Dny ve třech

Zatímco prázdniny nekompromisně končí, lovím ještě vzpomínky na tábor = první období bez starších dětí. Třeba vskutku královské večeře...

Manžel se naučil domácí tatarku a Josef má s*ačku. Jsou to teda dva jevy, co vznikly nezávisle na sobě. Gastronomicky hodujeme už druhý večer po sobě brambory s domácí tatarkou (a Josef na sucho, samozřejmě). Musím říct, že takovéhle posuny z nejsoutuděticosidáme jsem úplně nečekala.

Nečekaných výzev je ale během prázdnin s jedním dítětem daleko víc:
- jedno dítě, žádné dítě. Zde platí přímá úměra. Čím starší dítě doma zbyde, tím lépe. V opačném případě se dítě samo nezabaví a hrát karty s ním taky ještě nejde.
- úklid vydrží nesrovnatelně déle, takže se zdá, že má dokonce i smysl
- ano, i tři roky odkládané činnosti je vhodný čas alespoň začít
- ráno nás nebudí hádky a bitky
- počet převlékání počůraných postelí se statisticky výrazně snižuje. Pak je tu ovšem případ, kdy zbylý kus zůstal doma kvůli průjmu, a tím špinavým zadkem během jediné noci... ále nic.
Prázdniny se prostě musí užít na plný plyn!

Koberec. Záruka to klidného vícegeneračního soužití, prý.

Recyklace šuplíků

V naší soukromé domácí vetešárně jsou skladovací prostory značně omezené. Když se pak objeví nějaký nový neodolatelný kousek, stojíme pokaždé před tou zásadní otázkou - kam s ním? A nenajde-li se vhodné umístění, tak i co s ním? Občas se místo najde z celé komody jen na jeden hezký šuplík a časem se mu uplatnění prostě vymyslí.
Během posledního měsíce se u nás recyklovalo ve velkém, mám se s čím podělit. (No dobře, nazývejme věci pravými jmény, tak tedy pochlubit.)

Jak využít starý šuplík?

Na dětská CD

 

A když jde další školák poprvé do školy a babička se rozhodne, že bude potřebovat svůj vlastní stůl, najde se uplatnění pro další šuplík na zdi:

Jako poličku

 

Někdy nám zásuvka naopak úplně chybí, taťka ji vyrobí ze zbytků prkýnek a přidá úchytku taky kdoví odkud. A vznikne tak hybridní stolek, až mě zase baví. 

Po dešti

Už jsem zapomněla, jak je těžké zabavit jedno dítě, resp. nejmladší dítě. Se staršími hrajeme složitější deskové hry, jakmile nejmladší usne nebo je u babičky s dědou. Co jsem vlastně dělávala s Anežkou? Nebo Tondou?
Třetí dítě s ostatními plyne. Rodiče ho tolik neřeší a už se vůbec nedivím různým konstelacím, kde bývá třetí dítě označované za nejpohodovější. Je zvyklé fungovat nejvíc komunitně. Také tolik nevyjednává. Řeknu: "Vezmi si holínky a pojď skákat do kaluží," a ono pro ně utíká.

Klíčová je ovšem rychlost, ne kvalita nasazení (holínek).

A když k tomu ještě vykoukne duha a na poli se zablejskne srnčí zadek, k dokonalé prázdninové kompozici chybí snad už jen roh jednorožce.

Táborníci

Starší děti jsou na táboře. Už týden. S takovou situací jsem nepočítala. Očekávala jsem telefonát od Tondy prostřednictvím paní vedoucí už někdy v pondělí. Místo toho přišel lístek, že se tam Tondovi moc moc líbí. Psala to Anežka, což je v pořádku - byli domluvení, že Anežka píše, Tonda lepí známky.
V tom stěhovacím šrumci tady se snažím také psát. V zásobách jsem vylovila příhodný pohled. Jak jsem k němu přišla, jsem popisovala už na prvním táboře, kam Anežka před dvěmi lety jela.

Balení na tábor byla docela sranda. Hlavně když teď otevřu šuplíky. Zatímco Anežce šuplík se spodním prádlem (a šátečky, plavečkami, podprsenkami?!) stále nejde zavřít, Tonda má vymeteno. Že obratem po příjezdu chceme jet na Slovensko raději neřeším. Máme žít tady a teď, že jo.

V nejlepším přestat

Trochu ze zákulisí našeho skromného obýváčku nad schody: Po nějakých třech letech přemýšlení jsme se konečně dobrali podoby, jak by naše vskutku multimediální zábradlí mohlo vypadat. Už jen zkonzultovat s truhláři, teď již z bývalé práce, a může se vyrábět. A užívat prázdniny s dětmi. Bylo toho na nás všechny příliš, i když se mi bude moc stýskat.

Kytice dodatečně výroční, přeci jen - z Kafé Kytka v Liberci, kam jsem se chtěla podívat už pěkně dlouho. Zatímco běžné kytice pokaždé vybalím ze všeho, z čeho jdou, popřípadě si je ještě celé převážu, tady se dlouze rozmýšlím, jestli s papírem nebo bez. Protože přesně takhle bych to chtěla umět já.