pondělí 24. dubna 2017

Dárek za minutu dvanáct

To je tak, když ráno přiběhne Anežka s nečekaným pozváním na oslavu narozenin - už odpoledne. Uznala jsem, že místo běhání po krámech a shánění nahonem nějaké pozornosti, darujeme trochu něco jiného - práci :)


Základní recept na muffiny byl zhruba takový:
300 g hladké mouky
2 lžičky kypřicího prášku
2 lžičky koření do perníku
100 g sekaných nebo i mletých oříšků
140 g sušeného ovoce či čokolády
100 g třtinového cukru

Hladkou mouku jsme prosály s kypřicím práškem a ostatní ingredience opatrně přisypaly už jen podle pořadí v seznamu. Zavřít, zabalit a je to. Vlastně ještě vytisknout návod, o který se dál postarala Anežka.


A teď už jdu raději spát, dostala jsem na ně totiž chuť.

pondělí 17. dubna 2017

Aby mě beránek nepokakal

Letos poprvé jsem si nekoupila nic na sebe kvůli beránkovi. Poprvé jsem uznala, že už nic nepotřebuji (kromě předražených tenisek, buďme k sobě upřímní). Vlastně jsem vše potřebné měla doma už pár měsíců. A zatímco kluci velikonoční ráno odjedou z domova koledovat, pro nás holky to doma znamená spíš čekání a nudu, protože až k lesu se moc koledníkům nechce. Zkrátka jsem si mezitím na sebe něco ušila sama. Nebo spíš zrecyklovala: vyšívaný polštářek z Aukra a těhotenské tričko.


Ale je mi úplně jasné, že máte všichni vajíčkový absťáček a a taky málo všech těch roztomiloučkých zajíčků, kuřátek, beránků, koťátek, štěňátek... Přeci vás v tom nenechám!


pátek 14. dubna 2017

Velký pátek

Děje se to toho teď tolik. Ale že je ten Velký pátek, vezmu to od konce, ode dneška. Země se otvírá a vydává své poklady... jako každý rok. Anežka už to moc dobře ví, takže mi to připomínala náležitě včas.
I když včera si přisadila, že Velký pátek se mě a jí vůbec netýká. Proč? Protože, mami, nejsme velký...


Josífkův pecka štýl chození pozadu.





Přísahám, že to je ukazováček. Nejmladší potřeboval trošku poradit, no.


Lovecké nadšení velké i přesto, že i s přípravou tohle hledání pokladu nezabralo ani půl hodiny. Třeba ještě stihnete schovat pár obálek cestou na proutky nebo na zahradě taky... a třeba taky od nejmladšího uslyšíte: "To jsme měli ale klásný den!"

pátek 31. března 2017

Na jídle

Dostala jsem jako správná žínka domácí vycházky - abych mohla jet s manželem na otočku krásných 530 km, aby mi někde neusnul za volantem. Co čert nechtěl, jeli jsme úplně zbytečně, protože co jsme měli přivézt, přestalo záhadně fungovat.
Ale protože byl čas oběda, museli jsme si alespoň spravit chuť. A tak jsem si ověřila, že i dobré jídlo může být otázkou víry. To když jsme naslepo (bez jediné fotky i popisku) podle Gastromapy Lukáše Hejlíka dojeli k zámecké restauraci. Tak nóbl, že se divím, proč jsme se neotočili a zkrátka neutekli. Oblečené stoly i židle, na každém místě prostřeno několik příborů i skleniček, skládaný látkový ubrousek čnějící výš než největší sklenice a v čele celého prostoru velký zámecký bar. Už jen to spojení zámecký bar docela přesně vystihuje celou image, asi jako galantní číšník v džínách. Místo neuvěřitelných kontrastů, okázalosti i pohody. Sezónní a lokální jídlo za cenu kolem 250 Kč. Ač to nedělám často, tohle místo za vyzkoušení prostě stojí i se svojí podivnou nabubřelostí. Snad mohu psát za nás všechny, že jídlo ani servis jsme lepší ještě neměli.

Zvláštní kombinace všeho. Chateau Hostačov

pondělí 27. března 2017

Večerní dávka vitamínů

Od pátku Josífek zase doma. Probudil se s hrozným kašlem, až jsem si nebyla jistá, jestli si ten zápal plic nechce zopakovat. Podle doktora ale naštěstí (zatím) ne. A protože jsem po pobytu v nemocnici konečně uklidila v kuchyni (ano, tak pilná já jsem......), mohla jsem zase po dlouhé době vyndat foťák. Tedy jinde než na focení v Salonu, kde jsem teď byla skoro víc než doma, a čeká tu na mě několik stovek fotek třeba s proměnami žen "před" a "po".



pondělí 20. března 2017

První jarní!

Kočičkám za oknem nešlo odolat. Donesla jsem si jich plnou náruč - konečně něco pučí, hurá. Také včera ještě nevábně hnědé pole dnes z velké části ožilo zelenou barvou, jak kdyby ten déšť obsahoval živou vodu.
Cestou domů jsem si představovala kombinaci kočiček a tulipánů. Ve snu by mě nenapadlo, že na mě v tu chvíli už tulipány čekají ve dřezu. Nedá se namítnout nic proti reklamnímu sloganu: "Maminka vždy ví." Ta moje teda jo.


Čtyři vázy jsem podělila. 
Hezké jarní dny všem!


neděle 12. března 2017

Páteční řádění

Kamarádka udělá smutné oči, že by potřebovala nadekorovat oslavu. A Ene jde.
Kamarádka udělá smutné oči, že by potřebovala do druhého dne také vymyslet přání. A Ene udělá.
Taky bych chtěla takovou kamarádku :)



čtvrtek 9. března 2017

Od Anežky

Z nemocnice nás pustili v úterý. Doma jsem se moc neohřála kvůli středečnímu Copycampu v Praze. Anežka mě proto mohla překvapit až dnes ráno růžičkou a vlastní básničkou. K MDŽ.

Pro maminku
Kdo je na světě nejkrásnější?
Nemusím se nikoho ptát. 
Je to má matinka nejmilejší,
je to ten nejhezčí pták.


Jo jo... čápem jsem byla už třikrát, sovou pravidelně každý večer a vránou jsem každé ráno, když mě nenechají spát. Jen ten odlet do teplých krajin na zimu mi ne a ne vyjít.

neděle 5. března 2017

To tu dlouho nebylo

Chcete každé ráno jako první slyšet láskyplná slova: "Já tě mám tak rád"? A večer při stejných slovech (a pusinkách jako bonus) usínat? Tak si to se mnou pojďte vyměnit k Josífkovi do nemocnice. Děkuji.
Tenhle pravidelný každoroční trénink nemocnicí nějak nezvládám. Ráda bych se odhlásila z reprezentace. Jak se to, prosím vás, dělá?



Jedna z improvizovaných her, co se docela ujala - odklízení trosek buldozerem. Další byla klouzání po napolohované posteli (pššššššššt!).

PS: Poprvé mám ale šanci ocenit marodění přes víkend. Hlídá tatínek a já se sbírám přes odpoledne doma. A zítra snad už domů komplet i s těma zapálenýma plícema.

čtvrtek 23. února 2017

Kostýmy bez nákupu

Konečně uzrál čas ještě na další dvě karnevalové bleskovky z letošního roku. Tonda tentokrát mimořádně jednoduše za Šmoulu. Vzala jsem bílé legíny a skládala je tak dlouho, dokud z nich nebyla čepice. Voilá! Jednodušeji to už nešlo. Bez stříhání, bez čekání.

Jedna nohavice vsunutá do druhé a vzniklý dlouhý tunel zastrčený zpátky dovnitř, do díry po nohavici
A Josífek si přál být tučňák Pingu. Slibovala jsem si, že se stavím koupit oranžový nebo žlutý filc. Večer před karnevalem doma ale sám pořád zázračně nepřistál, tak přišel na řadu nový hadr na nádobí. Jedna šablonka tučňáčí nohy od oka asi o 5 cm větší než obrys bačkůrky. Do ní kolečko na nohu. Bílé tílko, černá vestička, černé kalhoty a ve školce navléct vystřižené nohy, pak bačkory a na každou jejich špičku čtvereček oboustranné pásky, aby nové žluté nohy nepřekážely při pobíhání.
Jak mu to slušelo je na Instagramu. Kostým zůstal bez újmy celý den.


úterý 21. února 2017

A jaké úkoly nosí vaše děti?

Osud nebo jestli to tu čte sama paní družinářka, nevím, někdo z nich se zkrátka rozhodl, že mi můj poslední post vpálí zpátky hezky za tepla. Anežka přinesla v notýsku poznámku z družiny, nad kterou se naše rodina dusila ještě večeří.
Tak prosím pěkně, veřejně slibuju, že už budem hodní. Nebo spíš ne, ale je to jedno, puberta se nezadržitelně blíží a úroky skáčou. Prostě že bychom zůstali nepotrestaní, si nemyslím.


*Anežka, 9 let

PS: To Prší jsme hráli, přísahám, bez ní!

neděle 19. února 2017

Nedělní odpoledne

Výročí, kdy jsme spolu s manželem začali před 15 lety chodit, jsme oslavili vskutku netradičně. Anežka si přivedla na spaní spolužačku, čímž byl program daný. Manžel se v tomto pokrokovém stylu rozhodl zjevně pokračovat, protože mi dovezl tři pugéty květů se slovy: "Na, vyber si."
A tak jsem si vybrala a žluté růže dostala pro tentokrát teta. K svátku.


A protože ne každý den je posvícení, roky plynou, rutina jede, dětem pusy taky jedou apod. umí nám to trochu zaskřípat, né že né. Po několikáté se nám zcela neplánovaně osvědčilo si to vybít při hře. Takové vhodně rozložené pexeso nebo prší vyhrané nad správným soupeřem pak prostě zlepší den.

Jako třeba nám po x hrách prší.
K: "Tonda nám rozdá a my to dohrajem."
E: "A nešlo by to opačně?"
K: "Jak?"
E: "Že to Tonda dohraje a my si to rozdáme."

čtvrtek 16. února 2017

Bleskové kostýmy

Kostýmy. Už jsem jich za školní docházku dětí udělala opravdu dost. Většinou nic časově náročného. Proto moc nechápu, proč mé rodiče dneska tak rozčílilo, že mají děti zítra karneval a tam kde prodávají kostýmy, přeci už zavřeli. A to jsem blížící se karneval měla v hlavě zrovna celé dva týdny!

Někdy před těmi dvěma týdny Tonda prohlásil, že půjde za nindžu. Nebo pána, co pije pivo. Někdy (skoro vždy) se vyplatí jen poslouchat a neřešit. S tímhle materiálem držet krok prostě nikdy nemůžu.


Takže jste se také jednou dozvěděli v osm hodin večer, že je druhý den ve škole karneval?
kostlivec
černé oblečení, malířská páska, nůžky, barvy na obličej

medúza
malý deštník, oboustranná páska, malířská páska, bílé oblečení, bílé stuhy, zbytky záclon apod.

závodník:
Ať koukám, jak koukám, závodníka jsem na blog nedávala, tak tu mám ilustrační fotku podle které už víte, že na tenhle náročný kostým potřebujete červené oblečení, malířskou pásku a černý fix (čím širší, tím lepší/rychlejší) na šachovnicové nohavice, a pár vytištěných log velkých firem, které na oblečení stačí přidělat opět mou oblíbenou oboustrannou (kobercovou) páskou. A případně nějaký ten karton s nalepeným závodnickým volantem.



Není zač :)

neděle 12. února 2017

Smysl pro detail

Tonda má v naší domácnosti vykrystalizovaný smysl pro detail nejvíc. Přemýšlím, nakolik je vhodné fotit jeho spodky, ale s jeho svolením vložím. Takhle jsem mu šuplík nakomínkovala možná někdy před rokem. Mění se sezóna, děti rostou, není to má záliba, druhý den vypadá šuplík jak po výbuchu: dnes je den lepší na červené spoďáry než na modré, které jsou na vrchu, známe to všichni. (Vyjma mužů, kteří si prádlo kupují od opuštění domova ve stejné barevné škále funebráckého auta, až do doby své poslední jízdy v něm.) Jen Tonda jede pořád ve stále stejném módu ukládaní. Po mně to teda nemá...




Na podzim si máma pořídila do chodby koberce. Na koberci se nesmí stát v botech, boty se musí zouvat u dveří. Jasné.
Tonda má svůj rituál. Ráno se plíží kolem zdi, jenom aby na koberec nestoupl jak bosou nohou, tak nedejbože bačkorou. Oblékání do školky? Jedině bosýma nohama na studené dlažbě - přímo u dveří na jediném kousku bez koberce, aby každý, kdo se jde ráno chystat, ho těmi dveřmi sejmul. Na koberci se totiž nestojí a tečka.

Jeho perfekcionismus má opravdu mnoho podob. Ta nejvíc neškodná se zdá být ta verbální. Zatím. Dávám tomu ještě tak 5 let. Příklad ze školky, kam jsem si odpoledne přišla pro kluky, ale byl to spíš jeden kluk a jeden čaroděj nebo co.
Tonda máchající rukou: "Ať je z tebe žába!"
Paní učitelka: "Ty bys chtěl doma ropuchu?"
T: "Nee."
Pí uč: "Kdo by ti vařil... k obědu bys měl jenom mouchy..."
T: "Vožužlaný."
Aby bylo jasno.

A jeden příklad za vše, když jsem se snažila vypadat zas jednou hezky - kadeřnice se opravdu snažila, aby mi nějaká z těch poctivě nakroucených kudrlin na vlasech vydržela déle než hodinu - ideálně tak přes noc bych potřebovala...
Tonda večer znaleckým pohledem, když mě uviděl poprvé: "Tohle jsou ty kudrnky? A proč je nemáš i nahoře?"
Díky kámo.

středa 1. února 2017

Za vysvědčení

U Anežky žádná změna. Připravila jsem se už v pondělí. Díky přesunuté hodině jejího klavíru jsem si dopřála třičtvrtě hodiny ve městě. Zaskočila jsem do antiku, do dvou papírnictví a knihkupectví.
Už jsem zapomněla, jaké je kupovat knihu, kterou vám hezky po staru zabalí do papíru a vy to tak stůj co stůj musíte vydržet domů nebo nedejbože do předání, protože je přeci škoda ničit papír jen tak. Sehnala jsem toho tolik, co ani po hodinách na internetu ne. Měla bych internetové "šetření času" přehodnotit.


sobota 28. ledna 2017

Úkoly

Našla jsem ve foťáku pár fotek.
Páteční odpoledne. Úkoly. Klasicky nejhorší část týdne. Marně lovím v paměti, co jsou kruci polopřímky? Ne že bych výsledek přemýšlení očekávala lepší v pondělí. Schopnost spolupráce žákyně třetí třídy ale rozhodně s blížícím se víkendem prudce klesá.
Příští rok ve dvou vydáních.
Mám 3 roky na vytrénování trpělivosti na úroveň Master.



čtvrtek 26. ledna 2017

Pod pokličkou

Tenhle týden probíhá jako takový paralelní vesmír u nějaké cizí malé Ene. Samí úžasní tvůrčí lidé. Taky se těšíte, co z toho bude? :)


neděle 22. ledna 2017

Líná neděle

Alespoň snaha o procházku v tomhle krásném počasí proběhla. Například včera jsme místo toho malovali. Program na víkend si prostě umím vybrat.


Po návratu z pole, které se nám teď tak hezky proměnilo v běžkařskou dráhu, na nás čekal ještě teplý jablečný crumble. Nechápu, jak jsem ho do teď mohla v kuchařkách tak přehlížet.


Minulý týden ho se mnou poprvé vyráběl Josífek - krájel jablka ostrým nožíkem jako profík. Dnes ho z většiny udělala Anežka. Takhle jsem si to nedělní pečení vždycky představovala.


Ukládám do kuchařky pro mnohakrké domácnosti:
0,5 kg jablek (což jsou cca 4 jablka - ale čím víc pomocníků, tím více ztrát)
vanilkový cukr
mletá skořice

Drobenka:
250 g mouky (cca 150 g špaldové a 100 g hladké - jak to padne, tak to padne)
150 g cukru
170 g změklého másla (dnes dokonce 1/3 kozího másla a přes děti tak poprvé prošlo)

Závratný postup - nakrájet na kostičky oloupaná jablka, v zapékací míse nebo formě (nevymazávám) rovnoměrně rozprostřít, lehce posypat skořicí a vanilkovým cukrem. Zasypat drobenkou a dát péct na 180 st. na 30 až 40 minut - dokud povrch hezky nezezlátne. Jíst teplé a nečekat, že zbyde.

úterý 17. ledna 2017

Mají u vás opeřenci co zobat?

Hrajeme tu takovou hru - já a sýkorky. Před dvěmi týdny jsem jim nasypala na parapet semínka a čekala jsem, jestli je to přiláká k nám blíž. Včera jsem se dočkala.
Jen lovení fotek přes záclonu mě brzy omrzelo. Kousek záclony jsem tedy odhrnula a začalo další kolo. Sýkorka trvala na tom, že nehraje a dělala fóry.
Ale byla hodná, nechala mě vyhrát. Zítra ji tam na revanš přisypu nášup brouků, co se zatím ve sklenici se semínky vylíhli.



pondělí 9. ledna 2017

Noci s princem

Na kratochvíle jako je čtení, si moc času v pravdě nenechávám. Že by předsevzetí? Alespoň jednu knihu za měsíc, když už to nejde jednu za den jako v dobách letních prázdnin na základní škole. Někdy i dvě...
První čtu cestopis Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Nepamatuji se, u které knihy bych se tak bavila. Prochechtala jsem u ní pár večerů nad humorem mně blízkém. Ilustrace od Tomski&Polanski jsem si povětšinou také moc užila.

Narozeninové dárky se mi až nebývale barevně sešly. Jen o barvě kuchařky od mámy nemám tušení. Dodnes ji nenašla.

Je půl jedenácté nedělní noci a právě jsem dočetla svůj narozeninový dárek. Josífek mi dělá už dobrou hodinu společnost, přestože podle mých odhadů, když jsem si rozsvítila lampičku v ložnici, měl už spát.
"Já tě pikleju," završil scénu, kdy jsem dočetla a natáhla se zhasnout lampičku. V tu chvíli mě totiž zkřivila křeč svalů operovaných před dvěma lety a jal se mě ochraňovat přikrytím dekou. Jeho empatie dalece převyšuje průměr naší rodiny. Dojalo mě to. Kam se hrabe jeho "mám tě láda" několikrát během dne, kdy se mi vysápe pomazlit na klín, jen aby si mohl hrábnout do výstřihu.

sobota 7. ledna 2017

2016

Do nového roku jsem skočila po hlavě, že se mi k původně zamýšlenému malému bilancování ani nechce vracet. Navzdory vnímání spousty lidí byl pro mě rok 2016 nádherný. A v novém roce mě okamžitě strhnul zrovna tak ten současný.
Ale hezké věci je si potřeba připomínat neustále, jdu na to.

V lednu si můj blog vyzkoušel, jak by mu to slušelo na tištěných stránkách.


V únoru se toho dělo, ostatně jako každý rok, spoustu. Třeba jsem se pokoušela o další raw dort. Nebo se o nás psalo tentokrát na blogu Originální svatby. A poprvé jsem psala takovou svou soukromou rubriku Na návštěvě z úžasné stodoly pro Výbežek.eu.


V březnu jsem zdobila vajíčka a ošatky na několik způsobů, nejradši mám ten úplně nejjednodušší dole na fotce - ostatně jako vždy. Také jsme dali s manželem hlavy dohromady a sepsali návod na zprovoznění našich oblíbených retro hodin na centrálu.


Když postupuji rokem dále, nestačím koukat, co všechno se dělo v dubnu. Manželova operace další metastázy; koncert, kde jsem si, šikulka, hned po domluvení smazala celý rozhovor s Lucií Bílou; báječný víkendový kurz na homestaging. Dokonce jsme v našem minipodkroví zrealizovali samostatnou postel pro Josífka. A všechno dopadlo výborně!


Květen byl u nás takový bydlící. Nové světlo, nová kokedama, navíc jsem vedla workshop na Prague Design Week.


Od června už s námi nebydlí batolátko a na poli se suší balíky. Objednávám si letos zase ty voňavé po seně, ne po siláži, děkuji předem.


Červenec a začátek krásných prázdnin nejen pro děti. Stihla jsem spoustu zajímavých akcí jako focení první svatby, několik návštěv podstávkových domů - malých i velkých, hledat s dětmi poklad na konci duhy, mít radost z nových grafik, které jsem jen tak mezi řečí dostala od úžasných lidí.


Srpen byl dekorační se vším všudy. Nejprve několikahodinové dekorování oslavy narozenin pro dvouletého raráška, potom zlatá svatba manželových rodičů vyrobená z ničeho ani ne přes noc, a na úplný závěr prázdnin dva víkendy na kurzu interierového designu se SOFFA. Přesně tam jsem si Vnitroblock okamžitě zamilovala.


Prvního září jsem odevzdala všechny děti do školy a školky a zavládl tu na práci nevídaný klid. O dva týdny později jsem vzala Anežku na open mic na její autorské čtení, které se zvrhlo ve čtení moje a její hraní na piáno. Obojí mělo jednu autorku a úspěch. Blbli jsme s dětmi také venku nebo doma s nůžkami.


V říjnu jsem se musela podívat na Václavák. Na veselejší notu jsem se ale snažila oslovit stomiky, že mají své nesporné výhody.


V listopadu už jsem nemohla vyhnat z hlavy přípravy na Vánoce a vyráběla jsem dokonce taburetku z tubusů.


A konečně prosinec protkaný adventním kalendářem a obrovským těšením. Nakonec ani nevím jakou fotku a příběh ještě vybrat. Nádherný byl celý.