pondělí 29. července 2013

Poslední!

Dnes jsme stomii přelepovali naposledy. Zítra jde manžel do nemocnice a ve středu ho čeká poslední operace. Skončí nevyžádané budíčky v noci s převlíkáním postele, které se nám asi třikrát zadařily. Také Anežky oblíbené sdílení s dětmi ve školce a na kroužcích "můj táta kaká do pytlíku!", případně hlasité dotazování na ulici "nebolí tě zadek?"
Končí i další dobrodružná přelepování na různých místech nebo v divném načasování. Na prvním místě takového žebříčku by bylo přelepovaní během kontrakcí tři hodiny před narozením Josífka.
Nejvíc se stejně těší, až bude moct Toníkovi na jeho otázky "Táto - máš - vývod?" a následné "A máš pyklík?" odpovědět záporně. Vývod bylo mimochodem první slovo, které Toníček vyslovil zřetelně a správně.


neděle 28. července 2013

Velké sušení

K vodě se letos nedostaneme, což je v tomhle počasí náročné. Aspoň děti si včera užily výlet a koupaliště s prarodiči a já měla najednou jen s miminkem pocit, že dokáži skály lámat. I v tropickém vedru jsme zvládli úklid a všechno schlo jako po másle. Za to dnes už jsme vysušení všichni, v podkroví krásných 33 stupňů...



pondělí 22. července 2013

Ba balíku

Tondovo řečí Na balíku. Když už je máme za domem a nechodí díky nim srnky, užíváme si zase jinak. Děti rajtují, jejich táta zlepšuje kondičku, když je doprovází, a já mohu fotit.





I se synovci
 Po setmění se od balíků odráží měsíc jako na vodní hladině.


sobota 20. července 2013

Zabalená radost

Zmiňovala jsem, jak je čím dál výjimečnější dostat osobní dárek. V naší rodině je však výjimečné už jen dostat dárek zabalený v papíře. Vím, že i já sahám velmi často ve spěchu při odchodu rychle jen po dárkové tašce, do které dárek pouze strčím. Přitom už od mala zbožňuji rozbalování. K narozeninám jsem měla často jen jediný dárek, proto jsem si chtěla tu chvíli překvapení co nejvíc natáhnout. Důkladně jsem rozmotávala každý uzlík na stužce, rozlepovala každý spoj na papíře a až pak jsem papír opatrně rozhrnula, abych v té poslední možné chvilce teprve ukončila velké očekávání. Všichni to tak mít nebudou, ale chtěla bych každému, koho budeme od teď obdarovávat, tu možnost dát. Žádné předání tašky, kdy obdarovaný jen nakoukne zvrchu, obsah hned vidí a tašku odloží k ostatním. Žádné balení na poslední chvíli. Důstojný osobní dárek už od pohledu.



Přiznávám, tohle předsevzetí jsem si dávala už víckrát, snad se mi ho podaří alespoň plnit čím dál častěji. 


Dnes jsme slavili synovcův svátek a kulaté narozeniny švagrové. Snad jsem si napravila reputaci z jara, kdy se mi podařilo koupit vše, co už doma měli...

neděle 14. července 2013

Kniha vzpomínek

Poznávat kořeny své rodiny je dobrodružství. Navíc po svatbě se takové dobrodružství s každou další tetičkou či strýčkem násobí... Rozplétat celý náš rodokmen mě děsí i láká zároveň. Je to jedno z takových hodně vzdálených přání, které bych si chtěla v tomhle životě splnit. Při pátrání po manželově linii bych se dostala i k tetě do Německa, kam byla z našeho pohraničí odsunutá spolu s německým manželem. Vzdálená teta bude v příštím týdnu slavit životní jubileum. Jeden z dárku, co dostane, bude i kniha.

Cestování časem a krajinou pro někoho, kdo je 500 km daleko

Současná fotografie domu, kde teta bydlela

Kopec, kde teta učila (dnes sedmdesátileté) kluky lyžovat
Udělat takový dárek mě úplně nadchlo. Kdo si dá tolik práce v dnešní uspěchané době a udělá opravdu osobní dárek? Strejda neváhal, dal dohromady známá místa, objezdil je s mým manželem, který je nafotil, a na mě zbylo fotky upravit a poskládat do knihy. Teď už je kniha na cestě k oslavenkyni a jsme hrozně zvědaví, jaká bude na dárek reakce. 

čtvrtek 11. července 2013

Svítící "klubíčka"

Kulaté nic, které obdivuji už několik let... zatím visí na konzoli a uvidím, kam se postěhuje příště.





čtvrtek 4. července 2013

Otec a syn


Deset měsíců po zjištění rakoviny - výsledky poslední histologie a CT jsou v úplném pořádku. Možná recidiva v následujících pěti letech je kolem deseti procent. Moc děkujeme všem za držení palců, je to velmi milé a povzbuzující pro nás oba.

pondělí 1. července 2013

Za okny

"Výstavku" pod střešním oknem jsem vyměnila za přebalovací koutek. Nejúžasnější na něm je ten výhled. Přebaluji a za oknem se po zarostlém poli prochází srnky.....


Srnka si nakonec v trávě ustlala a nerušeně sledovala dění kolem sebe - dva pošuky, co si jí fotili střešními okny, lidi na procházce asi 15 metrů od ní a tak.
Josífek jako důkaz :)