Hrozivá, ale neupálená |
úterý 30. dubna 2013
Mod-á, če-ná byl!
Aneb byli jsme na ohňostroji. Děti se moc těšily, tak i když počasí pálení Rampušačky moc nepřálo a nikomu jinému se jít nechtělo, přeci jen jsem s nimi vyrazila. Místo předpovídaného deště padalo zatím jen sem tam pár kapek. Na náměstí si vybrali každý dle svého něco na zub - u Anežky to byla cukrová vata s půlhodinovou frontou v teď už rozjetém dešti. Tonda v kočárku vydržel sedět jen po dobu pořádání svého mlsu. Alespoň na kočárku vydržel déle než pláštěnka, která nešla upnout. Došlo i na to, co jsem předpokládala - tři lidi před námi a Toník zahlásil e-e. Průvod s Rampušačkou jsme sledovali z fronty na vatu. Na vhození do ohně jsme stále ještě stáli ve frontě. Na první rachejtle o chvilku později jsme už byli nachystaní. Anežka se zbavila deštníku a na dešti statečně zdolávala kolos cukrové vaty. Toník stál pod deštníkem se mnou a vychutnával si každou rachejtli. Ani s dětinskou radostí, ani s obavami, jeho výraz byl naprosto dospělácky klidný. Do Anežky zmizela vata už během posledních rachejtlí. Zděsily mě její totálně cukrové prsty, co si chtěla jít naivně "někam umýt". K očistě jsme nakonec využily papírových kapesníčků a vody z deštníků. Tonda se chopil volného deštníku po Anežce. Já si gratulovala, že jsem den předtím koupila průhledný deštník, který jsme vyloženě nepotřebovali, ale byl takový správný... Teď jsem díky němu dobře viděla, co se pod ním děje a jak rychle můžeme mířit domů. Anežka po chvíli sotva pletla nohama, zmrzlá na kost, kočárek bez pláštěnky byl v tu dobu už dávno promočený. Tonda vykračoval, jednou rukou se držel kočárku, ve druhé nesl hrdě deštník. A každou chvíli nám něco vyprávěl. Doma se mezitím uklízelo - čekala na mě vzorně uklizená kuchyň. Dnes mám zkrátka pocit, že mám v rodině samé hrdiny!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat