejvíc zapotí před Josefovým přáním: Zmrzlinkovou garáž, kostkový dům a diamantový dveře. Tak určitě.


čtvrtek 24. listopadu 2016

Co s tubusy od Mixitu?

Mám celkem jasno. Měla jsem už minimálně loňskou zimu, na dobré věci se ale vyplatí počkat. Jako když se momentálně při rušení skříní objevil starý proděravělý kožený pásek. Teď díky němu máme sedátko pro děti. Vlastně taburetku s úložným prostorem. Nebo tak něco.

A vše zrecyklované:
4 prázdné tubusy od Mixitu
starý pásek (v bazarech se dá sehnat za pár desetikorun, ani nemusí být kožený, ale musí jít ustřihnout bez následků)
kousky samolepící bílé fólie z větších odřezků
malý polštářek


 

Tubusy jsem nejprve zkoušela nastříkat barvou, ale obrázky stále prosvítaly. Kdežto samolepící fólii stačilo nastříhat na 4 obdélníky 31,7 x 26,5 cm a během chvilky bylo hotovo. Fólie jsem si vyprosila ve dvou reklamkách. Některé kousky jsou trochu potištěné, některé prosvítají víc. Tubusy se k sobě potištěnou stranou dají slepit tavnou pistolí, ale postačí také jen pevné sepnutí páskem. A navrch polštářek.
***
Tonda mimochodem nelenil a svůj tubus si také polepil. Když jsem o chvíli později přemýšlela, jak se mu to jen mohlo povést tak dokonale vyměřit, všimla jsem si, že zrecykloval pro změnu tu nelepivou část ze samolepy. A přilepil ji obyčejným lepidlem. Geniálně jednoduché.

pondělí 21. listopadu 2016

Mentální příprava na adventní kalendář

Úderem listopadu děti zavětřily - co takhle adventní kalendář? Anežka vychrlila rovnou už i své požadavky, jak by mohl vypadat a co by v něm mohlo být. Což ještě nevím ani já.



Mapovala jsem situaci s kupovanými kalendáři. Ne přímo kvůli tomu, abych si ulehčila práci, spíš že tuším, že by jim ucelenější sbírka udělala radost. S poštovným jsem však u takových kalendářů s oblíbenými postavičkami/pidi hračkami na 1800 Kč pro všechny tři. Jako vážně??
***
Tak jinak. Co takhle rovnou krabice Lega rozdělená do ponožek (ano, TĚCH ponožek)? I kdyby každý dostal svou krabici, dostanu se na cenu nižší a navíc nakoupím skoro v každém hračkářství. Finta je v tom, že každý den nemusí být v balíčku stavebnice. Na Duplo Svět je celá řada úkolů k vytištění. Vytisknout se dají doma i samolepky, úkoly si přizpůsobit a vymyslet podle vzoru další, zapojit formou úkolu starší sourozence. Balení Lega pak stačí rozdělit na 12 částí, zbytek doplnit úkoly a na Vánoce schovat nejlepší kousek jako auto nebo zvířátko a samozřejmě návod.
Z úkolů pro malé u mě vede bludiště, rozeznávání tvarů, kornout a ty tapety do domečku...! A konečně hra s motorikou, do které se hnedle mohou zapojit starší a nejkrkolomnější věž dostane pusu. A druhou, když nebudou řvát, až to nejmladšímu spadne.

Výhoda oproti loňskému adventnímu kalendáři se zdá být i v tom, že zbyde čas na věci jako první věnec na dveře nebo pečení cukroví ještě před koncem listopadu.

sobota 19. listopadu 2016

Červená

Prodíráme se soubojem omamných vůní. Míjíme v IKEA další z mnoha palet vonných svíček, až nám sklouznou oči na červené - jahodové svíčky. Okamžitě si vybavuji tu vůni červené fixy s obrázkem jahody. Budou jahodové svíčky vonět stejně? Kdybych mohla, tak před těmi mnoha lety usínám s červenými fixami vraženými do nosních dírek.
Je to stejná vůně! Díváme se s manželem na sebe a přemýšlíme - potřebujeme je ale?
***
Na dálnici cestou domů si vybavuji všechny ty vůně... hnědá kakaová... žlutá banánová... modrou i zelenou cítím dost živě, ale víc si už nevybavím.
Co donese Mikuláš bychom tedy asi měli.
Jinak myslím, že dnes je vhodná konstelace tu udělat trochu smrádek - z těch svíček, které vůbec nepotřebujeme, zdraví neprospějí, ale voní... dětskými léty.


pátek 11. listopadu 2016

Pro avantgardní stonožku

To smutné ráno, když musíte uklízet, abyste se alespoň zahřáli.
Tohle na sobě ale nenechám. Nová bojovka čeká na děti - za každý nalezený pár 2 Kč. Že bych přišla na buben se nebojím, ty ponožky nám někdo žere snad po kilech. Bojím se ale, že od nás ponožkožrouti degenerují do jiného druhu - viděla jsem ráno ty loňské rukavice...

pondělí 7. listopadu 2016

Za okýnkem

Záskok na informacích v dopravní kanceláři je vždycky zajímavé pracovní povyražení. Ten pocit, že je člověk pouhým usednutím za okýnko najednou vlastně chytřejší než ostatní, je k nezaplacení. Je to podobný princip jako u porozených dětí - asi tak do čtyř let, pak už je chytřejší i paní učitelka ve školce, to nemám šanci (ale furt jsem alespoň nejkrásnější na světě).

Nejhorší jsou za okýnkem případy tzv. oříšci. Sice tvrdý úkol, který bych měla právo odmítnout řešit, to mi ale nedovolí asi má skrytá duše skautí vlaštovky. Takže drtím mozkové závity, dokud to nerozlousknu (no dobrá, Google, mapy a překladač na tom budou mít podíl možná o něco větší). Pak zjišťuji, jak daleko je od sebe v Turnově autobusové nádraží od vlakového, kde je v Ruprechticích zubař nebo jestli má německý hluchoněmý u nás nárok na slevu. Nebo se alespoň snažím vymluvit romské spoluobčance přesun z Holešovic na letiště nejjednodušší cestou - ne paní, taxíkem to bude opravdu asi dost drahé.
O kuriózní situace tam zkrátka nemám ani s frekvencí cca 15 dní/rok nouzi.


Ono se řekne, dobrá informace má cenu zlata. Ale co když máte v kabelce jen použitý ústní sprej - co s tím se z toho chudák ta paní nedozví! Natož já. Co s takovou vzácností, jako je použitý Amway sprej, teď dělat?!

Jedno mi ale ještě vrtá hlavou. Z fleku můžeme sestavit žebříček nejvíce zapomínaných věcí: peněženka, mobil, klíče. Dobře. Proboha ale jen já tam měla třikrát francouzské hole!
Když nové autobusy před dvěma lety kropil farář svěcenou vodou, byly samouzdravovací jízdy asi součástí balíčku.

neděle 30. října 2016

Pod kaštanem, na kaštanu

Na návštěvě jsme nejprve pod kaštanem uklidili - pochopitelně jen od těch roztomilých hnědých kuliček s bílou prdelkou. Zatímco Josífek spal, se ti starší dva hádali, kdo bude házet na terč pod kaštanem šipky. Aby o chvíli později a pár metrů dále spolupracovali na novém cíli - dostat se všichni na strom. V průměru to tedy byl úplně normální den.





úterý 25. října 2016

Když moucha sedne na zajíce

Dlouhé večery = dlouhé příběhy.
Ne že by kostky s příběhy u nás byly v permanenci. Prostě tu jsou, občas se vynoří, vznikne několik nových příběhů, a zase zmizí. Myslím, že tak mají fungovat hračky, co baví déle než jednu generaci. (A co teprv o kolik je méně úrazů po tomhle vysublimování při nočním chození na boso!)




sobota 22. října 2016

Všední narozeniny

Narozeniny vycházející na všední den, mají jednu velkou výhodu. Znamená to, že začínáte slavit třeba už v šest hodin ráno a v těch čerstvých šesti letech máte tak možnost slavit celých 14 hodin. Pomiňme fakt, že drtivou většinu doby jste jak na trní, co že to vlastně dostanete. Inu rozbalovat narychlo ráno nemá smysl, když vás s drobnými nebo naopak obřími hračkami přes venkovní práh stejně nepustí, ve školce jste to vy, kdo obdarovává ostatní, po školce stihnete leda tak přípitek, protože sestra musí ještě do hudebky, ale pak... pak to už může začít!
Zbydou vám z těch 14 sice už jen 4 hodiny, ale za tu dobu stihnete postavit novou autodráhu, zalistovat knížkama, vypít šampus, postavit celé nové Lego, dojíst dortík od snídaně, zahrát si novou hru (a 2x se u ní do nepříčetna vzteknout), dát přednost místo koupele v růžích se sourozenci jen krátké sprše, a po celý večer zvládnete ještě několikrát zopakovat, jak to jsou ty nejkrásnější narozeniny.
No nejsou šesté narozeniny super?



Konečně jsem mohla patřičně docenit i narozeniny s malým časovým odstupem. Velké množství uvadlých kytek se dá totiž výborně zrecyklovat na koupel v okvětních lístcích. V sáčku v lednici vydrží počkat dokonce několik týdnů, takže se u nás z těch několika růží budeme při koupeli těšit ještě hodně dlouho.

A Josífek si už chodí říkat, že chce do vody kytičky. Pokud vyroste po mě, bude rád, když zvládne řízení bez podsedáku. Ale zas třeba bude mít správné páky na holky.

pátek 14. října 2016

Nám mít doma stomika nevadí

Prý se majitelé stomie* stahují občas do ústranní. Ale víte co? Že zrovna vy, je to smůla... nebo není? My ji třeba vděčíme za zachráněnou rodinu a tátu, který je schopný fungovat. Teď po třech letech to jsem schopná ocenit daleko víc než na začátku.
A jak říká můj oblíbený citát: neberte život tak vážně, stejně z něj nevyváznete živí. Takže proč je život se stomií i tak fajn?

- je dost možné, že vám stomie zachránila život. O důvod víc si ho užívat naplno!
- máte teď spoustu veselých historek pro přátele, i když se na vás možná budou ostatní rodiče z počátku podivně dívat, protože od vašeho dítěte zaslechli, že doma kakáte do pytlíku
- rodina vás bude milovat, protože od teď žádné vysedávání půl hodiny na záchodě a tím blokování celé koupelny během dočítání novin
- ticháček vám jen zvedne kapsu, ne celé osazenstvo zasedačky
- žádné nenadálé záseky ve chvíli, kdy jsou všichni připásání v autě a rychlé odběhnutí zpátky domů na onu místnost, přiznejme si, nikdy není tak rychlé, jak bychom si všichni přáli
- doma konstantně přibývá stejných krabiček, se kterými se dá dělat spousta věcí. Jo a taky nálepek (děti milují nálepky!)
- nerozhodí vás chybějící toaletní papír
- ostatní členové rodiny ocení, že vy (narozdíl od nich) je na toaletu před sebe pustíte kdykoliv
- průjem nestrhá vaše nohy
  
*stomie: (vývod) je uměle vytvořené vyústění mimo tělo (na stěnu břišní). Jde o dočasné nebo trvalé chirurgické řešení 
onemocnění převážně trávicího nebo močového ústrojí v případě, že už žádnou jinou léčebnou terapii nelze uplatnit.

Je sice potřeba spousta pomůcek okolo, ale pořád se dají uložit nenápadně

pondělí 10. října 2016

Ty dvě holky Pravda a Láska

Na tyhle narozeniny zapomenout nechci. Nevadí, že nebyly moje. Vlastně ani nebyly "vopravdický". Nedožitý.


Potřebovala jsem tam teď být.
Díky, že tu takové spolky, jako je VH80, ještě vznikají.



pátek 30. září 2016

S drakem

Štěstí pro mě vypadá jako včerejší večer. Strávili jsme ho s dětmi a drakem na poli. Poprvé co foukal neuvěřitelně teplý vítr a člověk pořád neměl dost, ačkoliv při běžném zářijovém večeru by po půlhodině pouštění draků dozajista drkotal zubama. Drak se navíc vznášel tak ochotně, že ho mohl držet i Josífek. Tedy pokud zrovna neležel někde v trávě. Tonda si našel ďolík přesně v jeho velikosti zřejmě v brázdě od traktoru, co od jarního sekání už zarostla.
Tenhle podzim se povedl.