sobota 31. prosince 2016

Narozeniny

Narozeniny v povánočním útlumu nejsou snadné. Přesto byly letos krásnější. Udělala jsem si je tak. Plán jsem měla už na Vánoce - myslím ten s nalakováním nehtů. No úplně nevyšel, ale od čeho bych potom měla ty narozeniny, že ano. Už jen jet sama na nákup po týdnu s dětmi doma bylo povyražení. Lak jsem dokonce dostala svěřený přímo ze salonu, mohla jsem se s barvou tedy odvázat, i kdyby nebyla ta pravá.
Ale byla a nemůžu se jí nabažit. No a pak rovnou dělat jednohubky. To se pochopitelně s čerstvým lakem úplně neshoduje. Tedy neshoduje se s velkým množstvím jednohubek, takže jeden talíř bude stačit... Připít si na návštěvu přijdou jen rodiče, to znamená donést každému vhodný nápoj, přiťuknout a... konverzovat. Hovor obstarávají tatínci, případně děsivá témata o politice nebo televizních zprávách.
Jenže Ježíšek donesl krásnou věc. Instatní ticho - krásná, velká, pochopitelně bílá - sluchátka. Neodolala jsem a zalezla jsem si s nimi do postele. Se sluchátky a hlasitým metalem. Kombinace, která mě spolehlivě pomůže vyčistit hlavu a nahradit sebehorší náladu příjemným uvolněním. Nu, možná klín klínem, kdo ví.

Zkuste si v novém roce také najít svůj žánr a dopřejte si občas něco jen ve své režii.
Zdraví a lásku do nového roku posílám za všechny Duchy.



PS: A ještě mám další novou oblíbenou hru - na květinářství. S Anežkou bychom už na jedno maličké měly (ostatně ta nejmenší vázička je pro barbíny...).

 

pátek 30. prosince 2016

Anežčiny

Babička prý slíbila na oslavu upéct srdíčkový dort. To bych chtěla zažít :) Co by ale matka pro dceru neudělala... třeba jako péct 25. prosince, když jsou všichni přeplácaní cukrovím, dort? Jasně, srdíčkový. Ale byl lehký a povedlo se mi ho rozkrojit nožem podélně a nepřeříznout. Že měl na výšku sotva tři centrimetry je pro mě o to víc k nepochopení, proč se mi to nikdy nepovedlo u dortů, ehm, dvojnásobně vyšších. Zlepšování budoucí praxí si nepřipouštím, nejsem dortový typ, kéžby to pochopily brzy i děti.



Recept si tu poznačím na příští tápání:
Lehký korpus
Vejce 2 ks
Polohrubá mouka 70 g
Prášek do pečiva 1 špetka
Cukr krupice 100 g
Teplá voda 2 lžíce
Olej 2 lžíce
Kakao 1 lžíce
(množství pouze pro formu 22 cm, lepší množství zdvojnásobit)

Žloutky jsem vyšlehala s cukrem a přidala vše ostatní kromě bílků - ty až v podobě sněhu nakonec. Ve vymazané formě si dort hověl v troubě do upečení zhruba 20 minut. Po vychladnutí a rozkrojení jsem ho naplnila plátky banánu, zalila horkým uvařeným pudinkem (4 dl mléka a jedno balení pudinkového prášku), přiklopila a vrch pokryla ušlehanou šlehačkou. Hotovo se vším všudy do hodiny.

středa 28. prosince 2016

Vánoční stromeček

Šílenství Vánoc je za námi, jupí. Přes samé pohádky se člověk ani nedostane k blogu, tak náročné to je.
Původně jsem chtěla psát o stromku, ale naše mikro verze je hodna jen jeho zdrobnělé verze. Tož vás o náš retro stromeček nechci ochudit. Větší by se nám sem prý nevešel. No i tak jsme měli co dělat pod ním dárky rozbalit. Deset lidí v jednom malém obýváčku přeci jen uvítá každou neexistující větvičku navíc.
Na ozdobu jsem letos použila mé oblíbené figurky z dětství. Teta v jejich domovské fabrice léta pracovala, a tak máme snad všechny postavičky, které byly, včetně typicky vánoční berušky, pandy a lva. Můj nej byl ale vždycky Mikuláš se sametovým kabátkem.





A víte o hezké stromečkové soutěži u La Femme Mimi? Zahlasovat pro svého favorita můžete do Tří králů. Já držím palce Evě!

úterý 20. prosince 2016

Kavárenským povalečem snadno a rychle


Jeden z hektických předvánočních týdnů jsme uzavřeli v kavárně se staršími dětmi. Toník byl z toho nápadu neuvěřitelně nadšený a měla jsem co dělat ho udržet neposkakujícího. Jenže marshmallow z horké čokolády rychle mizelo a v téhle kavárně mají tolik zajímavého. Bodejť by ne, když Hosana Café vznikla původně jako prodejna nábytku a dekorací. Koloniální styl není v sortimentu Šluknovského výběžku vůbec obvyklý, přidejte k tomu modely lodí a letadel a jako kluk jedna dva ztratíte hlavu. A jako máma zase nebudete chtít dát z ruky ty francouzské časopisy o bydlení, co na vás všude číhají. Když si vyberete správný den, bude vám k tomu hrát živá hudba. Aneb kavárenským povalečem snadno a rychle.






sobota 17. prosince 2016

Věšák na klobouky

Tolik radosti co udělala jedna krabice, do které se nám poprvé vejdou všechny šály a čepice! Že je nad ní ideální prostor pro naše klobouky jsem taky tušila. Chvíli mi pak trvalo přijít na jednoduchý způsob přidělání, ve zdi je totiž vedená elektrika. Na designové puntíky nebo kapky se doma zrovna netvářili. Kolečko dřeva je ale zadarmo a kloboukům sluší. Stačilo přilepit speciálním lepidlem, které unese 100 kg zátěž a jsem šťastná jako blecha.
A to ostatní? Že se se třemi dětmi doma něco někde neustále přeskupuje a přesouvá je běžný stav. Když se mi pak neuklizené věci po nějakém rozbouraném bunkru válely na schodech, zjistila jsem, že se mi tak vlastně líbí - kožešinu jsem jen narovnala přes krabici a poskládala na ní polštáře.




čtvrtek 15. prosince 2016

Místo kontrastů

Jinak nakupovat snad ani neumím. Nejdřív dvě hodiny otálení - mám koupit/nemám koupit? Abych se pak stejně vrátila zpátky a v letu pobrala pár kousků bez zkoušení - rychle, než mi ujede autobus. Ale v Signature store & cafe se opravdu špatně odolává. Snad jedině ceny to zachraňují. U stromečku však budu strašně překvapená ;)


Koncept mě nadchl. Chvíli si připadáte jak na posezení mezi popelnicemi, o kousek dál čeká na vaši zadnici zas luxusní kožená sedačka. A všude mezi tím spousta vystaveného zboží od českých a slovenských značek, známých i těch méně známých. K tomu všemu káva (prověřených) libereckých Nordbeans nebo domácí polévky od Le Camille.


Trošku rozdíl oproti září, kdy ještě tekl déšť po podlaze. Za ještě většího syrova jsem si to tam totiž prohlédla na workshopu se SOFFA, které stejný prostor hostí, jen o patro výše.


Jinak kavárna a obchod patří stejným klukům, kteří stojí za Radlickou kulturní sportovnou a Kavárnou co hledá jméno. Potkala jsem je na PechaKucha Night loni v Liberci, kde měli teprve plány dát dohromady další opuštěné prostory. Vnitroblock, jak celý holešovický komplex nazvali, museli při jeho velikosti vykřesat v nepředstavitelně krátkém čase. *smeknutí až na zem*
Tenhle článek o nich jsem si s chutí přečetla. Jen po něm teď už člověku přijde každý čas strávený doma úplně promarněný.

neděle 11. prosince 2016

Co tam bude?


Co ukrývají nadité ponožky, děti už ví. Tonda už tuší, jaký návod na Lego dostane 24. prosince, až nasbírá všechny kostičky, a z toho těšení nadskakuje každé otvírání ponožky. V malých ponožkách se skrývá lístek papíru, to také ví.
Bude dnes Hra, Překvapení nebo Úkol? Takový zápal pro každou verzi jsem ve snu nečekala. Nejlepší odměna.



úterý 6. prosince 2016

Nadílka

Mikuláše jsme letos pořešili u Holky z porcelánu. Ano, připadala jsem si mírně jako Herodes, ani jedinou čokoládičku... ale pak se děti vrátily ze školek/školy, zavřely se s jejich výslužkami na hodinu do pokojíčku a mě veškeré výčitky přešly. A ještě lépe. Pro děti bylo sušené ovoce k večeru příjemnou změnou.




A teď už vím, že k maminkám chodí Mikuláš o den později. Díky, že se vám náš adventní "věnec" líbil. Já už se jen bavím nad tím, jak jsem si nedávno říkala, že si musím pořídit kožené pouzdro na klíče, abych si nepoškrábala mobil. Půlroční strategie nenosit klíče se totiž né vždy osvědčila.


neděle 4. prosince 2016

Zaprané růže

V pátek DDR v Liberci - Design Days Reichenberg. Vystavující oproti loňsku zase trochu obměnění. Vybrali jsme si - hlavně teda dětem na kávičku, u Holky z porcelánu. U Andrey Tachezy jsem musela zkonstatovat, že už všechno máme, ale ještě že ten rok končí a je tedy nejvyšší čas pořídit nový kalendář.
Nejvíc jsem se tentokrát těšila na květinářství - Květérie z Turnova a jejich eukalyptové věnečky a nádherně kombinované kytice. Učarovali nám s manželem stejně, takže jsem hned jednu kytičku dostala. Ke svátku - když byl ten pátek.

Barva zapraného prádla je nej, když se netýká textilu.

Ale foťte tu krásu, když po vás psí oči chtěj oběd.
A just ji sem dám!


čtvrtek 1. prosince 2016

Lichožroutský adventní kalendář 2016

Už visí! A že jsem ho věšela ještě ve 2.15 ráno. Od té doby si tu hrajeme na podzim a zralé ponožky padají k zemi, ale už jsem systém zavěšení, zdá se, vychytala. Jsou přilepené černou krokodýlí páskou (to je ta na krokodýlí tlamy) přímo na trám. Naditější ponožky dozrávají rychleji, mají tedy epesní mini zlatý zavírací špendlík a ten vražený opět do černé pásky.




Část noční služby jsem si mohla odpustit, kdybych si předem zkontrolovala zdroj na Pinterestu, odkud jsem jmenovky plánovala stáhnout. Ale poradila jsem si a mám je tu v primitivní verzi ke stažení:
čísla 1. část
čísla 2. část
Na ponožky jsem je přidělala oboustrannou lepící páskou.

Pokud vaše rodina neživí tak početný klan ponožkožroutů a 24 fuseklí jste za rok nenasbírali (šťastná to rodina!), můžete se inspirovat ve starších verzích:
krabičkový kalendář 2015 (a co do něj), zobací kornoutkový kalendář 2014, pytlíkový kalendář 2013, perníčkový kalendář 2011

Teď jdu čelit útokům, kdy už otevřeme jedničku a odhánět nenechavce. S marodama totiž čekáme, až se nám vrátí nejmladší ze školky. Pro vás už ale obsah ponožek tajemství není.