Na skok v Madridu

Loňská výprava do Irska pro mě byla úplná premiéra takového cestování - na prodloužený víkend vyrazit do ciziny, spát u přátel, načerpat od nich co nejvíc informací, jak se jim v jiné zemi žije, co stojí za návštěvu, a se spoustou fotek mít potom na co vzpomínat zase minimálně celý rok. Loni jsme tak vyrazily s Anežkou na dámskou jízdu, letos s kamarádkou.

Vánoční trhy mě ani nenapadlo si přát, a byla jsem moc ráda, když jsem před námi ty stánky uviděla. Provedení bylo zajímavé vystřízlivění. Na tomto nádvoří existovaly jen dva typy stánků: betlémy a plyšové čepice s jednorožci. Asi ve dvou výjimkách místo betlémů nebo u betlémů ještě vánoční ozdoby se Santou. A všude mezi lidmi prosakovaly skřehotavé zvuky černochů v rouchu nebo o generaci mladší existence nabízející práskací kuličky.

Unešená jsem ale rozhodně byla ze všech těch balkónků, kamkoliv jsme šly. Každý jiný, každý krásný, skoro nikde žádný kýč.

Nejstarší hospodu na světě bych rozhodně nehledala ve Španělsku. Přesto tu funguje od roku 1725.

Mercado de San Miguel je nádherná budova z kovu a skla, ve které člověk sežene k uspokojení hladu snad vše, na co si vzpomene. My neodolaly špízům z nakládaných oliv, zeleniny a mořských potvor, kde jsem musela ochutnat chobotnici.
Pozornější najdou i vrabčáky, které jsou tu také nějak červenější než u nás.

Královský palác je neuvěřitelně obrovská stavba, ale podobnou velkorysostí (obzvlášť pro mě) tu oplývá úplně všechno od parků, památek, plotů i jiných budov. A všechny jsou prostě úžasné.

Shodly jsme se, že už jsme dost velké holky, abychom poprvé v životě shlédly výstavu obrazů a zavítaly do největšího muzea jakým je ve Španělsku Museo del Prado. A peněz za vstupné jsme rozhodně nelitovaly. Kdy taky zase uvidíme obraz od Rembrandta?
Na závěr procházky historickou částí města jsme prošly Parque del Retiro, kde ještě na konci listopadu kvetou macešky a dá se zahlédnout kromě našeho obvyklého ptactva i papoušky.

A za parkem jsme míjely stánky, kde jsou nejčastěji nejrůznější antikvariáty. Až v tom posledním otevřeném jsem zatoužila po nějaké památce do domečku, ale nic mě nezaujalo. O to víc jsem začala toužit po návštěvě blešího trhu, který ale bohužel v sobotu není. Vynahradily jsme si to druhý den návštěvou sekáče, což hodlám při nejbližší příležitosti na cestách zase zopakovat.   

Počasí se nám umoudřilo až poslední den. Těšily jsme se na výhled z Faro de Moncloa, ale před naším příchodem ho stihli akorát zavřít kvůli silnému větru.
Nemůže být každý den posvícení. Jsem šťastná za papoušky i za zpěváky ve vlaku, drobný kolorit Madridu, který mě ani nenapadlo, že v tak krátké návštěvě zažijeme.

Kachlová kamna

Je to už čtyři měsíce, co jsem začala psát o mé neschopnosti rozhodnout se ohledně kachlových kamen. V domě totiž byla kachlová kamna. TA kachlová kamna, o jakých jsem vždycky snila (ideálně tedy i s pecí, ale zůstaňme na zemi).
Bílá - žádná zelená nebo modrá, se kterými bych si neuměla poradit. Původní se vším všudy, mají za sebou 80 let postávání v rohu. Ale ve špatném rohu - v prvním patře, kde si kuchyň ani neumím představit. Jen odbornou demontáž "na někdy příště" nám kamnáři nacenili na 10 tisíc. A nová obyčejná kamna s píckou stojí jen jednou tolik. O nových jsem si ani netroufla přemýšlet - navíc by prostě neměly přeci už tu duši...

Lámala jsem si s adekvátním rozpočtem hlavu opravdu dlouho. Ale někdy se váhání prostě vyřeší samo. A tak, když jsem začala řešit komín, kterým nám zatékalo dovnitř, objevil se spolu s kominíkem najednou i kamnář, pro kterého nic nebylo problém, za přijatelné ceny, a na rozdíl od jiných kamnářů, by si na nás udělal čas ještě letos. Chápu, že u řemeslníka by člověku naskočila hned kontrolka, protože to přeci není samo s sebou. Tohle bylo pro mě ale zjevení pohádkového dědečka, se kterým jsme si sedli na první dobrou a na první dobrou bylo rozhodnuto. Kamna budou nová.
A že se mi z nabídky nelíbí mosazné úchytky a nebo černý rám u těch s porcelánovými? 'Nebojte, já si s tím nějak poradím...'
Srdíčko na to ♥