Sovička v noci

Já ji prostě žeru... Navíc díky šikovnému manželovi přišel k užitku zbytek původní lampičky, kterou Anežka rozbila na střepy.

Šípkový věneček

Šípky shazují listí, ideální čas na lov krásně červených větviček. Na věnec z nich jsem se chystala už dlouho.

V Pekle potřetí

Sraz po roce na tomtéž místě - v Pekle. Děti si užívaly množství hraček a především heren a geniálních hřišť. Prostory na chodbách a v hernách byli z velké části vybavené hračkami Lokki.
Kvalita a promyšlenost se této značce nedá upřít, cena na to dobře pamatuje. Některé panely by však šli vyrobit i doma.

Toníkovi se nejvíc líbila kolečka.

Větším se líbilo geniální domino na stěně - bylo přes roh a měřilo na délku asi metr a půl.

Toník měl na druhém místě po hračkách malou holčičku v růžovém oblečku, tu na webu v nabídce nemají. Asi na ni budeme muset zapracovat sami...

Motýlí dům

Sice zákaz focení, ale kdo to má vydržet...?

Přilétla sova

... k dětem. Jen o tom zatím neví, to až bude mít novou elektriku. Dlouho jsem hledala lampičku do pokojíčku, která by mi pomohla svítit k počítači, ale zároveň přliš nerušila. Sova mě na aukru zaujala okamžitě. A na živo je přímo k pomuchlání!

Hodiny běží

Po asi více než roku se hodiny z aukra dočkaly vyčištění, namazání, i nějaké té lázně. Z mističky plné lesknoucích se koleček se pak staly znovu funkční hodiny. Jen je ještě pověsit, abychom si mohli na plno "užívat" pořádný tikot hodin. Fotku před a po jsem si musela vyžádat přímo u Pana hodináře, Jirky Trebatického. Konečně někdo, kdo mě chápe, že když má věc svoji patinu, je škoda ji upírat!

Fotil Jiří Trebatický

Tapeta

Minulý týden jsem konečně nakoukla do Lavmi. Teda bohužel ne za mé peníze. Ač pokušení utrácet za letadélkovou tapetu do dětského pokojíčku někde v daleké budoucnosti se mnou cloumalo.
První tapeta byla pro mámu do předsíně, druhá pro kamarádku do dětského pokoje - třeba někdy pošle fotku...

Při sobotní procházce

 Toník opět odhodlaný ke všemu...

Anežka opět zapózovala...

Rychlejší jsme nechali jít napřed...

...a vzala jsem Toníka na posed.

Litovala jsem hned v zápětí, když jsem přemýšlela, jak ho dostanu dolů i s foťákem. (Jasné, že nahoře byl sám ve vteřině.)

A za dveřmi je podzim... 

První blešák

Blešáky velebím dlouho, ale ještě jsem se na žádný takový "můj" nedostala. Tedy z nadpisu už je patrné, že již ano, právě v sobotu. Je jen jednou za měsíc a bylo tak těžké si vzpomenout nebo nemít už něco jiného. Mámu jsem lákala až v pátek večer, aby jela se mnou: "...další krámy do baráku, nechci... nikam nejezděte... a kde to je? ... tak v půl osmý budu čekat..." Jj, mám být po kom rozhodná.
S mámou jsme si užívaly, manžel tiše trpěl, ale byl jako vždy úžasný a trpělivý :)

Co jsem sehnat chtěla, se mi nepoštěstilo, ale pár krámům jsem neodolala. Tondovo dobrodružství - to byla téměř povinnost. Dětský hrneček z Číny, ze stejného jsem také pívávala. Konvička mě nadchla tvarem a velikostí - konečně má Anežka konvičku na čaj v kuchyňce, tentokrát by mohla vydržet déle než porcelánová.

A bábovička... poctivá, stará... v příšerném stavu. Zase zadarmo, nekup to... a já ji strašně chtěla a chci dát do původního stavu.

I když takového už asi ne.
Bábovičky jsem vydražila na aukru a dodnes nemám odvahu je rozdělat z originálního balení. Chudáci děti.