Do nového roku jsem skočila po hlavě, že se mi k původně zamýšlenému malému bilancování ani nechce vracet. Navzdory vnímání spousty lidí byl pro mě rok 2016 nádherný. A v novém roce mě okamžitě strhnul zrovna tak ten současný.
Ale hezké věci je si potřeba připomínat neustále, jdu na to.
V lednu si můj blog vyzkoušel, jak by mu to slušelo
na tištěných stránkách.
V únoru se toho dělo, ostatně jako každý rok, spoustu. Třeba jsem se pokoušela o další
raw dort. Nebo se o nás psalo tentokrát na blogu
Originální svatby. A poprvé jsem psala takovou svou soukromou rubriku Na návštěvě
z úžasné stodoly pro
Výbežek.eu.
V březnu jsem
zdobila vajíčka a
ošatky na několik způsobů, nejradši mám ten úplně nejjednodušší dole na fotce - ostatně jako vždy. Také jsme dali s manželem hlavy dohromady a sepsali
návod na zprovoznění našich oblíbených retro hodin na centrálu.
Když postupuji rokem dále, nestačím koukat, co všechno se dělo
v dubnu.
Manželova operace další metastázy;
koncert, kde jsem si, šikulka, hned po domluvení smazala celý rozhovor s Lucií Bílou; báječný víkendový kurz na
homestaging. Dokonce jsme v našem minipodkroví zrealizovali samostatnou
postel pro Josífka. A všechno dopadlo výborně!
Květen byl u nás takový bydlící.
Nové světlo,
nová kokedama, navíc jsem vedla
workshop na Prague Design Week.
Od června už s námi nebydlí
batolátko a na poli se suší
balíky. Objednávám si letos zase ty voňavé po seně, ne po siláži, děkuji předem.
Červenec a začátek krásných prázdnin nejen pro děti. Stihla jsem spoustu zajímavých akcí jako
focení první svatby, několik návštěv podstávkových domů -
malých i
velkých, hledat s dětmi
poklad na konci duhy, mít
radost z nových grafik, které jsem jen tak mezi řečí dostala od úžasných lidí.
Srpen byl dekorační se vším všudy. Nejprve několikahodinové
dekorování oslavy narozenin pro dvouletého raráška, potom
zlatá svatba manželových rodičů vyrobená z ničeho ani ne přes noc, a na úplný závěr prázdnin dva víkendy na kurzu interierového designu
se SOFFA. Přesně tam jsem si Vnitroblock okamžitě zamilovala.
Prvního září jsem odevzdala všechny děti do školy a školky a zavládl tu na práci nevídaný klid. O dva týdny později jsem vzala Anežku na open mic na její autorské čtení, které se zvrhlo ve čtení moje a její hraní na piáno.
Obojí mělo jednu autorku a úspěch. Blbli jsme s dětmi také
venku nebo
doma s nůžkami.
V říjnu jsem se musela podívat
na Václavák. Na veselejší notu jsem se ale snažila
oslovit stomiky, že mají své nesporné výhody.
V listopadu už jsem nemohla vyhnat z hlavy
přípravy na Vánoce a vyráběla jsem dokonce
taburetku z tubusů.
A konečně
prosinec protkaný
adventním kalendářem a obrovským těšením. Nakonec ani nevím jakou fotku a příběh ještě vybrat. Nádherný byl celý.