Údržba květeny

Dochází mi, na co všechno zase nebude čas. Každý den po malých částech odškrtávám nepopulární úkoly. Zrovna kytky to mají u nás spíš za trest, neumím se o ně starat, ale pár statečných kousků tu přežívá i tak. Nejradši mám bazalku - sama si řekne, kdy potřebuje zalít a okamžitě ožívá. Bylinka přesně pro mě.

Přízemnosti

Existuje hromada věcí, bez kterých se s novorozencem obejdete. V extrému by se člověk vlastně obešel bez všeho. Ale proč si nedopřát nějakou radost. Vlastně chystání na miminko je jedna velká radost. Tou asi moji poslední před porodem je taška na kočárek. Barevná šílenost k černému základu. I na takovou přízemnost se těším.

Dlouho už jsem koketovala s přihlášením na Instagram. Na fázi pokus/omyl budu mít v porodnici nejspíš dost času.

Strašná dřina

U dědy se skládalo uhlí na zimu. Dvě kolečka, dvě lopaty a neustálé běhání ke sklepu. Makačka prostě.

Poslední pumpa

Poslední den s baxterkou na zajišťovací chemoterapii. A zítra první monitor miminka před porodem. Moje těhotenství i manželova léčba rakoviny začaly v rozmezí pár dnů. Obojí nám zdárně už končí.

Rodinné focení

Původnímu plánu - fotit i venku - počasí nepřálo. Nebyl to ale jediný zádrhel při domlouvání focení. Anežce se pět dní předem vyklubaly neštovice. Přesto jsme fotit zkusili alespoň doma. Musím uznat, že to bylo správné rozhodnutí. Tonda měl průběh horší a počasí od té doby přeje leda tak cákání v kalužích. V kožichu.

Spřádání plánů

S hrnečkem z Berouna se u nového počítače kochám fotkou všech tří dětí a vymýšlím, jak jim do podkroví poskládat postýlky.

Tulipán mi dala včera Anežka. Když ráno zjistila, že mám svátek, dostala jsem ho znovu :) Další gratulanti jako kdyby se domluvili a téměř všichni donesli červené růže.

Podkroví má nové okno, ale stále zbývá spousta práce.

Jak se množí Duchové

Nejstarší fotka stará přes pět a půl roku, nejmladší dva týdny. Další už plánujeme jen bez břicha.

Zvěřinec

Zvěřinec na zdi se nám rozrostl o skvělého medvěda z Fleru. Místo nad stolem asi nemá zrovna definitivní, ale na nový pokojíček si bude muset Anežka ještě dlouho počkat, proto se kocháme raději už teď.

A za dveřmi do ložnice odpočívá koza. Tu mi moli snad nesežerou. Snad se jednou dopracuji i ke krávě.

Den matek

Nejdojemnější divadlo pro mámy. Jakmile jsem měla v dětství trochu rozumu,  vychutnávala jsem si tenhle svátek nejprve plánováním, pak realizací a největší třešínkou na dortu byl výsledný mámin dojemný pláč. Začalo to někdy na prvním stupni. To jsem ještě neměla tušení, že se podobně masochistického kozoroha také dočkám, ale, co je horší, začne s tím mnohem dřív - ještě před školní docházkou.
Manžel mi dnes koupil kytici růží a jednu růži přinesl i Anežce, aby jí to nebylo líto. Hned se začala zajímat, kde má dárky pro mě. (Už před několika týdny vyráběli pro maminky dárečky na kroužku. Měla jsem je uložit s tím, že je teprve dostanu.) Oficiální předání a přání s podáním ruky, objetím, a dokonce vyznáním lásky se pochopitelně bez kapesníku neobešlo.

"Dá si někdo dobrou brazilskou kávu?"

Stejně jako ke kvalitnímu jídlu jsme se postupem času dopracovali ke kvalitní kávě. Pití kávy je teď příjemný rituál už od samé přípravy. A návštěvy, co "kafe nepijí", u nás mění názor. Nejdůležitější je ale právě ta báječná společnost, to je jasné.