Víkendové pečení

Víkend trávíme víceméně doma, přičemž jedno je jisté: Každou chvíli někdo slídí. A já podezřele často narážím na recepty na brownies na všechny způsoby. Fajn, ale neměla jsem nikdy ani jediný, nejvyšší čas se odhodlat.
Jednoduchý recept na bezlepkové brownies sem přepisovat nebudu, protože jsem se výjimečně i řídila pokynů autorky Gabči.
S Gábi jsem se seznámila loni na kurzu interiérového designu od Soffa. Až poslední dobou se ale přistihávám častěji na jejich krásném blogu. Rodina se mnou nadšení nesdílí. Podíl strávníků, co jsou ochotni aspoň ochutnat, prudce klesl, ale nevzdávám se. Bitku proti knedlíkům a omáčkám z jídelny stejně nevyhraju (milují je všichni tři!?). Podle jejich interpretací ale zas zvyšují fyzický výdaj, minimálně zatímco si běhávají přidat. Do zásoby.

Dárek za minutu dvanáct

To je tak, když ráno přiběhne Anežka s nečekaným pozváním na oslavu narozenin - už odpoledne. Uznala jsem, že místo běhání po krámech a shánění nahonem nějaké pozornosti, darujeme trochu něco jiného - práci :)

Základní recept na muffiny byl zhruba takový:
300 g hladké mouky
2 lžičky kypřicího prášku
2 lžičky koření do perníku
100 g sekaných nebo i mletých oříšků
140 g sušeného ovoce či čokolády
100 g třtinového cukru

Hladkou mouku jsme prosály s kypřicím práškem a ostatní ingredience opatrně přisypaly už jen podle pořadí v seznamu. Zavřít, zabalit a je to. Vlastně ještě vytisknout návod, o který se dál postarala Anežka.

A teď už jdu raději spát, dostala jsem na ně totiž chuť.

Líná neděle

Alespoň snaha o procházku v tomhle krásném počasí proběhla. Například včera jsme místo toho malovali. Program na víkend si prostě umím vybrat.

Po návratu z pole, které se nám teď tak hezky proměnilo v běžkařskou dráhu, na nás čekal ještě teplý jablečný crumble. Nechápu, jak jsem ho do teď mohla v kuchařkách tak přehlížet.

Minulý týden ho se mnou poprvé vyráběl Josífek - krájel jablka ostrým nožíkem jako profík. Dnes ho z většiny udělala Anežka. Takhle jsem si to nedělní pečení vždycky představovala.

Ukládám do kuchařky pro mnohakrké domácnosti:
0,5 kg jablek (což jsou cca 4 jablka - ale čím víc pomocníků, tím více ztrát)
vanilkový cukr
mletá skořice

Drobenka:
250 g mouky (cca 150 g špaldové a 100 g hladké - jak to padne, tak to padne)
150 g cukru
170 g změklého másla (dnes dokonce 1/3 kozího másla a přes děti tak poprvé prošlo)

Závratný postup - nakrájet na kostičky oloupaná jablka, v zapékací míse nebo formě (nevymazávám) rovnoměrně rozprostřít, lehce posypat skořicí a vanilkovým cukrem. Zasypat drobenkou a dát péct na 180 st. na 30 až 40 minut - dokud povrch hezky nezezlátne. Jíst teplé a nečekat, že zbyde.

Anežčiny

Babička prý slíbila na oslavu upéct srdíčkový dort. To bych chtěla zažít :) Co by ale matka pro dceru neudělala... třeba jako péct 25. prosince, když jsou všichni přeplácaní cukrovím, dort? Jasně, srdíčkový. Ale byl lehký a povedlo se mi ho rozkrojit nožem podélně a nepřeříznout. Že měl na výšku sotva tři centrimetry je pro mě o to víc k nepochopení, proč se mi to nikdy nepovedlo u dortů, ehm, dvojnásobně vyšších. Zlepšování budoucí praxí si nepřipouštím, nejsem dortový typ, kéžby to pochopily brzy i děti.

Recept si tu poznačím na příští tápání:
Lehký korpus
Vejce 2 ks
Polohrubá mouka 70 g
Prášek do pečiva 1 špetka
Cukr krupice 100 g
Teplá voda 2 lžíce
Olej 2 lžíce
Kakao 1 lžíce
(množství pouze pro formu 22 cm, lepší množství zdvojnásobit)

Žloutky jsem vyšlehala s cukrem a přidala vše ostatní kromě bílků - ty až v podobě sněhu nakonec. Ve vymazané formě si dort hověl v troubě do upečení zhruba 20 minut. Po vychladnutí a rozkrojení jsem ho naplnila plátky banánu, zalila horkým uvařeným pudinkem (4 dl mléka a jedno balení pudinkového prášku), přiklopila a vrch pokryla ušlehanou šlehačkou. Hotovo se vším všudy do hodiny.

Nanuky od unavené matky

Ne každý den přeje kuchařským výkonům a jiným kratochvílím v kuchyni. Za to každý den, bez ohledu na počasí a teplotu vzduchu, slyším několikrát vysokým (tím pádem pouze omezenou dobu) líbezným hláskem: "Mami, mužu nanuka?"
Původně jsem si myslela, že je oblafnu jen na chvíli, místo toho ty nejrychlejší a nejlevnější nanuky, bez potřeby jediného kusu nádobí, si žádají už několikátý týden. Unavená matka do silikonových tvořítek z IKEA pokaždé jen naleje džus a dá znovu zamrazit.

Stálicí je 100% jablko a nejoblíbenější nektar z černého rybízu. Pomerančový 100% se u nás neujal a ananasový džus se vypařil z ledničky tak nějak i bez mražení. Stále je ale spousta příchutí, které jsme nevyzkoušeli.....

Už zase slintám...

Sem tam se mi přihodí, když mi něco nejde, že se just zabejčím, dokud to nepokořím. A já nutně potřebovala vyzkoušet, jestli zvládnu taky, aby nepečený, syrový raw dort, zůstal po vyndání z ledničky tuhý.

Takže zase příště. Ještě to na pár pokusů asi vydá. Naštěstí zimní semestr narozenin jsme už doslavili, bude chvilku klid a prostor pro jiná témata. A pokud někomu vrtá hlavou ta čokoláda navrchu, je tam potvora proto, že se tu nedalo sehnat žádné kloudné ovoce (ani zelenina - přijde na to, v jakém táboře s těmi jahodami člověk je).

Nejfotogeničtější dort

O víkendu se nám s návštěvou sešla také krabička malin a krabička jahod. A pak také už nějaký ten čas přítomná myšlenka, abych dort Pavlova konečně vyzkoušela.

Jak je mým dobrým zvykem, pročetla jsem několik receptů z Internetu a udělala si z toho svůj postup. Možná jen štěstí začátečníka, ale vyšel napoprvé a uznávám všechnu čest tomuhle geniálnímu dortu, je dokonalý. Dort jsem z korpusů pro tentokrát nedělala, víc mě zaujala možnost udělat každému jeho vlastní zákusek. No jo, byl to ve finále spíš dort pro každého, co se dá dělat, všem to hrozně vadilo.....

Nejobyčejnější recept bez škrobů a octa tedy zní: ušlehat 6 bílků a pak přidávat po lžících 300 g moučkového cukru (použila jsem jen rozemletý třtinový, proto má můj korpus nahnědlou barvu). A nebát se toho, stále míchat resp. dál šlehat až bude ze sněhu úplně jednolitý lesklý pevnější krém.
Na pečící papír na plechu jsem obkreslila třikrát podšálek, to samé na druhý plech a do vyznačených kruhů rozložila nachystanou hmotu. Plechy jsem dala do roztopené trouby na 180° a teplotu hned stáhla na 120°, při kterých se tyhle megapusinky sušily 1 hodinu a 20 minut. Během pečení se pak už ale nesmí otevřít trouba a i po dopečení zůstávají korpusy uvnitř a klidně mohou počkat až úplně vystydnou.
Šlehačky a ovoce snese tahle primabalerína libovolné množství, každému podle chuti. Šlehačka sama o sobě se nesladí, není ale od věci zasněžit moučkovým cukrem alespoň ovoce. Mňam.

Ve chvíli kdy na talířích zbývala jen nepatrná část porcí, jsem si teprve uvědomila, že jsem nenasekala a nepřihodila čokoládu. To je už taková moje oblíbená disciplína, na co zapomenu příště...

Zeleného není nikdy dost

Škubání na zahradě mě baví čím dál víc, marná věc. Oblíbeným lupením se teď stal salát ze špenátu, listů červené řepy, sedmikrásek a s naší mnohokrát prověřenou zálivkou. Zálivkou z medu, citrónové šťávy, olivového oleje a soli (a případně kopru). Se lžičkou hořčice je to zas nejlepší dresing na saláty s vajíčkem nebo masem. Daleko lépe se mi teď tak kombinuje zdravější s tím méně zdravým jídlem, a propašovává na jídelníček to neoblíbené nebo divně nové. 

A poslední ulovené pivoňky si lebedily ve váze s kontryhelem a dalším plevelem z pole dodneška. Budu muset podniknout výpravu pro další novou kombinaci. Teď mám vyhlédlé úžasné historické růže.

Francouzský salát

Bezbolestný způsob, jak do našich dětí dostat větší množství syrového česneku, je francouzský salát. Alespoň jsem ho pod tímto názvem převzala od tchýně. Rád si na něm pochutnával manžel i v nezeleninovém období (tj. před nemocí).

A tady už recepis: 
1 hlávkový salát
šunka
vařená vajíčka na tvrdo 4 stroužky česneku
sůl
3 lžíce olivového oleje
2 lžíce octa
1 lžička hořcice

V misce utřu cca 4 stroužky česneku se solí, zaliji třemi lžícemi olivového oleje a dvěmi lžícemi octa. Přidám vrchovatou lžičku hořčice a důkladně rozmíchám. Tento dresing přijde přimíchat do nakrájené hlávky salátu, šunky a vajec. Přijatelnou šunku nejvyšší jakosti kupujeme v Lídlu. Vajíčky nešetřím, minimum na hlávku jsou dvě. U velkých salátů dělávám dvojnásobnou dávku dresingu.
Dobrou chuť!

Kakaové sušenky

Nejmladší dorostl do období, kdy jí jednou denně (=od rána do večera), k tomu svačinky pro starší a další poptávané mlsání několikrát denně... je na čase začít častěji péct - aneb uvědomění hodné nové kuchyně bez trouby...
Tentokrát jsem tedy vyzkoušela kakaové sušenky s kokosem. Upravený recept přikládám na konec.

Toník čeká, jestli mu po focení zbydou nějaké sušenky... Člověk by mu jich po takové fotce dal i kilo :))

100g kokosu

140g hladké mouky

100 g špaldové mouky (příště zkusím poměr mouky přehodit)

220g měkkého másla

1 žloutek

120g moučkového cukru (rozemlela jsem třtinový)

3 vrchovaté lžíce kakaa

špetku soli

Smíchat, nakuličkovat na plech a kuličky rozmáčknout vidličkou. Snadné. 

Jen jsou sušenky pořád stejně "černé", takže jsem pekla doporučovaných 10 minut při 190 °C. Po vytažení z trouby jsou sušenky měkké, proto se ani nedá otestovat, jestli už jsou upečené. Po vystydnutí jsou to pak klasické sušenky jako z obchodu. Jen lepší :)

Řeřicha v akci

Od zasazení řeřichy už uběhlo nějak moc času, skořápky jsou v téhle chvíli prázdné. Ale sklidit jsme stihli. Děti na řeřichu chodily průběžně a (ne)nápadně uždibovaly. Část jí padla na ozdobení krajíčků s vajíčkovou pomazánkou. Upřímně, její chuť není nic pro mě, ale děti, už jenom z titulu toho, že si ji samy vypěstovaly, ji dlabaly jak divé.
Její hlavní účel - ozdoba stolu - tak úspěšná nebyla. Na můj vkus to byla příliš aromatická dekorace, slušně řečeno :)

Vajíčková pomazánka k povelikonočnímu dojídání neodmyslitelně patří. A taky plněná vajíčka... mňam. Snad se mi podaří Toníka někomu vnutit na koledu :)

První kváskové

Kdybych měla vystrojit oslavu narozenin každému živému v naší domácnosti, měl by před měsícem svoji oslavu i kvásek. V únoru loňského roku jsem si přivezla kvásek od kamarádky a od té doby víme, zač je toho kvalitní pečivo. Bez konzervantů a látek zlepšujících mouku vydrží takový krasavec zabalený jen do utěrky tři dny měkký.

Mám radost, že kvásek přežil i během pobytu v porodnici. Chléb během té doby pekla máma. Napoprvé ji nejspíš překynul a na plechu se celý roztekl. Chlebovou placku o výšce tak 3 cm pak nakrájela na krajíčky a podala je dětem jako tyčkový chléb :)

Snídaně

Děti se na Josífkův svátek dožadovaly dortíčku nebo zákusku. V sedm večer se mi jako Marušce nikam vydávat do světa pro jahody zrovna nechtělo, natož péct, po ruce byly ale suroviny na domácí smetánek. Z kelímku smetany, tvarohu a trochy javorového sirupu hodně muziky za málo peněz. A zbylo i na snídani. Přidáním mixitu, čerstvého ovoce a trochy raw kakaa vznikla snídaně přesně podle mého gusta.

Málokdy dám přednost k snídani slanému před sladkému.

První várka z trouby

Ještě není ani advent a Anežka by už chtěla, aby cinkal.

Pomocnice si vykrojila svých pár tvarů, ale mám takového tucha, že jich víc snědla :)

První rychlokvasící pokus

Táta si užívá okurkovou sezónu v zahradě a každý týden se zavařuje, jako kdyby se ty jeho jediné přeživší čtyři rostlinky chtěly přetrhnout. Dokonce po páteční a nedělní sklizni bylo na rychlokvašky pro manžela. Nikdy jsme je nikdo nedělali, ale chuť je chuť. Tak uvidíme za 9 dní.

Z ingrediencí co dům a zahrada dá, jsem k okurkám přidala česnek a višňové listy. Plnou sklenici jsem zalila dvěma litry horké vody se třemi lžícemi soli. Vrchní okurky to chce zatížit pod vodu, aby neplesnivěly, tam vidím největší úskalí našeho snažení. Jinak to je opravdu snadné.

"Dá si někdo dobrou brazilskou kávu?"

Stejně jako ke kvalitnímu jídlu jsme se postupem času dopracovali ke kvalitní kávě. Pití kávy je teď příjemný rituál už od samé přípravy. A návštěvy, co "kafe nepijí", u nás mění názor. Nejdůležitější je ale právě ta báječná společnost, to je jasné.

Kváskový chléb pokořen!

Trvalo mi to "jen" pět pokusů...

Návod od Vydržované ženy

Týden manželství

Tento týden je Týden manželství. Pak je tu také svátek Sv. Valentýna a o pár dnů později máme ještě výročí. Každý den je důvod slavit.

Ohrané "láska prochází žaludkem" nemohu opomenout. Koupila jsem si kuchařku - snad moji první? A je fantastická. Recepty z farmářského trhu pro podzim a zimu jsou přesně to, co jsem potřebovala k bedýnce mít. Jednoduché krásné fotky, stručné povídání a snadné recepty. Z mého věčného tápání co se zeleninou a především, co je která zelenina zač, mi zase pomohla se víc dovzdělat - v minulé bedýnce jsme měli pastyňák, ale copak jsem ho od té zpropadené petržele poznala?

Samhain

S Halloweenem jsem se zatím úspěšně míjela. Školka mě ale donutila se víc angažovat. Asi poprvé jsem si o něm něco přečetla a rozhodla se přispět i svou troškou do mlýna. Ze špagetové dýně jsem upekla koláč a ozdobila jsem ho podle inspirace od Chic Ády. Celý nápad i včetně stažení šablon třeba na balicí papír je odsud.

žlutý Halloween

S vlaječkami jsem si posléze přišla jako břídil...

Sklenicemi se svíčkami byla posetá celá zahrada a o strašidla rozhodně nebyla nouze.

Poslední "houbaření"

Ještě než napadl a zvětšiny poroztával sníh, našla jsem při couvání z auta kozáka. Byl jak malovaný - až se mi sbíhají sliny ještě týden poté. Mrzí mě, že jsem letos stihla houbaření jen jedinkrát.