pondělí 14. srpna 2017

Po dešti

Už jsem zapomněla, jak je těžké zabavit jedno dítě, resp. nejmladší dítě. Se staršími hrajeme složitější deskové hry, jakmile nejmladší usne nebo je u babičky s dědou. Co jsem vlastně dělávala s Anežkou? Nebo Tondou?
Třetí dítě s ostatními plyne. Rodiče ho tolik neřeší a už se vůbec nedivím různým konstelacím, kde bývá třetí dítě označované za nejpohodovější. Je zvyklé fungovat nejvíc komunitně. Také tolik nevyjednává. Řeknu: "Vezmi si holínky a pojď skákat do kaluží," a ono pro ně utíká.

Klíčová je ovšem rychlost, ne kvalita nasazení (holínek).



A když k tomu ještě vykoukne duha a na poli se zablejskne srnčí zadek, k dokonalé prázdninové kompozici chybí snad už jen roh jednorožce.

neděle 13. srpna 2017

Táborníci

Starší děti jsou na táboře. Už týden. S takovou situací jsem nepočítala. Očekávala jsem telefonát od Tondy prostřednictvím paní vedoucí už někdy v pondělí. Místo toho přišel lístek, že se tam Tondovi moc moc líbí. Psala to Anežka, což je v pořádku - byli domluvení, že Anežka píše, Tonda lepí známky.
V tom stěhovacím šrumci tady se snažím také psát. V zásobách jsem vylovila příhodný pohled. Jak jsem k němu přišla, jsem popisovala už na prvním táboře, kam Anežka před dvěmi lety jela.


Balení na tábor byla docela sranda. Hlavně když teď otevřu šuplíky. Zatímco Anežce šuplík se spodním prádlem (a šátečky, plavečkami, podprsenkami?!) stále nejde zavřít, Tonda má vymeteno. Že obratem po příjezdu chceme jet na Slovensko raději neřeším. Máme žít tady a teď, že jo.


čtvrtek 3. srpna 2017

V nejlepším přestat

Trochu ze zákulisí našeho skromného obýváčku nad schody: Po nějakých třech letech přemýšlení jsme se konečně dobrali podoby, jak by naše vskutku multimediální zábradlí mohlo vypadat. Už jen zkonzultovat s truhláři, teď již z bývalé práce, a může se vyrábět. A užívat prázdniny s dětmi. Bylo toho na nás všechny příliš, i když se mi bude moc stýskat.


Kytice dodatečně výroční, přeci jen - z Kafé Kytka v Liberci, kam jsem se chtěla podívat už pěkně dlouho. Zatímco běžné kytice pokaždé vybalím ze všeho, z čeho jdou, popřípadě si je ještě celé převážu, tady se dlouze rozmýšlím, jestli s papírem nebo bez. Protože přesně takhle bych to chtěla umět já.