čtvrtek 12. října 2017

Čtyři světlé body letošního podzimu

Podzim nepatří mezi mé favority. Obzvlášť letošní pád teplot hned od začátku září mě nepotěšil. Ale protože se snažím, pár dobrých věcí jsem přeci jen našla.

Nemrzne

Teploty sice šly dolů, ale oproti jiným rokům zatím nepřišel mráz. Pro mě se tím otevřel úplně nový obzor - houbaření v říjnu. Dříve jsme šli s tátou občas na václavky. Ale místo houbaření skoro v půlce října jít pro houby? Sotva 4,5 km procházka od domu a houby jsem spracovávala dva dny. V červnu bych hledala marně.

Protimlsouní opatření  

Úrodě se ale daří i jinde, takže z topení zas voní křížaly a začíná sezóna hustých zeleninových polévek. A co jsem nezvládla dětem propašovávat do salátů v létě, hehe, v polévce/omáčce snesou.

Návštěvy za úsvitu

Dlouhá tma také není něco, co bych milovala. Když ale hned po probuzení mohu zase vidět z okna srnky, mám hned lepší den.

Pomozte mi se ještě víc naladit v komentářích. Také ještě přihodím tajný tip na podzimní plískanice. S novými botami/kabátem/kloboukem do deště se z nečasu totiž člověk hned těší víc.
Ověřeno za vás, děkovat nemusíte :)


středa 20. září 2017

První u druhorozeného

Tak už je venku. Šlo to rychle. Týden letmého kývání a v pondělí se mi vrátil Toník ze školy se zubem v kapesníku. A jeho největší starost? Že nechce žádný penízek, ale chce si zub nechat. A dát si ho do hezké plechové krabičky jako má Aňa.
Kdyby věděl, že krabička, a jestě hezčí, na něj čeká už dobré tři roky.  
Buď vždy připraven! A to já zas jó.


Ráno tedy našel pod polštářem nejenom padesátikorunu, ale i krabičku s uloženým zoubkem. Však jen ať si se svými ostatky nakládají sami, jak chtějí.

neděle 10. září 2017

Popelky

Vzpomínám na svatbu, hrabu se ve svatebních fotkách. Před dvanácti lety kdesi pod rozhlednou mě oslovovali i úplně cizí lidé, že vypadám jako Popelka. (I když gratulující kolem projíždějící cyklisti v elasťáčcích byli teda ještě vtipnější.)
I nu, nepřehrabuji se ve fotkách jen tak. Nechápu hříčku osudu, která mě posadí ve vlaku přes uličku právě k paní Hruškové. S kým cestovala jsem ani nepotřebovala vidět, to slyšíte po pár větách zcela jasně, i když nejste zarytým fanouškem televize. A pak tam tak sedíte a klepete se. Protože jasně víte, že tohle už se nikdy nezopakuje. A pak taky tušíte, jak trapné to může být pro obě strany.
Ale narozdíl od doby před dvanácti lety, jsem opravdu vstala a o společnou fotku požádala - protože jsem nikdy za celou tu dobu tolik nelitovala věcí, které jsem udělala jako těch, které jsem neudělala a už nikdy neudělám.

Teď už se mohu jen usmívat nad nadšeným souhlasem paní Hruškové i tomu, jak chtěla naši svatební fotku vidět a roztomile ji podávala panu Přeučilovi se slovy: "Podívej, Jeníčku, to je hezké!" A Jeníček s mým mobilem v ruce s úsměvem přikyvoval a také nás mile komentoval.


Dívám se po letech na fotky a musím se smát. Něco na tom bude. Jen ten střevíček v naší pohádce dopadl trochu jinak.

čtvrtek 7. září 2017

Vítej školní roku

Tak kolikáté fotky z prvního dne jste už absorvovali? Ano, i u nás jsme odváděli prvňáčka. Už od pátku se ujišťoval, aby to bylo tentokrát naostro. A ze školy šel trochu zklamaný, protože nedostal první den žádné úkoly. Sám v tom má trochu zmatek. Do školy se ohromně těší, zároveň ale nechce ztratit tvář před mazačkou Anežkou, která úkoly opovrhuje.
Děda s babičkou se odpoledne stavili s dortem, tak se tvařme, že jsem se jím nacpala z melancholie nad velkým klukem, ne nad potřebou obalit nervy silnou tukovou vrstvou.



A tak aspoň naší typickou s panem školníkem nakonec.

Pravou!

sobota 2. září 2017

Nanečisto ve škole

"A mami, budeme ve škole taky spinkat?" 
"No ono to teď nebude už úplně žádoucí..."

Aneb Tonda byl už poprvé ve škole, kde pořádali dílničky pro prvňáky. Paní učitelka vykládala cosi o báječném nápadu rozloučit se a poslat rodiče domů, což nějak nestihla ani domluvit a Tonda nás vypoklonkoval bleskovým "ahoj".

Josefa jeho nepřítomnost doma překvapila:
"Mami, kde je Tonda?" - "Ve škole."
"Cože, on už vyrost?"...

...za prázdniny víc než kdy dřív...


neděle 27. srpna 2017

Dny ve třech

Zatímco prázdniny nekompromisně končí, lovím ještě vzpomínky na tábor = první období bez starších dětí. Třeba vskutku královské večeře...

Manžel se naučil domácí tatarku a Josef má s*ačku. Jsou to teda dva jevy, co vznikly nezávisle na sobě. Gastronomicky hodujeme už druhý večer po sobě brambory s domácí tatarkou (a Josef na sucho, samozřejmě). Musím říct, že takovéhle posuny z nejsoutuděticosidáme jsem úplně nečekala.

Nečekaných výzev je ale během prázdnin s jedním dítětem daleko víc:
- jedno dítě, žádné dítě. Zde platí přímá úměra. Čím starší dítě doma zbyde, tím lépe. V opačném případě se dítě samo nezabaví a hrát karty s ním taky ještě nejde.
- úklid vydrží nesrovnatelně déle, takže se zdá, že má dokonce i smysl
- ano, i tři roky odkládané činnosti je vhodný čas alespoň začít
- ráno nás nebudí hádky a bitky
- počet převlékání počůraných postelí se statisticky výrazně snižuje. Pak je tu ovšem případ, kdy zbylý kus zůstal doma kvůli průjmu, a tím špinavým zadkem během jediné noci... ále nic.
Prázdniny se prostě musí užít na plný plyn!

Koberec. Záruka to klidného vícegeneračního soužití, prý.

pátek 25. srpna 2017

Recyklace šuplíků

V naší soukromé domácí vetešárně jsou skladovací prostory značně omezené. Když se pak objeví nějaký nový neodolatelný kousek, stojíme pokaždé před tou zásadní otázkou - kam s ním? A nenajde-li se vhodné umístění, tak i co s ním? Občas se místo najde z celé komody jen na jeden hezký šuplík a časem se mu uplatnění prostě vymyslí.
Během posledního měsíce se u nás recyklovalo ve velkém, mám se s čím podělit. (No dobře, nazývejme věci pravými jmény, tak tedy pochlubit.)

Jak využít starý šuplík?

Na dětská CD

 



A když jde další školák poprvé do školy a babička se rozhodne, že bude potřebovat svůj vlastní stůl, najde se uplatnění pro další šuplík na zdi:

Jako poličku

 


Někdy nám zásuvka naopak úplně chybí, taťka ji vyrobí ze zbytků prkýnek a přidá úchytku taky kdoví odkud. A vznikne tak hybridní stolek, až mě zase baví. 

pondělí 14. srpna 2017

Po dešti

Už jsem zapomněla, jak je těžké zabavit jedno dítě, resp. nejmladší dítě. Se staršími hrajeme složitější deskové hry, jakmile nejmladší usne nebo je u babičky s dědou. Co jsem vlastně dělávala s Anežkou? Nebo Tondou?
Třetí dítě s ostatními plyne. Rodiče ho tolik neřeší a už se vůbec nedivím různým konstelacím, kde bývá třetí dítě označované za nejpohodovější. Je zvyklé fungovat nejvíc komunitně. Také tolik nevyjednává. Řeknu: "Vezmi si holínky a pojď skákat do kaluží," a ono pro ně utíká.

Klíčová je ovšem rychlost, ne kvalita nasazení (holínek).



A když k tomu ještě vykoukne duha a na poli se zablejskne srnčí zadek, k dokonalé prázdninové kompozici chybí snad už jen roh jednorožce.

neděle 13. srpna 2017

Táborníci

Starší děti jsou na táboře. Už týden. S takovou situací jsem nepočítala. Očekávala jsem telefonát od Tondy prostřednictvím paní vedoucí už někdy v pondělí. Místo toho přišel lístek, že se tam Tondovi moc moc líbí. Psala to Anežka, což je v pořádku - byli domluvení, že Anežka píše, Tonda lepí známky.
V tom stěhovacím šrumci tady se snažím také psát. V zásobách jsem vylovila příhodný pohled. Jak jsem k němu přišla, jsem popisovala už na prvním táboře, kam Anežka před dvěmi lety jela.


Balení na tábor byla docela sranda. Hlavně když teď otevřu šuplíky. Zatímco Anežce šuplík se spodním prádlem (a šátečky, plavečkami, podprsenkami?!) stále nejde zavřít, Tonda má vymeteno. Že obratem po příjezdu chceme jet na Slovensko raději neřeším. Máme žít tady a teď, že jo.


čtvrtek 3. srpna 2017

V nejlepším přestat

Trochu ze zákulisí našeho skromného obýváčku nad schody: Po nějakých třech letech přemýšlení jsme se konečně dobrali podoby, jak by naše vskutku multimediální zábradlí mohlo vypadat. Už jen zkonzultovat s truhláři, teď již z bývalé práce, a může se vyrábět. A užívat prázdniny s dětmi. Bylo toho na nás všechny příliš, i když se mi bude moc stýskat.


Kytice dodatečně výroční, přeci jen - z Kafé Kytka v Liberci, kam jsem se chtěla podívat už pěkně dlouho. Zatímco běžné kytice pokaždé vybalím ze všeho, z čeho jdou, popřípadě si je ještě celé převážu, tady se dlouze rozmýšlím, jestli s papírem nebo bez. Protože přesně takhle bych to chtěla umět já.