úterý 27. září 2016

Zlaté polštáře

Nenapadá mě jak nazvat průchozí prostor nad schody jinak než pseudoobývák. Je to místo, kde hrajeme deskovky, děláme naše kávové sedánky a díváme se na televizi zavěšenou nad schody (aneb prostor využít na maximum). Kdysi, za mých velmi mladých let, se tu opékaly i buřty na ohni v krbu.
Sem jsem si na tu nastávající podzimní sezónu vymyslela sametové polštáře se zlatým potiskem. Teda líbily by se mi, ale vím, že zase přijde období, kdy doma zlatou nesnesu. Vyřešila jsem to tedy nekonzumně zlatou samolepící fólií.

 

Geometrické tvary mám nejraději, navíc se snadno stříhají. Vyzkoušela jsem trojúhelníky i kolečka - vystačila jsem si se starým dobrým obkreslováním kulatých lahviček kolem dokola.


Polštáře jsou dekorační, takže se po nich nikdo cíleně neválí, přesto jsou v permanenci. Fólie držící na lecjakém hladkém povrchu včetně aut, drží i na chlupatých polštářích. Po týdnu užívání mám samolepky jen lehce pomačkané, ale drží dál. Mise podzim v pseudoobýváku splněna.

pondělí 26. září 2016

Nezbytné dovednosti

Baví mě tyhle chvilky objevování nezbytných dovedností našich babiček a dědečků. 
Josífek házel do vody kameny a já zalitovala, že neumím házet žabičky (možná pulcem bych zvládla). Další den tu byla další výzva - pískání na trávu. Na tu už ale učitel byl. Ten nejpovolanejší!





Původně jsme šli na kaštany. Odkvetlá kytice z lásky je ale stejně nejvíc.

pondělí 19. září 2016

Když prší

Když hlásí předpověď ochlazení a déšť, bude zima a mokro - to já jen abych se podělila o trochu z toho našeho nového světadílu... Na výletě za přáteli se pak totiž může stát, že budete nakonec zavření na hotelovém pokoji. Dvě ženské a čtyři děti. Je obdivuhodné, s jakou vytrvalostí dokáží hrát děti v tomhle počtu na 4*4 metrech na schovávanou. Dokud NĚKDO nevytáhne gelová pera. Prý se s nima dobře tetuje maminka. Ruce, nohy, chodidla i prsty... moje obava byla jasná "Hele, ve středu jdu na pohovor...!" "Neboj, to normálně smeješ vlažnou vodou."
Všichni mají kamarády, jenom já... jenom já ještě včera přemýšlela, jestli víc zaujme andílek, duha nebo srdíčka. Třetí den už mám ale jasněji, protože vše vypadá jako cucflek.


Moje dvojnásobná radost - nová váza a letos už podruhé vykvetlé svatební růže

pátek 16. září 2016

První autorsky neautorské čtení

Když jsem poprvé zaslechla o akci open mic, kdy je mikrofon k dispozici každému, okamžitě jsem si představila Anežku jako tu rybu ve vodě. Ani sama Anežka doma nezaváhala a napsala pohádku. Prý jsem jí ale neřekla, že je to akce pro dospělé, takže na místě svou čtecí premiéru zarytě odmítala. I přes snahu všech zvědavců okolo. Anežka je totiž moderní děvče a na obchodní nabídky jako "za sušenky", "za čokoládu" má svoji představu "za mobil".

V Balahale mají vkus
...a také úžasnou Páju, která má na fotky cit.
A pak je tu ovšem úžasná Gábi - nejlepší šéfová na světě. Pracovaly jsme spolu, uf, před deseti lety. Být důvtipnější, asi mi dojde, jak skončí její chuť slyšet Anežčinu pohádku v kombinaci s počátečním ostychem Anežky.


 Ano, Anežka si z nabízených možností vybrala, že číst budu já.

Nožky jako srnka... chlupatý a křivý
Ostych Anežku zanedlouho dle mého očekávání přešel, takže ještě několikrát usedla za klavír, aby zahrála něco ze svých skladeb. A její oblíbenou Adele. Odposlouchala a okoukala jí někde na Youtube už před rokem a od té doby nechává poklesávat brady okolostojícím vždy, když někde objeví klavír bez dozoru (jo, i na pěvecké soutěži škol).


Všechny fotografie jsem si tentokrát vypůjčila od Páji Váchové, děkuji!

středa 7. září 2016

Barevná zábava na celý víkend

Jsou chvíle, kdy učení = mučení neplatí. Kéž by to tak platilo i pro angličtinu...

 
Druhý víkend školy interiérového designu a s ním příval nových informací. První dopoledne v showroomu mezi luxusními látkami, tapetami i koberci, potom práce na moodboardech.


A malování, malování a malování. Momentálně špička uspokojujících prací.

Fotila Janka Murínová

pátek 2. září 2016

Už chodí všichni tři

První školkový den pro Josífka. Těšil se na to dosud zapovězené místo, kde si od teď bude moct legitimně hrát se všemi hračkami. Toník se zase těšil na svoji úlohu staršího brášky, kterou jsme mu nijak nepodsouvali, pro kterou si ale sám během prázdnin dospěl.


Ani Anežka neměla s odchodem problém a při odvádění do třetí třídy, zmizela v proudu dětí už sama.


Je tu takové ticho.

úterý 30. srpna 2016

Detaily, pro které miluji SOFFA

Někdo jezdí na dovolené, někdo na kurzy. Do jaké skupiny patřím, je asi jasné. Kurz interiérového designu je pro mě totiž momentálně větší lákadlo než opuštěná pláž s průzračným mořem. Kurz ve stylu SOFFA tuplem - krásný čistý prostor s mnoha podařenými detaily + dárky, které, kdybych se ocitla u Papelote, bych si vybrala zrovna takové. Navrhujeme a kreslíme jako vzteklé pod dohledem a skvělými nápady Janky Murínové a příští víkend zas.
Dnes večer si slibuji, že se pustím do domácích úkolů.

 


úterý 23. srpna 2016

Zlatá svatba ze zálohy

Už jsem dělala svatbu s přípravou rok předem, svatby za pár měsíců, ale svatbu přes noc tedy poprvé. Výdrž 50 let, která tomu předcházela, by si jistě zasloužila delší přípravy. To by tomu ale nesměl předcházet rozhovor zhruba následující:
1: "Vaši přijdou v sobotu grilovat."
2: "Kolikáté mají výročí?"
3: "No oni mají padesát let..."

Během soboty ráno: nakoupit jídlo a pití, svatební kytici, napsat projev, koupit dort. Nenapadlo by mě to, ale mezi nejedlými ozdobami na dort měli v cukrárně také zlaté prstýnky, kus za 3 Kč. Beru. Ozdoba s číslem 25 nás vede k myšlence použít padesátku. Od toho už je jen krůček ke kamarádovi - má plotr! Stavujeme se u něj a domlouváme a ladíme, jak má originální ozdoba na dort vypadat. Odpoledne se pro ni stavujeme a bereme to přes svatební půjčovnu, kde vybírám závoj.
Po třetí hodině telefon, jestli rodiče přivezeme k nám. Jistě, hlavně nenápadně, nechceme, aby o čemkoliv měli tušení. Čímž si manžel vyslechne už v autě, jak to že neví, proč s sebou vezou i obložené talíře. Hraje hru dál, oficiálně vážně nic nevíme. Starosti mám jen o to, nakolik s námi budou hrát děti. Anežka ví vše, později sehraje zásadní roli oddávajícího, Tonda ví jen nezbytné minimum a Josef, který se práve vyspal, může akci zkazit vytaháním dekorací, které jsem si zatím nanosila za keře.
Hlavní aktéry usazujeme bokem k přípitku, já mizím zdobit zahradu a Anežka se obléká do svátečních šatů. Nevěsta pak od nás dostává kytici a závoj. Jde se na věc.





Po krájení dortu jsem se rozhodla je potrápit ještě vzájemným krmením. Jen děravou lžíci jsem vyměnila za příbor. No a knedlíčkovou polévku za grilovací klobásu od řezníka.



Za největší úspěch považuji těch pár fotek, co jsem během téhle bleskové akce zvládla. Každopádně bez pohotových přátel a rodiny si to neumím ani představit, všechno drahé kamení světa jsou!

neděle 21. srpna 2016

Tatarák, pár schodů, houby a kešky

Rozhledny mám moc ráda. Svůj podíl na tom mají i tety, které mě proháněly po jizerských hřebenech v dobách, kdy mí spolužáci jezdili k moři a vykrmovali tamagoči. Asi proto se mě pak manžel rozhodl na rozhledny sbalit (uznávám, ta prodleva ze základní školy k chození nebyla zrovna moc dlouhá). Ostatně na rozhledně jsme se i brali.

U rozhledny parkovalo staré Mini, nešlo odolat

Kamarád nás teď vytáhl na Libereckou výšinu, o které jsem snad ani neslyšela. Dokonale ukrytá rozhledna přímo v Liberci, čerstvě po rekonstrukci. Restaurace s jídly za lidovku, tři značené pěší okruhy s délkou od 40 minut do cca 3 hodin. Krásný les všude kolem a výhled na Liberec. Jak kamarád zkonstatoval, ušli jsme 50 metrů a byli na rozhledně, najedli se, zahoubařili i zakeškovali.


Za tyhle roky jsem asi poslední člověk, který by mohl dělat cestovatelského průvodce, což ostatně dokazuje příspěvek v neděli ráno ve chvíli, kdy se po krásném týdnu počasí totálně zkazilo.
Nicméně Liberecká výšina za návštěvu stojí, i kdyby to bylo jen na otočku. 
Zvenku trochu hrad a v široké věži dřevěné schodiště po obvodu kamenné zdi. Tímhle interiérem jim odpustím i tu kýčovitou rakev na začátku stoupání a vůbec výzdobu á la šibeniční vrch, i když se jedná o rozhlednu vcelku mladou, dokončenou roku 1901.




středa 17. srpna 2016

Rodiče mě na tohle nepřipravili

Tak za prvé: Anežka se vrátila z tábora. Prý si tam našla kluka. Chodili spolu tři dny. Na její svatbu ve školce už jsem úplně zapomněla, jak mi ji dneska tak mezi řečí popisovala. (Než s ženichem došli do první třídy, stihli se minimálně třikrát rozejít.) Teď třídenní chození dohazované přes kamaráda a stejně tak ukončené. Sakra tohle se v těhotenské poradně nebere! Vážně je někdo schopný v osmi letech tohle pouze vyslechnout stylem: "Chápu, že jsi smutná..."?

Za druhé: Společné mazlení je fajn. Ač s klukama stepujícíma na mém břiše to nejsem schopná ocenit moc dlouho. Přesto mě příliš nepovzbudilo ani Anežčino hecování: "Maminko, ty si rebelka, ty to dáš!"

Rodičovská víra mě opouští ještě daleko před pubertou. Hledám novou. Zn. spěchá!