čtvrtek 29. října 2015

Čas na kávu

Osvědčená kávová výbava. Jediný způsob, co mě udrží vzhůru na práci, když děti v deset večer konečně usnou. Ještě že je k tomu i ten skvělý barista.




pondělí 26. října 2015

Designblok

Špatně se mi začíná psát, vždyť Designblok je teď všude, koho by to zajímalo číst stále dokola? Přesto musím. Také se mi těžce vybíralo jen pár fotek. I když nemyslím si, že by úroveň byla tak ohromující, jak by se na největší přehlídku designu ve střední Evropě určitě slušelo. To ostatně čtu všude kolem a navíc jsem zahlédla i několik málo expozic, které bych očekávala na veletrzích jako je For Interior, ale tady ne. Na dřívějších ročnících mě lákalo rozesetí výstav po neobvyklých místech v Praze, letos se víceméně vše odehrává ve Průmyslovém paláci v Holešovicích. Což pro mě, dost přespolní, byla nakonec i výhoda. Strávili jsme na výstavišti šest hodin a přesto jsem neviděla úplně vše. Vlastně poprvé jsem měla možnost si všechny vystavovatele prohlédnout na vlastní oči a potřebovala jsem na to čas. Celkem si dovedu představit, že mi příští Designblok zdaleka tolik nedá, ale nebudu stahovat kalhoty...


Ústředním tématem letošního Designbloku je Svoboda. Návštěvníci si mohli vyzkoušet svěrací kazajku i klecové lůžko. Jak to vypadalo, můžete vidět v dalších fotkách na FB.


Mým velkým favoritem jsou vázy od Dechem. Světla teda také, ale ty už jsou opravdu pro jinou kategorii než pro nás ze 2+1. Na Designbloku mělo svou premiéru Essence Dechem - bytové vůně v maličkých dózách na úlomcích černého skla.




Mooyyy šperky si moje detailnější zkoumání vysloužily rozhodně břidlicovými stolečky. (Pro břidlici mám holt slabost.) Šperky inspirované jógou zdobí vzácná semínka Rudraksha a na stolečku na rozdíl od jiných šperkařských stánků u sebe měly stručnou vtipnou cedulku "SAHAT!"


Nejvíc jsem se těšila na stánek šperkařky Janji Prokič, jejíž práci jsem si, stejně jako spoustu ostatních, měla možnost po letitém obdivu prohlédnout vůbec poprvé. A její téma Abrakadabra bylo věru kouzelné. Při focení věštecké koule se přede mnou totiž objevila Andrea Tachezy. 


Nejelegantnější expozice pro mě byla jednoznačně Bomma a jejich sada skla k nedožitým 80. narozeninám Františka Víznera, a nad ní zavěšená nádherná světla TIM od studia Olgoj Chorchoj. Tato světla ocenili i šéfredaktoři jako nejlepší kolekci svítidel. Michal Froněk a Jan Němeček, dvojice designérů tvořící pod značkou Olgoj Chorchoj protkala svojí tvorbou více značek a nakonec si odnesla i hlavní cenu Designbloku'15.


Příjemné zjevení Designbloku byly Slezákovy závody. Naprosto se ztotožňuji s heslem na jejich webových stránkách "věříme, že fukcionalistická estetika je nadčasová". Dobře, že je zpátky!


A nemohu ve skromném výběru zapomenout ani na Mikov, který pochází z našich končin tady nahoře. Starý oprýskaný stůl je výborná předváděcí plocha pro luxusní nože navíc oceněné jako nejlepší nový výrobek Designbloku a opět navržený studiem Olgoj Chorchoj.

neděle 25. října 2015

Gravírování do dřeva

Než se prokoušu fotkami z Designbloku, bude mi to chvilku trvat. Na fotky z workshopu se SOFFA jsem byla ale sama víc než zvědavá, protože jak se dařilo mě (vyrábět), už vím, jak se dařilo muži (fotit) ne. A dobré. Už jsem mu fotky stihla zkonfiskovat.


Janka Murínová má zlaté ruce. Dokazuje to ve všech redakcích, kde se objevuje: Marianne Bydlení, Nové proměny bydlení a samozřejmě SOFFA magazín. Její poslední proměna kuchyně, tak jednoduché a přitom v žádném případě okoukané, patří rozhodně k těm nejlepším, co jsem viděla.


U jednoho stolu jsem se náhodou sešla s Iri Novak, a měla jsem tu čest se seznámit s další milou osobou a člověkem na správném místě, jakým je Adéla Kudrnová, šéfredaktorka SOFFA.



Velké překvapení bylo tohle znovushledání s naší milovanou Janou Buškovou. A já vám tak mohu konečně i trochu na fotce ukázat, kdo nás to v létě na výročí tak úžasně natočil. Zlaté ručičky! A to nemluvím zrovna o mých, kterýchžto výtvor můžete vidět do úterý na Designbloku někde mezi ostatními prkénky, vařečkami, vázami, miskami, talíři a papíry v expozici IKEA. Na blogu je budu moct ukázat, až mi přijdou domů poštou, protože jsme si finální výsledek vlastně ani nevyfotili.


čtvrtek 22. října 2015

Takový ten divný svátek

Druhý nejspornější svátek v Česku, no co už s tím. Ve školce.


Beztak Halloween v českém podání vypadá jako na skautském táboře: opékání buřtů, karneval a stezka odvahy. A tak to máme rádi. A je jedno, jak to kdo nazve.


Třeba Strašidelný den dneska. Abychom byli jako doma. My Duchové.


neděle 18. října 2015

Zase to dojímání

Od pátku vzpomínám na dobu před pěti lety. Na úprk do dvě hodiny vzdálené porodnice s odtékající plodovou vodou, na to, že by nás z ní večer pustili si jít někam sednout do restaurace, na porodní asistentky trpělivé zkoušet možné i nemožné. Zkrátka na to naše paličaté miminko, které jsme dokázali pojmenovat až hodinu po porodu a které je pro nás pořádnou školou.

Když nejsou špejle, poslouží brčka ;)
Letos se Tondovi okruh možných hostů výrazně zmenšil a ještě omarodil, udělali jsme proto jen rodinnou jízdu. Odstartovala hned po probuzení, když jsem donesla sladkou snídani do postele. Neprotestovali, divné!


V posteli oslavenec i rozbaloval dárky.


 ...a měl největší radost!


A odpoledne si děti chvíli pohrály na smetišti...

První představení, které Tonda zvládl dokoukat do konce, ani neví jak. Krysáci byli opravdu vydaření.

neděle 11. října 2015

Poslední ostružiny

Vyrazila jsem se staršími dětmi procházkou na houby a na kaštany. Tonda jako obvykle dotáhl domů takřka půlku lesa - ruce a kapsy plné pokladů, uvítal i mou tašku na kaštany, do které nastrkal ještě velký kus mechu. Dědu tahle záliba obou kluků - mít stále plné ruce - přivádí k šílenství, já se bavím. Stačí si představit Josífka, vzrůstem o něco málo většího než skřítek a menšího jak běžné roční dítě, jak držíc v jedné ruce klacík, ve druhé třeba autíčko, si otevírá mužným kopnutím do přivřených dveří.
***
Alej se od našeho výročí obarvila do žlutooranžova. Daňkům o kus vedle to na zlatavém podkladu sluší stejně jako ve kteroukoliv jinou dobu. A mně bylo prostě úžasně při nenáročném sbírání kaštanů, zatímco ti dva vystřídali nespočet rolí na neidentifikovatelném objektu, který by běžný smrtelník označil za strom.





Doma mezitím dozrály poslední ostružiny na staronové poličce v kuchyni. Zase jedno provizorium, které se ukázalo natolik dobrým, že s námi už zůstane.

úterý 6. října 2015

Loňské barvy podzimu

Klasická situace - jakmile něco hledám, najdu jistojistě něco jiného. Teď zrovna nevím, kde mám dřevěnou srnčí trofej, za to tu mám loňské fotky...


Nikdy jsem si neuvědomila, jak mám podzim ráda. Nebo jsem si to nepřipouštěla. 
Barvy, úroda, i ten kratší den, kdy si mohu lépe užívat svítání a vzduch s vůní rosy. Kýč už jen jak to popisuji.


neděle 4. října 2015

S kámošem jak hrom

Tonda si vyrazil s kamarádem na balíky. Teda původně pouštět draka. S parťákem z bývalé lesní školky už jsou tak velcí... A v něčem stále malí. Na starší holky pokřikovali, ať s právě otočených balíků posbírají šneky, aby na ně náhodou nemuseli sáhnout sami. Gentlemani obráceně. Ale našlápnuto mají. Fanoušek už dělá mamince latté. Mně Tonda zatím teda nosí brambory ze sklepa a tuhle mě při odchodu ze školky označil za svoji princeznu nebo královnu. To půjde.