pondělí 4. prosince 2017

Adventní kalendář

"A mami, bude letos zase takový ten kalendář?" Jediné štěstí, že se mi tak dobře pracuje pod tlakem uzávěrky. Po pracovním pohovoru jsme si došli s manželem na oběd, a pak jsem se hned pustila do balení dárečků a vymýšlení tajných vzkazů. Než se mi děti vrátily z kroužků, bylo vše nachystané, aby si mohly odpočítávat hned od 1. prosince. Uspokojující zjištění, že po těch letech praxe mi příprava zabere jen pár hodin a ne několik dní. Další bonusové zjištění je dostatečný věk dětí, díky kterému může být kalendář už klidně halabala na zemi.



pondělí 20. listopadu 2017

Bramboriáda

Co mám na naší školce fakt ráda, že je nebaví do nekonečna stejné akce každý rok podle jedné šablony. Jeden rok jsme si s dětmi připomněli Dušičky, další jsme oslavili i obligátní Halloween, ale taky třeba Štrúdlování nebo letos Bramboriádu. A sice akce v listopadu na zahradě není něco, co by si jeden vysnil, ale ty buřty a teplé brambory z ohně a ve finále i ta očouzená bunda kouřem je to, co bych od školky nepožadovala, ale jsem strašně vděčná, když mám. A taky tu moji vychechtanou bramboru, co mi dneska po příchodu domů skočila kolem nohy, že se jí na Bramboriádě včera moc líbilo. Že je to brambora, budiž mu pro jednou odpuštěno, že akce byla už minulý týden.



pátek 17. listopadu 2017

Líně

Krátké dny utíkají nějak rychle. Přitom se toho ani moc nestíhá dít. Ranní výprava do školy/školky, příprava oběda, kroužky, úkoly, večeře a spánek. Do toho trošku nějaké kultury: kino, divadlo, přednáška, díky čemuž mohu mít pocit, že se toho léta přeci jen dožiju docela smysluplně. A nebo také vichřice, která si přivlastní pár tašek ze střechy. Nebo akce nová střecha na garáži během jediného dne.
No jak říkám, moc se toho teď neděje...


úterý 31. října 2017

Pan Slušný

Uklidil si po sobě puzzle do krabičky a usnul na posteli.
S ničím se příliš nemaže. Na vše má odpověď takovou, že se člověk musí smát nebo slabší povaha brečet. Půjde obědvat? "Ne, já teď nemám hlad, děkuju." Nebo jeho: "Promiň, já jsem nechtěl. Omlouvám se."
Nejvyšší level nasazuje při dokazování, jak má na můj výstřih stejný nárok jako táta. Vlastně to zkouší oba kluci. Nepomohl ani oblíbený manželův argument, že má na mě na rozdíl od nich papír. Tonda si obratem vytvořil svůj "Povel na ošahováňi". Josífek se mě pak snažil přesvědčit o tom, že je také můj manžel, posléze slevil na "i syn může ošahovat". (Ty patvary mimochodem dovádí taky k dokonalosti.)
Před pár dny jsem Josífka přistihla nad stolem s tužkou v ruce - už tohle je neobvyklé. Pro představu jeho čtyřletých dovedností: Nad mým portrétem ze školky jsem si všimla až po týdnu, že nejde o oči, nos a velkou pusu, jak jsem se mylně domnívala, ale celou postavu a tři puntíky kolem.
Ale zpátky ke stolu. Na papír napsal pár písmenek, co zná, a hrdě mi donesl své povolení. Jasně, povolení k mému ošahování, jak jinak.
Pro klid sociálky mohu říct, že přes vrchního samozvaného matrikáře amatéra neprošlo ani to.




sobota 28. října 2017

Víkendové pečení

Víkend trávíme víceméně doma, přičemž jedno je jisté: Každou chvíli někdo slídí. A já podezřele často narážím na recepty na brownies na všechny způsoby. Fajn, ale neměla jsem nikdy ani jediný, nejvyšší čas se odhodlat.
Jednoduchý recept na bezlepkové brownies sem přepisovat nebudu, protože jsem se výjimečně i řídila pokynů autorky Gabči.
S Gábi jsem se seznámila loni na kurzu interiérového designu od Soffa. Až poslední dobou se ale přistihávám častěji na jejich krásném blogu. Rodina se mnou nadšení nesdílí. Podíl strávníků, co jsou ochotni aspoň ochutnat, prudce klesl, ale nevzdávám se. Bitku proti knedlíkům a omáčkám z jídelny stejně nevyhraju (milují je všichni tři!?). Podle jejich interpretací ale zas zvyšují fyzický výdaj, minimálně zatímco si běhávají přidat. Do zásoby.



středa 18. října 2017

Cukr a bič

Přiznávám. Byla jsem to já, kdo včera při odcházení do postele utrousil, že už by měl tu Superstar vypnout a jít spát. V seznamu stanic byste teď takový program hledali marně. Ale přesně před sedmi lety běžela tahle hudební show jako hlavní večerní program.
Pamatujeme si to, protože tou dobou jsme byli už druhý den v porodnici, přestože jsem kontrakce po příjezdu měla jen občas. Z toho muž usoudil, že rozhodně nevypadám na brzký porod ani po pilulce na vyvolání a může se tedy dívat dál. Někdy v jedenáct hodin večer jsem se ale probudila silnou kontrakcí. Klepala jsem se nevyspáním a nutně jsem se potřebovala na finále nadopovat cukrem. Muž musel spát sotva hodinu. Následný porod se měl co dělat udržet v bdělém stavu. Ani důkladná masáž ruky až na kost mu, tuším, nějak nepomáhala.
Už jen vytáhnout ho z postele byl nadlidský úkol, moc nevěděl, ani kde je. Natož když jsem po něm chtěla sklenici s vodou a cukrem. Teď hned. Nicméně zvládl takovou informaci vstřebat už asi na čtvrtý pokus.
Chlapeček se nám narodil ve 2.45 v pondělí. Jméno Toník dostal až někdy nad ránem.

A že my naše manželské etudy dohráváme zásadně do konce, jsem si zas jednou vyzkoušela na vlastní kůži dnes, kdy mě muž vzbudil uprostřed noci. On měl totiž vše nachystáno. Vedle mé postele stála sklenice s vodou a cukr.

čtvrtek 12. října 2017

Čtyři světlé body letošního podzimu

Podzim nepatří mezi mé favority. Obzvlášť letošní pád teplot hned od začátku září mě nepotěšil. Ale protože se snažím, pár dobrých věcí jsem přeci jen našla.

Nemrzne

Teploty sice šly dolů, ale oproti jiným rokům zatím nepřišel mráz. Pro mě se tím otevřel úplně nový obzor - houbaření v říjnu. Dříve jsme šli s tátou občas na václavky. Ale místo houbaření skoro v půlce října jít pro houby? Sotva 4,5 km procházka od domu a houby jsem spracovávala dva dny. V červnu bych hledala marně.

Protimlsouní opatření  

Úrodě se ale daří i jinde, takže z topení zas voní křížaly a začíná sezóna hustých zeleninových polévek. A co jsem nezvládla dětem propašovávat do salátů v létě, hehe, v polévce/omáčce snesou.

Návštěvy za úsvitu

Dlouhá tma také není něco, co bych milovala. Když ale hned po probuzení mohu zase vidět z okna srnky, mám hned lepší den.

Pomozte mi se ještě víc naladit v komentářích. Také ještě přihodím tajný tip na podzimní plískanice. S novými botami/kabátem/kloboukem do deště se z nečasu totiž člověk hned těší víc.
Ověřeno za vás, děkovat nemusíte :)


středa 20. září 2017

První u druhorozeného

Tak už je venku. Šlo to rychle. Týden letmého kývání a v pondělí se mi vrátil Toník ze školy se zubem v kapesníku. A jeho největší starost? Že nechce žádný penízek, ale chce si zub nechat. A dát si ho do hezké plechové krabičky jako má Aňa.
Kdyby věděl, že krabička, a jestě hezčí, na něj čeká už dobré tři roky.  
Buď vždy připraven! A to já zas jó.


Ráno tedy našel pod polštářem nejenom padesátikorunu, ale i krabičku s uloženým zoubkem. Však jen ať si se svými ostatky nakládají sami, jak chtějí.

neděle 10. září 2017

Popelky

Vzpomínám na svatbu, hrabu se ve svatebních fotkách. Před dvanácti lety kdesi pod rozhlednou mě oslovovali i úplně cizí lidé, že vypadám jako Popelka. (I když gratulující kolem projíždějící cyklisti v elasťáčcích byli teda ještě vtipnější.)
I nu, nepřehrabuji se ve fotkách jen tak. Nechápu hříčku osudu, která mě posadí ve vlaku přes uličku právě k paní Hruškové. S kým cestovala jsem ani nepotřebovala vidět, to slyšíte po pár větách zcela jasně, i když nejste zarytým fanouškem televize. A pak tam tak sedíte a klepete se. Protože jasně víte, že tohle už se nikdy nezopakuje. A pak taky tušíte, jak trapné to může být pro obě strany.
Ale narozdíl od doby před dvanácti lety, jsem opravdu vstala a o společnou fotku požádala - protože jsem nikdy za celou tu dobu tolik nelitovala věcí, které jsem udělala jako těch, které jsem neudělala a už nikdy neudělám.

Teď už se mohu jen usmívat nad nadšeným souhlasem paní Hruškové i tomu, jak chtěla naši svatební fotku vidět a roztomile ji podávala panu Přeučilovi se slovy: "Podívej, Jeníčku, to je hezké!" A Jeníček s mým mobilem v ruce s úsměvem přikyvoval a také nás mile komentoval. 

čtvrtek 7. září 2017

Vítej školní roku

Tak kolikáté fotky z prvního dne jste už absorvovali? Ano, i u nás jsme odváděli prvňáčka. Už od pátku se ujišťoval, aby to bylo tentokrát naostro. A ze školy šel trochu zklamaný, protože nedostal první den žádné úkoly. Sám v tom má trochu zmatek. Do školy se ohromně těší, zároveň ale nechce ztratit tvář před mazačkou Anežkou, která úkoly opovrhuje.
Děda s babičkou se odpoledne stavili s dortem, tak se tvařme, že jsem se jím nacpala z melancholie nad velkým klukem, ne nad potřebou obalit nervy silnou tukovou vrstvou.



A tak aspoň naší typickou s panem školníkem nakonec.

Pravou!