středa 20. září 2017

První u druhorozeného

Tak už je venku. Šlo to rychle. Týden letmého kývání a v pondělí se mi vrátil Toník ze školy se zubem v kapesníku. A jeho největší starost? Že nechce žádný penízek, ale chce si zub nechat. A dát si ho do hezké plechové krabičky jako má Aňa.
Kdyby věděl, že krabička, a jestě hezčí, na něj čeká už dobré tři roky.  
Buď vždy připraven! A to já zas jó.


Ráno tedy našel pod polštářem nejenom padesátikorunu, ale i krabičku s uloženým zoubkem. Však jen ať si se svými ostatky nakládají sami, jak chtějí.

neděle 10. září 2017

Popelky

Vzpomínám na svatbu, hrabu se ve svatebních fotkách. Před dvanácti lety kdesi pod rozhlednou mě oslovovali i úplně cizí lidé, že vypadám jako Popelka. (I když gratulující kolem projíždějící cyklisti v elasťáčcích byli teda ještě vtipnější.)
I nu, nepřehrabuji se ve fotkách jen tak. Nechápu hříčku osudu, která mě posadí ve vlaku přes uličku právě k paní Hruškové. S kým cestovala jsem ani nepotřebovala vidět, to slyšíte po pár větách zcela jasně, i když nejste zarytým fanouškem televize. A pak tam tak sedíte a klepete se. Protože jasně víte, že tohle už se nikdy nezopakuje. A pak taky tušíte, jak trapné to může být pro obě strany.
Ale narozdíl od doby před dvanácti lety, jsem opravdu vstala a o společnou fotku požádala - protože jsem nikdy za celou tu dobu tolik nelitovala věcí, které jsem udělala jako těch, které jsem neudělala a už nikdy neudělám.

Teď už se mohu jen usmívat nad nadšeným souhlasem paní Hruškové i tomu, jak chtěla naši svatební fotku vidět a roztomile ji podávala panu Přeučilovi se slovy: "Podívej, Jeníčku, to je hezké!" A Jeníček s mým mobilem v ruce s úsměvem přikyvoval a také nás mile komentoval. 

čtvrtek 7. září 2017

Vítej školní roku

Tak kolikáté fotky z prvního dne jste už absorvovali? Ano, i u nás jsme odváděli prvňáčka. Už od pátku se ujišťoval, aby to bylo tentokrát naostro. A ze školy šel trochu zklamaný, protože nedostal první den žádné úkoly. Sám v tom má trochu zmatek. Do školy se ohromně těší, zároveň ale nechce ztratit tvář před mazačkou Anežkou, která úkoly opovrhuje.
Děda s babičkou se odpoledne stavili s dortem, tak se tvařme, že jsem se jím nacpala z melancholie nad velkým klukem, ne nad potřebou obalit nervy silnou tukovou vrstvou.



A tak aspoň naší typickou s panem školníkem nakonec.

Pravou!

sobota 2. září 2017

Nanečisto ve škole

"A mami, budeme ve škole taky spinkat?" 
"No ono to teď nebude už úplně žádoucí..."

Aneb Tonda byl už poprvé ve škole, kde pořádali dílničky pro prvňáky. Paní učitelka vykládala cosi o báječném nápadu rozloučit se a poslat rodiče domů, což nějak nestihla ani domluvit a Tonda nás vypoklonkoval bleskovým "ahoj".

Josefa jeho nepřítomnost doma překvapila:
"Mami, kde je Tonda?" - "Ve škole."
"Cože, on už vyrost?"...

...za prázdniny víc než kdy dřív...