Od grafiky ke grafikám

Před pár lety jsme pravidelně jezdívali do Liberce na snídaně. Né že bychom si neuměli namazat krajíc chleba nebo naopak nevěděli co s penězi. Rozhodně to totiž znělo líp než dojíždět na chemoterapii. Navíc hodinová cesta pro nás byla celkem příjemným časem stráveným spolu. Kontroly na onkologii ale probíhají pochopitelně stále, takže pozdním snídaním ještě tak úplně neodzvonilo. Po poslední operaci sice histologie vyoperovanou tkáň potvrdila jako metastázu, ale náladu jsme si tím už nekazili.
Příležitost ve velkoměstě jsem využila k návštěvě rámařství, kde jsem si dala zarámovat grafiku od Jiříka a jeho kamaráda, co mi věnoval i s podpisem při poslední návštěvě. Už jsem se o osud srolované grafiky doma začala bát, což přebilo moje obavy, že nevyberu dost dobrý rám.

A v rámařství to bylo ještě horší. O existenci tolika paspart v odstínech bílé :) jsem neměla ani tušení a jako správná holka z vesnice je nikdy ani nevybírala. Sotva jsem vybrala paspartu, další rozhodování ohledně rámu. Srabácky jsem vybrala nejobyčejnější klasiku.
Moje počínání zaujalo asi i pana majitele, že se k nám zanedlouho přidal a začal mě zpovídat, protože "tak pěknou grafiku tu už dlouho neměl" a "takovou podobnou technikou se také zabývá".
Šťastně jsem se dobrala konce s paspartou i rámem a pan majitel přišel znovu. Tentokrát s malým obrázkem krajiny, který k mému nevěřícnému pohledu začal předemnou podepisovat. "Tuhle máte ode mě."
A moje vybírání pasparty a rámu mohlo začít nanovo.

Poklad na konci duhy

Na záčátek prázdnin celkem aprílové počasí. Na druhou stranu se tolik duh během krátké doby jen tak nevidí. A už vůbec si nepamatuji, že by kdy nějaká končila přímo za našimi okny. A uznejte, dá se taková příležitost promarnit?

Duha končila přímo za balíkem, tak bude tam ten poklad nebo ne? Tonda zkusil odkrýt drn a... měl ho tam!

A tak ti naši hledači pokladů našli jednoho letního večera krabici s mlsáním a razítky kolejí, mašinek, s domečkem i výhybkami - radost až na půdu. Občas se vyplatí zapomenout ve vánočních zásobách na nějaký dárek :)

Plánování

Blíží se nám další výročí svatby, což už předem značí další poupata čajových růží na zahradě - potomci růže z našeho svatebního dortu. Pořád stejné, jako před pěti lety.
A taky tu máme ty prázdniny. Balíme na tábor, hrajeme hry... A plánujeme.

Říkala jsem si, že bychom toho měli letos stihnout víc než loni po operaci (jednu ZOO :). Sepsala jsem návrhy dětí, pro jistotu. Upřímně jsem čekala tak pět tipů. Ale 20? Popsali jsme celou A4. Tohle bude rovnou na celý harmonogram.

Kytka pro učitelku

Učitelky to nemají lehké. Alespoň ohledně našich dětí o tom upřímně nepochybuji. Posledního června je pro učitele navíc jako cejch - náruč kytek a vagon čokolád patří k nepřehlednutelnému znaku učitele bez rozdílu. A že je tu lituji každý rok, i tentokrát jsme jim připravili něco trochu jiného. Kytku, se kterou si naloží podle svého uvážení, až budou chtít.

Třetí

Vždycky jsem toužila po letních narozeninách, oslavách v teple a venkovním posezení s přáteli. Zjišťuji, že to ale zas taková výhra není. Na konci školního roku v době běsnění ze školkové akce na školní, na vystoupení a pak znovu na přeskáčku je každý další povinný bod jen komplikací. Na malý piknik pro Josífka se tak dostalo v sobotu v poledne, když teploměr absolvoval závody do kopce a večer už byly ve výsledkovce zapsané bouřky. 

Pavlova dort s pracovním názvem Kejda ve stínu šeříku

Překvapilo mě - Pavlova jde skutečně krájet jako normální dort. Kdo by na to ale čekal...

Ale teď vážně, je to anděl naší rodiny. Vůbec nevím, jak by to s námi bylo bez něj.

Strašně milé je, že Anežka pro každého vymýšlí originální gratulace.

Gumová silnice nám přišla jako fajn nápad. Dětem též.

A další hřebíček do Lego Duplo závislosti nakonec.

Art deco kavárna

Kavárna vystavěná v art deco ovlivněná kubismem musí stát za to - s tím jsem jela na den otevřených dveří zchátralé budovy v Rumburku, kterou jsem chtěla vidět již dávno. Dlouhé roky vypadala spíš na další smutný příběh, ale stal se doslova zázrak a Venuše/Krym nebo také Café Henke získala nového majitele. Nad mé očekávání jsem si budovu měla možnost projít s Mgr. Jiřím Kovářem osobně, o to víc cennější dojmy si z návštěvy odnáším.

V dobách mého táty se v prvním patře pořádaly zábavy. Až z toho bylo jednomu teplo. Práci údržbářů pak zřejmě výborně zastupovali nesolventní mladíci ze širokého okolí, protože měl Krym díky nim prý parádně nablýskané okapy.

Prosvětlení od schodů k baru a výtah

 Pro mě nejkrásnější část budovy - prosklená střecha. 

Stvořeno pro ateliér. Nebo loft. Nebo loft s ateliérem. Úplně ho vidím.

Schody "do ateliéru", resp. směr dolů z podkroví...

...a pohled pro bohy, kdo zvedne ze schodů hlavu k nebi.

A ještě by to šlo výš, ale technický stav budovy už tomu moc není nakloněn.

Původní stav sálu v prvním patře

A Duchová už tu rovnou straší ve věži. Nebo spíš v pokoji s výhledem na bývalý pivovar a zámek. Ač mám fotek nepřeberné množství a těžko se mi na blog vybíralo, tady mě baví barvy. 

Spoustu dalších informací, historie i fotek je na adrese www.cafe-henke.cz a další dny otevřených dveří se mohou objevit na FB.

Josífek losoval, až vylosoval

Neuvěřitelné, jakou jsem měla z losování trému, jak jsem se na výherce těšila! A po losování vím jedno jistě - tady bude stavět celá rodina, jen někdo z kostek a někdo opravdicky.

Myslím, že se Lego Duplo bude v úplně novém pokojíčku vyjímat. Gratuluji Marunce a na mailu se už ptám na adresu pro Cestu kolem světa.

PS: Když si takhle během natáčení videa jednou rukou ťuknete omylem do špatného tlačítka, zakryjete si tak novým oknem místo, kde potřebujete ostřit. Nedělejte to :)

Je to potvora!

Úplně jsem zapomněla na tuhle fušku z minulého týdne. "Je to potvora," prohlásil táta na adresu ptačí budky, kterou vydlabal ze starého načatého pařezu. Prkýnka zespodu a zvrchu si pak zkusil přivrtat Toník, úplně se na to třepal. A šlo mu to.

Špalek neměl šanci. Ruce tří generací byla nechutná přesila!

Když na tu budku koukám, potvora mi ještě přijde slabý výraz, ale jde o to nadšení. Že jo.

Letošní malé sýkorky z budky na kůlně už vylétaly. Poletovat se učily právě na téhle šedesátileté bříze. Těším se na úrodu příští rok!

Na cestu kolem světa

Odbíjí mi poslední týden na rodičovské dovolené. Což je skoro na měsíc přesně, co jsem odešla od nervů novinařiny na poklidnou přípravu na rodičovství, devět let. Tehdy mohl těžko někdo tušit, kolik let pauzy se naskládá dohromady. A už vůbec ne, jak přijdeme k odvaze na třetí dítě ve chvíli, kdy se manžel chystal na zahájení chemoterapie a ozařování.

Teď už je za námi hromada operací, ale také se chýlí ke konci nejkrásnější období malého človíčka - batolete. Než se tu začnu příliš rozněžňovat, raději zestručním. Bude to taky pět let od založení mého blogu a tedy důvodů slavit hned několik.
Tentokrát ale nechceme slavit sami. Dárek chci dát i někomu z vás, ze čtenářů. A výhra to nebude malá - cesta kolem světa. Tedy Cesta kolem světa, neuvěřitelně pestrá a bohatá sada Lego Duplo.

A vůbec nevadí, pokud nemáte malé děti vlastní. Garantuji vám, že ze sady budou skákat do stropu i sousedovic děti nebo děti vašich sourozenců. Natož jakou radost by měly děti třeba v nemocnici, kde jsem s Josífkem před měsícem ležela, nebo v jakékoliv jiné.
Co pro výhru udělat?
Nechci dávat seznam pravidel. Jednoduše napište mail na vás do komentáře. Pokud se rozepíšete o tom, co v létě budete s dětmi dělat nebo jak je u vás doma skládání oblíbené, uděláte mi tím zkrátka radost. Pokud si mě navíc přidáte do sledování na Facebooku, uvidíte občas nějaké fotky, které nedávám sem. Pokud si mě přidáte na Instagramu, uvidíte, co se u nás děje každý den (i když momentálně ve skluzu s vkládáním, ale průběžně se ho snažím dohnat).
Přihlásit do slosování se můžete do 22. června 2016. Jediné, co chci, je, aby se nás toho 23. června, až vylosujeme s oslavencem vítěze, radovalo víc.

Už jsou tu!

...prázdniny ještě ne, ale jejich předzvěst rozhodně - balíky na poli = rauš pro naše děti.
1. fáze extáze: celý den na poli se pachtící traktor
2. fáze extáze: stěhování balíků k sobě
3. fáze extáze: každodenní docházka na balíky

Tonda býval odborník na úrazy pusy. Josífek vyhraněný není. Oblíbené je čelo, ruce, nohy....

Všichni za jeden provaz. Poctivě makali, aby se balík hnul. Napoprvé ho odkutáleli asi dva metry od druhého - oba boky k sobě. A co teď s nimi. Toník vymyslel, že když se odkutálí o kus oba zpátky, tak se jim dráhy protnou. Přišlo mi to na jeho pět let úžasné.

Jo a společná balíková musí být. Tenhle rok je zase nejlepší.

Léto může začít.