úterý 24. května 2016

Zahrada na niti

Rozhodla jsem se napsat ještě o jedné návštěvě, která za to rozhodně stojí. Květiny od podlahy až ke stropu jsou běžné možná v botanické zahradě. Tohle je ale Zahrada na niti. A je prostě skvělá.
První kokedamu jsem si přivezla před rokem z Design Shakeru, druhou, jak víte, nedávno. Nikdy by mě nenapadlo, jak vášnivě budu jednou pěstovat obyčejné pokojové rostliny. I když na to jdu velmi zvolna. Asi tak jako že mi rychlé vstávání nedělá dobře. 





pondělí 23. května 2016

Pole, louky, lán

Už někdy od února jsem vyhlížela klubající se zeleň a těšila se, až nám poroste pod okny čerstvý příděl kytic. Je květen a vypravila jsem se na louku poprvé.
Jó, ty plány.




čtvrtek 19. května 2016

Kuchyňová

Dvě nevídané změny na jednu fotku. Po více než roce nastal ten čas. Tak dlouho jsme měli přes trám omotaný kabel s žárovkou, až jsme u odhalené žárovky zůstali. Světlo je světlo a nakonec se nám o něj nechce dělit s žádným stínítkem. (Teď už si jen počkám na výkonější čiré LED žárovky a budu spokojená.)


Druhý přírůstek je ze Zahrady na niti, kam jsem se v Praze konečně podívala a samozřejmě neodešla bez nákupu. Je tu ještě tolik míst, kterým by kokedama slušela, hmmm... A píšťalka lištička pro děti byla také jasná volba. Vydržela jsem ji nechat otestovat až děti, alespoň jsem mohla být překvapená, jak hezky jemně píská. A to se ve třech testujících exlemplářích hodí!

 

pondělí 16. května 2016

Rekonstrukce s duší

Než se mi podaří vyfotit zase něco od nás, přidám alespoň jednu starší návštěvu ve zrekonstruované dřevěnce. Byla jsem tam poprvé, o útulnosti jsem tušila jen z doslechu. A moc jsem si to užila. Maličký domek, ve kterém je vše podstatné. A nejpodstatnější venku - veliká zahrada, ba přímo ráj pro děti. Sen. Dokonce i ty srnky na zahradě také občas mají a navíc jezevce. Dost dobře chápu, proč se kvůli něčemu takovému lidé upíší bance skoro do konce života.


 

 



Více z návštěvy na www.vybezek.eu.

čtvrtek 12. května 2016

Když škola učí skládat vlaštovky

Konečně jsem dosprintovala resty, které se mi tu kupí díky hezkému počasí, stihla jsem i další nemocnici s Josefem, a teď už se mohu vrhnout na další várku fotek z Prague Design Week. Uf.


V bílém pokojíčku vyhrazenému design škole obtáhlo Intermezzo desítkami metrů elektrikářkých pásek a washi pásek každou hranu. Až jsem si tam přišla jako holka z plakátu. Koncept prostoru sám o sobě jako nákres bytu zaujal návštěvníky i porotu natolik, že se Intermezzo objevilo v nominaci na nejlepší instalaci.





V pátek jsem dorazila s obří taškou klacků, aby bylo z čeho vybírat a papírové vlaštovky, které jsem s návštěvníky expozice vyráběla, na co věšet. Vlaštovkám to ve větvích sluší, marná věc. Potěšilo mě, že se k mému stříhání přidaly postupně všechny věkové kategorie.






A i z tohoto setkání jsem měla obrovskou radost. Nejlepší české designéry nepotkávám každý den. Třeba jsou tak sympatičtí všichni?

Helena Dařbujánová

neděle 8. května 2016

Prague Design Week

Prague Design Week dnes končí, tak rychle ještě proběhnutí s mým foťákem. Nejvíc u mě bodovaly, možná trochu nudně, instalace s přírodními motivy a jinak strohou barevností. V celobílém interiéru Kafkova domu měli vždy originálním způsobem vytvořenou hloubku.

Folkdiva
LEM
Paletky
TYFORMY

Adéla Pečlová
NALEJTO
BOHO Vintage Concept Store - dokonalý!
BOHO Vintage Concept Store

Expozice Uashmama vypadala také přesně tak, jak to mám ráda - staré s novým. A navíc jejich pytlíček z omyvatelného papíru naložený ve vodní lázni. Aby bylo jasno.


Dárkové zboží z ČR pod značkou Lípa. Lipovou čokoládu jsem přivezla domů jako bolestné, nebo chcete-li daně z cestování. Pokračování příště, v tomhle počasí se jeden u počítače dlouho neohřeje.


středa 4. května 2016

Chcete taky?

Rozřešení hádanky z předchozího postu. Větve patří k mým oblíbeným papírovým vlaštovkám, které v pátek na Prague Design Week vytvoříme do dekoračního závěsu. Původně jsem závěs s vlaštovkami vyráběla pro Josífka, aby měl jako miminko na co koukat z postele. Nakonec se mi líbí tolik, že nám tu lítají dodnes. No tak dobře... čeká na opravu a skomírá jen takové torzo, které děti v zápalu boje ještě nestrhly - tzv. symbolická poslední vlaštovka.
Každopádně v pátek 6. května vyrobíme s návštěvníky v expozici Intermezza nová hejna. Na místě budu celé odpoledne, do tvoření se pustíme minimálně od 14 do 18 hodin, každý ve svém tempu.
Kus větve už mám pro každého nachystaný v tašce. Kdyby je řidiči v autobuse kontrolovali, věřím, že by se obsah mojí tašky dostal na přední příčku přepravovaných bizarností.



sobota 30. dubna 2016

Dřevorubecký speciál

Už od pondělí začíná v Kafkově domě třetí Prague Design Week. K sobě si mě přizvala Interiér design škola Intermezzo a moc se tam k nim těším. Dnes jsem proto vyrazila na dříví. Chystám pro vás totiž v pátek 6. května workshop a klacky budeme potřebovat. Uhádnete, co si z nich vytvoříme? Tedy pokud na podobné (no dobrá, větší) hromadě dnes večer neskončím. Děti už doma odpočítávají hodiny do večera a já místo chystání kostýmů zatím dělám společnost manželovi v nemocnici. Ale všechno zvládnem. Šťastný dolet všem!


čtvrtek 28. dubna 2016

Všechno se zdá být v pořádku

:)


Do smíchu mi ale dlouho nebylo. Tentokrát jsem se o něj bála víc než kdy dřív. Čekala ho operace plic a neuměli jsme si jí představit ani za mák. Scénáře jsem si malovala hrozné, další léto v kopru, teda na gauči, byl asi ten nejslabší. Ve finále jsem se ale bála nejspíš víc než manžel sám, měl ohromnou podporu od všech v okolí a ta ho posílila neuvěřitelným způsobem.

Moc všem děkuji


Ověřujeme si stále dokola, že přátelé jsou v naší situaci důležitější než cokoliv jiného. A víte co? Z několikadenního pobytu na JIP byl jen jednodenní, z naší představy obří jizvy jen pár stehů z boku a s bolestí se pere samo plynulé dávkování epiduralu. To nejdůležitější teprve přijde - výsledky histologie - ale žít se má v přítomnosti. A v té mám strašnou radost.

úterý 26. dubna 2016

Hana

Někdy je načasování shůry neobyčejně důvtipné. Třeba telefon od primáře v neděli odpoledne s výsledky, že bude potřeba další operace, nástup nejlépe hned v pondělí. Aha, to vlastně ještě není to načasování. Načasované bylo nejspíš nachlazení a kašel, který jsme ještě bezezbytku nepřekonali. Díky tomu se nástup do nemocnice manželovi odložil o týden a my tak stihli několik měsíců předem plánovaný koncert.


* Je to zrovna rok, co jsme byli na Arakainu s Lucií Bílou. Anežka nás odmítala pustit z domu, že musí jít také. A my jí Lucii Bílou slíbili, až bude vystupovat blíž. *



Anežka byla skvělá, hltala vše (a my s ní) a nedočkavě poskakovala na sedadle, když si vzpomněla na uložené růže, které nechtěla propásnout předat. Ve mně ti čerti šili chvilkami také, to když jsem si vzpomněla na připravené otázky v kabelce a přislíbený rozhovor po skončení koncertu.


Jen jsem vůbec nečekala, že si mě Lucie, tedy už převlečená Hanka, odvede rošťácky do své šatny za ruku. Že se tak hezky rozpovídá a při mém nezdaru s technikou mi dá pro povzbuzení pusu do vlasů. Bylo to tak příjemné a milé vyprávění, že jsem měla chuť ji pohladit po vlasech, a když jsem se zmínila nahlas, bezevšeho mě objala.
Nejintenzivnější zážitek si ale přesto odnesl manžel, na kterého během dne dolehly obavy z další operace. Potřeboval obejmout, dát si s někým panáka a slyšet, že to bude dobrý, a to všechno mu spontánně Hana dala. I vlastnoručně vyrobený růženec, který už má skutečně čestné místo na stolku vedle nemocniční postele. Vidím to dojetí v jeho očích ještě teď. A především odhodlání, že teď ta operace prostě musí dopadnout dobře.