Bramboriáda

Co mám na naší školce fakt ráda, že je nebaví do nekonečna stejné akce každý rok podle jedné šablony. Jeden rok jsme si s dětmi připomněli Dušičky, další jsme oslavili i obligátní Halloween, ale taky třeba Štrúdlování nebo letos Bramboriádu. A sice akce v listopadu na zahradě není něco, co by si jeden vysnil, ale ty buřty a teplé brambory z ohně a ve finále i ta očouzená bunda kouřem je to, co bych od školky nepožadovala, ale jsem strašně vděčná, když mám. A taky tu moji vychechtanou bramboru, co mi dneska po příchodu domů skočila kolem nohy, že se jí na Bramboriádě včera moc líbilo. Že je to brambora, budiž mu pro jednou odpuštěno, že akce byla už minulý týden.

Po dešti

Už jsem zapomněla, jak je těžké zabavit jedno dítě, resp. nejmladší dítě. Se staršími hrajeme složitější deskové hry, jakmile nejmladší usne nebo je u babičky s dědou. Co jsem vlastně dělávala s Anežkou? Nebo Tondou?
Třetí dítě s ostatními plyne. Rodiče ho tolik neřeší a už se vůbec nedivím různým konstelacím, kde bývá třetí dítě označované za nejpohodovější. Je zvyklé fungovat nejvíc komunitně. Také tolik nevyjednává. Řeknu: "Vezmi si holínky a pojď skákat do kaluží," a ono pro ně utíká.

Klíčová je ovšem rychlost, ne kvalita nasazení (holínek).

A když k tomu ještě vykoukne duha a na poli se zablejskne srnčí zadek, k dokonalé prázdninové kompozici chybí snad už jen roh jednorožce.

Líná neděle

Alespoň snaha o procházku v tomhle krásném počasí proběhla. Například včera jsme místo toho malovali. Program na víkend si prostě umím vybrat.

Po návratu z pole, které se nám teď tak hezky proměnilo v běžkařskou dráhu, na nás čekal ještě teplý jablečný crumble. Nechápu, jak jsem ho do teď mohla v kuchařkách tak přehlížet.

Minulý týden ho se mnou poprvé vyráběl Josífek - krájel jablka ostrým nožíkem jako profík. Dnes ho z většiny udělala Anežka. Takhle jsem si to nedělní pečení vždycky představovala.

Ukládám do kuchařky pro mnohakrké domácnosti:
0,5 kg jablek (což jsou cca 4 jablka - ale čím víc pomocníků, tím více ztrát)
vanilkový cukr
mletá skořice

Drobenka:
250 g mouky (cca 150 g špaldové a 100 g hladké - jak to padne, tak to padne)
150 g cukru
170 g změklého másla (dnes dokonce 1/3 kozího másla a přes děti tak poprvé prošlo)

Závratný postup - nakrájet na kostičky oloupaná jablka, v zapékací míse nebo formě (nevymazávám) rovnoměrně rozprostřít, lehce posypat skořicí a vanilkovým cukrem. Zasypat drobenkou a dát péct na 180 st. na 30 až 40 minut - dokud povrch hezky nezezlátne. Jíst teplé a nečekat, že zbyde.

Mají u vás opeřenci co zobat?

Hrajeme tu takovou hru - já a sýkorky. Před dvěmi týdny jsem jim nasypala na parapet semínka a čekala jsem, jestli je to přiláká k nám blíž. Včera jsem se dočkala.
Jen lovení fotek přes záclonu mě brzy omrzelo. Kousek záclony jsem tedy odhrnula a začalo další kolo. Sýkorka trvala na tom, že nehraje a dělala fóry.
Ale byla hodná, nechala mě vyhrát. Zítra ji tam na revanš přisypu nášup brouků, co se zatím ve sklenici se semínky vylíhli.

Pod kaštanem, na kaštanu

Na návštěvě jsme nejprve pod kaštanem uklidili - pochopitelně jen od těch roztomilých hnědých kuliček s bílou prdelkou. Zatímco Josífek spal, se ti starší dva hádali, kdo bude házet na terč pod kaštanem šipky. Aby o chvíli později a pár metrů dále spolupracovali na novém cíli - dostat se všichni na strom. V průměru to tedy byl úplně normální den.

S drakem

Štěstí pro mě vypadá jako včerejší večer. Strávili jsme ho s dětmi a drakem na poli. Poprvé co foukal neuvěřitelně teplý vítr a člověk pořád neměl dost, ačkoliv při běžném zářijovém večeru by po půlhodině pouštění draků dozajista drkotal zubama. Drak se navíc vznášel tak ochotně, že ho mohl držet i Josífek. Tedy pokud zrovna neležel někde v trávě. Tonda si našel ďolík přesně v jeho velikosti zřejmě v brázdě od traktoru, co od jarního sekání už zarostla.
Tenhle podzim se povedl.

Nezbytné dovednosti

Baví mě tyhle chvilky objevování nezbytných dovedností našich babiček a dědečků. 
Josífek házel do vody kameny a já zalitovala, že neumím házet žabičky (možná pulcem bych zvládla). Další den tu byla další výzva - pískání na trávu. Na tu už ale učitel byl. Ten nejpovolanejší!

Původně jsme šli na kaštany. Odkvetlá kytice z lásky je ale stejně nejvíc.

Léto venku

Celé dny venku s melounem v ruce. Děti na dvorku různě příbývají a ubývají. Večer se jde domů a je jisté, že jsem doma zase nic nestihla udělat.
Minule se hrála večerní vybíjená na louce se sousedkou. Chvílema zároveň ragby, přišlo na to, kdo měl zrovna míč.
Taky jsme koupili novou raketu. A košíčky. Už si tím pádem umíme s manželem pinkat takřka donekonečna a o to víc nás to baví. Léto venku je skvělé.

Je to potvora!

Úplně jsem zapomněla na tuhle fušku z minulého týdne. "Je to potvora," prohlásil táta na adresu ptačí budky, kterou vydlabal ze starého načatého pařezu. Prkýnka zespodu a zvrchu si pak zkusil přivrtat Toník, úplně se na to třepal. A šlo mu to.

Špalek neměl šanci. Ruce tří generací byla nechutná přesila!

Když na tu budku koukám, potvora mi ještě přijde slabý výraz, ale jde o to nadšení. Že jo.

Letošní malé sýkorky z budky na kůlně už vylétaly. Poletovat se učily právě na téhle šedesátileté bříze. Těším se na úrodu příští rok!

Nejlepší víkend

Kamarádky stovky kilometrů vzdálené tentokrát na jednom místě na chatě. A k tomu manžel jako náš opatrovník. Nejlepší víkend.

K chalupě byl uvnitř i stromeček. Dokonalé plastové retro s háčkovanými ozdobami. Čekal na mě, jasná věc. A pod ním se k mému překvapení během dne objevily dárky (to kdyby se někdo divil, proč jsem na Instagramu slavila Vánoce).
Díky sudičky moje, i když ten největší dárek byl, že jste přijely takovou dálku!

Vůbec poprvé jsem si pozvala takovouhle bandu. Bez dětí, bez manželů, rozdíl ještě větší, než jsem kdy čekala. Třeba v jídle. Celkem očekávaně žádné "fuj" a rozlévání po stole, navíc jsem vše nanosila na stoly k večeru a do rána byly talíře stále poloplné. Domýšlivě zůstanu u toho, že to nebylo mým kuchařským uměním nebo výběrem jídel. Dělat pohoštění pro ženy, nebo pro ženy a děti, nebo naopak jen pro muže, je pokaždé úplně jiné.
První kategorie byla rozhodně nejvíc oceňující a nejmíň vytěžující. Stihla jsem se bavit, kuchtit i poklízet. A což teprv balení a uklízení celé chalupy - během dvou hodin kompletně hotovo. Upřímně - trošičku mě hlodá, proč se vlastně jezdí na rodinné dovolené? :))

Přes poslední noc zasněžila silnice a první pluh v devět ráno ji vyhladil do perfektní bobové dráhy. Škoda jen že už jsme potřebovali jet autem. Do kopce. Pokud chtěly holky na vlak včas, musely auto za zatáčku vytlačit. Taková událost tlačení auta třemi ženskými pak probíhá za mačkání spouště mobilu té čtvrté. To v Praze nemají. Jen u Muzea.

Stromky v parku

Tonda šel se školkou zdobit stromečky do parku. Na první pohled tak jednoduchý nápad, přitom tak geniální! Paní ředitelka vyhlásila nejprve odpoledne tvoření rodičů s dětmi (ty nečtené nástěnky ve školce, to je náš konec...), kde se vyráběly ozdoby na stromeček. Neuvěřitelně efektní za málo peněz a zvládlo jistě pomáhat každé dítě. Děti si je dopoledne na vycházce pak na stromeček samy věšely - po štaflích teda lezly nezdolné paní učitelky.
Navíc je v parku dost jehličnanů pro každou školku, a každý stromek tak má jiné ozdoby.

Kelímky (zvonečky) v alobalu, šišky nastříkané barvou, navlíkané řetězy...

...kartonové hvězdičky a zvonečky omotávané provázkem, andělíčci z oříšků a alobalu, zdobené zvonečky z polystyrenu...

...hvězdičky ze dřeva, mašle z barevného alobalu i lůj pro sýkorky.

Ozdobené stromky mají obrovský úspěch. Stavila jsem se na ně podívat odpoledne a kdo šel kolem, se hned usmíval. Jestliže jsou Vánoce o drobných radostech, pak takovéhle stromky patří do každého města!

Poslední ostružiny

Vyrazila jsem se staršími dětmi procházkou na houby a na kaštany. Tonda jako obvykle dotáhl domů takřka půlku lesa - ruce a kapsy plné pokladů, uvítal i mou tašku na kaštany, do které nastrkal ještě velký kus mechu. Dědu tahle záliba obou kluků - mít stále plné ruce - přivádí k šílenství, já se bavím. Stačí si představit Josífka, vzrůstem o něco málo většího než skřítek a menšího jak běžné roční dítě, jak držíc v jedné ruce klacík, ve druhé třeba autíčko, si otevírá mužným kopnutím do přivřených dveří.

***

Alej se od našeho výročí obarvila do žlutooranžova. Daňkům o kus vedle to na zlatavém podkladu sluší stejně jako ve kteroukoliv jinou dobu. A mně bylo prostě úžasně při nenáročném sbírání kaštanů, zatímco ti dva vystřídali nespočet rolí na neidentifikovatelném objektu, který by běžný smrtelník označil za strom.

Doma mezitím dozrály poslední ostružiny na staronové poličce v kuchyni. Zase jedno provizorium, které se ukázalo natolik dobrým, že s námi už zůstane.

S kámošem jak hrom

Tonda si vyrazil s kamarádem na balíky. Teda původně pouštět draka. S parťákem z bývalé lesní školky už jsou tak velcí... A v něčem stále malí. Na starší holky pokřikovali, ať s právě otočených balíků posbírají šneky, aby na ně náhodou nemuseli sáhnout sami. Gentlemani obráceně. Ale našlápnuto mají. Fanoušek už dělá mamince latté. Mně Tonda zatím teda nosí brambory ze sklepa a tuhle mě při odchodu ze školky označil za svoji princeznu nebo královnu. To půjde.

Na zahradě

Máme se fajn!