Dílna, odkud se zpracovávaly předlohy na pravý český cibulák

Další velmi milá návštěva se mi poštěstila v dílně u kovorytce Jirky. Tvůrčí prostor na několika málo metrech, kde je přesto vše. A spousta hodin a budíků k tomu. Jirka totiž budíky sbírá a nevynechá kvůli nim žádný blešák v Zákupech. Už jich má na 500 a sama jsem neměla ani tušení, že kdy byly třeba speciální hotelové budíky. Chceš ráno vzbudit? Musíš vhodit minci, pak můžeš teprve štelovat čas!
Nejen jak se k budíkům dostal, ale i o nejvyhlášenějším porcelánu a kde to s takovou krásnou prací celé začalo, jste se mohli dočíst v článku pro výběžek.eu. A to tam ještě zatím není, jak spravuje hodiny vůbec největší - kostelní!

Jak jsem se z víkendu vrátila až v úterý

"Jestli starý nebo mladý, oba to bolí stejně," řekla babička při nástupu do autobusu po takřka hodinové konverzaci a já zjistila, že to vlastně nemohu posoudit. Opouštěla jsem po zdařilém víkendu Prahu a samotnou mě zarazilo, jak moc jsem najednou bez dětí upovídaná. Nejen v rozhovoru s touhle cizí paní, ale i během skvělého kurzu Homestagingu v Intermezzo.
Tušila jsem, že podpatky jako jediné boty na celý víkend nebude zrovna to pravé obutí. Cestou domů obsadila touha se zout první příčku v mém žebříčku, na druhé byl tou dobou manžel. Na verandě jsem však stihla odložit jen vestu a zanedlouho už jsem s Josífkem seděla v sanitce boty neboty.
Než nás dnes propustili, se žebříček resp. seznam úkolů zase dost zaplnil. Postupně se do nich dám a na další fotky z víkendu se sama moc těším.

Kdyby vás už teď zajímalo víc, z každého dne stále vkládám fotku na Instagram, kde vždy nějaký střípek od nás najdete.

Nazdobeno za pár minut

Velikonoční neděle jako malovaná. Krásné počasí, výlet na rozhlednu, oběd u rybníka, pletení pomlásek a náhanění dětí domů až večer před osmou hodinou. Není divu, že jsem při vaření vajíček v šest večer uvítala první rychlý nápad na zdobení vajíček, který šel okolo. Za své vzalo trochu z dekorace na schodech, nastříhané březové proutky se hodily. A černý centropen, na některá vajíčka trochu rtěnky a pomohla jsem si tavnou pistolí, aby koledníci neměli v košíku čisté plešatce.

Anežka udělala krásné kukuče. Samotné mi trvá je rozeznat od mých, ehm. 

V zahradě nám toho ještě moc nekvete. Na skalce jsem našla vřes a dělá skvělé háro!

A už v naší improvizované "ošatce". Vajíčkovým skřítkům se nejlíp lebedí jednoznačně v mechu.

Hezké Velikonoce všem a spoustu naděleného zdraví!

Zlatá vajíčka

Jak budete letos zdobit vajíčka? Popravdě já ještě nevím. Také proto, že zlatá barva už došla :) S malířskou páskou, štětcem a barvou jsem si hrála jedno odpoledne minulý týden a výsledek?

Celý návod vyšel na Výběžku, tak kdyžtak mrkněte, barvu ještě seženete určitě i zítra. U nás se svátek nesvátek maluje a stěhuje...

Ošatky na tři způsoby

Kromě zdobení vajíček každý rok přemýšlím i nad tím, v čem je budu koledníkům nabízet. Letos jsem došla ke třem způsobům, a tak jsem si je zkusila nanečisto. Třeba v tom nebudu tentokrát sama.

Svěží pastelová varianta

Aby pastelové ladění nepůsobilo příliš sladce, využila jsem kontrastu s tmavým dřevem a kovem s patinou. Starou formu na srnčí hřbet (nebo na biskupský chlebíček chcete-li), jsem vystlala čerstvým mechem a pastelová vajíčka hned dostala měkkou postel.

Elegantně se zlatem

Zlatě ozdobená vajíčka bydlí na misce se stuhami. Stuhy všech šířek, lesklé, matné, pavučinkové a také krajka jsou nastříhané tak, aby splývaly přes okraje misky na obou stranách. Poměrně rychle tak vytvoříte nový, neokoukaný kousek nádobí.

Staročeská klasika

Staročeské jsou pro mě materiály odjakživa běžně dostupné na venkově. V tomto případě jsou to vajíčka uvařená ve slupkách cibule, proutěný košík vystlaný hoblinami a čerstvé rostliny, co se venku stihly vyklubat z hlíny. Obchody teď navíc běžně nabízí i křepelčí vajíčka, která ošatku také hezky ozvláštní.

Na panáku v Praze

Většinou to chodí zhruba tak, že má někdo nějaké schopnosti a ty pak uplatňuje někde v nějaké práci. Co když ale někdo ví, s jakými lidmi chce pracovat, a dokonce ještě před tím, než je potká osobně? Příběhy Pavlíny i úspěchy Martiny mám moc ráda a budou mě vždycky bavit. A jsem si tím teď jistá o to víc, že jsem se v nich nemýlila a obě jsou i ve skutečnosti přesně tak inspirativní a milé.

V Praze bez dozoru a hned dva panáky ve mě. Divím se, že jsem cestou domů z Design Shakeru nezpívala.

Pavlína a Petr z Nových proměn bydlení a Martina a Anička z Bella Rose a Nordic Day - nejvíc nejlepší program na sobotní odpoledne!

Radana s Martinou a Iri zase nad hezkými obrázky

Maskovaná medúza

Dávat dětem vybrat kostýmy bývá ve výsledku docela nuda. Holčička si vybere Elsu a kluk Spidermana (i kdyby to pro něj znamenalo jen "nějaký super chlápek"). Alespoň tak to vypadá na všech karnevalech, co naše děti zatím vymetly.
Pro Duchy výběr kostýmů znamená, že si budou moct lovit na Pinterestu a máma to potom odskáče, aby celé natěšené dítko pak vklouzlo do svého kostýmu a zářilo jak blecha.
Z těch nejnáročnějších kreací si letos vybral Tonda úplný strop - Transformer. A já dva dny lepila, stříhala a natírala... Jak ten zářil, když se navlékl do krabice a začal se proměňovat v auto a zase zpátky! Ještě nikdy jsem ho tak šťastného nezažila! A to jsem pro jistotu vymyslela náhradní plán, aby kdyžtak sundal krabici a zadní kolečka a šel za trakař.....
Anežka si na mě zase vymyslela medúzu. Zrecyklovala jsem všechny mašle z loňské svatby, nějaké krajky, také kus záclony a bavlnky, vyplácala metry mé oblíbené malířské pásky i nějaké té kobercové. A byla z toho druhá blecha. Teda medúza, ale pohybovala se jak úplně jiný živočišný druh.

Kdybyste se podobně "nudili", doporučuji mašle lepit k deštníku nejprve malířskou páskou. Oboustrannou byste už nemuseli sundat. Navíc jsem potřebovala ještě zakrýt černý pruh na deštníku, proto jsem oboustrannou pásku lepila až na malířkou a na ní teprve vše začistila širokou mašlí z galanterie.

A teď už na kutě a spát, zítra směr Praha. Koná se jedna zajímavá akce vedle druhé a všechno si to oběhám hezky ve svém tempu. Ach!

Jak zprovoznit retro hodiny napájené centrálou?

Leckdo hodiny dobře známé z nádraží a ze škol možná najde doma, někdo na Aukru za pár stovek. Někdo v antiku za pár korun. Jejich uvedení do chodu vyjde cca na 620 Kč i s poštou.
Ptali jste se po návodu, pokusím se o něj tedy co nejsrozumitelněji.

Je potřeba:
generátor minutových impulzů
šroubovák
oboustranná páska

v případě kovového rámu hodin vrtačku, šroubek a nevodivou podložku (může být, nemusí)
u bakelitových hodin gumičku a větší zručnost a nervy

Hodiny potřebují k pohybu generátor minutových impulzů pro napájení z baterií. Tuto nejdůležitější součástku seženete pod stejným názvem na Internetu, čímž na vás zbyde jen ta nejjednodušší práce - spojit, zastrčit baterky, přidělat na zadní stranu hodin a nastavit správné impulzy.

Domů přijde destička s obvody a držák na baterky - jsou propojené dráty. Volné konce drátů přijdou logicky přidělat šroubky do hodin v místě jejich původního napájení. Ještě předtím ale přidělejte generátor k hodinám, hned napíši jak. U čtvercových kovových hodin je postup takový profesionálnější... 

Zadní desku hodin drží v rámu malé kovové držáky, které jdou skrz rám. Z venku rámu tedy jeden odšroubujte a přímo do držáku navrtejte dírku na šroubek. Generátor impulsů má díry předpřipravené v každém rohu. Na šroub použijte nevodivou podložku a generátor připevněte za jeden roh na držák a ten pak zpět na hodiny.
Generátor by se teď už kromě šroubu pro jistotu neměl vodivých částí dotýkat.
U kulatých bakelitových hodin je přidělání horší, vrtat se do nich nedá. Manžel to vyřešil gumičkou kolem původního strojku, kde gumička generátor přidržuje.

Rovná krabička s bateriemi jde na zadní část hodin připevnit jednoduše kamkoliv oboustrannou páskou.
A nařizování? Naše hodiny se na správný čas nastavují šroubovákem v místě znázorněném na poslední fotce. Jiné typy (třeba naše kuchyňské hodiny, bakelitové kulaté) mohou mít odendatelný kryt a pod ním na nařizování klasické kolečko.

Takže hodiny jsou již funkční - baterky jsou na svém místě, generátor posílá přesně každou minutu impulz do hodin a ručičky odměřují čas. V tuto chvíli se ale může stát, že délka impulzu, nastavená výrobcem na 75 ms, nemusí vaším hodinám stačit. Od toho je tu switch (maličká modrá věc dobře viditelná na druhé fotce s nápisem ON). V návodu od výrobce najdete jednoduchou tabulku, jak na něm nastavit větší hodnoty, když se hodiny zpožďují nebo se ani nehnou. Tím máte možnost vyladit impulz vhodný přesně pro vaše hodiny. Čím větší délku impulzu nastavíte, tím rychleji se budou baterie vybíjet. Přesto vydrží v řádech měsíců až jednoho roku.

Josífkovi

A teď se blíží pro změnu svátek Josífkovi. Jeho oblíbené Lego Duplo má spoustu krásných novinek, že jsem sama v koncích co vybrat. Ale vlastně je to už odrůstající batole, třeba si vybere sám?

Zmátl mě dokonale. Místo jednoznačného výběru si začal prohlížet obrázek po obrázku a opatrně zase pokládat zpět. Jeho sourozenci jsou však opačného ražení, takže jsem se rozhodla pro obrázek, ze kterého po jejich výběru zbylo nejmíň...

Anežce

Oslavě Anežčiného svátku v týdnu moc nepřálo. Měla jsem zrovna domluvené pracovní schůzky a hlavu v pejru. Kromě nové pracovní nabídky pokračuji dál ve výběrovém řízení. Práce snů mě napíná už od ledna, teď jsme poslední tři. Přineslo to sebou ale moc milé setkání, díky kterému je čekání daleko příjemnější, ať dopadnu jakkoliv.
Anežka se tedy své oslavy dočkala až v pátek. Děti už okoukaly rituál s kávou, takže jsme k muffinům zasedli s hrnečky. Překvapivě mě to jejich cintání melty pidilžičkami z pidihrnečků na čerstvě prostřený bílý ubrus dokáže ještě dojímat.