Zamilovaná

Jak se plní sen? Třeba tak, že si ho při hledání koberce najdete úplnou náhodou na Sbazaru. Neměla jsem dodnes třeba tušení, že od malička vysněné houpací křeslo a od dospělosti vysněné kožené křeslo může být spojené v jedno. Posezení s kafem má teď úplně jiný rozměr. Ono je to vlastně už teď poležení, protože se schoulím, sklopím dozadu a kam se hrabou kosáci v hnízdě.
A ty detaily!
Zamilovaná až po uši.

Vánoční stromeček

Šílenství Vánoc je za námi, jupí. Přes samé pohádky se člověk ani nedostane k blogu, tak náročné to je.
Původně jsem chtěla psát o stromku, ale naše mikro verze je hodna jen jeho zdrobnělé verze. Tož vás o náš retro stromeček nechci ochudit. Větší by se nám sem prý nevešel. No i tak jsme měli co dělat pod ním dárky rozbalit. Deset lidí v jednom malém obýváčku přeci jen uvítá každou neexistující větvičku navíc.
Na ozdobu jsem letos použila mé oblíbené figurky z dětství. Teta v jejich domovské fabrice léta pracovala, a tak máme snad všechny postavičky, které byly, včetně typicky vánoční berušky, pandy a lva. Můj nej byl ale vždycky Mikuláš se sametovým kabátkem.

A víte o hezké stromečkové soutěži u La Femme Mimi? Zahlasovat pro svého favorita můžete do Tří králů. Já držím palce Evě!

Podstávka pro náročné (na prostor)

Minulá výprava za podstávkami byla jako návštěva v jesličkách proti tomuhle podstávkovému kolosu. Christiánův dvůr je podstávková usedlost nově zrekonstruovaná se vší autentičností, co jen šla, aby zároveň obyvatele v ničem neomezovala. Aniž by byl dům pod státní ochranou, prokoukl z vlastní vůle majitelů citlivě a to i přesto, že jde jen o rekreační objekt. Domem provázel architekt podílející se nejen na záchraně této podstávky, ale i dalších, Ing. arch. Tomáš Efler.

Nad Jetřichovicemi se dům tyčí v původní podobě; terasy a francouzská okna jsou dělaná až s výhledem na krásné lesy a stráně, kde ráz obce nijak nenarušují. Francouzská okna v podkroví se navíc dají skrýt za dřevěná dvířka jako od seníku. K idylce mi nechyběla ani ta srnka skákající po stráni.

Něco z teorie: Podstávkový dům má patro postavené na samostatné nosné konstrukci (zde zelené sloupky) - při uhnívání nebo jiném poškození trámů šly pak dobře nahradit, aniž by se musela konstrukce rozebírat až po střechu.

Často je součástí podstávek zděná část. Tady to byly původně chlévy s úžasnými pískovcovými klenutými stropy.

Samostatné kamenné stáje jsou součástí komplexu Christiánova dvora spolu se stodolou. Stáje mají čepici, teda přistavěné patro zhruba z 50. let.

Mé oblíbené zařízení staré s novým i tady funguje skvěle v interiéru celého domu.

Vychytávek pro levnější zařizování a rekonstrukce si odnáším několik. Dlouho jsem třeba koukala na tuto kuchyň v 1. patře - nová, přitom chalupářská. Bohatě přitom stačilo nepoužít sokl ani vysoké nohy, ale nechat kuchyň jen na nízkých stavitelných nohách. Tady sice nutnost, ale zároveň plus.

Dalším mým tipem je zateplené podkroví zaklopené nikoliv sádrokartonem, ale, pro mě šok, obyčejnými bílými lamino deskami - žádné broušení, žádné nátěry, jen šrouby pod falešné trámy a je hotovo. Sice čuňačinka, která si rozporuje s prvním odstavcem, faktem ale je, že je daleko více investorů, co pracují svépomocí, pomalu a levně, než investoři s neomezenými prostředky. Ve finále obě skupiny nezřídka končí stejně - bez prostředků s rozestavěným domem.
Nechci ale končit tolik pesimisticky. Sdílný průvodce je dar a tak mi vnukl myšlenku, že i tady u rodičů by šla postavit kachlová kamna bez kamnáře a mít na střeše břidlici. Třeba. Jednou.

Jak zprovoznit retro hodiny napájené centrálou?

Leckdo hodiny dobře známé z nádraží a ze škol možná najde doma, někdo na Aukru za pár stovek. Někdo v antiku za pár korun. Jejich uvedení do chodu vyjde cca na 620 Kč i s poštou.
Ptali jste se po návodu, pokusím se o něj tedy co nejsrozumitelněji.

Je potřeba:
generátor minutových impulzů
šroubovák
oboustranná páska

v případě kovového rámu hodin vrtačku, šroubek a nevodivou podložku (může být, nemusí)
u bakelitových hodin gumičku a větší zručnost a nervy

Hodiny potřebují k pohybu generátor minutových impulzů pro napájení z baterií. Tuto nejdůležitější součástku seženete pod stejným názvem na Internetu, čímž na vás zbyde jen ta nejjednodušší práce - spojit, zastrčit baterky, přidělat na zadní stranu hodin a nastavit správné impulzy.

Domů přijde destička s obvody a držák na baterky - jsou propojené dráty. Volné konce drátů přijdou logicky přidělat šroubky do hodin v místě jejich původního napájení. Ještě předtím ale přidělejte generátor k hodinám, hned napíši jak. U čtvercových kovových hodin je postup takový profesionálnější... 

Zadní desku hodin drží v rámu malé kovové držáky, které jdou skrz rám. Z venku rámu tedy jeden odšroubujte a přímo do držáku navrtejte dírku na šroubek. Generátor impulsů má díry předpřipravené v každém rohu. Na šroub použijte nevodivou podložku a generátor připevněte za jeden roh na držák a ten pak zpět na hodiny.
Generátor by se teď už kromě šroubu pro jistotu neměl vodivých částí dotýkat.
U kulatých bakelitových hodin je přidělání horší, vrtat se do nich nedá. Manžel to vyřešil gumičkou kolem původního strojku, kde gumička generátor přidržuje.

Rovná krabička s bateriemi jde na zadní část hodin připevnit jednoduše kamkoliv oboustrannou páskou.
A nařizování? Naše hodiny se na správný čas nastavují šroubovákem v místě znázorněném na poslední fotce. Jiné typy (třeba naše kuchyňské hodiny, bakelitové kulaté) mohou mít odendatelný kryt a pod ním na nařizování klasické kolečko.

Takže hodiny jsou již funkční - baterky jsou na svém místě, generátor posílá přesně každou minutu impulz do hodin a ručičky odměřují čas. V tuto chvíli se ale může stát, že délka impulzu, nastavená výrobcem na 75 ms, nemusí vaším hodinám stačit. Od toho je tu switch (maličká modrá věc dobře viditelná na druhé fotce s nápisem ON). V návodu od výrobce najdete jednoduchou tabulku, jak na něm nastavit větší hodnoty, když se hodiny zpožďují nebo se ani nehnou. Tím máte možnost vyladit impulz vhodný přesně pro vaše hodiny. Čím větší délku impulzu nastavíte, tím rychleji se budou baterie vybíjet. Přesto vydrží v řádech měsíců až jednoho roku.

Retrookénko

S novým rokem mě napadlo zkusit na Instagramu ještě jednu věc. Naše domácnost je plná retro kousků a moc dobře vím, že nejen naše. Vkládám tedy na zlomku týdne pokaždé jeden předmět. Bakelitové hodiny známé ze škol i nádráží, nesmrtelné duritky i bakelitovou lampu českých seriálových vyšetřovatelů. A kdo by nikdy neviděl jelena v říji či jiné jeho porcelánové kolegy? Dosavadních šest retro kousků u mě na Instagramu.
Retro mě baví!

 

Designblok

Špatně se mi začíná psát, vždyť Designblok je teď všude, koho by to zajímalo číst stále dokola? Přesto musím. Také se mi těžce vybíralo jen pár fotek. I když nemyslím si, že by úroveň byla tak ohromující, jak by se na největší přehlídku designu ve střední Evropě určitě slušelo. To ostatně čtu všude kolem a navíc jsem zahlédla i několik málo expozic, které bych očekávala na veletrzích jako je For Interior, ale tady ne. Na dřívějších ročnících mě lákalo rozesetí výstav po neobvyklých místech v Praze, letos se víceméně vše odehrává ve Průmyslovém paláci v Holešovicích. Což pro mě, dost přespolní, byla nakonec i výhoda. Strávili jsme na výstavišti šest hodin a přesto jsem neviděla úplně vše. Vlastně poprvé jsem měla možnost si všechny vystavovatele prohlédnout na vlastní oči a potřebovala jsem na to čas. Celkem si dovedu představit, že mi příští Designblok zdaleka tolik nedá, ale nebudu stahovat kalhoty...

Ústředním tématem letošního Designbloku je Svoboda. Návštěvníci si mohli vyzkoušet svěrací kazajku i klecové lůžko. Jak to vypadalo, můžete vidět v dalších fotkách na FB.

Mým velkým favoritem jsou vázy od Dechem. Světla teda také, ale ty už jsou opravdu pro jinou kategorii než pro nás ze 2+1. Na Designbloku mělo svou premiéru Essence Dechem - bytové vůně v maličkých dózách na úlomcích černého skla.

Mooyyy šperky si moje detailnější zkoumání vysloužily rozhodně břidlicovými stolečky. (Pro břidlici mám holt slabost.) Šperky inspirované jógou zdobí vzácná semínka Rudraksha a na stolečku na rozdíl od jiných šperkařských stánků u sebe měly stručnou vtipnou cedulku "SAHAT!"

Nejvíc jsem se těšila na stánek šperkařky Janji Prokič, jejíž práci jsem si, stejně jako spoustu ostatních, měla možnost po letitém obdivu prohlédnout vůbec poprvé. A její téma Abrakadabra bylo věru kouzelné. Při focení věštecké koule se přede mnou totiž objevila Andrea Tachezy. 

Nejelegantnější expozice pro mě byla jednoznačně Bomma a jejich sada skla k nedožitým 80. narozeninám Františka Víznera, a nad ní zavěšená nádherná světla TIM od studia Olgoj Chorchoj. Tato světla ocenili i šéfredaktoři jako nejlepší kolekci svítidel. Michal Froněk a Jan Němeček, dvojice designérů tvořící pod značkou Olgoj Chorchoj protkala svojí tvorbou více značek a nakonec si odnesla i hlavní cenu Designbloku'15.

Příjemné zjevení Designbloku byly Slezákovy závody. Naprosto se ztotožňuji s heslem na jejich webových stránkách "věříme, že fukcionalistická estetika je nadčasová". Dobře, že je zpátky!

A nemohu ve skromném výběru zapomenout ani na Mikov, který pochází z našich končin tady nahoře. Starý oprýskaný stůl je výborná předváděcí plocha pro luxusní nože navíc oceněné jako nejlepší nový výrobek Designbloku a opět navržený studiem Olgoj Chorchoj.

Retro podívaná

Občas se chodím do statistik pobavit nad tím, přes jaká slova mi sem někoho přivedl vyhledávač. V tomhle duchu se právě teď bavím i nad tím, jak se dá přes sušené květiny dostat na proměnu podkroví z rukou pětadvacetiletého Jana Kaplického. Je z časopisu z roku 1962 a přitom tak aktuální! Žárovková světla, jednoduché linie nábytku, žádné zbytečné dveře, otevřené police... i ten chlupatý koberec bych mu odpustila. Kochám se!

Všechnu tuhle nádheru jsem našla na blogu expo58.blogspot.cz, který je úplně plný retro skvostů. Třeba jako sbírka kafáků, nábytku, neonových poutačů a všech možných vzpomínek.

Mikuláš

Letos byla mikulášská nadílka pod oknem, příští rok jim jí ale snad za to okno vážně dám - hezky na provaz a každý si z okapu vytáhne tu svou. Snad tam to uhlí moc nenavlhne...?

V kornoutkách bylo nadělení jedlých kaštanů a v pytlíkách křížaly. Mikuláš se... jak bych to... poněkud vyšťavil už na adventním kalendáři.

Biti na sladkostech ale nebyli. Dle očekávání děti donesly balíčky ze školky, školy i družiny a společně se o všechno rozdělily (pravda, to už jsem nečekala).

Doma i na uhlí došlo a také perfektní adventní tvůrčí kalendář od Jany Kloučkové Kudrnové
čekal na plnění dalšího úkolu. K tomu dostali tužky Stabilo, i když jak na potvoru, dnes nebyly zrovna třeba. Naštěstí ale vůbec nejsem nedočkavá...

Větev na půdě

Několik týdnů jsem pokukovala po stromech v okolí a přemýšlela, od jakého si trvale půjčím nějakou tu větev na zkrášlení podkroví. Jako na zavolanou šel táta odřezat pár větví bříze před domem. Přišel čas syslených demižónů.

Zkusila jsem je na zemi...

Na židličce...

Ale teprve na stole je to ono a trvalo mi několik dní, než mi to došlo. Stůl momentálně používám jen večer na počítač, gigantickou vázu si proto mohu dovolit.

Podkroví nás baví

Součástí podkroví je i malá místnost se schodištěm a krbem. Ta se dělala loni jako první kvůli protékajícím oknům. Zařízení je stejně jako vedle poskládané z toho, co dům dal. (A že toho za ty roky může nabídnout hodně.)
Rohová sedačka vyplnila prostor pod oknem do posledního milimetru. Chlapi ji sice pomáhali kladivem, za výsledné pohodlí to stálo. Dnes jsme se s Toníkem vzbudili už před pátou hodinou a v příjemném vánku profukujícím střešním oknem jsme si hověli do sedmi, kdy vstávalo i zbylé osazenstvo podkroví.
Koberec je bohužel nezbydností, abychom alespoň částečně odhlučnili prkna položená přímo na trámy. Rodiče si s námi "užijí" i tak dost a dost radosti sdílené přes stropy. Ale prkna jsou taktéž zrenovovaná, ono na ně jednou zase určitě dojde.

Kachličková úprava stolu bude jen o pár let mladší než já. Věřím, že znovu jednolité desky se taky ještě dočká(m).

Pivoňky přímo ze zahrádky

 Dřevěné i kamenné obložení dělal strejda, nu, už tomu může být i takových 40 let.

 I v naší spací části už máme vše hotovo a téměř nachystáno.

Hacka pro miminko

Stůl Ton za 200 Kč z Aukra vč. 4 židlí, co máme doma

Pohled směrem od dveří

Božské podkroví

Zadařilo se, stihlo se, hotovo. Naše retro podkroví v celé své kráse (dobrá, téměř celé, naši postel chci ještě natřít).

Výhled z postele co mě prostě baví

S naškubanou luční květenou to tu vypadá hned útulněji

Toníkův koutek s postýlkou ještě po mě

Můj pracovní koutek a konečně smontovaná opravená židle

Anežky koutek