Celé dny venku s melounem v ruce. Děti na dvorku různě příbývají a ubývají. Večer se jde domů a je jisté, že jsem doma zase nic nestihla udělat.
Minule se hrála večerní vybíjená na louce se sousedkou. Chvílema zároveň ragby, přišlo na to, kdo měl zrovna míč.
Taky jsme koupili novou raketu. A košíčky. Už si tím pádem umíme s manželem pinkat takřka donekonečna a o to víc nás to baví. Léto venku je skvělé.
neděle 31. července 2016
čtvrtek 28. července 2016
Podstávka pro náročné (na prostor)
Minulá výprava za podstávkami byla jako návštěva v jesličkách proti tomuhle podstávkovému kolosu. Christiánův dvůr je podstávková usedlost nově zrekonstruovaná se vší autentičností, co jen šla, aby zároveň obyvatele v ničem neomezovala. Aniž by byl dům pod státní ochranou, prokoukl z vlastní vůle majitelů citlivě a to i přesto, že jde jen o rekreační objekt. Domem provázel architekt podílející se nejen na záchraně této podstávky, ale i dalších, Ing. arch. Tomáš Efler.
Nad Jetřichovicemi se dům tyčí v původní podobě; terasy a francouzská okna jsou dělaná až s výhledem na krásné lesy a stráně, kde ráz obce nijak nenarušují. Francouzská okna v podkroví se navíc dají skrýt za dřevěná dvířka jako od seníku. K idylce mi nechyběla ani ta srnka skákající po stráni.
Něco z teorie: Podstávkový dům má patro postavené na samostatné nosné konstrukci (zde zelené sloupky) - při uhnívání nebo jiném poškození trámů šly pak dobře nahradit, aniž by se musela konstrukce rozebírat až po střechu.
Často je součástí podstávek zděná část. Tady to byly původně chlévy s úžasnými pískovcovými klenutými stropy.
Samostatné kamenné stáje jsou součástí komplexu Christiánova dvora spolu se stodolou. Stáje mají čepici, teda přistavěné patro zhruba z 50. let.
Mé oblíbené zařízení staré s novým i tady funguje skvěle v interiéru celého domu.
Vychytávek pro levnější zařizování a rekonstrukce si odnáším několik. Dlouho jsem třeba koukala na tuto kuchyň v 1. patře - nová, přitom chalupářská. Bohatě přitom stačilo nepoužít sokl ani vysoké nohy, ale nechat kuchyň jen na nízkých stavitelných nohách. Tady sice nutnost, ale zároveň plus.
Dalším mým tipem je zateplené podkroví zaklopené nikoliv sádrokartonem, ale, pro mě šok, obyčejnými bílými lamino deskami - žádné broušení, žádné nátěry, jen šrouby pod falešné trámy a je hotovo. Sice čuňačinka, která si rozporuje s prvním odstavcem, faktem ale je, že je daleko více investorů, co pracují svépomocí, pomalu a levně, než investoři s neomezenými prostředky. Ve finále obě skupiny nezřídka končí stejně - bez prostředků s rozestavěným domem.
Nechci ale končit tolik pesimisticky. Sdílný průvodce je dar a tak mi vnukl myšlenku, že i tady u rodičů by šla postavit kachlová kamna bez kamnáře a mít na střeše břidlici. Třeba. Jednou.
Nad Jetřichovicemi se dům tyčí v původní podobě; terasy a francouzská okna jsou dělaná až s výhledem na krásné lesy a stráně, kde ráz obce nijak nenarušují. Francouzská okna v podkroví se navíc dají skrýt za dřevěná dvířka jako od seníku. K idylce mi nechyběla ani ta srnka skákající po stráni.
Něco z teorie: Podstávkový dům má patro postavené na samostatné nosné konstrukci (zde zelené sloupky) - při uhnívání nebo jiném poškození trámů šly pak dobře nahradit, aniž by se musela konstrukce rozebírat až po střechu.
Často je součástí podstávek zděná část. Tady to byly původně chlévy s úžasnými pískovcovými klenutými stropy.
Samostatné kamenné stáje jsou součástí komplexu Christiánova dvora spolu se stodolou. Stáje mají čepici, teda přistavěné patro zhruba z 50. let.
Mé oblíbené zařízení staré s novým i tady funguje skvěle v interiéru celého domu.
Vychytávek pro levnější zařizování a rekonstrukce si odnáším několik. Dlouho jsem třeba koukala na tuto kuchyň v 1. patře - nová, přitom chalupářská. Bohatě přitom stačilo nepoužít sokl ani vysoké nohy, ale nechat kuchyň jen na nízkých stavitelných nohách. Tady sice nutnost, ale zároveň plus.
Dalším mým tipem je zateplené podkroví zaklopené nikoliv sádrokartonem, ale, pro mě šok, obyčejnými bílými lamino deskami - žádné broušení, žádné nátěry, jen šrouby pod falešné trámy a je hotovo. Sice čuňačinka, která si rozporuje s prvním odstavcem, faktem ale je, že je daleko více investorů, co pracují svépomocí, pomalu a levně, než investoři s neomezenými prostředky. Ve finále obě skupiny nezřídka končí stejně - bez prostředků s rozestavěným domem.
Nechci ale končit tolik pesimisticky. Sdílný průvodce je dar a tak mi vnukl myšlenku, že i tady u rodičů by šla postavit kachlová kamna bez kamnáře a mít na střeše břidlici. Třeba. Jednou.
úterý 26. července 2016
Růžová svatba
Jedli, pili, veselili se, zkrátka svatba jak má být!
Legrace jsme si užili myslím všichni, před foťákem i za foťákem. Ženicha jsem poznala poprvé až hodinu před obřadem, když si ještě nepřevlečen s ledovým klidem leštil boty. Nevěstu o hodinu později, když jsem s foťákem nakoukla do okýnka posledního přijíždějícího auta před obřadní síň. A ta pohoda a žádný stres šly až neuvěřitelně celým dnem. Znovu a znovu si atmosféru užívám při upravování fotek - zamilované pohledy ženicha na nevěstu, bavičské výrazy novomanželů a přející i šibalské přátele.
Krásná společná léta K + T!
Legrace jsme si užili myslím všichni, před foťákem i za foťákem. Ženicha jsem poznala poprvé až hodinu před obřadem, když si ještě nepřevlečen s ledovým klidem leštil boty. Nevěstu o hodinu později, když jsem s foťákem nakoukla do okýnka posledního přijíždějícího auta před obřadní síň. A ta pohoda a žádný stres šly až neuvěřitelně celým dnem. Znovu a znovu si atmosféru užívám při upravování fotek - zamilované pohledy ženicha na nevěstu, bavičské výrazy novomanželů a přející i šibalské přátele.
Krásná společná léta K + T!
neděle 17. července 2016
Podstávková ulice
Než se proderu stovkami fotek z mé fotící svatební premiéry, odskočila jsem si k domečkům. Při právě probíhajících dnech lidové architektury v Ústeckém kraji jsem proběhla komentovanou prohlídkou Šmilovského ulicí v Rumburku. V památkové zóně tu zůstalo 18 podstávkových domů z přelomu 18. a 19. století ze začátku textilní éry severních Čech, kdy češi byli levná pracovní síla pro obchodníky z Anglie. Nejvíc mě samozřejmě zajímala podstávka uvnitř.
Poslední domek na fotkách nechal majitel k volné prohlídce od sklípku až po podkroví. V současné době je v dost surovém stavu, nicméně do budoucna s ním majitel počítá jako malé muzeum právě textilní výroby v tomto kraji.
Poslední domek na fotkách nechal majitel k volné prohlídce od sklípku až po podkroví. V současné době je v dost surovém stavu, nicméně do budoucna s ním majitel počítá jako malé muzeum právě textilní výroby v tomto kraji.
úterý 12. července 2016
Od grafiky ke grafikám
Před pár lety jsme pravidelně jezdívali do Liberce na snídaně. Né že bychom si neuměli namazat krajíc chleba nebo naopak nevěděli co s penězi. Rozhodně to totiž znělo líp než dojíždět na chemoterapii. Navíc hodinová cesta pro nás byla celkem příjemným časem stráveným spolu. Kontroly na onkologii ale probíhají pochopitelně stále, takže pozdním snídaním ještě tak úplně neodzvonilo. Po poslední operaci sice histologie vyoperovanou tkáň potvrdila jako metastázu, ale náladu jsme si tím už nekazili.
Příležitost ve velkoměstě jsem využila k návštěvě rámařství, kde jsem si dala zarámovat grafiku od Jiříka a jeho kamaráda, co mi věnoval i s podpisem při poslední návštěvě. Už jsem se o osud srolované grafiky doma začala bát, což přebilo moje obavy, že nevyberu dost dobrý rám.
A v rámařství to bylo ještě horší. O existenci tolika paspart v odstínech bílé :) jsem neměla ani tušení a jako správná holka z vesnice je nikdy ani nevybírala. Sotva jsem vybrala paspartu, další rozhodování ohledně rámu. Srabácky jsem vybrala nejobyčejnější klasiku.
Moje počínání zaujalo asi i pana majitele, že se k nám zanedlouho přidal a začal mě zpovídat, protože "tak pěknou grafiku tu už dlouho neměl" a "takovou podobnou technikou se také zabývá".
Šťastně jsem se dobrala konce s paspartou i rámem a pan majitel přišel znovu. Tentokrát s malým obrázkem krajiny, který k mému nevěřícnému pohledu začal předemnou podepisovat. "Tuhle máte ode mě."
A moje vybírání pasparty a rámu mohlo začít nanovo.
Příležitost ve velkoměstě jsem využila k návštěvě rámařství, kde jsem si dala zarámovat grafiku od Jiříka a jeho kamaráda, co mi věnoval i s podpisem při poslední návštěvě. Už jsem se o osud srolované grafiky doma začala bát, což přebilo moje obavy, že nevyberu dost dobrý rám.
A v rámařství to bylo ještě horší. O existenci tolika paspart v odstínech bílé :) jsem neměla ani tušení a jako správná holka z vesnice je nikdy ani nevybírala. Sotva jsem vybrala paspartu, další rozhodování ohledně rámu. Srabácky jsem vybrala nejobyčejnější klasiku.
Moje počínání zaujalo asi i pana majitele, že se k nám zanedlouho přidal a začal mě zpovídat, protože "tak pěknou grafiku tu už dlouho neměl" a "takovou podobnou technikou se také zabývá".
Šťastně jsem se dobrala konce s paspartou i rámem a pan majitel přišel znovu. Tentokrát s malým obrázkem krajiny, který k mému nevěřícnému pohledu začal předemnou podepisovat. "Tuhle máte ode mě."
A moje vybírání pasparty a rámu mohlo začít nanovo.
úterý 5. července 2016
Poklad na konci duhy
Na záčátek prázdnin celkem aprílové počasí. Na druhou stranu se tolik duh během krátké doby jen tak nevidí. A už vůbec si nepamatuji, že by kdy nějaká končila přímo za našimi okny. A uznejte, dá se taková příležitost promarnit?
Duha končila přímo za balíkem, tak bude tam ten poklad nebo ne? Tonda zkusil odkrýt drn a... měl ho tam!
A tak ti naši hledači pokladů našli jednoho letního večera krabici s mlsáním a razítky kolejí, mašinek, s domečkem i výhybkami - radost až na půdu. Občas se vyplatí zapomenout ve vánočních zásobách na nějaký dárek :)
Duha končila přímo za balíkem, tak bude tam ten poklad nebo ne? Tonda zkusil odkrýt drn a... měl ho tam!
A tak ti naši hledači pokladů našli jednoho letního večera krabici s mlsáním a razítky kolejí, mašinek, s domečkem i výhybkami - radost až na půdu. Občas se vyplatí zapomenout ve vánočních zásobách na nějaký dárek :)
neděle 3. července 2016
Plánování
Blíží se nám další výročí svatby, což už předem značí další poupata čajových růží na zahradě - potomci růže z našeho svatebního dortu. Pořád stejné, jako před pěti lety.
A taky tu máme ty prázdniny. Balíme na tábor, hrajeme hry... A plánujeme.
Říkala jsem si, že bychom toho měli letos stihnout víc než loni po operaci (jednu ZOO :). Sepsala jsem návrhy dětí, pro jistotu. Upřímně jsem čekala tak pět tipů. Ale 20? Popsali jsme celou A4. Tohle bude rovnou na celý harmonogram.
A taky tu máme ty prázdniny. Balíme na tábor, hrajeme hry... A plánujeme.
Říkala jsem si, že bychom toho měli letos stihnout víc než loni po operaci (jednu ZOO :). Sepsala jsem návrhy dětí, pro jistotu. Upřímně jsem čekala tak pět tipů. Ale 20? Popsali jsme celou A4. Tohle bude rovnou na celý harmonogram.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)