čtvrtek 27. února 2014

Štěstí

Navzdory zdraví členů naší domácnosti vím, že máme veliké štěstí. Jen je těžké tomu štěstí každý den věřit. Proto jsem si také musela pořídit Šťastnou knihu. Chtěla jsem se v ní dočíst, jak štěstí prožívat víc. Má se to asi takhle. Obvykle knihy nečtu. Mám je moc ráda, ale vždycky mám pocit, že místo čtení mohu dělat něco zajímavějšího. (Nebo jsem příliš unavená na četbu a raději hodinu přemisťuji kostičky v mobilu, než usoudím, že vidím dostatečně rozmazaně na to, abych mohla odložit hru a okamžitě usnout.) Tentokrát jsem měla dost času, protože po Toníkovi dostal horečky i Josef, který se mě jen tak nehodlal pustit. Při povalování po zemi v jeho blízkosti, na prsou okupována spícím marůdkem nebo v posteli při kojení jsem měla dostatek času, abych přečetla celou knihu do druhého dne.



Šťastná kniha přinesla to, co je zřejmé - za své štěstí si každý může sám. Záleží velkou měrou na tom, jak kterou činnost chceme prožívat. Nic překvapivého. Nicméně "100 věcí, které mi taky dělají radost" je geniální počin. Ještě před čtením knihy jsem jistojistě věděla o dvou bodech. Teď je chci, inspirována knihou, rozšířit. Zatím jsem sepsala 12 bodů, a časem bych se ráda dostala až k té stovce vlastních důvodů radosti. Jen tak. Každé štěstí se počítá.

1. Některé dítko se začne ze spaní hlasitě chechtat.
2. Sluníčko mě venku nečekaně zahřeje ve tváři.
3. Zahřeje mě květina, i když je to hrstička kvítků sedmikrásek právě vytažená z dětské kapsy.
4. Jedu sama autem a rádio hraje hlasitě oblíbenou písničku.
5. Kochám se ladností srnky, která se prochází za oknem, až dokud neuteče.
6. Odhodlám se a dám se s někým cizím do řeči. Třeba se saniťáka zeptám, jestli je skutečně bratr mé spolužačky ze základní školy.
7. Uvařím jídlo ze zásob a podaří se mi minimalizovat počet načatých věcí v lednici.
8. První jarní bouřka.
9. Podaří se mi napoprvé projet s kočárkem ven z výtahu.
10. Jdu na nákup a v kapse najdu potřebnou pětikorunu do vozíku.
11. Vrátí se mi něco, na co jsem už dávno zapomněla.
12. Sleduji se zadostiučiněním děti při zábavě, kterou by mi rodiče jako malé rozhodně nedovolili.

středa 26. února 2014

Švihák lázeňský

Z nemilé akce, jako je návštěva lékaře, se dělá milejší akce našňořením malého společníka. Pravda, u holčičky to bývá snažší, u kluka menší objemnost garderoby zase vyvažují pečlivě vybírané kousky jako tenhle vlněný overal. Loni jsem ho koupila v jarním výprodeji v KappAhl a litovala jsem, že nemají větší velikost, protože z ní určitě do podzimu vyroste... a nevyrostl. I v osmi měsících mu overal velikosti 68 stále ohrnuji. Mimo mých (ne)růstových genů má taky tak trochu astma, to mu ale vůbec neubírá na náladě. A vo tom to je!



A je tam! Co byla během dne jen zcela nenápadná dírka, je už večer plnohodnotný zoubek.


pondělí 24. února 2014

Poslové jara

Toníček mi od babičky donesl kytičku sněženek. Chápu, že se to asi nesmí, ale mě vám dneska tak udělala radost!


čtvrtek 20. února 2014

Staročesky

Ve školce právě probíhá staročeský týden. Do příprav se zapojili asi úplně všichni z personálu. S dětmi ládovali salámy (jako), pekli koláče (opravdové) a třídy zdobili papírovými perníky. Oslavují tak 50. výročí systému školního stravování. Inu, mám ráda jakýkoliv důvod k oslavě, tak proč ne. Kuchařky šly tak daleko, že připravily kompletní staročeské menu na celý týden. A ty výrazy, ty výrazy...! U mě vedou požeradla!


A naše staročeská kuchtička připravená v pozoru. Zamýšlené mimino přes učitelky prý neprošlo. Anežka se při zkoušce kostýmu přitom tak snaživě narvala do staré květované noční košilky ještě po mě...


pondělí 17. února 2014

Toníček

Kdybych měla Toníka popsat jedním slovem, použila bych urputný. Do každého konfliktu nebo tvrzení jde po hlavě a tvrdošíjně vám bude tvrdit, že sklenička na stole je prázdná, i když v ní, stejně jako vy, vidí tekutý obsah. Jenže v prvním momentě si toho nevšiml a přeci teď neztratí tvář. Se stejným nasazením se vydal za Anežkou, že jde taky na návštěvu k prarodičům. Jenže má kašel a samotného s Anežkou ho ještě pustit nemůžeme. To mu nebránilo, aby se celý sám oblékl i obul a nachystal se ke dveřím, až ten děda Anežku konečně přivede a bude moct jít s ním. Zmohlo ho to takovým způsobem, že usnul u dveří vsedě.

 

Přemístila jsem ho do postele, zula, celého zpoceného ho svlékla z bundy a čepice, přikryla ho a dovolila si odejít. V následující chvíli se rozrazily dveře, jimi prolítl Toník plným hlasem nás ujišťující, že nezapomněl: "Já chci jít k dědovi Pavlovi!"

čtvrtek 13. února 2014

Jak hrát PROFI

Anežka si ke všem svým kroužkům (a oborům, jak by mě paní učitelky ze ZUŠ zase opravily) přála přidat ještě piáno. Poté, co se sama během chvilky naučila ke dvěma písničkám i Prší, prší, jsem ji na to piáno opravdu přihlásila.
S úsměvem vzpomínám na sebe samu před pár lety, kdy jsem byla přesvědčená, že nemá smysl děti dávat do kroužků hned od prvního dne ve škole. Anežka do školy ještě ani nechodí a přesný počet její mimoškolkové zábavy se mi ani nechce počítat. Děti nás stále učí...

Zatímco Anežka šla na svoji první hodinu piána minulou středu, Josífek pro jistotu trénuje od chvíle, co se umí trochu postavit.




Klavírní virtuóz má hraní na piáno v paži.

úterý 11. února 2014

Vlastní místo

Potřebovala jsem nutně vymyslet něco nového v interiéru, jen nebylo kde a u koho. A dnes ráno mě osvítilo s místem na staronový pracovní stůl pro mě. Provizorně. Alespoň do doby než najdu fotku stolku pro truhláře, co jsem si jistojistě ukládala do počítače i na Pinterest. Jen teď, když fotku potřebuji, není ani tady, ani tam. Jak také jinak.




neděle 9. února 2014

Děkuji!

Pustila jsem se konečně do nové fasády blogu. K odhodlání mi pomohlo pro mě těžko uvěřitelné číslo na počítadle - přes 100 tis. kliknutí! Po pár hodinách tvorby jinak celkem nenáročné grafiky jsem zjistila, že s novým logem nejsem tak úplně originální, takže další úpravy na sebe nenechají asi dlouho čekat.
V posledních pár dnech (čili dvou) čtu a slýchám v reakci na blog velmi milá slova. Strašně moc mě těší. Snažím se psát především pozitivně, však negativ je kolem nás dost i tak. Když už je ale důvod k smutku, jsem ráda, že ani v tu chvíli nenecháváte naši rodinu samotnou.

sobota 8. února 2014

Je libo chrastítko za 1,40 Kčs?

Balíček podobných hraček jsme dostali už pro Anežku. Hračky hýčkám a vybaluji postupně, jsou to poklady. Každá věc s takovouto autentickou popiskou mě vždy pobaví. Na naší komodě v obýváku máme cenovku, vězte, 850 Kčs!


Všechny naše děti se v raně batolecím věku shodnou beztak najednom - hračky jsou nuda!


středa 5. února 2014

Zápis

Velký den pro Anežku. Jen při oblékání na zápis si málem vyplakala oči pro škrtící kalhotky/legíny/šaty - každé nespaní po obědě má naše malá velká předškolačka náročné. Jakmile však vešla do školy a uviděla kamarády ze školky, rázem na všechna příkoří zapomněla. Dokonce i na to, že ještě doma vymyslela jinou školu, kam by chtěla jít.


Po hodině čekání jsme se mohli jít zapsat. Anežka do té doby proháněla kluky po chodbě, a vůbec mi nápadně připomínala mě... Zápis si nenechal ujít ani manžel, který se zrovna léčí z nějaké virózy. Během vyplňování lejster si zopakoval sezení na stejném místě, ve stejné třídě jako před móóóc léty.


neděle 2. února 2014

Fotka dne

Už jsem ji sem dávala loni. Manžel dnes nelenil a vylepil ji přímo na zrcadlo na chodbu. Děti u vytržení: "Tati, tady vypadáš jako nějaký cizí pán a maminka jako tvoje dítě!"


Přistavených stupínků u zrcadla se zvědavě chopil i Josífek. A postavil se. Opřený stál a rozhlížel se.


Má cenu dodávat, že neumí lézt (jen velmi specificky se plazit) ani sedět?