pondělí 29. února 2016

Přestupný příspěvek

Nemít příspěvek na blogu v takový vzácný den? Schválně jsem si zalistovala dozadu, abych zjistila, že ani před čtyřmi lety jsem tuhle příležitost nepropásla a ukázala jsem našeho karnevalového motýlka Anežku.
A když už tu máme dalšího 29. února a venku nasněžilo, nebude mi tak vošajstlich ukázat fotografie z minulých Nových proměn bydlení, kam jsem psala o blogu pro vánoční číslo (a ze kterého nakonec bylo valentýnské).





neděle 28. února 2016

Dalo by se jíst i očima

V únorové návštěvě pro výběžek.eu jsem si odskočila do restaurace. Přivál mě tam totiž lehký nádech designu a to se musí podporovat.



Líbí se mi dlažba. Takovou bych chtěla do koupelny, kdybych měla ráda dlažby :)
Muuto na stropě byla jedna z možností, když jsme vybíraly světla ke kamarádce a zaujal jí Unfold ve žluté. V Resortu Lípa mají k černému přidané ještě kontrastní červené E27. Hezky po česku - hlavně úsporně.


Nová restaurace vznikla rozšířením staré budovy barokního penzionu, kdy venku ještě předtím vyrostly další budovy hotelu pro turisty Českosaského Švýcarska. Vše nové je sjednocené laťovou fasádou a Ateliér Hoffman si za to právem vysloužil ocenění Stavba roku 2013 za vytvoření ojedinělého souboru staveb se zřetelem k městotvorné funkci.




Přímo před restaurací stojí, tuším, nejseverněji umístěná lavička Václava Havla. Protože pravda a láska musí zvítězit.


pátek 26. února 2016

Ach ta rána

Nejraději mám mrtvolná rána. Je po šesté hodině a s Tondou nehne ani pár volů (dosaďte dva libovolné obličeje). Pro mě dobrá zpráva, že mohu ze šuplíku vyndat oblečení, jaké chci, a to mu obléct, aniž by dal najevo, že je vzhůru. Většinou to obnáší ho i odtáhnout v náručí s bačkorama na břiše celé patro dolů na snídani. Tam ho posadím a během minuty dojde k zázračnému probuzení usměvavého kluka.

A pak jsou tu rána skočzokna 


Rána, kdy je špatně prostě všechno. Špatné je už jen to, že jste dožili rána, na kteréžto zjištění vám stačí minuta. Špatná je jakákoliv otázka i dotek. Vy jste špatná. Vlastně jste ta úplně nejhorší. Špatná je barva trenýrek i ponožek, vůbec jejich existence způsobuje utrpení - vaše, protože musíte poslouchat řev, který by probudil ulici a vy se musíte tvářit, že tohle snad babičku ani tetu nevzbudí a bylo by fajn, kdyby nevzbudil Josefa.
Marně. Tonda hlasitě ječí, Josef kňučí "ci ma-lit" a vy tedy mazlíte v náručí nejmladšího, do toho zalejváte čaje, mažete svačiny, posloucháte, kolik dlužíte na kapesném nejstarší a k tomu všemu prostřední usiluje o váš život.
V sedm hodin se na úzké chodbě mačká celá vaše rodina. Hledají se čepice, rukavice, správná autíčka, pak se vás to prostřední škvrně chytne kolem pasu, tentokrát vás nechce rozdrtit na kaši, ale láskyplně obejmout a se zářivým a sladkým úsměvem políbit na rozloučenou. Potom se za třemi členy vaší rodiny zabouchnou dveře a připadáte si jako Herkules.
Nebo taky vyšťavený citron.

Přeji co nejhezčí páteční ráno!

pátek 19. února 2016

Na manikúře

Vyrazily jsme si s Anežkou na manikúru. A pak ke kadeřnici. K našemu stolku.
To bylo totiž tak. Nedávno jsem byla s Anežkou v DM. Když zjistila, že si může koupit něco za kapesné, zmizela do útrob drogerie a objevila se za chvíli s modrým lakem na nehty a černými očními stíny. Takhle jsem si nákupy úplně nepředstavovala. Zkusily jsme se tedy podívat na alternativy. A našly. S očními stíny zkušenosti máme (no jo, dvě balení stínů si už v minulosti labužnicky vyplácala), ale přírodní "lak na nehty", to tu ještě nebylo. Meruňkový olej ve správném balení se štětečkem za 70 Kč a tolik radosti.


Betatester se chopil pilníku dřív než přítomné dámy. Pozorovací schopnosti v tomhle věku jsou prostě nej.


Jde se na to. Konečně jí máma taky jednou poslouží, nejen bráchům.


Určitě znáte takové ty šéfy, co nikdy nejsou spokojení, protože jedině oni to umí udělat přesně tak, jak je potřeba. Takže ještě jednou, lépe...


A pak jsme ještě otevřely kadeřnictví. Tam už šéfovala Anežka, takže šampony z koupelny, hrnec místo umyvadla z kuchyně, kartáč a hřeben na vlasy, gumičky, mašle, ještě vystlat slečně zákaznici pod zadnicí, aby se jí lépe sedělo a Anežce česalo... nic jednoduchého, přátelé.


středa 17. února 2016

Mému

Ani po 14 letech jsem se ho nenabažila a pořád mě dokáže překvapit. Ne velkými gesty, ani sportovními výkony. Malými drobnostmi, co by někdo možná ani nevnímal. Jako milovník barev (zejména modré a tyrkysové), který rozhodně nesdílel moji vášeň pro neutrální barvy, třeba čerstvým prohlášením, že ještě nikdo nevymyslel nic lepšího než bílou barvu.
Nebo jako minulý týden, když mě vyzvedl u vlaku a sám si mě z něj sundal na peron jak hvězdu amerického plátna. I se svými 150 cm jsem musela vyrůst, och, dobře o dva centimenty.

Jaro dnes na chvíli zase přerušila spousta sněhu. Před čtrnácti lety bylo sněhu ale ještě víc a my po něm vylezli až na Mariinu vyhlídku, kde jsme se poprvé políbili.
Čím jsme starší, tím Tě líbám raději.


***
A protože je to dnes soukromnější, pro ostatní bych tu měla tip na čtení třeba na blogu Originální svatby, které zaujal náš  manželský příběh a kde ho od minulého týdne najdete. Čtení na dlouhé večery.

pondělí 15. února 2016

Radosti

Industriální tečka, co mi chyběla na krbu, nejlepší dárek. Tedy jeho uvedení do chodu.
Hodinám teprve v týdnu přišel kardiostimulátor. Operace pak trvala pár minutek. Napsala bych, že už vesele tikaj, ale nene, tyhle na rozdíl od kuchyňských nejsou běžně ani slyšet. Nemají chybu.



A Toník mi vybral na nákupu s babičkou kytičku růží. Proti výroku "máma je moje nejlepší holka" neměla babička dostatečnou obranu. Přídavek jsem pak ještě dostala i od mého nejstaršího chlapa (ale pan doktor mu říká mladej kluk a je na to prý vyšší kapacita).


sobota 13. února 2016

Chlupaté návštěvy


Krasavec si dal načas, neukázal se tu snad půl roku. Stýskalo se mi.
Asi si to chtěl vyžehlit, protože se přišel nakrucovat pod okna v poledne. Rozvážné žvýkání travin, ladná chůze nožka za nožkou. Já ty lesní tvory zbožňuju.


Šel přes cestu, kam máme nejlepší výhled z kuchyně. Jasně, že jsme se nahrnuli na číhanou i tam. Na kraji louky mezi stromy zrovna vlála černá špička ocásku za nádherně bílým hranostajem. Domácí safary! Nešlo si vzpomenout na naše fretky. A že už jsme dlouho neměli plísňový sýr.


A jak tak koukám na výskyt, viděla jsem hranostaje určitě víckrát, jen jsem to nevěděla. Páni, těch je...!

úterý 9. února 2016

Retrookénko

S novým rokem mě napadlo zkusit na Instagramu ještě jednu věc. Naše domácnost je plná retro kousků a moc dobře vím, že nejen naše. Vkládám tedy na zlomku týdne pokaždé jeden předmět. Bakelitové hodiny známé ze škol i nádráží, nesmrtelné duritky i bakelitovou lampu českých seriálových vyšetřovatelů. A kdo by nikdy neviděl jelena v říji či jiné jeho porcelánové kolegy? Dosavadních šest retro kousků u mě na Instagramu.
Retro mě baví!


 

pátek 5. února 2016

Na první návštěvě

Poutavé bydlení s příběhem jsem u tohoto člověka tušila. Jen jsem si původně moc dobře nesrovnala, kam vlastně jedu fotit. Teď už vím, že muzeum kol a Stodola nejsou jedno a to samé. Oboje má na svědomí majitel cykloobchodu a obojí má úžasnou atmosféru. Napoprvé jsem pro začátek skončila ve Stodole. Poctivém domečku z poctivých materiálů opracované poctivým řemeslem a nadšením.

Na začátku bylo 11 krásných starých trámů a na konci místo pro setkávání s přáteli i podobnými nadšenci do kol a cestování. A já si to směla všechno prolézt s foťákem. A co víc. Dokonce jsem z návštěvy odjela s dokonalými retro hodinami!


Na temperament štěněte japonské akity-inu se nezničitelná podlaha z kostek perfektně hodí.

Asuši zvaný Suši, nevinnost sama
Vše tu vzniká svépomocí, i obrovský stůl z fošen. I když ne vše se zadaří napoprvé. Hrubý industriální a rustikální styl však bez okolků snese broušení desky stolu do rovného povrchu za provozu. Kdo jiný si může dovolit uklízet piliny hadicí?


Koupelna je od chodby oddělená starým továrním oknem, co si zasklil opět majitel sám. Moc se mi tu také líbí porcelánové háčky na ručníky. 


V patře u pracovního stolu s výhledem na zahradu mi chybí už jen nějaký ten starý muž s plnícím perem v ruce. 


A nakonec tři proužkovaná zahradní lehátka na půdě, kdo z vás to má!


Více o mojí návštěvě najdete na vybezek.eu.

úterý 2. února 2016

Už zase slintám...

Sem tam se mi přihodí, když mi něco nejde, že se just zabejčím, dokud to nepokořím. A já nutně potřebovala vyzkoušet, jestli zvládnu taky, aby nepečený, syrový raw dort, zůstal po vyndání z ledničky tuhý.



Takže zase příště. Ještě to na pár pokusů asi vydá. Naštěstí zimní semestr narozenin jsme už doslavili, bude chvilku klid a prostor pro jiná témata. A pokud někomu vrtá hlavou ta čokoláda navrchu, je tam potvora proto, že se tu nedalo sehnat žádné kloudné ovoce (ani zelenina - přijde na to, v jakém táboře s těmi jahodami člověk je).