pondělí 30. ledna 2012

Věci na miminko

Probírám se těmi maličkými oblečky, neuvěřitelná velikost. Je čas je poslat dál nebo uložit. Jako správný shromažďovač se jich nechci zbavovat, alespoň nějaké nechám


Kufr si přímo říkal i o patřičnou výzdobu. Jedna nožička z ledna 2008, jedna z listopadu 2010. A dopisy od kamarádek.


Dupačky. Staré 39 let! Jo jo, po tatínkovi... Anežku jsem v nich párkrát měla, Toníka už ne. Ale chci jim je shovat :)


Další retro - chrastítka. Ty jsme dostali. Ještě originál zabalené, cena tuším 3 Kčs.

čtvrtek 26. ledna 2012

Vlaječky

Po oslavách dostaly vlaječky nové barvy a uplatnění, teď honí parádu v pokojíčku. Také přibyla nová čtecí lampička. V pokojíčku zařizování plyne nějak úplně samo, jinak než v jiné části bytu. Přemýšlím, čím to? (Teď dělám, že mě nenapadlo cosi o volné ruce, manželovi a penězích :) Nene, musí to být ještě v něčem jiném...)


Už vám někdo někdy četl polštář před spaním? :)

středa 25. ledna 2012

Kurýr

Dnes telefon z neznámého čísla. Kurír IKEA? Přemýšlela jsem, co jsme si mohli objednat. Překvapivě rychle mi došlo, že my nic, ale právě dorazila výhra z blogu Chic Ady. Zaujaly mě skleničky na sekt a zkusila jsem si o ně zasoutěžit. Měly být dvě, v balení koukám ale na tři stopky. Zjisťuji, že i ty vršky jsou nějak jiné... Čtu dopis a tam vysvětlení, že sklenky už nebyly skladem. Tři svícny. Ručně dělané. Vlastně proč ne?

První pracičky v krabici

foto IKEA

pondělí 23. ledna 2012

Na večeři

Poprvé od posledního porodu jsme si vyrazili na večeři ve dvou. Měli jsme dobrý důvod a tomu také odpovídala velká příprava.

pondělí 16. ledna 2012

Obrázek pro babičku

Je hezké, když se někdo dožije 82 let. Hezčí, když je to v plném zdraví, ale i nemoci k tomu patří... Anežka se zakabonila a já se jí zeptala, jestli chce babičce nakreslit obrázek. Ptala se, jestli je taky v nebíčku, jako ten černý pejsek. Sama nevím, ale co kdyby. Pověsily jsme ten obrázek do okna.


neděle 15. ledna 2012

Růžový pokus

Když se to se sytě růžovou nepřehání, vypadá na tmavém podkladu skvěle. Stává se mi, že ze skříně vytáhnu černé kalhoty, černý svetr a musím běžet. Zkusila jsem si proto v rychlosti poskládat "brož". Samotnou mě překvapilo, jak to najednou vše fungovalo a co jeden korálek dovede.



Tak Anežka hned dostala také svůj.

pátek 13. ledna 2012

Polštář od myslivce?


Od paní Jeve! x-)






A mám z něj takovou radost, že jsem vyplácala skoro celý film! :)

Dopis kamarádce

Asi bych nemela klidne sny, kdybych nenapsala, tak se radsi vcas vypovidam. Ja vim, jak moji vychovou trpis, vidim to na tobe. Mas pocit, ze Anezce vse projde, ma volne hranice a prerusta mi pres hlavu. V takove atmosfere se pak necitime dobre ani jedna. Rada bych ti nabidla jiny pohled. Ano, Tonikovi provadi nepekne veci, ale myslim si, ze oba se s tim umi vyporadat po svem. Tonik uz neni bezbranne miminko, umi Anezku pekne pokousat, pripadne kdyz ji nezvladne svou silou (kterou mimochodem nema malou), tak si nas umi privolat na pomoc. Anezka na sebe chce obcas upoutat pozornost, pripadne zkousi, co Tonik vydrzi. Ono to v jeji situaci neni nic trestuhodneho - rodice si poridili vetrelce, se kterym se musi o vse delit. Vetrelec roste a umi nove veci a ve finale je to psina. Nekdy pouze jednostranna, ale dostavaji se do faze, kdy se sily vyrovnavaji a behem par mesicu si uz budou rovnocennymi souperi i spiklenci. Minimalne tak mohu usuzovat podle vahy... To Anezky postuchovani vidim tak, ze se vedle sebe uci s Tonikem zit. Mela by si videt, jak se pokazde vrhne na kocarek, kdyz pro ni prijdu do skolky a musi se okamzite s Tonikem olibat a rict mu, jak se ji styskalo. A to jsou presne ty vstupni informace, ktere okoli nema.
Nez jsem mela deti, posuzovala jsem dětné páry uplne stejne - Pokud si nekdo neumi srovnat dite do late, je spatny rodic nebo alespon na spatne ceste. Jenze jsem nasla nove zpusoby, jak se da k vychove pristupovat a nechci se vracet k te vychove, ktera ma sice okamzity efekt (vyprask, vyhruzky, jine tresty), ale zaroven sebou nese strasnou zatez pro to ditete do budoucna. Ja si sebou nesu plnou nůši...
Anezka je na zacatku a zatim z ni sebevedomi spis strika. Nechci ho zahlusit, chci, aby se s nim naucila zachazet sama. V knizkach jsem nasla cesty, ktere to umoznuji, a ja se po nich teprve ucim chodit. Sama jsem nekdy zoufala, ze mi to nejde nebo ze to ani zvladnout nemuzu. Jenze tem myslenkam z knizek verim. A neni to jen o vire, ono to, svete div se, funguje! Ve chvili, kdy pouzivam respektujici pristup, tak vsechno plyne ukazkove. Nikdo se neciti ohrozen a spoluprace je vyborna. Kdyz Anezce verim, kdyz verim i Tonikovi, sami ziskavaji prehled o tom, co dokazi a prirozene se od nas uci. Dnes na me zbylo uspavani obou deti. Anezka se prevlekla do pyzama, vycistily jsme zuby, vybrala si a pustila pohadku v CD prehravaci, ja zatim uspavala Tonika. Kdyz jsem prisla, spala v postylce a cely pokojicek byl uklizeny! Obleceni je srovnane na stole a to dost specifickym zpusobem - srolovana kazda vec zvlast v rulicce.
Deti toho dokazi strasne moc, nesmi od nas ale mit vstepene, ze neco zvladnout proste nemuzou..
Asi z toho nebudes moc moudra, mne je ale lip. Dneska se toho zvladlo hodne bez kriku a to je pro me odmena i cil zaroven. Jen bych strasne moc potrebovala, abych mela i nejakou oporu v okoli...

pondělí 9. ledna 2012

Děti...

Toník mi při focení pokojíčku často dokazuje, že dětský pokojíček bez dětí nelze mít. (Anežka bývá tou dobou ve školce.) Z poslední doby ale nejvíc boduje tahle fotka pro sociálku.


No, přesně o tom mluvím... eee píši


Na každé fotce vypadá jinak.

Čí je to cizí velké dítě? Moje? To už jsem zas stará? A proč na fotkách začíná pózovat úplně stejně jako jeho sestra?

úterý 3. ledna 2012

Nejmilejší dárky

Dnešní hezké počasí mě přímo nutilo něco fotit. Kromě dalšího pokusu nafotit pokojíček (za světla, uklizený podle mých představ, s Toníčkem u nohy - současně snad nemožné) jsem vyfotila nej dárky těchto Vánoc.


Máma mi darovala fotky babičky a její sestry. Babičku jsem nikdy nezažila, bohužel ani moje máma. Loni to bylo asi poprvé, co jsem viděla alespoň její fotku.
Houpacího koníka dostal Toník. Překvapilo mě, jak se mu líbil a opravdu si s ním hrál.


Tohle je také dárek, ale dnešní. Hrozně jsem si tu knihu přála, nakonec jsem se smířila s tím, že už nikde není a nebude. A to se vám tak zalistuji do Marianne Bydlení, odběhnu k dětem, a když se vrátím, leží tam!
Mám ohromnou radost, děkuji!

pondělí 2. ledna 2012

Ohňostroj

Každý rok se ve Skalici slaví začátek roku speciálně pro děti - vždy na Nový rok, od 18.00 hodin, s velkým ohňostrojem. Letos byl nádherný. I když naše děti měly asi tak stejný výraz - svíti to a bouchá to, no a co? Anežka to musela schroupat zpětně. Až doma prohlásila "mně se ten ohňostroj moc líbil".