Porce krásy

Valentýn se u nás slaví poctivě každý rok. Stejného jsem si všimla i u našich rodičů. Neberu ho jako komerční svátek - je vždycky o dvou lidech, jaký si ho udělají. A dělání radosti nemusí stát přeci vůbec nic, jen nápad. Že se nám letos trochu zvrhl, za to nemohu :)
Každopádně jsme slavili dost netypicky. Starší děti odjely v týdnu na tábor a manželovi se nakupila neodkladná práce. Já se odpoledne vrátila z mé dosud nejdelší tour de manuální převodovka a na stole stála tahle nádhera. Ano, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Což ale neznamená, že mi ji musí drahý choť zavírat ještě několik dní poté jenom proto, že se mu to líbilo.
Ale dobrá, odpuštěno, překvapením byla pořádným.
Místo večeře jsme spolu šli další den na oběd a na cíli - být spolu - to vůbec nic neubralo. Děkuju ♥

 

Večerní dávka vitamínů

Od pátku Josífek zase doma. Probudil se s hrozným kašlem, až jsem si nebyla jistá, jestli si ten zápal plic nechce zopakovat. Podle doktora ale naštěstí (zatím) ne. A protože jsem po pobytu v nemocnici konečně uklidila v kuchyni (ano, tak pilná já jsem......), mohla jsem zase po dlouhé době vyndat foťák. Tedy jinde než na focení v Salonu, kde jsem teď byla skoro víc než doma, a čeká tu na mě několik stovek fotek třeba s proměnami žen "před" a "po".

Úkoly

Našla jsem ve foťáku pár fotek.
Páteční odpoledne. Úkoly. Klasicky nejhorší část týdne. Marně lovím v paměti, co jsou kruci polopřímky? Ne že bych výsledek přemýšlení očekávala lepší v pondělí. Schopnost spolupráce žákyně třetí třídy ale rozhodně s blížícím se víkendem prudce klesá.
Příští rok ve dvou vydáních.
Mám 3 roky na vytrénování trpělivosti na úroveň Master.

Vánoční stromeček

Šílenství Vánoc je za námi, jupí. Přes samé pohádky se člověk ani nedostane k blogu, tak náročné to je.
Původně jsem chtěla psát o stromku, ale naše mikro verze je hodna jen jeho zdrobnělé verze. Tož vás o náš retro stromeček nechci ochudit. Větší by se nám sem prý nevešel. No i tak jsme měli co dělat pod ním dárky rozbalit. Deset lidí v jednom malém obýváčku přeci jen uvítá každou neexistující větvičku navíc.
Na ozdobu jsem letos použila mé oblíbené figurky z dětství. Teta v jejich domovské fabrice léta pracovala, a tak máme snad všechny postavičky, které byly, včetně typicky vánoční berušky, pandy a lva. Můj nej byl ale vždycky Mikuláš se sametovým kabátkem.

A víte o hezké stromečkové soutěži u La Femme Mimi? Zahlasovat pro svého favorita můžete do Tří králů. Já držím palce Evě!

Zaprané růže

V pátek DDR v Liberci - Design Days Reichenberg. Vystavující oproti loňsku zase trochu obměnění. Vybrali jsme si - hlavně teda dětem na kávičku, u Holky z porcelánu. U Andrey Tachezy jsem musela zkonstatovat, že už všechno máme, ale ještě že ten rok končí a je tedy nejvyšší čas pořídit nový kalendář.
Nejvíc jsem se tentokrát těšila na květinářství - Květérie z Turnova a jejich eukalyptové věnečky a nádherně kombinované kytice. Učarovali nám s manželem stejně, takže jsem hned jednu kytičku dostala. Ke svátku - když byl ten pátek.

Barva zapraného prádla je nej, když se netýká textilu.

Ale foťte tu krásu, když po vás psí oči chtěj oběd.
A just ji sem dám!

Dopisy Ježíškovi

Ráno jsem děti posadila ke stolu plném barevných papírů a všech nezbytností k dokonalému dopisu pro Ježíška. To jsem netušila, že nad ním Tonda poctivé tři hodinky stráví a nakolážuje z jedné strany dokonce betlém.
Aspoň přání jsem si prověřila večer předtím, takže tam už jsem věděla, co mě zhruba čeká:

Anežka
Po seznamu asi tak za 10 tisíc přišla ještě s žádostí o kostým, aby si mohla hrát na převlékanou. Kostým na vílu s křídlama nebo tajnou agentku, to je prý jedno. A taky baletka by byla fajn s tou trčící sukní, co je podobně velká asi tak jako kolo od hasičské Tatry. Už jste někdy zkoušeli uklidit do podkroví rezervu od náklaďáku?

Tonda
Tonda žádné překvapivé požadavky neměl, jede si v prověřených značkách, což ale neznamená, že by ani jeho seznam nešel k hranici 10 tisíc. Kostýmy vymyslel ještě před Anežkou: kromě stejného agenta jako pro Anežku by chtěl taky kosmonauta.

Josef
Přesto všechno se Ježíšek nejvíc zapotí před Josefovým přáním: Zmrzlinkovou garáž, kostkový dům a diamantový dveře. Tak určitě.

Mentální příprava na adventní kalendář

Úderem listopadu děti zavětřily - co takhle adventní kalendář? Anežka vychrlila rovnou už i své požadavky, jak by mohl vypadat a co by v něm mohlo být. Což ještě nevím ani já.

Mapovala jsem situaci s kupovanými kalendáři. Ne přímo kvůli tomu, abych si ulehčila práci, spíš že tuším, že by jim ucelenější sbírka udělala radost. S poštovným jsem však u takových kalendářů s oblíbenými postavičkami/pidi hračkami na 1800 Kč pro všechny tři. Jako vážně??

***

Tak jinak. Co takhle rovnou krabice Lega rozdělená do ponožek (ano, TĚCH ponožek)? I kdyby každý dostal svou krabici, dostanu se na cenu nižší a navíc nakoupím skoro v každém hračkářství. Finta je v tom, že každý den nemusí být v balíčku stavebnice. Na Duplo Svět je celá řada úkolů k vytištění. Vytisknout se dají doma i samolepky, úkoly si přizpůsobit a vymyslet podle vzoru další, zapojit formou úkolu starší sourozence. Balení Lega pak stačí rozdělit na 12 částí, zbytek doplnit úkoly a na Vánoce schovat nejlepší kousek jako auto nebo zvířátko a samozřejmě návod.
Z úkolů pro malé u mě vede bludiště, rozeznávání tvarů, kornout a ty tapety do domečku...! A konečně hra s motorikou, do které se hnedle mohou zapojit starší a nejkrkolomnější věž dostane pusu. A druhou, když nebudou řvát, až to nejmladšímu spadne.

Výhoda oproti loňskému adventnímu kalendáři se zdá být i v tom, že zbyde čas na věci jako první věnec na dveře nebo pečení cukroví ještě před koncem listopadu.

Od grafiky ke grafikám

Před pár lety jsme pravidelně jezdívali do Liberce na snídaně. Né že bychom si neuměli namazat krajíc chleba nebo naopak nevěděli co s penězi. Rozhodně to totiž znělo líp než dojíždět na chemoterapii. Navíc hodinová cesta pro nás byla celkem příjemným časem stráveným spolu. Kontroly na onkologii ale probíhají pochopitelně stále, takže pozdním snídaním ještě tak úplně neodzvonilo. Po poslední operaci sice histologie vyoperovanou tkáň potvrdila jako metastázu, ale náladu jsme si tím už nekazili.
Příležitost ve velkoměstě jsem využila k návštěvě rámařství, kde jsem si dala zarámovat grafiku od Jiříka a jeho kamaráda, co mi věnoval i s podpisem při poslední návštěvě. Už jsem se o osud srolované grafiky doma začala bát, což přebilo moje obavy, že nevyberu dost dobrý rám.

A v rámařství to bylo ještě horší. O existenci tolika paspart v odstínech bílé :) jsem neměla ani tušení a jako správná holka z vesnice je nikdy ani nevybírala. Sotva jsem vybrala paspartu, další rozhodování ohledně rámu. Srabácky jsem vybrala nejobyčejnější klasiku.
Moje počínání zaujalo asi i pana majitele, že se k nám zanedlouho přidal a začal mě zpovídat, protože "tak pěknou grafiku tu už dlouho neměl" a "takovou podobnou technikou se také zabývá".
Šťastně jsem se dobrala konce s paspartou i rámem a pan majitel přišel znovu. Tentokrát s malým obrázkem krajiny, který k mému nevěřícnému pohledu začal předemnou podepisovat. "Tuhle máte ode mě."
A moje vybírání pasparty a rámu mohlo začít nanovo.

Plánování

Blíží se nám další výročí svatby, což už předem značí další poupata čajových růží na zahradě - potomci růže z našeho svatebního dortu. Pořád stejné, jako před pěti lety.
A taky tu máme ty prázdniny. Balíme na tábor, hrajeme hry... A plánujeme.

Říkala jsem si, že bychom toho měli letos stihnout víc než loni po operaci (jednu ZOO :). Sepsala jsem návrhy dětí, pro jistotu. Upřímně jsem čekala tak pět tipů. Ale 20? Popsali jsme celou A4. Tohle bude rovnou na celý harmonogram.

Světlo

Světlo mě baví. A když kreslí stíny po zdech v podkroví, tak obzvlášť. Odpoledne v kuchyni, ráno v ložnici.

Čas na kávu

Osvědčená kávová výbava. Jediný způsob, co mě udrží vzhůru na práci, když děti v deset večer konečně usnou. Ještě že je k tomu i ten skvělý barista.

Poslední ostružiny

Vyrazila jsem se staršími dětmi procházkou na houby a na kaštany. Tonda jako obvykle dotáhl domů takřka půlku lesa - ruce a kapsy plné pokladů, uvítal i mou tašku na kaštany, do které nastrkal ještě velký kus mechu. Dědu tahle záliba obou kluků - mít stále plné ruce - přivádí k šílenství, já se bavím. Stačí si představit Josífka, vzrůstem o něco málo většího než skřítek a menšího jak běžné roční dítě, jak držíc v jedné ruce klacík, ve druhé třeba autíčko, si otevírá mužným kopnutím do přivřených dveří.

***

Alej se od našeho výročí obarvila do žlutooranžova. Daňkům o kus vedle to na zlatavém podkladu sluší stejně jako ve kteroukoliv jinou dobu. A mně bylo prostě úžasně při nenáročném sbírání kaštanů, zatímco ti dva vystřídali nespočet rolí na neidentifikovatelném objektu, který by běžný smrtelník označil za strom.

Doma mezitím dozrály poslední ostružiny na staronové poličce v kuchyni. Zase jedno provizorium, které se ukázalo natolik dobrým, že s námi už zůstane.

Loňské barvy podzimu

Klasická situace - jakmile něco hledám, najdu jistojistě něco jiného. Teď zrovna nevím, kde mám dřevěnou srnčí trofej, za to tu mám loňské fotky...

Nikdy jsem si neuvědomila, jak mám podzim ráda. Nebo jsem si to nepřipouštěla. 
Barvy, úroda, i ten kratší den, kdy si mohu lépe užívat svítání a vzduch s vůní rosy. Kýč už jen jak to popisuji.

Skutečně originální mýdlo

Můj soukromý anděl mi vyzvedl v Nile milou pozornost - ručně vyráběné mýdlo s obřími korálky na zavěšení. S takovým mýdlem v koupelně není místo pro nudu a nemocniční strohost (přehlcené koupelny drogerií toto kolo nehrají).
Je tak neuvěřitelně jiné!

Mlsáme

O jedno dítko doma na noc míň. A mlsná na něco dobrého mezi námi. Někdo pak pije tak...

a jiný tak. Takže dnes jen telegraficky, protože mi foťák už přetýká fotkami, ale hlava zase nápady na jednu novou realizaci a na blog se nedostalo, tak utíkal do komůrky... ne, to je zas něco jiného, ach jo. Dobrou noc!

Podzim ve vzduchu

Dovedu si živě představit to ťukání na čelo, kdyby nás s mámou někdo sledoval. Ne někdo odtud čtoucí, myslím někdo zdejší - z rodiny, z města... Jak s mámou stojíme u vchodových dveří, koukáme na špajsku a stojí nam za sebemenší pootočení dýně nebo větévky vylézt znovu a znovu na židličku přistavenou k tomuto účelu. Vydrželo nám to dlouho. Vystřídaly jsme jablka, misky, talířky...
Je hezké vědět, komu mohu poděkovat za tuto úchylku...

Když už mámu hodně štveme, jde do lesa s košíkem nebo taškou (nejlépe obojím) a přinese je vždy plné všeho možného. Třeba teď nevyloupaných kaštanů. A ty teda já můžu!

Navíc má lavička na chodbě nový nátěr. Chodba se najednou neuvěřitelně rozsvítila a jako bonus se na ni výborně fotí. 

Přírodniny ožívající postavičkami Schleich jsou nevyčerpatelná inspirace na dlouhé zimní večery...

...musíme vyrazit do lesa.

Podzimní paleta

Já vím, já vím, školáci ještě nejsou ani ve škole, ale venku už po ránu voní podzim. Úplně jsem se mi jeho vůně vybavila v pondělí, kdy jsem musela vstávat do práce. Vlastně to ani není vůně podzimu, jako prvních školních dní po prázdninách. Vždycky takhle ráno voněly.

A uvědomila jsem si jednu mou prázdninovou neřest. Totiž není jen jedna. Je jich plný seznam. Seznam věcí, které jsem chtěla o prázdninách udělat. A jako pokaždé - jsou poslední prázdninové dny a doháním, co se dá.

Tu ZOO jsme ani třetí rok po sobě zase nestihli...

Zeleného není nikdy dost

Škubání na zahradě mě baví čím dál víc, marná věc. Oblíbeným lupením se teď stal salát ze špenátu, listů červené řepy, sedmikrásek a s naší mnohokrát prověřenou zálivkou. Zálivkou z medu, citrónové šťávy, olivového oleje a soli (a případně kopru). Se lžičkou hořčice je to zas nejlepší dresing na saláty s vajíčkem nebo masem. Daleko lépe se mi teď tak kombinuje zdravější s tím méně zdravým jídlem, a propašovává na jídelníček to neoblíbené nebo divně nové. 

A poslední ulovené pivoňky si lebedily ve váze s kontryhelem a dalším plevelem z pole dodneška. Budu muset podniknout výpravu pro další novou kombinaci. Teď mám vyhlédlé úžasné historické růže.

Na stole

Perníkové srdce darované od prostředního, nejsladší. Jen kdyby mě teď každý den neuháněl, že se může také jíst a kdy už ho sníme...
Budík čerstvě nastěhovaný zpátky z bytu. Na jedno natažení tiká už druhý den. Kdybych já věděla, jak dlouho to vydrží..?
A konečně pivoňky. Zamluvené jsem je měla na záhonku tři týdny. Zatímco si už kvetly všude jinde, dokonce i tady v ulici, u nás na větrné hůrce až jako poslední. Chce se mi napsat cosi aspoň o delší výdrži, ale zítra se chystám na poslední tři poupata. Přírodě se neporučí. A je to tak dobře.

Květy z pole a zahrady

V kalendáři mi datum vůbec nesedí, vždyť červen teprve začal! Fotek spousta, ale písmena se mi k nim neskládají lehce. Hrst drobných karafiátů mi zdobila okno už od 1. června. Dostala jsem ji ke Dni dětí od manžela. Tak nevím...
Místo klasické vázy nebo v mém nejčastějším případě staré lahve, sklenice.. jsem tentokrát použila zdobený šálek s podšálkem. Ostatní bylinky jsem posbírala po záhoncích i poli - meduňka, jetel... a ty dlouhé listy neumím pojmenovat. Pomůže někdo?