úterý 30. dubna 2013

Mod-á, če-ná byl!

Aneb byli jsme na ohňostroji. Děti se moc těšily, tak i když počasí pálení Rampušačky moc nepřálo a nikomu jinému se jít nechtělo, přeci jen jsem s nimi vyrazila. Místo předpovídaného deště padalo zatím jen sem tam pár kapek. Na náměstí si vybrali každý dle svého něco na zub - u Anežky to byla cukrová vata s půlhodinovou frontou v teď už rozjetém dešti. Tonda v kočárku vydržel sedět jen po dobu pořádání svého mlsu. Alespoň na kočárku vydržel déle než pláštěnka, která nešla upnout. Došlo i na to, co jsem předpokládala - tři lidi před námi a Toník zahlásil e-e. Průvod s Rampušačkou jsme sledovali z fronty na vatu. Na vhození do ohně jsme stále ještě stáli ve frontě. Na první rachejtle o chvilku později jsme už byli nachystaní. Anežka se zbavila deštníku a na dešti statečně zdolávala kolos cukrové vaty. Toník stál pod deštníkem se mnou a vychutnával si každou rachejtli. Ani s dětinskou radostí, ani s obavami, jeho výraz byl naprosto dospělácky klidný. Do Anežky zmizela vata už během posledních rachejtlí. Zděsily mě její totálně cukrové prsty, co si chtěla jít naivně "někam umýt". K očistě jsme nakonec využily papírových kapesníčků a vody z deštníků. Tonda se chopil volného deštníku po Anežce. Já si gratulovala, že jsem den předtím koupila průhledný deštník, který jsme vyloženě nepotřebovali, ale byl takový správný... Teď jsem díky němu dobře viděla, co se pod ním děje a jak rychle můžeme mířit domů. Anežka po chvíli sotva pletla nohama, zmrzlá na kost, kočárek bez pláštěnky byl v tu dobu už dávno promočený. Tonda vykračoval, jednou rukou se držel kočárku, ve druhé nesl hrdě deštník. A každou chvíli nám něco vyprávěl. Doma se mezitím uklízelo - čekala na mě vzorně uklizená kuchyň. Dnes mám zkrátka pocit, že mám v rodině samé hrdiny!

Hrozivá, ale neupálená

neděle 28. dubna 2013

Kdo má židli..

... ten může třeba pracovat na počítači. Dlouho jsme se nemohli shodnout, jaká pracovní židle by byla dostatečně praktická i estetická zároveň, až jsem se odhodlala a vybrala ji sama. Stála totiž o řád méně, než její jistě kvalitnější kolegyně, že jsem se to rozhodla prostě risknout. Židle je v permanenci od ledna a zatím nelitujeme. A občas se mohu pohoupat i já.



úterý 23. dubna 2013

Nákrčníky šly spát

Hnízdící těhule a venkovní oteplení vydá na zpřeházení všech skříní. U toho celý den poslouchá špačkujícího manžela, který musí pomáhat. A stejně má těch skříní málo.


Kufřík po babičce

neděle 21. dubna 2013

Na svatbě

V sobotu jsme se byli podívat asi na poslední svatbě na dlouhou dobu. Neokroužkovaní nám mezi přáteli nějak došli. I když pravda, přibylo dobrých přátel zhruba o půlku mladších než je sám manžel, ale asi ne každý bude takový šílenec, aby se vdával v devatenácti jako já.



středa 17. dubna 2013

V koupelně

Eko šampon, co navíc dobře vypadá? Musela jsem vyzkoušet. A fakt i myje.


Kartáč z kančích štětin, co navíc bezbolestně rozčeše i nerozčesatelné jemné vlasy každé ráno dredovaté princezny? Funguje!


A voda, ta teče naštěstí stále nade vší pochybnost.


pondělí 8. dubna 2013

Krabicová recyklace

Krabice + nůžky + izolepa = maxi kostky! A z kostek se nejlépe staví komíííny.


Světlé chvilky sourozenecké spolupráce

Když chybí pár centimetrů...

Dokud nejdou vidět pupíky, je to prd komín!

Nevyhnutelný konec

pondělí 1. dubna 2013

Velikonoce

S vajíčkama jsme to moc nepřeháněly. Anežka si své pomalovala voskovkami, já vodovkami a fixem. Další dodala babička.


Toník se naučil krátkou koledu, ale nikdo jí z něj během dopoledne nedostal...


Pro inspiraci jsme se učili tyto:
(jen úryvek)
"Já jsem malý koledníček, tetičko,
přišel jsem si pro červený vajíčko."

A ta nejvíc oblíbená:
"Ben, ben, ben,
blechy ven.
A vajíčka
do košíčka
sem!"



Na závěr Velikonoc tu mám už jen beránka se zajíčkem...