neděle 18. června 2017

Diagnóza předškolák

Celkem nečekaně nám zůstal v sobotu doma jen Toník. Poté, co jsem měla co dělat ho porazit v Ticket to Ride, jsem naznala, že už je to fakt školák. Teda kromě jedné maličkosti, co mu zatím chybí: "Taška!", věděl hned.
A tak teda jó. Ta krabice nemusí v kuchyni strašit ještě dva měsíce. Dostal svoji první tašku do školy.


Asi tak hodinu jsem o něm nevěděla. Už vím, že dělat si srandu ohledně rovnání pastelek podle barev není úplně časová optimalizace (může se to hodit). Ten penál samozřejmě komplet přeskládal podle obrázku na krabičce. Teda on ho přeskládal několikrát. Komplet. Taky si připravil pytlík s výtvarnými potřebami - to na ty velké kusy, které se mu do penálu nevešly. Snad nebude moc zklamaný, že ve škole dostane ještě další. Pocit ze zaplněné tašky #knezaplacení.

Přípravu do školy nepodcenil ani ráno v devět hodin, když rozlepil očička. Oblékl tašku na pyžamo, práskl dveřmi a šel si pro jistotu zkontrolovat, jestli má připravené vše.
Nevím, co dělal. Nevěděla jsem o něm další půlhodinu.

sobota 10. června 2017

Jak se tváří (spo)kojenec

Tohle mě zabije. Další neodolatelný Pepa. Ještě že těmi svými kukadly tak šetří, jinak bych byla ztracená totálně. Navíc je to jediné miminko v širokém okolí. Úplně se bojím, o čem se mi bude dnes zdát!



středa 31. května 2017

Dárek pro chlapy

Narozeniny přátel máme zdárně za sebou, mohu se tak konečně podělit o zajímavý tip na dárek. Vymýšlet dárky pro chlapy fakt není moje silná parketa (kromě těm mým doma, pochopitelně). Všichni všechno mají, nic nepotřebují, minimalismus k tomu atd. Anonymní dárkový koš z obchodu fakt není nic pro nás (a od nás). Navíc jsme nejbližší přátele naučili si v jídle trochu vybírat. Zkusili jsme tedy koš čistě z lokálních produktů (minimálně prodejců) a sama jsem se divila, jak se koš rychle zaplnil.
Koš pro chlapa bez masa by u nás neprošel, u prvního jsme si tedy vypomohli v Lídlu. Ne že by se tu nedali sehnat místní klobásy, spíš jsem si nedovedla představit jejich balení a následnou bezpečnost užití. U dalšího koše jsem tu už ale objevila i pršuto z kachních prsou a podobné lahůdky, takže posledním uskalím zůstává jen samotný koš z Jysku. Dříví, ze kterého jsem uvažovala zbouchat bedýnku, totiž zdejší parta hic (čítající dva kusy důchodového věku) pořezala dříve, než jsme se vrátili druhý den z práce.

Pro mašinfíru jsme objevili v hračkárně i tématické omalovánky. Však je mladej ]:)


Tip: Pokud uvažujete o podobném dárku, podívejte se do městského informačního centra, které mnohdy regionální produkty samo nabízí. Když ne, minimálně poradí místa, kde se dají sehnat.

úterý 23. května 2017

Žiju. A je mi fajn.

O víkendu jsme vyrazili alespoň na krátkou procházku do zdejších luk. Romantiku hledání v herbáři při sezení v trávě mobil nenahradí. Ale za to strejda Google dobře poslouží, když netušíte, co vám to kvete za barákem. Heslo luční bílá/růžová/fialová na vyhledání toho, co potřebujete, překvapivě stačí. Tonda mi pak nadšeně doma předal kytičku kohoutku lučního a z kapsy vylovil nemalý kámen ve tvaru srdce. Prý jestli mi ho má nejdříve umýt. Pozornějšího ctitele jsem teda nikdy neměla!


neděle 14. května 2017

Co dál?

Tak jo, už asi nazrál čas prozradit, proč je tu klidněji než obvykle. Po roce hledání práce ke mě totiž přišla příležitost, jakou jsem si přesně před rokem vysnila. Pilíře, kam po rodičovské dovolené dál, byly dva: 1) buď pokračovat v novinařině/psaní v nějaké omezené podobě, než jako tomu bylo v Deníku před dětmi, 6 dnů v týdnu; 2) nebo využít znalosti z kurzů interierového designu a pustit se touto cestou. Po zralé úvaze jsem se rozhodla sama za sebe zatím nezačínat, i když to v místních podmínkách znamená možná tak kuchyňské studio. Které tu máme jedno. Pustila jsem se tedy pomalu do psaní pro místní noviny, pro místní weby a na dálku pro jeden projekt v Praze. I když šlo, co se týče příjmů, spíše o kapesné, k péči o početnou rodinu, rozvážení na kroužky a svážení ze školy/školky vlastně dobré tak akorát, abych se mohla ještě rozhlížet kolem sebe.
A je to rok a inzerát do kuchyňského studia se opravdu objevil. Učím se, objevuji, naštěstí i fotím. Mohu vás tak prostřednictvím pár momentek vzít na první montáž kuchyně, na kterou jsem byla poslána. Nevím jak vám, ale mně se pracující chlapi jen tak neokoukají...






pondělí 1. května 2017

Ta Ene už je tam zas

Vypovídám se snad brzy, proč teď tolik nepíši. Z čeho se mohu vypovídat hned, je ale z časopisu Nové proměny bydlení, který nás navštívil nedávno i se skvělou fotografkou Veronikou Raffajovou. To se mi to hned kochá lépe, když fotí někdo, kdo to narozdíl ode mě umí. Naše koupelna je na stáncích právě teď, v květnovém čísle.
A co se se mnou děje napoví třeba zbytek fotky.

pondělí 24. dubna 2017

Dárek za minutu dvanáct

To je tak, když ráno přiběhne Anežka s nečekaným pozváním na oslavu narozenin - už odpoledne. Uznala jsem, že místo běhání po krámech a shánění nahonem nějaké pozornosti, darujeme trochu něco jiného - práci :)


Základní recept na muffiny byl zhruba takový:
300 g hladké mouky
2 lžičky kypřicího prášku
2 lžičky koření do perníku
100 g sekaných nebo i mletých oříšků
140 g sušeného ovoce či čokolády
100 g třtinového cukru

Hladkou mouku jsme prosály s kypřicím práškem a ostatní ingredience opatrně přisypaly už jen podle pořadí v seznamu. Zavřít, zabalit a je to. Vlastně ještě vytisknout návod, o který se dál postarala Anežka.


A teď už jdu raději spát, dostala jsem na ně totiž chuť.

pondělí 17. dubna 2017

Aby mě beránek nepokakal

Letos poprvé jsem si nekoupila nic na sebe kvůli beránkovi. Poprvé jsem uznala, že už nic nepotřebuji (kromě předražených tenisek, buďme k sobě upřímní). Vlastně jsem vše potřebné měla doma už pár měsíců. A zatímco kluci velikonoční ráno odjedou z domova koledovat, pro nás holky to doma znamená spíš čekání a nudu, protože až k lesu se moc koledníkům nechce. Zkrátka jsem si mezitím na sebe něco ušila sama. Nebo spíš zrecyklovala: vyšívaný polštářek z Aukra a těhotenské tričko.


Ale je mi úplně jasné, že máte všichni vajíčkový absťáček a a taky málo všech těch roztomiloučkých zajíčků, kuřátek, beránků, koťátek, štěňátek... Přeci vás v tom nenechám!


pátek 14. dubna 2017

Velký pátek

Děje se to toho teď tolik. Ale že je ten Velký pátek, vezmu to od konce, ode dneška. Země se otvírá a vydává své poklady... jako každý rok. Anežka už to moc dobře ví, takže mi to připomínala náležitě včas.
I když včera si přisadila, že Velký pátek se mě a jí vůbec netýká. Proč? Protože, mami, nejsme velký...


Josífkův pecka štýl chození pozadu.





Přísahám, že to je ukazováček. Nejmladší potřeboval trošku poradit, no.


Lovecké nadšení velké i přesto, že i s přípravou tohle hledání pokladu nezabralo ani půl hodiny. Třeba ještě stihnete schovat pár obálek cestou na proutky nebo na zahradě taky... a třeba taky od nejmladšího uslyšíte: "To jsme měli ale klásný den!"

pátek 31. března 2017

Na jídle

Dostala jsem jako správná žínka domácí vycházky - abych mohla jet s manželem na otočku krásných 530 km, aby mi někde neusnul za volantem. Co čert nechtěl, jeli jsme úplně zbytečně, protože co jsme měli přivézt, přestalo záhadně fungovat.
Ale protože byl čas oběda, museli jsme si alespoň spravit chuť. A tak jsem si ověřila, že i dobré jídlo může být otázkou víry. To když jsme naslepo (bez jediné fotky i popisku) podle Gastromapy Lukáše Hejlíka dojeli k zámecké restauraci. Tak nóbl, že se divím, proč jsme se neotočili a zkrátka neutekli. Oblečené stoly i židle, na každém místě prostřeno několik příborů i skleniček, skládaný látkový ubrousek čnějící výš než největší sklenice a v čele celého prostoru velký zámecký bar. Už jen to spojení zámecký bar docela přesně vystihuje celou image, asi jako galantní číšník v džínách. Místo neuvěřitelných kontrastů, okázalosti i pohody. Sezónní a lokální jídlo za cenu kolem 250 Kč. Ač to nedělám často, tohle místo za vyzkoušení prostě stojí i se svojí podivnou nabubřelostí. Snad mohu psát za nás všechny, že jídlo ani servis jsme lepší ještě neměli.

Zvláštní kombinace všeho. Chateau Hostačov