středa 31. května 2017

Dárek pro chlapy

Narozeniny přátel máme zdárně za sebou, mohu se tak konečně podělit o zajímavý tip na dárek. Vymýšlet dárky pro chlapy fakt není moje silná parketa (kromě těm mým doma, pochopitelně). Všichni všechno mají, nic nepotřebují, minimalismus k tomu atd. Anonymní dárkový koš z obchodu fakt není nic pro nás (a od nás). Navíc jsme nejbližší přátele naučili si v jídle trochu vybírat. Zkusili jsme tedy koš čistě z lokálních produktů (minimálně prodejců) a sama jsem se divila, jak se koš rychle zaplnil.
Koš pro chlapa bez masa by u nás neprošel, u prvního jsme si tedy vypomohli v Lídlu. Ne že by se tu nedali sehnat místní klobásy, spíš jsem si nedovedla představit jejich balení a následnou bezpečnost užití. U dalšího koše jsem tu už ale objevila i pršuto z kachních prsou a podobné lahůdky, takže posledním uskalím zůstává jen samotný koš z Jysku. Dříví, ze kterého jsem uvažovala zbouchat bedýnku, totiž zdejší parta hic (čítající dva kusy důchodového věku) pořezala dříve, než jsme se vrátili druhý den z práce.

Pro mašinfíru jsme objevili v hračkárně i tématické omalovánky. Však je mladej ]:)


Tip: Pokud uvažujete o podobném dárku, podívejte se do městského informačního centra, které mnohdy regionální produkty samo nabízí. Když ne, minimálně poradí místa, kde se dají sehnat.

úterý 23. května 2017

Žiju. A je mi fajn.

O víkendu jsme vyrazili alespoň na krátkou procházku do zdejších luk. Romantiku hledání v herbáři při sezení v trávě mobil nenahradí. Ale za to strejda Google dobře poslouží, když netušíte, co vám to kvete za barákem. Heslo luční bílá/růžová/fialová na vyhledání toho, co potřebujete, překvapivě stačí. Tonda mi pak nadšeně doma předal kytičku kohoutku lučního a z kapsy vylovil nemalý kámen ve tvaru srdce. Prý jestli mi ho má nejdříve umýt. Pozornějšího ctitele jsem teda nikdy neměla!


neděle 14. května 2017

Co dál?

Tak jo, už asi nazrál čas prozradit, proč je tu klidněji než obvykle. Po roce hledání práce ke mě totiž přišla příležitost, jakou jsem si přesně před rokem vysnila. Pilíře, kam po rodičovské dovolené dál, byly dva: 1) buď pokračovat v novinařině/psaní v nějaké omezené podobě, než jako tomu bylo v Deníku před dětmi, 6 dnů v týdnu; 2) nebo využít znalosti z kurzů interierového designu a pustit se touto cestou. Po zralé úvaze jsem se rozhodla sama za sebe zatím nezačínat, i když to v místních podmínkách znamená možná tak kuchyňské studio. Které tu máme jedno. Pustila jsem se tedy pomalu do psaní pro místní noviny, pro místní weby a na dálku pro jeden projekt v Praze. I když šlo, co se týče příjmů, spíše o kapesné, k péči o početnou rodinu, rozvážení na kroužky a svážení ze školy/školky vlastně dobré tak akorát, abych se mohla ještě rozhlížet kolem sebe.
A je to rok a inzerát do kuchyňského studia se opravdu objevil. Učím se, objevuji, naštěstí i fotím. Mohu vás tak prostřednictvím pár momentek vzít na první montáž kuchyně, na kterou jsem byla poslána. Nevím jak vám, ale mně se pracující chlapi jen tak neokoukají...






pondělí 1. května 2017

Ta Ene už je tam zas

Vypovídám se snad brzy, proč teď tolik nepíši. Z čeho se mohu vypovídat hned, je ale z časopisu Nové proměny bydlení, který nás navštívil nedávno i se skvělou fotografkou Veronikou Raffajovou. To se mi to hned kochá lépe, když fotí někdo, kdo to narozdíl ode mě umí. Naše koupelna je na stáncích právě teď, v květnovém čísle.
A co se se mnou děje napoví třeba zbytek fotky.