středa 29. února 2012

neděle 26. února 2012

Minikalendář

Ptala se mě včera Anežka, kdy má svátek, a u toho zuřivě počítala na prstech, dopočítat se nemohla. Minikalendář, na který navíc vidí z postýlky, jí udělal velikou radost.





Na dětech obdivuji a zároveň nechápu schopnost okamžité reakce z nuly na sto. Ráno ležela Anežka u nás v posteli, nalepená na tatínkovi, tvrdě spala. Ve chvíli, kdy se zvedl, Anežka vyskočila a někam utíkala. Pak už jsem jen slyšela vrznout koš a přišla pyšně nahlásit, že si odškrtla jednu noc.

středa 22. února 2012

Sportovisti

Kašel a klidový režim doma. A tohle JE klidový režim.... Anežka tomu říká, že budou "sportovisti".



"Poražená značka... tak to sepíšeme, no!"



Barevné papíry a pár ruliček od toaletního papíru. Už si s tím hrají dva dny.

úterý 21. února 2012

Dárkové balení papíru

Jak originálně darovat lístky do divadla?


Ještě lepší mohla být na místě žluté obálky vlepená fotka. A v malé bílé obálce přání.

pondělí 20. února 2012

10 let spolu

V pátek jsme měli s manželem výročí 10 let chození. Když se to přihodilo někomu v okolí, říkala jsem si páni, to už je přeci jenom kus života. A ano, ten pocit mám stále. Jen v tom vlastním případě těch 10 let muselo být nějak kratších.
Pamatuji si prvního Valentýna, kdy se manžel ještě neodhodlal a z večeře jsme odcházeli stále jako přátelé. Vzpomínám, na co se mě tehdy 17. 2. 2002 zeptal, a která věta způsobila, že jsem dostala první pusu. I že jsem jí řekla proto, že jsem chtěla vedět, co se bude dít. Do poslední chvíle jsem vlastně nevěděla, jestli mám být kamarádka nebo přítelkyně. Mně čerstvých 16, jemu čerstvých 29 - co by si se mnou počal? A vono jo! Dvakrát!

čtvrtek 16. února 2012

Talíře s duší

Rozbila se nám myčka. Opravář přijede až v pondělí. Víkend na krku. Ruce do dřezu a... Nádobí jsem nemyla už pár let. Rychle si člověk odvykne. Také si při uklízení do myčky moc nevšímám malých detailů, které mi mytí dnes zpříjemnily. Talíře máme z aukce na Aukru. Každý je něčím jiný. Všechny jsou silnostěnné. Jsou úžasné.



středa 15. února 2012

Zedník po dědovi?

Od minulého týdne Toník buduje komíny z lega o sto šest. Včera už to byly parádní sloupy.

"Tadá! Tak co na to říkáš?"
"Ještě malá úprava..."

"To je mámo kus, co?"

neděle 12. února 2012

Pro malé parádnice

Filc, nůžky a lepidlo a "maminka" má hračku na celé odpoledne. Úžasný relax. Po delší době něco, kde jde ta práce za člověkem hned vidět. A nejsme lakomé, paráda je i pro kamarádky a jejich holčičky.

pátek 10. února 2012

Moje Myšička...


Takhle vypadá tak andílkovsky... Ne jako před pár hodinami, co se pokoušela uklízet, Toník jí to rozhazoval a zeptala se mě: "Mami, můžu žíkat, že mě to sele?"

středa 8. února 2012

Tak trochu sbírka skla

Možná není nejlepší nápad kupovat si květiny, když mě čeká cesta domů pěšky při teplotě asi -15. Tulipány mám překvapivě omrzlé. Tentokrát jsem na ně ale nechtěla zapomenout. Minule jsem ani vybraný svazek bílých tulipánů nestihla v krámě vyndat z vody, když jsem musela čelit dotazům - "A mami, koupíš mi tohle?"


Benjamínek na fotce je také takový mrzáček, co potřebuje přesadit. Je to jediná kytka, která přežila mou péči už několikátým rokem. Dokonce i tu manželovu, zatímco jsem byla v porodnici dva týdny :)

pondělí 6. února 2012

Vánoce přicházejí ze Skotska!

Nezbláznila jsem se, i když možná trošičku, ale to samou radostí. Po dlouhých dvou měsících čekání dorazila taška a pouzdro pro mé elektronické pomocníky.




pátek 3. února 2012

Houbičkové povlečení

Mrzlo hluboko pod bodem mrazu. Netekla voda. Do počítače jsem si nalila pití. Co se skvěle načatým dnem ve dve hodiny odpoledne? Vytahala jsem si látky a konečně se pustila do šití povlečení pro Anežku. Na stříhání i na šití jsem si dávala záležet - musím se konečně naučit šít rovně. Kolem toho se mi motal Toník, tu si půjčit metr, tu vyzkoušet, co udělám, když se projde po té rozložené látce tam a zase zpátky, tu si udělat ze složené látky plné špendlíků pelíšek, tu vytahovat stroj ze zásuvky... A takovou jsem měla radost z toho, že mi to šití jde slušně rovně, že jsem si metr před koncem (pochopitelně na té delší straně) uvědomila, že nešiju obdélník, ale mám šít povlečení - a kde mám díru na deku?? Takže jsem metr před došitím začala řešit, jak udělám zapínání. Ale podařilo se. Necelých a pouhých pět hodin práce.


 "Jéé, moje peřinka! Děkuji, že jsi mi ušila novou peřinku. Je taková houbičková."


Gratuluji si, že mě napadlo přidat i modrou. Anežka totiž první co udělala, začala z postele vyhazovat všechny modré polštářky - "Aby mi to ladilo." Několik k sobě ladících barev nepozná, za to dobře ví, když je něco do kompletu. Mně to vydrželo do pětadvaceti. Doufám, že z toho vyroste dřív.

čtvrtek 2. února 2012

Ptáčci

Dvakrát po sobě jsem usnula večer s Toníkem. Přitom jsem měla takových plánů včetně dalších fotek na blog. Ale to spaní před půlnocí má vážně něco do sebe...
Začnu včerejškem. Přišel balíček a v něm dvě brože. Jedna bude pro kamarádku k narozeninám, jedna pro mě - nešlo odolat.

Konipásek a žluna

Autorka Atropa Belladona z Fleru dělá i velice originální naušnice. Na ně to už chce ale trochu víc odvahy, než mám já.

Bramborníček [osoby ze Švýcarska mohou číst branborníček :) ]