pondělí 24. dubna 2017

Dárek za minutu dvanáct

To je tak, když ráno přiběhne Anežka s nečekaným pozváním na oslavu narozenin - už odpoledne. Uznala jsem, že místo běhání po krámech a shánění nahonem nějaké pozornosti, darujeme trochu něco jiného - práci :)


Základní recept na muffiny byl zhruba takový:
300 g hladké mouky
2 lžičky kypřicího prášku
2 lžičky koření do perníku
100 g sekaných nebo i mletých oříšků
140 g sušeného ovoce či čokolády
100 g třtinového cukru

Hladkou mouku jsme prosály s kypřicím práškem a ostatní ingredience opatrně přisypaly už jen podle pořadí v seznamu. Zavřít, zabalit a je to. Vlastně ještě vytisknout návod, o který se dál postarala Anežka.


A teď už jdu raději spát, dostala jsem na ně totiž chuť.

pondělí 17. dubna 2017

Aby mě beránek nepokakal

Letos poprvé jsem si nekoupila nic na sebe kvůli beránkovi. Poprvé jsem uznala, že už nic nepotřebuji (kromě předražených tenisek, buďme k sobě upřímní). Vlastně jsem vše potřebné měla doma už pár měsíců. A zatímco kluci velikonoční ráno odjedou z domova koledovat, pro nás holky to doma znamená spíš čekání a nudu, protože až k lesu se moc koledníkům nechce. Zkrátka jsem si mezitím na sebe něco ušila sama. Nebo spíš zrecyklovala: vyšívaný polštářek z Aukra a těhotenské tričko.


Ale je mi úplně jasné, že máte všichni vajíčkový absťáček a a taky málo všech těch roztomiloučkých zajíčků, kuřátek, beránků, koťátek, štěňátek... Přeci vás v tom nenechám!


pátek 14. dubna 2017

Velký pátek

Děje se to toho teď tolik. Ale že je ten Velký pátek, vezmu to od konce, ode dneška. Země se otvírá a vydává své poklady... jako každý rok. Anežka už to moc dobře ví, takže mi to připomínala náležitě včas.
I když včera si přisadila, že Velký pátek se mě a jí vůbec netýká. Proč? Protože, mami, nejsme velký...


Josífkův pecka štýl chození pozadu.





Přísahám, že to je ukazováček. Nejmladší potřeboval trošku poradit, no.


Lovecké nadšení velké i přesto, že i s přípravou tohle hledání pokladu nezabralo ani půl hodiny. Třeba ještě stihnete schovat pár obálek cestou na proutky nebo na zahradě taky... a třeba taky od nejmladšího uslyšíte: "To jsme měli ale klásný den!"

pátek 31. března 2017

Na jídle

Dostala jsem jako správná žínka domácí vycházky - abych mohla jet s manželem na otočku krásných 530 km, aby mi někde neusnul za volantem. Co čert nechtěl, jeli jsme úplně zbytečně, protože co jsme měli přivézt, přestalo záhadně fungovat.
Ale protože byl čas oběda, museli jsme si alespoň spravit chuť. A tak jsem si ověřila, že i dobré jídlo může být otázkou víry. To když jsme naslepo (bez jediné fotky i popisku) podle Gastromapy Lukáše Hejlíka dojeli k zámecké restauraci. Tak nóbl, že se divím, proč jsme se neotočili a zkrátka neutekli. Oblečené stoly i židle, na každém místě prostřeno několik příborů i skleniček, skládaný látkový ubrousek čnějící výš než největší sklenice a v čele celého prostoru velký zámecký bar. Už jen to spojení zámecký bar docela přesně vystihuje celou image, asi jako galantní číšník v džínách. Místo neuvěřitelných kontrastů, okázalosti i pohody. Sezónní a lokální jídlo za cenu kolem 250 Kč. Ač to nedělám často, tohle místo za vyzkoušení prostě stojí i se svojí podivnou nabubřelostí. Snad mohu psát za nás všechny, že jídlo ani servis jsme lepší ještě neměli.

Zvláštní kombinace všeho. Chateau Hostačov

pondělí 27. března 2017

Večerní dávka vitamínů

Od pátku Josífek zase doma. Probudil se s hrozným kašlem, až jsem si nebyla jistá, jestli si ten zápal plic nechce zopakovat. Podle doktora ale naštěstí (zatím) ne. A protože jsem po pobytu v nemocnici konečně uklidila v kuchyni (ano, tak pilná já jsem......), mohla jsem zase po dlouhé době vyndat foťák. Tedy jinde než na focení v Salonu, kde jsem teď byla skoro víc než doma, a čeká tu na mě několik stovek fotek třeba s proměnami žen "před" a "po".



pondělí 20. března 2017

První jarní!

Kočičkám za oknem nešlo odolat. Donesla jsem si jich plnou náruč - konečně něco pučí, hurá. Také včera ještě nevábně hnědé pole dnes z velké části ožilo zelenou barvou, jak kdyby ten déšť obsahoval živou vodu.
Cestou domů jsem si představovala kombinaci kočiček a tulipánů. Ve snu by mě nenapadlo, že na mě v tu chvíli už tulipány čekají ve dřezu. Nedá se namítnout nic proti reklamnímu sloganu: "Maminka vždy ví." Ta moje teda jo.


Čtyři vázy jsem podělila. 
Hezké jarní dny všem!


neděle 12. března 2017

Páteční řádění

Kamarádka udělá smutné oči, že by potřebovala nadekorovat oslavu. A Ene jde.
Kamarádka udělá smutné oči, že by potřebovala do druhého dne také vymyslet přání. A Ene udělá.
Taky bych chtěla takovou kamarádku :)



čtvrtek 9. března 2017

Od Anežky

Z nemocnice nás pustili v úterý. Doma jsem se moc neohřála kvůli středečnímu Copycampu v Praze. Anežka mě proto mohla překvapit až dnes ráno růžičkou a vlastní básničkou. K MDŽ.

Pro maminku
Kdo je na světě nejkrásnější?
Nemusím se nikoho ptát. 
Je to má matinka nejmilejší,
je to ten nejhezčí pták.


Jo jo... čápem jsem byla už třikrát, sovou pravidelně každý večer a vránou jsem každé ráno, když mě nenechají spát. Jen ten odlet do teplých krajin na zimu mi ne a ne vyjít.

neděle 5. března 2017

To tu dlouho nebylo

Chcete každé ráno jako první slyšet láskyplná slova: "Já tě mám tak rád"? A večer při stejných slovech (a pusinkách jako bonus) usínat? Tak si to se mnou pojďte vyměnit k Josífkovi do nemocnice. Děkuji.
Tenhle pravidelný každoroční trénink nemocnicí nějak nezvládám. Ráda bych se odhlásila z reprezentace. Jak se to, prosím vás, dělá?



Jedna z improvizovaných her, co se docela ujala - odklízení trosek buldozerem. Další byla klouzání po napolohované posteli (pššššššššt!).

PS: Poprvé mám ale šanci ocenit marodění přes víkend. Hlídá tatínek a já se sbírám přes odpoledne doma. A zítra snad už domů komplet i s těma zapálenýma plícema.

čtvrtek 23. února 2017

Kostýmy bez nákupu

Konečně uzrál čas ještě na další dvě karnevalové bleskovky z letošního roku. Tonda tentokrát mimořádně jednoduše za Šmoulu. Vzala jsem bílé legíny a skládala je tak dlouho, dokud z nich nebyla čepice. Voilá! Jednodušeji to už nešlo. Bez stříhání, bez čekání.

Jedna nohavice vsunutá do druhé a vzniklý dlouhý tunel zastrčený zpátky dovnitř, do díry po nohavici
A Josífek si přál být tučňák Pingu. Slibovala jsem si, že se stavím koupit oranžový nebo žlutý filc. Večer před karnevalem doma ale sám pořád zázračně nepřistál, tak přišel na řadu nový hadr na nádobí. Jedna šablonka tučňáčí nohy od oka asi o 5 cm větší než obrys bačkůrky. Do ní kolečko na nohu. Bílé tílko, černá vestička, černé kalhoty a ve školce navléct vystřižené nohy, pak bačkory a na každou jejich špičku čtvereček oboustranné pásky, aby nové žluté nohy nepřekážely při pobíhání.
Jak mu to slušelo je na Instagramu. Kostým zůstal bez újmy celý den.