Se SOFFA!

V červenci se pro mě děla vůbec spousta zajímavých věcí. Kromě našeho kulatého výročí a první velké koordinace svatby jsou to i dva měsíce, co jsem se zúčastnila focení SOFFA magazínu. Fotilo se v Národní galerii v Praze s několika dětmi, se spoustou kříd a rolemi bílého papíru. Vše pod dohledem designérek Janky Murínové a Lenky Hlaváčové.

Bylo skvělé sledovat zákulisí vzniku stránek tak výjimečného magazínu, jakým SOFFA na českém trhu bezesporu je. Pokud snad ještě někdo náhodou neviděl aktuální číslo, článek Malované světy se nachází od strany 54 dále.

Kamera jede!

Vánoce nebo výročí, ten dnešní dárek je jak obojí dohromady. Video z našeho červencového výročí je hotové a máme z něj neskutečnou radost! Oslavili jsme si 10. výročí svatby spolu s dětmi, nejbližšími přáteli a stále se smějící Janou Buškovou za kamerou a na ten den už díky ní nezapomeneme ani v detailech.

Něco v něm ale přeci jen chybí. Třeba ta organizační schopnost mé kadeřnice, když jsem měla s květinářkou špatně domluvené věnečky na jiný den.

Třeba ježdění po městě páru mých fotografů, co sháněli "nějaké bílé kytky" a nikde nic neměli.
Třeba tu bleskovou akci, kdy mezi prací na jiných zákaznicích mi jiná kadeřnice umotala věneček z nevěstina závoje.
Třeba když fotografka cestou z oběda uviděla kopretiny a donesla nám je na věneček pro Anežku.
Třeba to jak náš nejúžasnější kamarád Pepa vezl na dvoukoláku k lesu nejdříve dřevo na podpal a pak, protože byla strašná vedra, ještě těžký kanystr s vodou na uhašení.
Třeba jak naše děti, si tak představuji, visely Míše na krku a skákaly jí po zádech (s největší oblibou obojí naráz), zatímco jsme se byli objímat u lesa.
Třeba oddávajícího, co nám ušil krásnou řeč na míru, stejně tak jako před těmi desety lety.
A třeba i moje máma v něm chybí, která si nechala Josífka navečer doma, protože to pro něj byl už tak dost náročný program ve třicetistupňovém létě.

Ale to nejdůležitější, to tam je. A je tam toho mraky! x-) Ještě jednou děkujeme všem!



VIDEO

Skutečně originální mýdlo

Můj soukromý anděl mi vyzvedl v Nile milou pozornost - ručně vyráběné mýdlo s obřími korálky na zavěšení. S takovým mýdlem v koupelně není místo pro nudu a nemocniční strohost (přehlcené koupelny drogerií toto kolo nehrají).
Je tak neuvěřitelně jiné!

Kovové bábovičky

Tak už! Po pár letech váhání a kochání se, jsem ten původní obal s originálními kovovými bábovičkami teda rozdělala! Dokud je ještě počasí. Dokud jsou děti malé. I když k nim není ještě to vysněné pískoviště na vlastní zahradě.



Kluci se na ně vrhli s gustem a přidala se i Anežka v šatičkách a střevíčkách, jak přišla ze školy... Taky by Vás za to rodiče v dobách Vašeho dětství přetrhli? Mě teda jo :)

Bábovičky jsou boží, boží a boží a na Hugo chodí bos je ještě mají!

Mlsáme

O jedno dítko doma na noc míň. A mlsná na něco dobrého mezi námi. Někdo pak pije tak...

a jiný tak. Takže dnes jen telegraficky, protože mi foťák už přetýká fotkami, ale hlava zase nápady na jednu novou realizaci a na blog se nedostalo, tak utíkal do komůrky... ne, to je zas něco jiného, ach jo. Dobrou noc!

Podzim ve vzduchu

Dovedu si živě představit to ťukání na čelo, kdyby nás s mámou někdo sledoval. Ne někdo odtud čtoucí, myslím někdo zdejší - z rodiny, z města... Jak s mámou stojíme u vchodových dveří, koukáme na špajsku a stojí nam za sebemenší pootočení dýně nebo větévky vylézt znovu a znovu na židličku přistavenou k tomuto účelu. Vydrželo nám to dlouho. Vystřídaly jsme jablka, misky, talířky...
Je hezké vědět, komu mohu poděkovat za tuto úchylku...

Když už mámu hodně štveme, jde do lesa s košíkem nebo taškou (nejlépe obojím) a přinese je vždy plné všeho možného. Třeba teď nevyloupaných kaštanů. A ty teda já můžu!

Navíc má lavička na chodbě nový nátěr. Chodba se najednou neuvěřitelně rozsvítila a jako bonus se na ni výborně fotí. 

Přírodniny ožívající postavičkami Schleich jsou nevyčerpatelná inspirace na dlouhé zimní večery...

...musíme vyrazit do lesa.

Nenasytná

Ranní pohled k nezaplacení - každé ráno, několik srnek. Miluji tenhle pohled. Moje první cesta po ránu vede vždy k oknu.

Během prázdnin jsem ale v šest ráno rozhodně nevstávala. Raději jsem dospávala pracovní noci nad eshopy, Pinterestem a Sketchupem, za jejichž pomoci vznikal návrh prodejny s přírodní kosmetikou. Výsledek výběrového řízení ani po týdnu neznám, už teď mi ale dalo nové cenné zkušenosti, které si budu hýčkat. Navíc to byla přesně ta příležitost na srovnání si myšlenek ohledně toho, co chci v životě dělat. A já moc chci, to už vím a těším se!

ZOO!

Myslela jsem, jak nemám už na nic jiného čas, ale není nad to mít přátele, kteří vám hned ráno v sedm vysvětlí, že tu ZOO prostě dáte. A pak je další skupina známých, kteří nejsou přímo vaši přátelé, jsou to známí vašich dětí, a ti vám zase vysvětlí zbytečnost revanže, když se naopak u nich to vaše dítě na přespání už ztratí. A tak jsme ZOO v sobotu přes všechny plány a množství práce dali. I tu tam-vaj a trambaj (kluci se ve výslovnosti ještě neshodli, každopádně si to naši vidláčci užili). Nesplnili jsme tak jen výlet zeleným autobusem a budeme ho muset dohnat o nějakém blízkém víkendu.

Pac a pusu - z jaké ZOO je už jasné!

Šimpanzí pac

Má jí! :)

Až s podivem, ale domů jsme fakt odjeli zase v plné sestavě, nikoho nám do klece nezavřeli.

Podzimní paleta

Já vím, já vím, školáci ještě nejsou ani ve škole, ale venku už po ránu voní podzim. Úplně jsem se mi jeho vůně vybavila v pondělí, kdy jsem musela vstávat do práce. Vlastně to ani není vůně podzimu, jako prvních školních dní po prázdninách. Vždycky takhle ráno voněly.

A uvědomila jsem si jednu mou prázdninovou neřest. Totiž není jen jedna. Je jich plný seznam. Seznam věcí, které jsem chtěla o prázdninách udělat. A jako pokaždé - jsou poslední prázdninové dny a doháním, co se dá.

Tu ZOO jsme ani třetí rok po sobě zase nestihli...

Retro podívaná

Občas se chodím do statistik pobavit nad tím, přes jaká slova mi sem někoho přivedl vyhledávač. V tomhle duchu se právě teď bavím i nad tím, jak se dá přes sušené květiny dostat na proměnu podkroví z rukou pětadvacetiletého Jana Kaplického. Je z časopisu z roku 1962 a přitom tak aktuální! Žárovková světla, jednoduché linie nábytku, žádné zbytečné dveře, otevřené police... i ten chlupatý koberec bych mu odpustila. Kochám se!

Všechnu tuhle nádheru jsem našla na blogu expo58.blogspot.cz, který je úplně plný retro skvostů. Třeba jako sbírka kafáků, nábytku, neonových poutačů a všech možných vzpomínek.