pondělí 14. srpna 2017

Po dešti

Už jsem zapomněla, jak je těžké zabavit jedno dítě, resp. nejmladší dítě. Se staršími hrajeme složitější deskové hry, jakmile nejmladší usne nebo je u babičky s dědou. Co jsem vlastně dělávala s Anežkou? Nebo Tondou?
Třetí dítě s ostatními plyne. Rodiče ho tolik neřeší a už se vůbec nedivím různým konstelacím, kde bývá třetí dítě označované za nejpohodovější. Je zvyklé fungovat nejvíc komunitně. Také tolik nevyjednává. Řeknu: "Vezmi si holínky a pojď skákat do kaluží," a ono pro ně utíká.

Klíčová je ovšem rychlost, ne kvalita nasazení (holínek).



A když k tomu ještě vykoukne duha a na poli se zablejskne srnčí zadek, k dokonalé prázdninové kompozici chybí snad už jen roh jednorožce.

neděle 13. srpna 2017

Táborníci

Starší děti jsou na táboře. Už týden. S takovou situací jsem nepočítala. Očekávala jsem telefonát od Tondy prostřednictvím paní vedoucí už někdy v pondělí. Místo toho přišel lístek, že se tam Tondovi moc moc líbí. Psala to Anežka, což je v pořádku - byli domluvení, že Anežka píše, Tonda lepí známky.
V tom stěhovacím šrumci tady se snažím také psát. V zásobách jsem vylovila příhodný pohled. Jak jsem k němu přišla, jsem popisovala už na prvním táboře, kam Anežka před dvěmi lety jela.


Balení na tábor byla docela sranda. Hlavně když teď otevřu šuplíky. Zatímco Anežce šuplík se spodním prádlem (a šátečky, plavečkami, podprsenkami?!) stále nejde zavřít, Tonda má vymeteno. Že obratem po příjezdu chceme jet na Slovensko raději neřeším. Máme žít tady a teď, že jo.


čtvrtek 3. srpna 2017

V nejlepším přestat

Trochu ze zákulisí našeho skromného obýváčku nad schody: Po nějakých třech letech přemýšlení jsme se konečně dobrali podoby, jak by naše vskutku multimediální zábradlí mohlo vypadat. Už jen zkonzultovat s truhláři, teď již z bývalé práce, a může se vyrábět. A užívat prázdniny s dětmi. Bylo toho na nás všechny příliš, i když se mi bude moc stýskat.


Kytice dodatečně výroční, přeci jen - z Kafé Kytka v Liberci, kam jsem se chtěla podívat už pěkně dlouho. Zatímco běžné kytice pokaždé vybalím ze všeho, z čeho jdou, popřípadě si je ještě celé převážu, tady se dlouze rozmýšlím, jestli s papírem nebo bez. Protože přesně takhle bych to chtěla umět já.


úterý 25. července 2017

Zamilovaná

Jak se plní sen? Třeba tak, že si ho při hledání koberce najdete úplnou náhodou na Sbazaru. Neměla jsem dodnes třeba tušení, že od malička vysněné houpací křeslo a od dospělosti vysněné kožené křeslo může být spojené v jedno. Posezení s kafem má teď úplně jiný rozměr. Ono je to vlastně už teď poležení, protože se schoulím, sklopím dozadu a kam se hrabou kosáci v hnízdě.
A ty detaily!
Zamilovaná až po uši.




pátek 21. července 2017

Malování

Dny jako vymalované, tyhlety prázdniny. Nebo málo? Kluci se rozhodli si to pojistit a vzali fixy do svých rukou. Josífek tečkoval, Tonda se rozhodl k té sněžné vánici přimalovat pořádnou loď. Co vám mám povídat, měli jsme vélkou radost... Takže jsem nakonec malovala taky - naprosto bez fantazie bílou barvou. A takhle krásné chvilku zas podkroví bude. Jsem řekla.


 

neděle 16. července 2017

Všechno je jednou poprvé

Dvanáct let mám svého Ducha na krku. Přemýšlím, kdy jsme spolu šli na večeři - opravdu šli, od domu až do restaurace. A nevymyslela jsem to. Na druhou stranu je hezké mít stále co zažívat spolu poprvé (a ano, otvírání dalších dobrých podniků v okolí se rozhodně nebráním!).
Vlastně těch dnešních poprvé bylo dokonce víc. Třeba místo opulentní kytice krásný barevný pugét z pole za domem.
"Všechno je jednou poprvé," jsou jeho oblíbená slova, u kterých se vždycky uculuje - protože víme.

Anežka nám udělala přáníčko.

pátek 7. července 2017

Pověsit se a schnout

Koupelnový věšák proběhl časopisem, ale vlastně vůbec ne blogem. Víc než ručníky na něj věšíme hračky. Už ani nevím, které babičce plastový košík patřil, vnoučata ho ale využívají vrchovatě dál k netušenému účelu. Díky němu mi ani nevadí se na tu různorodou všehochuť neustále dívat.
Úplná novinka v koupelně je dlouholetá položka na mém seznamu - kartáč od Iris Hantverk. Přátelé mi chtěli udělat radost a to se jim teda povedlo luxusně. Ještě jednou děkuji, já vím, že koukáte!






pátek 30. června 2017

Hurá?

Čas prázdnin začíná, čas výprav do polí a luk naštěstí pokračuje. Jsem z toho data dnes nějaká rozložená. Anežka donesla samé biče. Toník má za sebou poslední školkový rok. Josífek už bude školkový mazák. A my stárnem.
Utěšovat se už mohu jen Anežčinou oblíbenou zábavou vydávat mě na hřišti za svou starší sestru. Když minule pořadí prohodila, skupinka starších holčiček mým směrem obdivně prohlásila: "Ta je krásná". To dětské vnímání světa bych teda chtěla umět. Zejména ráno a večer v zrcadle. A úplně nejvíc nad fotkami.
Ale vlastně mohu být ráda, že aspoň ještě nejsem hluchá.




neděle 18. června 2017

Diagnóza předškolák

Celkem nečekaně nám zůstal v sobotu doma jen Toník. Poté, co jsem měla co dělat ho porazit v Ticket to Ride, jsem naznala, že už je to fakt školák. Teda kromě jedné maličkosti, co mu zatím chybí: "Taška!", věděl hned.
A tak teda jó. Ta krabice nemusí v kuchyni strašit ještě dva měsíce. Dostal svoji první tašku do školy.


Asi tak hodinu jsem o něm nevěděla. Už vím, že dělat si srandu ohledně rovnání pastelek podle barev není úplně časová optimalizace (může se to hodit). Ten penál samozřejmě komplet přeskládal podle obrázku na krabičce. Teda on ho přeskládal několikrát. Komplet. Taky si připravil pytlík s výtvarnými potřebami - to na ty velké kusy, které se mu do penálu nevešly. Snad nebude moc zklamaný, že ve škole dostane ještě další. Pocit ze zaplněné tašky #knezaplacení.

Přípravu do školy nepodcenil ani ráno v devět hodin, když rozlepil očička. Oblékl tašku na pyžamo, práskl dveřmi a šel si pro jistotu zkontrolovat, jestli má připravené vše.
Nevím, co dělal. Nevěděla jsem o něm další půlhodinu.

sobota 10. června 2017

Jak se tváří (spo)kojenec

Tohle mě zabije. Další neodolatelný Pepa. Ještě že těmi svými kukadly tak šetří, jinak bych byla ztracená totálně. Navíc je to jediné miminko v širokém okolí. Úplně se bojím, o čem se mi bude dnes zdát!