středa 29. června 2016

Kytka pro učitelku

Učitelky to nemají lehké. Alespoň ohledně našich dětí o tom upřímně nepochybuji. Posledního června je pro učitele navíc jako cejch - náruč kytek a vagon čokolád patří k nepřehlednutelnému znaku učitele bez rozdílu. A že je tu lituji každý rok, i tentokrát jsme jim připravili něco trochu jiného. Kytku, se kterou si naloží podle svého uvážení, až budou chtít.


úterý 28. června 2016

Třetí

Vždycky jsem toužila po letních narozeninách, oslavách v teple a venkovním posezení s přáteli. Zjišťuji, že to ale zas taková výhra není. Na konci školního roku v době běsnění ze školkové akce na školní, na vystoupení a pak znovu na přeskáčku je každý další povinný bod jen komplikací. Na malý piknik pro Josífka se tak dostalo v sobotu v poledne, když teploměr absolvoval závody do kopce a večer už byly ve výsledkovce zapsané bouřky. 

Pavlova dort s pracovním názvem Kejda ve stínu šeříku
Překvapilo mě - Pavlova jde skutečně krájet jako normální dort. Kdo by na to ale čekal...
Ale teď vážně, je to anděl naší rodiny. Vůbec nevím, jak by to s námi bylo bez něj.
Strašně milé je, že Anežka pro každého vymýšlí originální gratulace.

Gumová silnice nám přišla jako fajn nápad. Dětem též.




A další hřebíček do Lego Duplo závislosti nakonec.

neděle 26. června 2016

Art deco kavárna


Kavárna vystavěná v art deco ovlivněná kubismem musí stát za to - s tím jsem jela na den otevřených dveří zchátralé budovy v Rumburku, kterou jsem chtěla vidět již dávno. Dlouhé roky vypadala spíš na další smutný příběh, ale stal se doslova zázrak a Venuše/Krym nebo také Café Henke získala nového majitele. Nad mé očekávání jsem si budovu měla možnost projít s Mgr. Jiřím Kovářem osobně, o to víc cennější dojmy si z návštěvy odnáším.


V dobách mého táty se v prvním patře pořádaly zábavy. Až z toho bylo jednomu teplo. Práci údržbářů pak zřejmě výborně zastupovali nesolventní mladíci ze širokého okolí, protože měl Krym díky nim prý parádně nablýskané okapy.

Prosvětlení od schodů k baru a výtah
 Pro mě nejkrásnější část budovy - prosklená střecha. 


Stvořeno pro ateliér. Nebo loft. Nebo loft s ateliérem. Úplně ho vidím.


Schody "do ateliéru", resp. směr dolů z podkroví...


...a pohled pro bohy, kdo zvedne ze schodů hlavu k nebi.


A ještě by to šlo výš, ale technický stav budovy už tomu moc není nakloněn.



Původní stav sálu v prvním patře
A Duchová už tu rovnou straší ve věži. Nebo spíš v pokoji s výhledem na bývalý pivovar a zámek. Ač mám fotek nepřeberné množství a těžko se mi na blog vybíralo, tady mě baví barvy. 


Spoustu dalších informací, historie i fotek je na adrese www.cafe-henke.cz a další dny otevřených dveří se mohou objevit na FB.

čtvrtek 23. června 2016

Josífek losoval, až vylosoval

Neuvěřitelné, jakou jsem měla z losování trému, jak jsem se na výherce těšila! A po losování vím jedno jistě - tady bude stavět celá rodina, jen někdo z kostek a někdo opravdicky.



Myslím, že se Lego Duplo bude v úplně novém pokojíčku vyjímat. Gratuluji Marunce a na mailu se už ptám na adresu pro Cestu kolem světa.

PS: Když si takhle během natáčení videa jednou rukou ťuknete omylem do špatného tlačítka, zakryjete si tak novým oknem místo, kde potřebujete ostřit. Nedělejte to :)

úterý 21. června 2016

Je to potvora!

Úplně jsem zapomněla na tuhle fušku z minulého týdne. "Je to potvora," prohlásil táta na adresu ptačí budky, kterou vydlabal ze starého načatého pařezu. Prkýnka zespodu a zvrchu si pak zkusil přivrtat Toník, úplně se na to třepal. A šlo mu to.


Špalek neměl šanci. Ruce tří generací byla nechutná přesila!


Když na tu budku koukám, potvora mi ještě přijde slabý výraz, ale jde o to nadšení. Že jo.


Letošní malé sýkorky z budky na kůlně už vylétaly. Poletovat se učily právě na téhle šedesátileté bříze. Těším se na úrodu příští rok!


čtvrtek 16. června 2016

Na cestu kolem světa

Odbíjí mi poslední týden na rodičovské dovolené. Což je skoro na měsíc přesně, co jsem odešla od nervů novinařiny na poklidnou přípravu na rodičovství, devět let. Tehdy mohl těžko někdo tušit, kolik let pauzy se naskládá dohromady. A už vůbec ne, jak přijdeme k odvaze na třetí dítě ve chvíli, kdy se manžel chystal na zahájení chemoterapie a ozařování.



Teď už je za námi hromada operací, ale také se chýlí ke konci nejkrásnější období malého človíčka - batolete. Než se tu začnu příliš rozněžňovat, raději zestručním. Bude to taky pět let od založení mého blogu a tedy důvodů slavit hned několik.
Tentokrát ale nechceme slavit sami. Dárek chci dát i někomu z vás, ze čtenářů. A výhra to nebude malá - cesta kolem světa. Tedy Cesta kolem světa, neuvěřitelně pestrá a bohatá sada Lego Duplo.



A vůbec nevadí, pokud nemáte malé děti vlastní. Garantuji vám, že ze sady budou skákat do stropu i sousedovic děti nebo děti vašich sourozenců. Natož jakou radost by měly děti třeba v nemocnici, kde jsem s Josífkem před měsícem ležela, nebo v jakékoliv jiné.
Co pro výhru udělat?
Nechci dávat seznam pravidel. Jednoduše napište mail na vás do komentáře. Pokud se rozepíšete o tom, co v létě budete s dětmi dělat nebo jak je u vás doma skládání oblíbené, uděláte mi tím zkrátka radost. Pokud si mě navíc přidáte do sledování na Facebooku, uvidíte občas nějaké fotky, které nedávám sem. Pokud si mě přidáte na Instagramu, uvidíte, co se u nás děje každý den (i když momentálně ve skluzu s vkládáním, ale průběžně se ho snažím dohnat).
Přihlásit do slosování se můžete do 22. června 2016. Jediné, co chci, je, aby se nás toho 23. června, až vylosujeme s oslavencem vítěze, radovalo víc.


sobota 11. června 2016

Už jsou tu!

...prázdniny ještě ne, ale jejich předzvěst rozhodně - balíky na poli = rauš pro naše děti.
1. fáze extáze: celý den na poli se pachtící traktor
2. fáze extáze: stěhování balíků k sobě
3. fáze extáze: každodenní docházka na balíky

Tonda býval odborník na úrazy pusy. Josífek vyhraněný není. Oblíbené je čelo, ruce, nohy....

Všichni za jeden provaz. Poctivě makali, aby se balík hnul. Napoprvé ho odkutáleli asi dva metry od druhého - oba boky k sobě. A co teď s nimi. Toník vymyslel, že když se odkutálí o kus oba zpátky, tak se jim dráhy protnou. Přišlo mi to na jeho pět let úžasné.



Jo a společná balíková musí být. Tenhle rok je zase nejlepší.


Léto může začít.


úterý 31. května 2016

Poslední šeříky

Zase na pár dní od rána v práci a málem jsem přišla o letošní úplně poslední šeříky. Naše šeříkové miminko na zahradě si totiž vždy počká, až všude šeříky odkvétají a teprve potom se ukáže ve své kráse. Vůbec máme asi zvláštní zahradu. Pivoňky lidem v ulici už dávno kvetou a u nás se teprve objevuje barva na pupenech.


O barvy nemám ale nouzi. Díky dárku od přátel. Musela jsem být strašlivě hodná. A teprv budu, až s pastelkami někam zalezu a pustím se do nich.
Zabalené jsem je měla taky moc pěkně. Mají mě prokouknutou. Počet igelitek jsem nezjišťovala, ale z velkého balíku jsem se k papírové krabičce s pastelkami prokousávala pěkně dlouho. Však do Vánoc daleko, musím užívat do zásoby. Miluju to nedočkavé vzrušení před odkrytím dárku, což ostatní těžce nesou a vytrvale mi nabízejí a podávají nůžky.


Těším se, až si pastelky vyskládám přesně podle barev. Odhaduji to na jedno celé zábavné odpoledne.

Upozornění: Při rozbalování nezahynula jediná igelitka.

úterý 24. května 2016

Zahrada na niti

Rozhodla jsem se napsat ještě o jedné návštěvě, která za to rozhodně stojí. Květiny od podlahy až ke stropu jsou běžné možná v botanické zahradě. Tohle je ale Zahrada na niti. A je prostě skvělá.
První kokedamu jsem si přivezla před rokem z Design Shakeru, druhou, jak víte, nedávno. Nikdy by mě nenapadlo, jak vášnivě budu jednou pěstovat obyčejné pokojové rostliny. I když na to jdu velmi zvolna. Asi tak jako že mi rychlé vstávání nedělá dobře. 





pondělí 23. května 2016

Pole, louky, lán

Už někdy od února jsem vyhlížela klubající se zeleň a těšila se, až nám poroste pod okny čerstvý příděl kytic. Je květen a vypravila jsem se na louku poprvé.
Jó, ty plány.