Ponarozeninově

Jako čerstvé dvaatřicítce se mi už poštěstilo na odchodu z domu hledat telefon, se kterým jsem právě telefonovala. A neuplynul ani týden a už jsem usilovně prohledávala podkroví kvůli skřipci na vlasy, který jsem měla, světe div se, na hlavě. S takovou očekávám, že na nedělní oslavě zapomenu doma přinejmenším samotnou Anežku.

Ponarozeninově květoucí podkroví je zas pomalu minulostí. Jedna věc se rozmanitým velkým kyticím ale upřít nedá. Uvadající květy se dají postupně odebírat, až zbyde jen hrstka větviček a zeleného. Na krbu jednu takovou "hrstičku" mám už přes měsíc.
Vůbec se mi stalo asi poprvé, že jsem měla obsazená úplně všechna místa, kam obvykle kytice dávám. A moc mě to bavilo.

Anežce

Z pozvánek mám radost. Ještě větší měla samotná Anežka, která z nich skákala radostí a pištěla nadšením z odtajněného místa konání. Chyba čekat to samé od hostů. Ve třídě měli největší starost řešit, kdo půjde a jestli se s ním budou obtěžovat v jedné místnosti i na oslavě. Jsem smutná za Anežku...