úterý 30. srpna 2016

Detaily, pro které miluji SOFFA

Někdo jezdí na dovolené, někdo na kurzy. Do jaké skupiny patřím, je asi jasné. Kurz interiérového designu je pro mě totiž momentálně větší lákadlo než opuštěná pláž s průzračným mořem. Kurz ve stylu SOFFA tuplem - krásný čistý prostor s mnoha podařenými detaily + dárky, které, kdybych se ocitla u Papelote, bych si vybrala zrovna takové. Navrhujeme a kreslíme jako vzteklé pod dohledem a skvělými nápady Janky Murínové a příští víkend zas.
Dnes večer si slibuji, že se pustím do domácích úkolů.

 


úterý 23. srpna 2016

Zlatá svatba ze zálohy

Už jsem dělala svatbu s přípravou rok předem, svatby za pár měsíců, ale svatbu přes noc tedy poprvé. Výdrž 50 let, která tomu předcházela, by si jistě zasloužila delší přípravy. To by tomu ale nesměl předcházet rozhovor zhruba následující:
1: "Vaši přijdou v sobotu grilovat."
2: "Kolikáté mají výročí?"
3: "No oni mají padesát let..."

Během soboty ráno: nakoupit jídlo a pití, svatební kytici, napsat projev, koupit dort. Nenapadlo by mě to, ale mezi nejedlými ozdobami na dort měli v cukrárně také zlaté prstýnky, kus za 3 Kč. Beru. Ozdoba s číslem 25 nás vede k myšlence použít padesátku. Od toho už je jen krůček ke kamarádovi - má plotr! Stavujeme se u něj a domlouváme a ladíme, jak má originální ozdoba na dort vypadat. Odpoledne se pro ni stavujeme a bereme to přes svatební půjčovnu, kde vybírám závoj.
Po třetí hodině telefon, jestli rodiče přivezeme k nám. Jistě, hlavně nenápadně, nechceme, aby o čemkoliv měli tušení. Čímž si manžel vyslechne už v autě, jak to že neví, proč s sebou vezou i obložené talíře. Hraje hru dál, oficiálně vážně nic nevíme. Starosti mám jen o to, nakolik s námi budou hrát děti. Anežka ví vše, později sehraje zásadní roli oddávajícího, Tonda ví jen nezbytné minimum a Josef, který se práve vyspal, může akci zkazit vytaháním dekorací, které jsem si zatím nanosila za keře.
Hlavní aktéry usazujeme bokem k přípitku, já mizím zdobit zahradu a Anežka se obléká do svátečních šatů. Nevěsta pak od nás dostává kytici a závoj. Jde se na věc.





Po krájení dortu jsem se rozhodla je potrápit ještě vzájemným krmením. Jen děravou lžíci jsem vyměnila za příbor. No a knedlíčkovou polévku za grilovací klobásu od řezníka.



Za největší úspěch považuji těch pár fotek, co jsem během téhle bleskové akce zvládla. Každopádně bez pohotových přátel a rodiny si to neumím ani představit, všechno drahé kamení světa jsou!

neděle 21. srpna 2016

Tatarák, pár schodů, houby a kešky

Rozhledny mám moc ráda. Svůj podíl na tom mají i tety, které mě proháněly po jizerských hřebenech v dobách, kdy mí spolužáci jezdili k moři a vykrmovali tamagoči. Asi proto se mě pak manžel rozhodl na rozhledny sbalit (uznávám, ta prodleva ze základní školy k chození nebyla zrovna moc dlouhá). Ostatně na rozhledně jsme se i brali.

U rozhledny parkovalo staré Mini, nešlo odolat

Kamarád nás teď vytáhl na Libereckou výšinu, o které jsem snad ani neslyšela. Dokonale ukrytá rozhledna přímo v Liberci, čerstvě po rekonstrukci. Restaurace s jídly za lidovku, tři značené pěší okruhy s délkou od 40 minut do cca 3 hodin. Krásný les všude kolem a výhled na Liberec. Jak kamarád zkonstatoval, ušli jsme 50 metrů a byli na rozhledně, najedli se, zahoubařili i zakeškovali.


Za tyhle roky jsem asi poslední člověk, který by mohl dělat cestovatelského průvodce, což ostatně dokazuje příspěvek v neděli ráno ve chvíli, kdy se po krásném týdnu počasí totálně zkazilo.
Nicméně Liberecká výšina za návštěvu stojí, i kdyby to bylo jen na otočku. 
Zvenku trochu hrad a v široké věži dřevěné schodiště po obvodu kamenné zdi. Tímhle interiérem jim odpustím i tu kýčovitou rakev na začátku stoupání a vůbec výzdobu á la šibeniční vrch, i když se jedná o rozhlednu vcelku mladou, dokončenou roku 1901.




středa 17. srpna 2016

Rodiče mě na tohle nepřipravili

Tak za prvé: Anežka se vrátila z tábora. Prý si tam našla kluka. Chodili spolu tři dny. Na její svatbu ve školce už jsem úplně zapomněla, jak mi ji dneska tak mezi řečí popisovala. (Než s ženichem došli do první třídy, stihli se minimálně třikrát rozejít.) Teď třídenní chození dohazované přes kamaráda a stejně tak ukončené. Sakra tohle se v těhotenské poradně nebere! Vážně je někdo schopný v osmi letech tohle pouze vyslechnout stylem: "Chápu, že jsi smutná..."?

Za druhé: Společné mazlení je fajn. Ač s klukama stepujícíma na mém břiše to nejsem schopná ocenit moc dlouho. Přesto mě příliš nepovzbudilo ani Anežčino hecování: "Maminko, ty si rebelka, ty to dáš!"

Rodičovská víra mě opouští ještě daleko před pubertou. Hledám novou. Zn. spěchá!


středa 10. srpna 2016

Nanuky od unavené matky

Ne každý den přeje kuchařským výkonům a jiným kratochvílím v kuchyni. Za to každý den, bez ohledu na počasí a teplotu vzduchu, slyším několikrát vysokým (tím pádem pouze omezenou dobu) líbezným hláskem: "Mami, mužu nanuka?"
Původně jsem si myslela, že je oblafnu jen na chvíli, místo toho ty nejrychlejší a nejlevnější nanuky, bez potřeby jediného kusu nádobí, si žádají už několikátý týden. Unavená matka do silikonových tvořítek z IKEA pokaždé jen naleje džus a dá znovu zamrazit.


Stálicí je 100% jablko a nejoblíbenější nektar z černého rybízu. Pomerančový 100% se u nás neujal a ananasový džus se vypařil z ledničky tak nějak i bez mražení. Stále je ale spousta příchutí, které jsme nevyzkoušeli.....


pátek 5. srpna 2016

Modrá oslava

Panejo, to už je zas pátek? Rozhodně jsem měla v plánu přidat fotky z nedělní oslavy dříve.
Mé zadání bylo tentokrát jen věšet a dekorovat, nic víc, nic míň. Čtyři hodiny chystání s připravenými ozdobami a textilem - včetně času na dobrý oběd, ať [hanlivě nejím na šest].
Dvouletý mužíček pak slavil se vší parádou, jeden by mu skoro až záviděl.






Anežku jsem si vzala neprozřetelně s sebou. Příští oslavu chce zrovna takovou. Takže až se budete 25. prosince nudit, budou nám chybět asi nějací hosté, kteří by s námi v přátelské atmosféře poseděli v iglů.