S drakem

Štěstí pro mě vypadá jako včerejší večer. Strávili jsme ho s dětmi a drakem na poli. Poprvé co foukal neuvěřitelně teplý vítr a člověk pořád neměl dost, ačkoliv při běžném zářijovém večeru by po půlhodině pouštění draků dozajista drkotal zubama. Drak se navíc vznášel tak ochotně, že ho mohl držet i Josífek. Tedy pokud zrovna neležel někde v trávě. Tonda si našel ďolík přesně v jeho velikosti zřejmě v brázdě od traktoru, co od jarního sekání už zarostla.
Tenhle podzim se povedl.

Zlaté polštáře

Nenapadá mě jak nazvat průchozí prostor nad schody jinak než pseudoobývák. Je to místo, kde hrajeme deskovky, děláme naše kávové sedánky a díváme se na televizi zavěšenou nad schody (aneb prostor využít na maximum). Kdysi, za mých velmi mladých let, se tu opékaly i buřty na ohni v krbu.
Sem jsem si na tu nastávající podzimní sezónu vymyslela sametové polštáře se zlatým potiskem. Teda líbily by se mi, ale vím, že zase přijde období, kdy doma zlatou nesnesu. Vyřešila jsem to tedy nekonzumně zlatou samolepící fólií.

 

Geometrické tvary mám nejraději, navíc se snadno stříhají. Vyzkoušela jsem trojúhelníky i kolečka - vystačila jsem si se starým dobrým obkreslováním kulatých lahviček kolem dokola.

Polštáře jsou dekorační, takže se po nich nikdo cíleně neválí, přesto jsou v permanenci. Fólie držící na lecjakém hladkém povrchu včetně aut, drží i na chlupatých polštářích. Po týdnu užívání mám samolepky jen lehce pomačkané, ale drží dál. Mise podzim v pseudoobýváku splněna.

Nezbytné dovednosti

Baví mě tyhle chvilky objevování nezbytných dovedností našich babiček a dědečků. 
Josífek házel do vody kameny a já zalitovala, že neumím házet žabičky (možná pulcem bych zvládla). Další den tu byla další výzva - pískání na trávu. Na tu už ale učitel byl. Ten nejpovolanejší!

Původně jsme šli na kaštany. Odkvetlá kytice z lásky je ale stejně nejvíc.

Když prší

Když hlásí předpověď ochlazení a déšť, bude zima a mokro - to já jen abych se podělila o trochu z toho našeho nového světadílu... Na výletě za přáteli se pak totiž může stát, že budete nakonec zavření na hotelovém pokoji. Dvě ženské a čtyři děti. Je obdivuhodné, s jakou vytrvalostí dokáží hrát děti v tomhle počtu na 4*4 metrech na schovávanou. Dokud NĚKDO nevytáhne gelová pera. Prý se s nima dobře tetuje maminka. Ruce, nohy, chodidla i prsty... moje obava byla jasná "Hele, ve středu jdu na pohovor...!" "Neboj, to normálně smeješ vlažnou vodou."
Všichni mají kamarády, jenom já... jenom já ještě včera přemýšlela, jestli víc zaujme andílek, duha nebo srdíčka. Třetí den už mám ale jasněji, protože vše vypadá jako cucflek.

Moje dvojnásobná radost - nová váza a letos už podruhé vykvetlé svatební růže

První autorsky neautorské čtení

Když jsem poprvé zaslechla o akci open mic, kdy je mikrofon k dispozici každému, okamžitě jsem si představila Anežku jako tu rybu ve vodě. Ani sama Anežka doma nezaváhala a napsala pohádku. Prý jsem jí ale neřekla, že je to akce pro dospělé, takže na místě svou čtecí premiéru zarytě odmítala. I přes snahu všech zvědavců okolo. Anežka je totiž moderní děvče a na obchodní nabídky jako "za sušenky", "za čokoládu" má svoji představu "za mobil".

V Balahale mají vkus

...a také úžasnou Páju, která má na fotky cit.

A pak je tu ovšem úžasná Gábi - nejlepší šéfová na světě. Pracovaly jsme spolu, uf, před deseti lety. Být důvtipnější, asi mi dojde, jak skončí její chuť slyšet Anežčinu pohádku v kombinaci s počátečním ostychem Anežky.

 Ano, Anežka si z nabízených možností vybrala, že číst budu já.

Nožky jako srnka... chlupatý a křivý

Ostych Anežku zanedlouho dle mého očekávání přešel, takže ještě několikrát usedla za klavír, aby zahrála něco ze svých skladeb. A její oblíbenou Adele. Odposlouchala a okoukala jí někde na Youtube už před rokem a od té doby nechává poklesávat brady okolostojícím vždy, když někde objeví klavír bez dozoru (jo, i na pěvecké soutěži škol).

Všechny fotografie jsem si tentokrát vypůjčila od Páji Váchové, děkuji!

Barevná zábava na celý víkend

Jsou chvíle, kdy učení = mučení neplatí. Kéž by to tak platilo i pro angličtinu...

 
Druhý víkend školy interiérového designu a s ním příval nových informací. První dopoledne v showroomu mezi luxusními látkami, tapetami i koberci, potom práce na moodboardech.

A malování, malování a malování. Momentálně špička uspokojujících prací.

Fotila Janka Murínová

Už chodí všichni tři

První školkový den pro Josífka. Těšil se na to dosud zapovězené místo, kde si od teď bude moct legitimně hrát se všemi hračkami. Toník se zase těšil na svoji úlohu staršího brášky, kterou jsme mu nijak nepodsouvali, pro kterou si ale sám během prázdnin dospěl.

Ani Anežka neměla s odchodem problém a při odvádění do třetí třídy, zmizela v proudu dětí už sama.

Je tu takové ticho.