Zkoušíme objektiv

Zatím půjčený objektiv... ale asi u toho nezůstane.
První tři fotky ulovil manžel.

První vlásky

Balkón

Z proměny balkónu mám radost. Jen na celkové focení ještě nebylo příhodné světlo.

 

Recyčepice

Už když jsem viděla návod u Bulibo, začala jsem po takové čapce snít. A na ušití se nechala přemluvit kamarádka. Společnými silami jsme navrhly jednu. A pak poslala ještě jednu, tu už s ušima.
Toník do nich musí ještě dorůst... ale když jemu sluší už teď!

Z trička i nákrčník

Jaro i uvnitř

Orchideje moc ráda nemám a ani ony mě většinou ne. Tahle ale prý že to se mnou zkusí ještě jeden rok. A znovu vykvetla.

Za to tulipány mám ráda moc. Ještě by chvilku mohly vydržet kvést...

Megabubliny

Dnes jsme vyvětrali dárek, co Anežka dostala k svátku - megabublifuk. Občas jsem si připadala lehce schizofrenně - udělat bubliny, popadnout foťák, stihnout aspoň nějaké v letu, než s nimi Anežka zatočí... Ale super. Jen nevím, nevím, na jak dlouho ten půllitr vydrží. Už je na dně láhve...

Důkladná sprcha zaručena :)

"Vesele, jen vesele, život musíš brát..."

Od čtvrtka se mi moc nedaří dohnat skluz. Po Cole s vínem (ano, jsem děsný barbar, ale jakou jsem na ní měla chuť!) jsem nemohla usnout až do rána. Zhruba po dvou hodinách spánku jsem se pustila rovnou do úklidu a všechno lítalo (no dobrá, oči mi taky ještě lítaly, normálně nepiju). Večer jsem šla cvičit a pak padla do čerstvě povlečené postele a usnula s Toníkem sladce jak miminko - i v těch věcech z tělocvičny...
Ráno opět vstávání v osm, tentokrát mnohem odpočatější. A rovnou jsem naplánovala nákupy v Praze. A děti u babiček na zahradách, je přeci hezky :)
V Zahradnictví Chládek jsme byli prvně. Sortiment opravdu velký, nicméně neměli to, co jsem chtěla. Prý až tak v řádově dvou týdnech. V Hornbachu na mě opět koukali, co si to vymýšlím s tabulovou barvou na zeď, kdo to kdy viděl a... domyslete si x všemožných druhů barev, které by místo toho šly také MOŽNÁ použít. V IKEA už to vypadalo stejně bledě, že stůl mít nebudou, ale ne, byl. Do té doby to byl výlet do Prahy pro bio semínka špenátu za 18 Kč.
Jako bonus jsem dnes zkusila zase po dvou letech sednout na chvilku za volant. Poté, co jsem se jako první zeptala, jestli je nalevo brzda, si chtěl manžel, nevím proč, přesednout zase zpátky. Neudělal to a mlčky obětavě trpěl ještě kus cesty. Ještě že už dávají skoro všude kruháče. I když už jsem alespoň teoretickou funkci pedálů zvládla, na nejbližší křižovatce jsem nás stejně málem zabila. A ani bych to nevěděla, kdyby se mě manžel za křižovatkou nezeptal, jestli jsem vůbec věděla o tom, že mi vpravo jelo auto po hlavní...

Pojmy a dojmy

Dneska jsme šli s dětmi od autobusové zastávky na náměstí a Anežka se mě zeptala: "Půjdeme se někdy zase podívat na Klause?" Patřičně zmateně jsem se na ni podívala... "No na toho Klause, jak jsme byli tady..." V tom se mi rozsvítilo: "Jo myslíš na klauna v cirkuse??"

Dvě fotky od snídaně

Co se snažím trochu krotit v jídle a hlavně nejíst na noc, myslím na jídlo skoro pořád. Například o půlnoci je nejvyšší čas začít myslet na snídani! (A tentokrát to budu svádět třeba na první hodinu Pilates před lehkou večeří...)

Jede, jede mašinka

Koleje jsme stavěli všichni. I když to následné bourání nám šlo stejně nejlíp.

Cvičím!

Na začátku roku jsem se rozhodla, že budu chodit cvičit... Nakonec jsem na odhodlání skoro už zapomněla. Připomínal mi ho vždy jen leták vyvěšený ve vestibulu, kam vodím Anežku na kroužky. Dnes v 17.31 jsem zavěsila telefon s manželem, který akorát parkoval, a v tu chvíli jsem si na cvičení vzpomněla. Začátek v 18.00 hodin. Po zvážení míry zarostlých nohou jsem sáhla po černých legínách, jakožto jediných teplácích, které necourám po zemi. K tomu dlouhé volné tričko. Pod ruku přišlo jedno s obřím nápisem herního serveru ve velikosti odpovídající asi tak dvěma já. Z dobře uložené krabice nezimních bot jsem vytáhla tenisky kupované v Deichmannu v kolekci pro teenagery. O chvilku později jsem jako teenager kvapem přeběhla ulici - to cvičení mám totiž hrozně daleko... Dorazila jsem na kalanetiku. Věkový průměr kolem padesáti let. Zítra budu doražená já. A rozhodně víc než ty paní v letech.

Přesto doufám, že se dostanu dříve než zase za dva měsíce.

Staronové židle

Myslela jsem, že poslední vánoční dárek byl ten ze Skotska. Úplně jsem ale zapomněla na slibovanou renovaci židlí po babičce od rodičů. Táta mi je obrousil a nechal nastříkat.

A čistá bílá barva jim sluší. Stejně jako utěrkový polštář, opět od Jeve.

Proměna

Ne moje. Kamarádka tvořila, výherkyně proměny pózovala a já trénovala focení. Modelka byla jak porcelánová panenka, nádherná.

Finále

Před (už s novou barvou vlasů a manikúrou)

Bílé radosti...

Teplejší počasí jsem hned využila k natírání nočního stolku. Bílá lazura mu udělala moc dobře. Anežka moje počínání sledovala a završila otázkou "A proč musíme mít doma všechno bílé?" Asi mě to mělo varovat...

Mám takové tušení, že by nás ta malůvka propiskou mohla přežít. Nezafungovalo ani drhnutí benzínem.

Naše nejmilejší zrůdičky

Asi divný titulek ve dne, kdy naše nejstarší slaví svátek. Ale když dorazí bratránci, jsou na lumpárny rázem čtyři. A jakmile se objeví ve hře foták (dnes patřičně unavený...), všichni ožívají tuplem.

Teď vážně. Přerušovat je nemělo smysl, tak jsme nechali dárky až na potom. I gratulace.

Mám Tě rád...

Otevření  krabice

Anežka s panenkou začala tančit. Toník to pochopil jako mašinku a přidal se :)

Za našich mladých let se usínalo s novou hračkou v podpaží... jiná doba.