Na jídle

Dostala jsem jako správná žínka domácí vycházky - abych mohla jet s manželem na otočku krásných 530 km, aby mi někde neusnul za volantem. Co čert nechtěl, jeli jsme úplně zbytečně, protože co jsme měli přivézt, přestalo záhadně fungovat.
Ale protože byl čas oběda, museli jsme si alespoň spravit chuť. A tak jsem si ověřila, že i dobré jídlo může být otázkou víry. To když jsme naslepo (bez jediné fotky i popisku) podle Gastromapy Lukáše Hejlíka dojeli k zámecké restauraci. Tak nóbl, že se divím, proč jsme se neotočili a zkrátka neutekli. Oblečené stoly i židle, na každém místě prostřeno několik příborů i skleniček, skládaný látkový ubrousek čnějící výš než největší sklenice a v čele celého prostoru velký zámecký bar. Už jen to spojení zámecký bar docela přesně vystihuje celou image, asi jako galantní číšník v džínách. Místo neuvěřitelných kontrastů, okázalosti i pohody. Sezónní a lokální jídlo za cenu kolem 250 Kč. Ač to nedělám často, tohle místo za vyzkoušení prostě stojí i se svojí podivnou nabubřelostí. Snad mohu psát za nás všechny, že jídlo ani servis jsme lepší ještě neměli.

Zvláštní kombinace všeho. Chateau Hostačov

Večerní dávka vitamínů

Od pátku Josífek zase doma. Probudil se s hrozným kašlem, až jsem si nebyla jistá, jestli si ten zápal plic nechce zopakovat. Podle doktora ale naštěstí (zatím) ne. A protože jsem po pobytu v nemocnici konečně uklidila v kuchyni (ano, tak pilná já jsem......), mohla jsem zase po dlouhé době vyndat foťák. Tedy jinde než na focení v Salonu, kde jsem teď byla skoro víc než doma, a čeká tu na mě několik stovek fotek třeba s proměnami žen "před" a "po".

První jarní!

Kočičkám za oknem nešlo odolat. Donesla jsem si jich plnou náruč - konečně něco pučí, hurá. Také včera ještě nevábně hnědé pole dnes z velké části ožilo zelenou barvou, jak kdyby ten déšť obsahoval živou vodu.
Cestou domů jsem si představovala kombinaci kočiček a tulipánů. Ve snu by mě nenapadlo, že na mě v tu chvíli už tulipány čekají ve dřezu. Nedá se namítnout nic proti reklamnímu sloganu: "Maminka vždy ví." Ta moje teda jo.

Čtyři vázy jsem podělila. 

Hezké jarní dny všem!

Páteční řádění

Kamarádka udělá smutné oči, že by potřebovala nadekorovat oslavu. A Ene jde.
Kamarádka udělá smutné oči, že by potřebovala do druhého dne také vymyslet přání. A Ene udělá.
Taky bych chtěla takovou kamarádku :)

Od Anežky

Z nemocnice nás pustili v úterý. Doma jsem se moc neohřála kvůli středečnímu Copycampu v Praze. Anežka mě proto mohla překvapit až dnes ráno růžičkou a vlastní básničkou. K MDŽ.

Pro maminku
Kdo je na světě nejkrásnější?
Nemusím se nikoho ptát. 
Je to má matinka nejmilejší,
je to ten nejhezčí pták.

Jo jo... čápem jsem byla už třikrát, sovou pravidelně každý večer a vránou jsem každé ráno, když mě nenechají spát. Jen ten odlet do teplých krajin na zimu mi ne a ne vyjít.

To tu dlouho nebylo

Chcete každé ráno jako první slyšet láskyplná slova: "Já tě mám tak rád"? A večer při stejných slovech (a pusinkách jako bonus) usínat? Tak si to se mnou pojďte vyměnit k Josífkovi do nemocnice. Děkuji.
Tenhle pravidelný každoroční trénink nemocnicí nějak nezvládám. Ráda bych se odhlásila z reprezentace. Jak se to, prosím vás, dělá?

Jedna z improvizovaných her, co se docela ujala - odklízení trosek buldozerem. Další byla klouzání po napolohované posteli (pššššššššt!).

PS: Poprvé mám ale šanci ocenit marodění přes víkend. Hlídá tatínek a já se sbírám přes odpoledne doma. A zítra snad už domů komplet i s těma zapálenýma plícema.