úterý 31. října 2017

Pan Slušný

Uklidil si po sobě puzzle do krabičky a usnul na posteli.
S ničím se příliš nemaže. Na vše má odpověď takovou, že se člověk musí smát nebo slabší povaha brečet. Půjde obědvat? "Ne, já teď nemám hlad, děkuju." Nebo jeho: "Promiň, já jsem nechtěl. Omlouvám se."
Nejvyšší level nasazuje při dokazování, jak má na můj výstřih stejný nárok jako táta. Vlastně to zkouší oba kluci. Nepomohl ani oblíbený manželův argument, že má na mě na rozdíl od nich papír. Tonda si obratem vytvořil svůj "Povel na ošahováňi". Josífek se mě pak snažil přesvědčit o tom, že je také můj manžel, posléze slevil na "i syn může ošahovat". (Ty patvary mimochodem dovádí taky k dokonalosti.)
Před pár dny jsem Josífka přistihla nad stolem s tužkou v ruce - už tohle je neobvyklé. Pro představu jeho čtyřletých dovedností: Nad mým portrétem ze školky jsem si všimla až po týdnu, že nejde o oči, nos a velkou pusu, jak jsem se mylně domnívala, ale celou postavu a tři puntíky kolem.
Ale zpátky ke stolu. Na papír napsal pár písmenek, co zná, a hrdě mi donesl své povolení. Jasně, povolení k mému ošahování, jak jinak.
Pro klid sociálky mohu říct, že přes vrchního samozvaného matrikáře amatéra neprošlo ani to.




sobota 28. října 2017

Víkendové pečení

Víkend trávíme víceméně doma, přičemž jedno je jisté: Každou chvíli někdo slídí. A já podezřele často narážím na recepty na brownies na všechny způsoby. Fajn, ale neměla jsem nikdy ani jediný, nejvyšší čas se odhodlat.
Jednoduchý recept na bezlepkové brownies sem přepisovat nebudu, protože jsem se výjimečně i řídila pokynů autorky Gabči.
S Gábi jsem se seznámila loni na kurzu interiérového designu od Soffa. Až poslední dobou se ale přistihávám častěji na jejich krásném blogu. Rodina se mnou nadšení nesdílí. Podíl strávníků, co jsou ochotni aspoň ochutnat, prudce klesl, ale nevzdávám se. Bitku proti knedlíkům a omáčkám z jídelny stejně nevyhraju (milují je všichni tři!?). Podle jejich interpretací ale zas zvyšují fyzický výdaj, minimálně zatímco si běhávají přidat. Do zásoby.



středa 18. října 2017

Cukr a bič

Přiznávám. Byla jsem to já, kdo včera při odcházení do postele utrousil, že už by měl tu Superstar vypnout a jít spát. V seznamu stanic byste teď takový program hledali marně. Ale přesně před sedmi lety běžela tahle hudební show jako hlavní večerní program.
Pamatujeme si to, protože tou dobou jsme byli už druhý den v porodnici, přestože jsem kontrakce po příjezdu měla jen občas. Z toho muž usoudil, že rozhodně nevypadám na brzký porod ani po pilulce na vyvolání a může se tedy dívat dál. Někdy v jedenáct hodin večer jsem se ale probudila silnou kontrakcí. Klepala jsem se nevyspáním a nutně jsem se potřebovala na finále nadopovat cukrem. Muž musel spát sotva hodinu. Následný porod se měl co dělat udržet v bdělém stavu. Ani důkladná masáž ruky až na kost mu, tuším, nějak nepomáhala.
Už jen vytáhnout ho z postele byl nadlidský úkol, moc nevěděl, ani kde je. Natož když jsem po něm chtěla sklenici s vodou a cukrem. Teď hned. Nicméně zvládl takovou informaci vstřebat už asi na čtvrtý pokus.
Chlapeček se nám narodil ve 2.45 v pondělí. Jméno Toník dostal až někdy nad ránem.

A že my naše manželské etudy dohráváme zásadně do konce, jsem si zas jednou vyzkoušela na vlastní kůži dnes, kdy mě muž vzbudil uprostřed noci. On měl totiž vše nachystáno. Vedle mé postele stála sklenice s vodou a cukr.

čtvrtek 12. října 2017

Čtyři světlé body letošního podzimu

Podzim nepatří mezi mé favority. Obzvlášť letošní pád teplot hned od začátku září mě nepotěšil. Ale protože se snažím, pár dobrých věcí jsem přeci jen našla.

Nemrzne

Teploty sice šly dolů, ale oproti jiným rokům zatím nepřišel mráz. Pro mě se tím otevřel úplně nový obzor - houbaření v říjnu. Dříve jsme šli s tátou občas na václavky. Ale místo houbaření skoro v půlce října jít pro houby? Sotva 4,5 km procházka od domu a houby jsem spracovávala dva dny. V červnu bych hledala marně.

Protimlsouní opatření  

Úrodě se ale daří i jinde, takže z topení zas voní křížaly a začíná sezóna hustých zeleninových polévek. A co jsem nezvládla dětem propašovávat do salátů v létě, hehe, v polévce/omáčce snesou.

Návštěvy za úsvitu

Dlouhá tma také není něco, co bych milovala. Když ale hned po probuzení mohu zase vidět z okna srnky, mám hned lepší den.

Pomozte mi se ještě víc naladit v komentářích. Také ještě přihodím tajný tip na podzimní plískanice. S novými botami/kabátem/kloboukem do deště se z nečasu totiž člověk hned těší víc.
Ověřeno za vás, děkovat nemusíte :)