Ježíškova vnoučata

Úžasný projekt Ježíškova vnoučat míří do finále. Projekt splnil přes 13 tisíc přání seniorům z celé republiky. A protože chybí v tom ohromném měřítku už jen pár set tisíc korun na dražší přání jako jsou zejména elektrické invalidní vozíky a polohovací postele, projekt poběží do Silvestra přes Slevomat, kde se sbírá po menších částkách. 
Na informacích, kde občas vypomáhám, jsou si senioři svým způsobem všichni podobní - vděční za úsměv a za člověka, co je poslouchá. I pán, co se představí do telefonu jako důchodce, nepotřebuje poradit. Chce si říct své, popřát hezký nový rok někomu koho nikdy neviděl a strávit nějak jinak pár minut z nekonečného času samoty.
Je to pár měsíců, co jsem tyhle babičky a dědečky začala poslouchat ještě víc. A zkusila, co bych pro ně mohla udělat. Běh ještě na dlouhou trať, ale Ježíškova vnoučata je přesně ten projekt, co má smysl okamžitě.
Zkusila jsem nabídnout svou pomoc a přání tu v pečovatelských domech sesbírala. Už při zadávání do systému mi přání začala mizet pod rukama. Do večera, za pár hodin, byla zarezervovaná všechna.
Tak okamžitou reakci jsem v nejmenším nečekala a moje nadšení raketově vystřelilo do nebes.
Mrzí mě, že nemohu rozepsat víc jednotlivé příběhy každého přání a leckdy těžko uvěřitelné osudy. Ale pročítám průběžně ty veřejné, facebookové, a nejsou o nic míň silné. Svou dávku dojímání před koncem roku proto doporučuji zde.

Dárek pro chlapy

Narozeniny přátel máme zdárně za sebou, mohu se tak konečně podělit o zajímavý tip na dárek. Vymýšlet dárky pro chlapy fakt není moje silná parketa (kromě těm mým doma, pochopitelně). Všichni všechno mají, nic nepotřebují, minimalismus k tomu atd. Anonymní dárkový koš z obchodu fakt není nic pro nás (a od nás). Navíc jsme nejbližší přátele naučili si v jídle trochu vybírat. Zkusili jsme tedy koš čistě z lokálních produktů (minimálně prodejců) a sama jsem se divila, jak se koš rychle zaplnil.
Koš pro chlapa bez masa by u nás neprošel, u prvního jsme si tedy vypomohli v Lídlu. Ne že by se tu nedali sehnat místní klobásy, spíš jsem si nedovedla představit jejich balení a následnou bezpečnost užití. U dalšího koše jsem tu už ale objevila i pršuto z kachních prsou a podobné lahůdky, takže posledním uskalím zůstává jen samotný koš z Jysku. Dříví, ze kterého jsem uvažovala zbouchat bedýnku, totiž zdejší parta hic (čítající dva kusy důchodového věku) pořezala dříve, než jsme se vrátili druhý den z práce.

Pro mašinfíru jsme objevili v hračkárně i tématické omalovánky. Však je mladej ]:)

Tip: Pokud uvažujete o podobném dárku, podívejte se do městského informačního centra, které mnohdy regionální produkty samo nabízí. Když ne, minimálně poradí místa, kde se dají sehnat.

Dárek za minutu dvanáct

To je tak, když ráno přiběhne Anežka s nečekaným pozváním na oslavu narozenin - už odpoledne. Uznala jsem, že místo běhání po krámech a shánění nahonem nějaké pozornosti, darujeme trochu něco jiného - práci :)

Základní recept na muffiny byl zhruba takový:
300 g hladké mouky
2 lžičky kypřicího prášku
2 lžičky koření do perníku
100 g sekaných nebo i mletých oříšků
140 g sušeného ovoce či čokolády
100 g třtinového cukru

Hladkou mouku jsme prosály s kypřicím práškem a ostatní ingredience opatrně přisypaly už jen podle pořadí v seznamu. Zavřít, zabalit a je to. Vlastně ještě vytisknout návod, o který se dál postarala Anežka.

A teď už jdu raději spát, dostala jsem na ně totiž chuť.

Když moucha sedne na zajíce

Dlouhé večery = dlouhé příběhy.
Ne že by kostky s příběhy u nás byly v permanenci. Prostě tu jsou, občas se vynoří, vznikne několik nových příběhů, a zase zmizí. Myslím, že tak mají fungovat hračky, co baví déle než jednu generaci. (A co teprv o kolik je méně úrazů po tomhle vysublimování při nočním chození na boso!)

Kytka pro učitelku

Učitelky to nemají lehké. Alespoň ohledně našich dětí o tom upřímně nepochybuji. Posledního června je pro učitele navíc jako cejch - náruč kytek a vagon čokolád patří k nepřehlednutelnému znaku učitele bez rozdílu. A že je tu lituji každý rok, i tentokrát jsme jim připravili něco trochu jiného. Kytku, se kterou si naloží podle svého uvážení, až budou chtít.

Josífek losoval, až vylosoval

Neuvěřitelné, jakou jsem měla z losování trému, jak jsem se na výherce těšila! A po losování vím jedno jistě - tady bude stavět celá rodina, jen někdo z kostek a někdo opravdicky.

Myslím, že se Lego Duplo bude v úplně novém pokojíčku vyjímat. Gratuluji Marunce a na mailu se už ptám na adresu pro Cestu kolem světa.

PS: Když si takhle během natáčení videa jednou rukou ťuknete omylem do špatného tlačítka, zakryjete si tak novým oknem místo, kde potřebujete ostřit. Nedělejte to :)

Na cestu kolem světa

Odbíjí mi poslední týden na rodičovské dovolené. Což je skoro na měsíc přesně, co jsem odešla od nervů novinařiny na poklidnou přípravu na rodičovství, devět let. Tehdy mohl těžko někdo tušit, kolik let pauzy se naskládá dohromady. A už vůbec ne, jak přijdeme k odvaze na třetí dítě ve chvíli, kdy se manžel chystal na zahájení chemoterapie a ozařování.

Teď už je za námi hromada operací, ale také se chýlí ke konci nejkrásnější období malého človíčka - batolete. Než se tu začnu příliš rozněžňovat, raději zestručním. Bude to taky pět let od založení mého blogu a tedy důvodů slavit hned několik.
Tentokrát ale nechceme slavit sami. Dárek chci dát i někomu z vás, ze čtenářů. A výhra to nebude malá - cesta kolem světa. Tedy Cesta kolem světa, neuvěřitelně pestrá a bohatá sada Lego Duplo.

A vůbec nevadí, pokud nemáte malé děti vlastní. Garantuji vám, že ze sady budou skákat do stropu i sousedovic děti nebo děti vašich sourozenců. Natož jakou radost by měly děti třeba v nemocnici, kde jsem s Josífkem před měsícem ležela, nebo v jakékoliv jiné.
Co pro výhru udělat?
Nechci dávat seznam pravidel. Jednoduše napište mail na vás do komentáře. Pokud se rozepíšete o tom, co v létě budete s dětmi dělat nebo jak je u vás doma skládání oblíbené, uděláte mi tím zkrátka radost. Pokud si mě navíc přidáte do sledování na Facebooku, uvidíte občas nějaké fotky, které nedávám sem. Pokud si mě přidáte na Instagramu, uvidíte, co se u nás děje každý den (i když momentálně ve skluzu s vkládáním, ale průběžně se ho snažím dohnat).
Přihlásit do slosování se můžete do 22. června 2016. Jediné, co chci, je, aby se nás toho 23. června, až vylosujeme s oslavencem vítěze, radovalo víc.

Poslední šeříky

Zase na pár dní od rána v práci a málem jsem přišla o letošní úplně poslední šeříky. Naše šeříkové miminko na zahradě si totiž vždy počká, až všude šeříky odkvétají a teprve potom se ukáže ve své kráse. Vůbec máme asi zvláštní zahradu. Pivoňky lidem v ulici už dávno kvetou a u nás se teprve objevuje barva na pupenech.

O barvy nemám ale nouzi. Díky dárku od přátel. Musela jsem být strašlivě hodná. A teprv budu, až s pastelkami někam zalezu a pustím se do nich.
Zabalené jsem je měla taky moc pěkně. Mají mě prokouknutou. Počet igelitek jsem nezjišťovala, ale z velkého balíku jsem se k papírové krabičce s pastelkami prokousávala pěkně dlouho. Však do Vánoc daleko, musím užívat do zásoby. Miluju to nedočkavé vzrušení před odkrytím dárku, což ostatní těžce nesou a vytrvale mi nabízejí a podávají nůžky.

Těším se, až si pastelky vyskládám přesně podle barev. Odhaduji to na jedno celé zábavné odpoledne.

Upozornění: Při rozbalování nezahynula jediná igelitka.

Josífkovi

A teď se blíží pro změnu svátek Josífkovi. Jeho oblíbené Lego Duplo má spoustu krásných novinek, že jsem sama v koncích co vybrat. Ale vlastně je to už odrůstající batole, třeba si vybere sám?

Zmátl mě dokonale. Místo jednoznačného výběru si začal prohlížet obrázek po obrázku a opatrně zase pokládat zpět. Jeho sourozenci jsou však opačného ražení, takže jsem se rozhodla pro obrázek, ze kterého po jejich výběru zbylo nejmíň...

Stromy maskované za auta

Vtipná autíčka od The Three Trees jezdí jen na eko bio pohon a jediná práce, jakou s nimi mají děti, je to zábavné parkování do chvílku, tedy garáže. Jó a vlastně zavazování tkaničky. Aby auta neodfoukl zlý vlk.  

Je libo autíčko? Če-e-ný/mo-ý/-utý? Pravděpodobně vám bude nabídnuto bílý, ale to nevadí.

Naši kluci zbožňují chodit s plnýma rukama, stará věc. Vznikají pak absurdní situace, kdy přijdou k zavřeným dveřím a neví co si počít, protože každé to jednotlivé autíčko je nezbytně důležité. Večer v posteli je to o to horší, že se ta auta a jiné vymožeností dají odložit. A přinést další. Sázela jsem tedy na osvícené rodiče z Klínovic.

Marně. Sice se na placatých dřevěných autech v noci leží o poznání lépe než na Duplu nebo kovových modelech, ale ono se k nim totiž vejde VŠECHNO. Za což teda evidentně nemůže výrobce autíček, nýbž výrobce testujícího vzorku - my. Kde se stala chyba přesně nevím.

Tak jsme sice tam, kde jsme byli, ale na dovolenou, na dovolenou se s nimi už moc těším.

Knižní tipy

Tento konec roku zdá se mi poněkud Tachezy! Toníkovu narozeninovou knížku Ondráškova abeceda si obratem nastěhovala do postele Anežka. A to neví, co už naobjednal Ježíšek.

Rodinný plánovač na příští rok nesmí chybět. Vše si sice sdílíme na telefonech, ale tenhle kalendář bydlí dole u rodičů, aby věděli, kde tak asi budeme lítat.
4 cestovatelské hry jsou dalším ze zábavných leporel, které nás baví všechny. Jednoduchá pravidla a hrací doba akorát na udržení pozornosti malých neposedů (alespoň tak to dosud bylo u 4 veselých her, druzí Dinosauři tak snadní nejsou).
Chytré pohádky z městské zahrádky si vyžádala pro děti moje mamka na poučení o financích.

Speciálně jsem se hrozně dlouho těšila na knihy Něco ti povím, Johane a Bořivoj a blecha Fló. Proti očekávání jsou tak maličké! Beztak ale tuším, že jsou velké hlavně uvnitř.

Nakouknutí do knihy Něco ti povím, Johane od Kláry Pondělíčkové. Vypravěčův příběh je sem tam doplněný o barevnou stranu povídání samotného Johana.

Bořivoj a blecha Fló od Ivana Binara

Křížem krážem hurá za ní je zabalené ve fólii a zatím nechci rozbalovat. Z nakladatelství Běžíliška ale není jediná, máme i naše první dvě Mikrolišky - Kolala petřínská...

...a Pohádka o Opuštěněti. Sešitkový formát do kapsy mě nalákal na snadno nositelné čtení do čekáren a do auta. A nejen nám, je to i hezký dárek pro malé kamarády.

Vánoční wishlist také obnáší Zůzu v zahradách, ještě nemá ani zaschlý inkoust z tiskárny a nebyla vydaná, když jsem objednávala. Pražští mohou být u uvedení ve středu 11. listopadu v Mlýnské kavárně na Kampě od 17 hodin. Spisovatelka Jana Šrámková i ilustrátorka Andrea Tachezy budou u toho.

Kovové bábovičky

Tak už! Po pár letech váhání a kochání se, jsem ten původní obal s originálními kovovými bábovičkami teda rozdělala! Dokud je ještě počasí. Dokud jsou děti malé. I když k nim není ještě to vysněné pískoviště na vlastní zahradě.



Kluci se na ně vrhli s gustem a přidala se i Anežka v šatičkách a střevíčkách, jak přišla ze školy... Taky by Vás za to rodiče v dobách Vašeho dětství přetrhli? Mě teda jo :)

Bábovičky jsou boží, boží a boží a na Hugo chodí bos je ještě mají!

Oslavenci

Konec června a naše letní rodinné vánoce. Dny, kdy se v naší rodině střídá oslavenec za oslavencem, svátky i narozeniny. Vlastně i výročí, letos dvoje nádherně kulatá, co nás teprve čekají.
Vánoce pak nejsou příliš nadnesený výraz, jen si navíc k dárkům každý klepe s každým rukou, nejlépe si přejí hned vzájemně a celé dohromady je to slušný mumraj.
Znovu o rok starší brácha si rozbalil ve svém balíčku křesadlo. Neodolatená výzva. Na videu sice vypadalo takové rozdělání ohně jiskrami podstatně snadněji, i tak to brácha zvládl obstojně.

Báječné křesadlo z dílny Martina Hyblera

Oslaveneček byl dodatečně také Josífek, dárků se chopil tentokrát jako ostřílený mazák. Na ty zimní Vánoce budou chlupy, teda papíry, jen lítat.

Knihy pro děti (a rodiče)

Děti odfukují ve svých postýlkách a mně teprve teď došlo, že všechny drobnosti ke Dni dětí zůstaly netknuté v tajném koši s dárky. Jediným (ale za to dobrým) dárkem byl tak mangový sorbet z Lídlu od babičky s dědou. 
I na blog jsem si chystala koláž krásných věcí, ale chyběla jim pomyslná třešnička. Vezmu to proto čistě knihově, protože by byla škoda o ně přijít.

V červnu se chystá vydání nové knihy pro rodiče s dětmi, a už jen samotné ilustrace od Jou Jou jsou pro mě velkým lákadlem. Tím dalším je název knihy: Kuchyně: Dětem vstup povolen (Těžká výzva pro mě).
Našla jsem náhled pár stran, líbí se mi moc.

Eva Taková, Kuchyně. Dětem vstup povolen

Již nyní v předprodeji a celý následující týden (tedy do 8. června 2015) ještě za zvýhodněnou cenu o 35% levnější.

***

Další kniha, hvězda minulého týdne, je Bořivoj a blecha Fló čerstvě ovázaná Zlatou stuhou za výtvarnou část. Autorka ilustrací je zřejmá na první pohled, nikdo jiný než Andrea Tachezy to být nemůže. (A velmi se těším na září i na další novou knihu s jejími obrázky!)

Ivan Binar, Bořivoj a blecha Fló

V knihovničce nám Bořivoj zatím taktéž chybí, ale určitě na něj dojde.

***
A protože ne vždy je všechno na světě pohádkové, zaujaly mě Antistresové omalovánky pro dospělé od výtvarnice a grafičky Jolany Daňkové s doprovodným textem Lenky Tréglové. Pomyšlení na černobílé stránky a krabičku pastelek mě uklidňuje samo o sobě!

V oblacích

V naší domácnosti se na vzorované doplňky příliš nehraje, a když už vzor, spíše geometrický nebo "retro". Tou výjimkou do třetice jsou jednoduché dětské motivy. Proto si mě tentokrát obláčkovým vzorem získaly multifunkční osušky značky Lodger.

Rozměry osušky/dečky jsou velkorysé: 120 x 120 cm. Ve složení je uvedená čistá hydrofilní bavlna, pod kterou jsem si toho nebyla moc schopná představit. V praxi to znamená savou a příjemnou rubovou stranu, naopak lícová strana působí chladivě.

V teplejším počasí jsem se nerozpakovala změnit využití na lehkou deku do kočárku a sloužila by skvěle také místo síťky proti hmyzu. Dalším způsobům se meze nekladou - pomáhají i piktogramy na samotném obalu, kde je vyobrazeno hned pět možností.

Dárek ke Dni matek

Sepsat sem pár řádků mi momentálně zabírá více času, než kolik trvalo samotný dárek vytvořit. Přišlo mi, že více než květina, která zanedlouho uvadne, potěší mamku něco... něco jiného. Třeba kilo oblíbených mandlí :)

Deset malých neestetických pytlíků se jen špatně balí, přišel tak ke slovu šicí stroj. Na balení jsem využila starou roli tapety. Hezčí by mi přišel balící papír v přírodní barvě, momentálně mi ale došel a navíc by nebyl tolik pevný.

Na stroji jsem dvakrát vystřižený tvar srdce obšila zhruba 12 mm od kraje. Před úplným zašitím jsem ještě srdce samozřejmě naplnila.

Hotovo za pět minut a srdce na dlaních můžeme darovat.

Naše děti milují i jenom dávat dárky, ani nemusí být od nich nebo pro ně. Sebrat jim takový úkol vlastně ani nejde, se na něj podívejte....

Papíroviny

Posledně jsem z prodejny statečně odešla bez Moleskinu, abych si ho mohla přát k svátku. Dnes jsem se pro něj neméně statečně vrátila. Původně jsem myslela, že si návrhy a poznámky budu ještě chvilku čmárat do různých bloků, co tu máme. Vyléčila jsem se ve chvíli, kdy jsem se vrátila ke svému stolu a na něm ležely vytrhané jednotlivé papíry se všemi poznámkami a na staronovém bloku tkvělo cizí dílo.
Miláček Anežka je přímo grafomanka. Maluje pořád, každý notýsek jí patří. Ve škole je stále o krok dopředu před učitelkou, která ji během hodiny zabaví pět papírků a pořád netuší, odkud tahá nové. Nad jejími komiksy se bavím, ovšem mívají stejný osud jako všechny záhy odložené výkresy, které mizí a zase se objevují nebo taky ne.

Ale zpět k obchodu. Neodešla jsem totiž jen s notesem. Manžela mezi tituly v regálu zaujala kniha o architektuře a neprozřetelně mi ji ukázal. Potřebuji si rozšířit obzory...

Prodejny Neoluxor, Abeceda architektury DOMY, ze 399 Kč zlevněno na 119 Kč do konce dubna

A z kokedamí perspektivy je taky prima.