čtvrtek 29. září 2011

První společné fotky

Měsíc a půl utekl jako voda a mám tu profi fotky...

Anežka měla na sobě na focení v parku Toníkovi tepláky místo legín, ale pšššt!




Foto: Aleš Funke

středa 28. září 2011

Minidovolená a velký internetový sraz

Několik heren pro děti, velké venkovní hřiště, všude na chodbách dřevěné didaktické hračky... pro děti malý ráj na Zemi (a co si budeme povídat díky tomu i pro rodiče!).

Místo schodů byly všude na hřišti klouzačky, horolezecká stěna nebo schůdky jako do kurníku. Nebo schody udělané na ty miniaturní nožičky. Kde jinde to mají tak vychytané?

Načapáni při šmelině báboviček! Toník zůstal věrný své kamarádce z Krkonoš...

Vyloženě reklama se mi ale dělat nechce. Obsluha dost rozporuplná a jídlo také nesedlo každému. Zejména za tu cenu člověk možná čeká než jen promyšlené prostředí i dokonalý přístup hodný návštěvy Zdeňka.

sobota 24. září 2011

Minibandaska pro minislečnu

A pokračování úlovků z hrabárny. Pastelky jsou naše vlastní, ostatní drobnosti dohromady za zlatku.

pátek 23. září 2011

Industriální chalupa


Hrabárna je mor. Když delší dobu nejdu, většinou mi to ani moc nechybí. Jakmile tam jednou vkročím, nejraději bych chodila každý týden. Tentokrát jsem se musela vrátit pro vešák. Žádné patinování štětcem na sucho, ale opravdová patina, zašlá černá mosaz místo litiny, prostě ááách. Mistr vetešník mi hned začal radit, jak věšák vycídit do zlatova, další začal přizvukovat jak sundat vešáky a ošetřit zubožené dřevo... dovolila jsem si podotknout, že se mi líbí přesně tak a dokonce jsem si na tom trvala. Ulevilo se mu, když jsem řekla, že ho aspoň otřu...


A také tam stále byla - ta hnusná podivná lampa s obřím stínítkem, na kterou myslím od doby, co jsem ji poprvé uviděla. Jenže co s ní? Potřebuji takovou na zeď, ne na stolek. Jenže je tak úchylně industriální! Tak já jí teda za pade beru. S věšákem vyjde na 30? No jo, abyste náhodou nevydělal, rozumím. Nashledanou, děkuji.

čtvrtek 22. září 2011

Kazy Bomboňáci

Je nad mé chápání, proč každý den musí Anežka ve školce dostat bonbon. Tolik sladkého jako tohle září, ještě nikdy neměla. Jenom bilance po prvních třech dnech ve školce byla tři cucavé bonbony, dva gumové, minipytlík Haribo medvídků a něco alá Kinder mléčný řez. Na třídní schůzce jsem byla jediný rodič, kterému to přišlo divné. I to přispělo k tomu, že jsme Anežku připravovali na návštěvu zubaře, kde to nebude už jen o vození na křesle. Taky že ano, čekalo nás první vrtání kazu. Manžel z toho měl asi největší trauma a jak říká, učitelky by tam měly povinně chodit s dětmi samy, aby si to nesmyslné vykrmování rozmyslely. Cožpak mají pedagogické sebevědomí na nule, že musí na děti používat takové praktiky? Někde je něco špatně, ale trvám si na tom, že "každý den maximálně jeden bonbon" (dle slov pí ředitelky) NENÍ normální! A už vůbec ne ve školce, kde se na webových stránkách honosí dodržováním zdravé životosprávy.
Už jsem si někde potřebovala popustit ventil...
Anežka vrtání a plombování zvládla skvěle a potěšilo mě, že jako slibovanou malou hračku na závěr místo kinderbordelu dostala na výběr z hromady malých plastových zvířátek, razítek s dinosaurem a HLAVNĚ mezi nimi byly schované i prstýnky, které Anežka behěm vteřiny vylovila a navěsila na prsty hned tři. Prý za statečnost si mohla vzít všechny

 (a pochopitelně je za celý den nesundala).

Není nad hezký úsměv....

úterý 20. září 2011

Červená čekanka

Včera jsem nafotila takové běžné pondělní ráno, jenže za celý den nebyl čas ho vložit. Tak třeba příští týden, nebo zítra? Ty dny se od sebe zas tolik neliší... Dnes bylo na pořadu dne jak zužitkovat červenou čekanku z biobedýnky. Než mě napadlo ji ochutnat, pořídila jsem všechny ingredience na salát. V receptu jsem si dodatečně přečetla, že ji jsou potřeba jen 4 lístky. Ani na tolik jsem neměla odvahu. Mezi námi, je dost hnusná...
Ale jinak dobrá večeře - bramborové lupínky, rozpečený hermelín a ledový salát s dresinkem.

pátek 16. září 2011

Horolezci, horolezkyně, HOROLEZČATA...

Moje první kniha o výchově dětí (a na dlouhou dobu poslední), byla o výchově především u indiánů a kmenů v pralese. Asi i díky tomu se dá návštěva hřiště zvládnout bez posilnění valiem. Další výhoda je, že mám ruce volné na foťák.

Těžká makačka
Hlavně nezapomenout na pitný režim!

čtvrtek 15. září 2011

Zavařování

Po dvou letech jsem opět usoudila, že jedno z nejmenšího zla, co mohu udělat pro děti, jsou domácí kompoty. A pustila jsem se do švestek.
Koupila jsem si švestky po 15ti korunách za kilo, abych zjistila, že bráchovi na zahradě opadává pět stromů.
Ze zavařování jsem si pamatovala jenom to, že je celkem primitivní. Recept jsem si připomněla z libovolných webových stránek, švestky naházela do sklenic, přisypala lžíci fruktózy, zavřela víčkem, dala vařit do hrnce s vodou. Opět na dalších libovolných webových stránkách jsem našla, že se steriluje 20-30 minut, tak jsem velké sklenice povařila 30 minut, vyndala na utěrku, nandala jsem druhou dávku. Manžel měl připomínku, že by se to asi vařit nemělo, čímž mě znejistil a sedla jsem k počítači znovu. A měl pravdu. Tak jsem, již poučena, sklenice vypla tentokrát už po 15ti minutách, vyndala jsem skleničku a... prd ho... Další várka na mě čeká do rána, až budu mít odvahu ji z hrnce vytáhnout. Sladká nevědomost. Do té doby by bylo moc fajn najít postup, který jsem opravdu před těmi dvěma roky použivala.

neděle 11. září 2011

Dětem hračka, rodičům pomocník. Nebo obráceně?

Od července víme, že budeme kupovat robotický vysavač. Chtěla jsem počkat na Dny Marianne Bydlení a vyplatilo se. Ušetřili jsme 2 tisíce a další tisícovka by měla následovat za registraci. Na doporučení kamaráda, co má iRobota jsme vybrali Samsung. Kamarád poté, co se mu iRobot oběsil na šnůře od rolety, mu neřekne jinak než Blbeček. Náš už od rána běžel dvakrát a pokaždé se po relativní chvíli vrátil do doku s tím, že je uklizeno. A všude u stěn zůstal nevysátý bordel. Blbeček!

úterý 6. září 2011

Vyhrabané poklady

Po strašně dlouhé době jsem se vydala do hrabárny. Když je dobrý den, tak to prostě stojí za to.



Radost mám i ze čtrnácti bylinkových plakátů podlepených tvrdým kartonem.


Tipovačka do komentářů - za kolik jsem se rozšoupla? :)

sobota 3. září 2011

Cestování s historií

Udělali jsme si výlet vlakem do Oybinu na hrad. V první řadě čistota německých vlaků je nesrovnatelná a upoutala nás okamžitě. A je jedno, jestli jedete vlakem starým čtyři roky nebo čtyřicet let. V Žitavě nádherné nádražíčko ve starém duchu pro úzkokolejku.


Přijede si pro vás starý vláček - tohle je úplně mini nejmenší motoráček, dvojsedačky pouze na jedné straně, nástup z obou stran jen přes kabinu strojvůdce.


Jezdí tu jenom ty původní - po přestupu jsme jeli kompletně dřevěným vagónkem s parní lokomotivou.


A ten hrad...
 

Vzadu v údolíčku vidíte nádraží, přitom nahoru se nejde nijak daleko ani těžkým terénem, jenom schody. Tříleťák to ujde sám.


Celý komplex hradu je obrovský, v různých zákoutích výstavní expozice, muzeum nebo alespoň vyhlídka (i bylinková zahrádka!). Když jsme ale vešli dovnitř té největší části... Myslím, že jsme všichni čekali, že přijde několik pater ve zřícenině hradu, ale objevil se chrám. Neskutečně vysoký, obrovský, silný...


Zlatý hřeb dne byl ale parní vlak na cestě domů - a otevřený vagon s výhledem... a sazema!


čtvrtek 1. září 2011

1. září

Anežka už se nemohla dočkat školky. Už od začátku srpna se ptala, kdy už tam půjde, a musela jsem počítat, kolikrát se ještě vyspinká. Včera všem nadšeně říkala, že už se vyspinká jenom jednou. Ráno při oblékání jsem měla trému jako první den loni v listopadu. Až jsem slyšela, jak mi říká: "Mami, ploč mě oblíkáš, já pžeci nejsem žádné mimino!" No jo, je to tak..


Modrý kočárek.. a zelený deštník :)