Zrecyklovaná terasa

Co jsme se pustili do rekonstrukce, věděla jsem, že zrecykluji všechno, co bude jen trochu možné. Cihly poctivě rovnané, dřevo tříděné na několik kupiček podle stavu, velikosti a účelu. Tím to samozřejmě nekončí. Ale vrchol zero waste zažívám až teď, co jsem na domě zavřená sama už třetí týden v karanténě. Jako kuchyň posloužil kus staré pracovní desky se dřezem, na který mi přidělali  nohy a sifon, který končí v kýblu, to abych mohla denně i posilovat.
Jako první věc, k čemu mě donutilo sluníčko a neutěšený výhled na hromady cihel a prken na zahradě, byla terasa. A za jediné odpoledne po práci jsem jí prostě postavila - jako patky posloužily staré očištěné cihly skládané na sucho na sebe. Jako rám terasy jsem využila masivní zárubeň ze zrušených dveří a uprostřed po delší straně přidala ještě trámek navíc. Navrch už jen prkna, která jsme původně odřezali uvnitř - ať už v místě budoucí koupelny nebo pod kamny.
Jen se po vítězoslavném finále výrazně ochladilo a na tomhle miminku od terasy se v pěti stupních zatím moc sedět nedá. Nejraději proto sedím hned za dveřmi na zemi, kam velkou část dne svítí sluníčko a ohřívá prkna. Výhled mám teď mnohem lepší. Co ze dřeva od loňska venku zbylo, jsem nacpala do kýblů, ze kterých si každý večer přitápím v kachlových kamnech, a chrochtám si nad asi nejkrásnější investicí na domě.

Ale baví mě i mini recyklace ala Babica. Tak když není nový váleček na natírání, je kladivo... a pod ním povolí tak nějak každý váleček. Doporučuji však jen do určité fáze. Ve chvíli, kdy se utrhne vnitřek, tak končíte... Ale zábradlí jsem s ním natřít stihla. Podobně obstál váleček i na podlaze - špička se utrhla až přesně na poslední tah. Potom už jsem, uznávám, vyměkla i já, a prosila ve stavebninách, aby mi nový váleček dovezli a hodili za dveře. Ještě jednou děkuji za záchranu!

První vlaštovky v domě

Tak. Zvládla jsem to. Plán při koupi domu sice zněl, že Vánoce už oslavíme v novém, ale navzdory nezrealizované čističce odpadních vod jsem se nevzdala představy alespoň dokončené jedné místnosti. Nejen kvůli sobě. Táta je už přes měsíc v nemocnici a nevíme, jestli se nám vrátí domů alespoň na posledních pár dní. Fotky domečku ho baví, a je to ta nejsilnější motivace, co mě hnala po návratu z práce nahodit montérky, několik vrstev teplého oblečení a do večera na tomhle plánu každý den pracovat.
Do Vánoc jsme měli krásně čistý obývák a teď už i verandu. Dodělat před koncem roku i prostor pro kuchyň mi zhatily za prvé nečekaně narozeniny slavené tři dny a následky, které si nesu nejspíše ze štukování nebo škrábání zdí. Zablokované žebro zavelelo odpočinek. Mám tak alespoň čas uložit další vzpomínky na tento rok. Příští rok ten stromeček na verandě už stát musí...!

Kachlová kamna

Je to už čtyři měsíce, co jsem začala psát o mé neschopnosti rozhodnout se ohledně kachlových kamen. V domě totiž byla kachlová kamna. TA kachlová kamna, o jakých jsem vždycky snila (ideálně tedy i s pecí, ale zůstaňme na zemi).
Bílá - žádná zelená nebo modrá, se kterými bych si neuměla poradit. Původní se vším všudy, mají za sebou 80 let postávání v rohu. Ale ve špatném rohu - v prvním patře, kde si kuchyň ani neumím představit. Jen odbornou demontáž "na někdy příště" nám kamnáři nacenili na 10 tisíc. A nová obyčejná kamna s píckou stojí jen jednou tolik. O nových jsem si ani netroufla přemýšlet - navíc by prostě neměly přeci už tu duši...

Lámala jsem si s adekvátním rozpočtem hlavu opravdu dlouho. Ale někdy se váhání prostě vyřeší samo. A tak, když jsem začala řešit komín, kterým nám zatékalo dovnitř, objevil se spolu s kominíkem najednou i kamnář, pro kterého nic nebylo problém, za přijatelné ceny, a na rozdíl od jiných kamnářů, by si na nás udělal čas ještě letos. Chápu, že u řemeslníka by člověku naskočila hned kontrolka, protože to přeci není samo s sebou. Tohle bylo pro mě ale zjevení pohádkového dědečka, se kterým jsme si sedli na první dobrou a na první dobrou bylo rozhodnuto. Kamna budou nová.
A že se mi z nabídky nelíbí mosazné úchytky a nebo černý rám u těch s porcelánovými? 'Nebojte, já si s tím nějak poradím...'
Srdíčko na to ♥

První podzimní

Navázat na první jarní příspěvek prvním podzimním není zrovna dobrá vizitka. Tedy ta virtuální. Tou reálnou se snad za celé léto tolik hanbit nemusím, protože jsem trávila snad každý volný okamžik na domě. Na domě a zahradě. Nově objevená vášeň, která mě nepřestává udivovat. Sice už vím, že letošní vánoce neuhraji, ale snad i o to víc se mohu z každého malého posunu na domě radovat.
Měla jsem už rozepsaných hodně příspěvků, které stárly rychleji, než jsem je vůbec stihla dopsat. A tenhle není výjimka. Stal se ze mě sedlák, zedník, sklenář i natěrač. Úspěšně jsem odolávala už jen vrtačce a cirkulárce. Tak vrtačku už si mohu také škrtnout... Dům je plný suti, prachu a kabelů. Vlastně nemám ani co uložit za hezký obrázek.

Ale jeden památeční jsem přeci vybrala. Čtyři kila sklenářského tmelu a ještě nejsem u konce... Pokračování příští rok, až teploty dovolí. V samotném podzimním finále jsem si mezi opravenými skly nebo barvou vybrala barvu, tak teď už jen odcházet ze stavby jednou dříve než za tmy, abych stihla i hezky nafotit výsledek.