Na cestu kolem světa

Odbíjí mi poslední týden na rodičovské dovolené. Což je skoro na měsíc přesně, co jsem odešla od nervů novinařiny na poklidnou přípravu na rodičovství, devět let. Tehdy mohl těžko někdo tušit, kolik let pauzy se naskládá dohromady. A už vůbec ne, jak přijdeme k odvaze na třetí dítě ve chvíli, kdy se manžel chystal na zahájení chemoterapie a ozařování.

Teď už je za námi hromada operací, ale také se chýlí ke konci nejkrásnější období malého človíčka - batolete. Než se tu začnu příliš rozněžňovat, raději zestručním. Bude to taky pět let od založení mého blogu a tedy důvodů slavit hned několik.
Tentokrát ale nechceme slavit sami. Dárek chci dát i někomu z vás, ze čtenářů. A výhra to nebude malá - cesta kolem světa. Tedy Cesta kolem světa, neuvěřitelně pestrá a bohatá sada Lego Duplo.

A vůbec nevadí, pokud nemáte malé děti vlastní. Garantuji vám, že ze sady budou skákat do stropu i sousedovic děti nebo děti vašich sourozenců. Natož jakou radost by měly děti třeba v nemocnici, kde jsem s Josífkem před měsícem ležela, nebo v jakékoliv jiné.
Co pro výhru udělat?
Nechci dávat seznam pravidel. Jednoduše napište mail na vás do komentáře. Pokud se rozepíšete o tom, co v létě budete s dětmi dělat nebo jak je u vás doma skládání oblíbené, uděláte mi tím zkrátka radost. Pokud si mě navíc přidáte do sledování na Facebooku, uvidíte občas nějaké fotky, které nedávám sem. Pokud si mě přidáte na Instagramu, uvidíte, co se u nás děje každý den (i když momentálně ve skluzu s vkládáním, ale průběžně se ho snažím dohnat).
Přihlásit do slosování se můžete do 22. června 2016. Jediné, co chci, je, aby se nás toho 23. června, až vylosujeme s oslavencem vítěze, radovalo víc.

Už jsou tu!

...prázdniny ještě ne, ale jejich předzvěst rozhodně - balíky na poli = rauš pro naše děti.
1. fáze extáze: celý den na poli se pachtící traktor
2. fáze extáze: stěhování balíků k sobě
3. fáze extáze: každodenní docházka na balíky

Tonda býval odborník na úrazy pusy. Josífek vyhraněný není. Oblíbené je čelo, ruce, nohy....

Všichni za jeden provaz. Poctivě makali, aby se balík hnul. Napoprvé ho odkutáleli asi dva metry od druhého - oba boky k sobě. A co teď s nimi. Toník vymyslel, že když se odkutálí o kus oba zpátky, tak se jim dráhy protnou. Přišlo mi to na jeho pět let úžasné.

Jo a společná balíková musí být. Tenhle rok je zase nejlepší.

Léto může začít.

Poslední šeříky

Zase na pár dní od rána v práci a málem jsem přišla o letošní úplně poslední šeříky. Naše šeříkové miminko na zahradě si totiž vždy počká, až všude šeříky odkvétají a teprve potom se ukáže ve své kráse. Vůbec máme asi zvláštní zahradu. Pivoňky lidem v ulici už dávno kvetou a u nás se teprve objevuje barva na pupenech.

O barvy nemám ale nouzi. Díky dárku od přátel. Musela jsem být strašlivě hodná. A teprv budu, až s pastelkami někam zalezu a pustím se do nich.
Zabalené jsem je měla taky moc pěkně. Mají mě prokouknutou. Počet igelitek jsem nezjišťovala, ale z velkého balíku jsem se k papírové krabičce s pastelkami prokousávala pěkně dlouho. Však do Vánoc daleko, musím užívat do zásoby. Miluju to nedočkavé vzrušení před odkrytím dárku, což ostatní těžce nesou a vytrvale mi nabízejí a podávají nůžky.

Těším se, až si pastelky vyskládám přesně podle barev. Odhaduji to na jedno celé zábavné odpoledne.

Upozornění: Při rozbalování nezahynula jediná igelitka.

Zahrada na niti

Rozhodla jsem se napsat ještě o jedné návštěvě, která za to rozhodně stojí. Květiny od podlahy až ke stropu jsou běžné možná v botanické zahradě. Tohle je ale Zahrada na niti. A je prostě skvělá.
První kokedamu jsem si přivezla před rokem z Design Shakeru, druhou, jak víte, nedávno. Nikdy by mě nenapadlo, jak vášnivě budu jednou pěstovat obyčejné pokojové rostliny. I když na to jdu velmi zvolna. Asi tak jako že mi rychlé vstávání nedělá dobře. 

Pole, louky, lán

Už někdy od února jsem vyhlížela klubající se zeleň a těšila se, až nám poroste pod okny čerstvý příděl kytic. Je květen a vypravila jsem se na louku poprvé.
Jó, ty plány.

Kuchyňová

Dvě nevídané změny na jednu fotku. Po více než roce nastal ten čas. Tak dlouho jsme měli přes trám omotaný kabel s žárovkou, až jsme u odhalené žárovky zůstali. Světlo je světlo a nakonec se nám o něj nechce dělit s žádným stínítkem. (Teď už si jen počkám na výkonější čiré LED žárovky a budu spokojená.)

Druhý přírůstek je ze Zahrady na niti, kam jsem se v Praze konečně podívala a samozřejmě neodešla bez nákupu. Je tu ještě tolik míst, kterým by kokedama slušela, hmmm... A píšťalka lištička pro děti byla také jasná volba. Vydržela jsem ji nechat otestovat až děti, alespoň jsem mohla být překvapená, jak hezky jemně píská. A to se ve třech testujících exlemplářích hodí!

 

Rekonstrukce s duší

Než se mi podaří vyfotit zase něco od nás, přidám alespoň jednu starší návštěvu ve zrekonstruované dřevěnce. Byla jsem tam poprvé, o útulnosti jsem tušila jen z doslechu. A moc jsem si to užila. Maličký domek, ve kterém je vše podstatné. A nejpodstatnější venku - veliká zahrada, ba přímo ráj pro děti. Sen. Dokonce i ty srnky na zahradě také občas mají a navíc jezevce. Dost dobře chápu, proč se kvůli něčemu takovému lidé upíší bance skoro do konce života.

 

 

Více z návštěvy na www.vybezek.eu.

Když škola učí skládat vlaštovky

Konečně jsem dosprintovala resty, které se mi tu kupí díky hezkému počasí, stihla jsem i další nemocnici s Josefem, a teď už se mohu vrhnout na další várku fotek z Prague Design Week. Uf.

V bílém pokojíčku vyhrazenému design škole obtáhlo Intermezzo desítkami metrů elektrikářkých pásek a washi pásek každou hranu. Až jsem si tam přišla jako holka z plakátu. Koncept prostoru sám o sobě jako nákres bytu zaujal návštěvníky i porotu natolik, že se Intermezzo objevilo v nominaci na nejlepší instalaci.

V pátek jsem dorazila s obří taškou klacků, aby bylo z čeho vybírat a papírové vlaštovky, které jsem s návštěvníky expozice vyráběla, na co věšet. Vlaštovkám to ve větvích sluší, marná věc. Potěšilo mě, že se k mému stříhání přidaly postupně všechny věkové kategorie.

A i z tohoto setkání jsem měla obrovskou radost. Nejlepší české designéry nepotkávám každý den. Třeba jsou tak sympatičtí všichni?

Helena Dařbujánová

Prague Design Week

Prague Design Week dnes končí, tak rychle ještě proběhnutí s mým foťákem. Nejvíc u mě bodovaly, možná trochu nudně, instalace s přírodními motivy a jinak strohou barevností. V celobílém interiéru Kafkova domu měli vždy originálním způsobem vytvořenou hloubku.

Folkdiva

LEM

Paletky

TYFORMY

Adéla Pečlová

NALEJTO

BOHO Vintage Concept Store - dokonalý!

BOHO Vintage Concept Store

Expozice Uashmama vypadala také přesně tak, jak to mám ráda - staré s novým. A navíc jejich pytlíček z omyvatelného papíru naložený ve vodní lázni. Aby bylo jasno.

Dárkové zboží z ČR pod značkou Lípa. Lipovou čokoládu jsem přivezla domů jako bolestné, nebo chcete-li daně z cestování. Pokračování příště, v tomhle počasí se jeden u počítače dlouho neohřeje.

Chcete taky?

Rozřešení hádanky z předchozího postu. Větve patří k mým oblíbeným papírovým vlaštovkám, které v pátek na Prague Design Week vytvoříme do dekoračního závěsu. Původně jsem závěs s vlaštovkami vyráběla pro Josífka, aby měl jako miminko na co koukat z postele. Nakonec se mi líbí tolik, že nám tu lítají dodnes. No tak dobře... čeká na opravu a skomírá jen takové torzo, které děti v zápalu boje ještě nestrhly - tzv. symbolická poslední vlaštovka.
Každopádně v pátek 6. května vyrobíme s návštěvníky v expozici Intermezza nová hejna. Na místě budu celé odpoledne, do tvoření se pustíme minimálně od 14 do 18 hodin, každý ve svém tempu.
Kus větve už mám pro každého nachystaný v tašce. Kdyby je řidiči v autobuse kontrolovali, věřím, že by se obsah mojí tašky dostal na přední příčku přepravovaných bizarností.