neděle 22. ledna 2017

Líná neděle

Alespoň snaha o procházku v tomhle krásném počasí proběhla. Například včera jsme místo toho malovali. Program na víkend si prostě umím vybrat.


Po návratu z pole, které se nám teď tak hezky proměnilo v běžkařskou dráhu, na nás čekal ještě teplý jablečný crumble. Nechápu, jak jsem ho do teď mohla v kuchařkách tak přehlížet.


Minulý týden ho se mnou poprvé vyráběl Josífek - krájel jablka ostrým nožíkem jako profík. Dnes ho z většiny udělala Anežka. Takhle jsem si to nedělní pečení vždycky představovala.


Ukládám do kuchařky pro mnohakrké domácnosti:
0,5 kg jablek (což jsou cca 4 jablka - ale čím víc pomocníků, tím více ztrát)
vanilkový cukr
mletá skořice

Drobenka:
250 g mouky (cca 150 g špaldové a 100 g hladké - jak to padne, tak to padne)
150 g cukru
170 g změklého másla (dnes dokonce 1/3 kozího másla a přes děti tak poprvé prošlo)

Závratný postup - nakrájet na kostičky oloupaná jablka, v zapékací míse nebo formě (nevymazávám) rovnoměrně rozprostřít, lehce posypat skořicí a vanilkovým cukrem. Zasypat drobenkou a dát péct na 180 st. na 30 až 40 minut - dokud povrch hezky nezezlátne. Jíst teplé a nečekat, že zbyde.

úterý 17. ledna 2017

Mají u vás opeřenci co zobat?

Hrajeme tu takovou hru - já a sýkorky. Před dvěmi týdny jsem jim nasypala na parapet semínka a čekala jsem, jestli je to přiláká k nám blíž. Včera jsem se dočkala.
Jen lovení fotek přes záclonu mě brzy omrzelo. Kousek záclony jsem tedy odhrnula a začalo další kolo. Sýkorka trvala na tom, že nehraje a dělala fóry.
Ale byla hodná, nechala mě vyhrát. Zítra ji tam na revanš přisypu nášup brouků, co se zatím ve sklenici se semínky vylíhli.



pondělí 9. ledna 2017

Noci s princem

Na kratochvíle jako je čtení, si moc času v pravdě nenechávám. Že by předsevzetí? Alespoň jednu knihu za měsíc, když už to nejde jednu za den jako v dobách letních prázdnin na základní škole. Někdy i dvě...
První čtu cestopis Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Nepamatuji se, u které knihy bych se tak bavila. Prochechtala jsem u ní pár večerů nad humorem mně blízkém. Ilustrace od Tomski&Polanski jsem si povětšinou také moc užila.

Narozeninové dárky se mi až nebývale barevně sešly. Jen o barvě kuchařky od mámy nemám tušení. Dodnes ji nenašla.

Je půl jedenácté nedělní noci a právě jsem dočetla svůj narozeninový dárek. Josífek mi dělá už dobrou hodinu společnost, přestože podle mých odhadů, když jsem si rozsvítila lampičku v ložnici, měl už spát.
"Já tě pikleju," završil scénu, kdy jsem dočetla a natáhla se zhasnout lampičku. V tu chvíli mě totiž zkřivila křeč svalů operovaných před dvěma lety a jal se mě ochraňovat přikrytím dekou. Jeho empatie dalece převyšuje průměr naší rodiny. Dojalo mě to. Kam se hrabe jeho "mám tě láda" několikrát během dne, kdy se mi vysápe pomazlit na klín, jen aby si mohl hrábnout do výstřihu.

sobota 7. ledna 2017

2016

Do nového roku jsem skočila po hlavě, že se mi k původně zamýšlenému malému bilancování ani nechce vracet. Navzdory vnímání spousty lidí byl pro mě rok 2016 nádherný. A v novém roce mě okamžitě strhnul zrovna tak ten současný.
Ale hezké věci je si potřeba připomínat neustále, jdu na to.

V lednu si můj blog vyzkoušel, jak by mu to slušelo na tištěných stránkách.


V únoru se toho dělo, ostatně jako každý rok, spoustu. Třeba jsem se pokoušela o další raw dort. Nebo se o nás psalo tentokrát na blogu Originální svatby. A poprvé jsem psala takovou svou soukromou rubriku Na návštěvě z úžasné stodoly pro Výbežek.eu.


V březnu jsem zdobila vajíčka a ošatky na několik způsobů, nejradši mám ten úplně nejjednodušší dole na fotce - ostatně jako vždy. Také jsme dali s manželem hlavy dohromady a sepsali návod na zprovoznění našich oblíbených retro hodin na centrálu.


Když postupuji rokem dále, nestačím koukat, co všechno se dělo v dubnu. Manželova operace další metastázy; koncert, kde jsem si, šikulka, hned po domluvení smazala celý rozhovor s Lucií Bílou; báječný víkendový kurz na homestaging. Dokonce jsme v našem minipodkroví zrealizovali samostatnou postel pro Josífka. A všechno dopadlo výborně!


Květen byl u nás takový bydlící. Nové světlo, nová kokedama, navíc jsem vedla workshop na Prague Design Week.


Od června už s námi nebydlí batolátko a na poli se suší balíky. Objednávám si letos zase ty voňavé po seně, ne po siláži, děkuji předem.


Červenec a začátek krásných prázdnin nejen pro děti. Stihla jsem spoustu zajímavých akcí jako focení první svatby, několik návštěv podstávkových domů - malých i velkých, hledat s dětmi poklad na konci duhy, mít radost z nových grafik, které jsem jen tak mezi řečí dostala od úžasných lidí.


Srpen byl dekorační se vším všudy. Nejprve několikahodinové dekorování oslavy narozenin pro dvouletého raráška, potom zlatá svatba manželových rodičů vyrobená z ničeho ani ne přes noc, a na úplný závěr prázdnin dva víkendy na kurzu interierového designu se SOFFA. Přesně tam jsem si Vnitroblock okamžitě zamilovala.


Prvního září jsem odevzdala všechny děti do školy a školky a zavládl tu na práci nevídaný klid. O dva týdny později jsem vzala Anežku na open mic na její autorské čtení, které se zvrhlo ve čtení moje a její hraní na piáno. Obojí mělo jednu autorku a úspěch. Blbli jsme s dětmi také venku nebo doma s nůžkami.


V říjnu jsem se musela podívat na Václavák. Na veselejší notu jsem se ale snažila oslovit stomiky, že mají své nesporné výhody.


V listopadu už jsem nemohla vyhnat z hlavy přípravy na Vánoce a vyráběla jsem dokonce taburetku z tubusů.


A konečně prosinec protkaný adventním kalendářem a obrovským těšením. Nakonec ani nevím jakou fotku a příběh ještě vybrat. Nádherný byl celý.


sobota 31. prosince 2016

Narozeniny

Narozeniny v povánočním útlumu nejsou snadné. Přesto byly letos krásnější. Udělala jsem si je tak. Plán jsem měla už na Vánoce - myslím ten s nalakováním nehtů. No úplně nevyšel, ale od čeho bych potom měla ty narozeniny, že ano. Už jen jet sama na nákup po týdnu s dětmi doma bylo povyražení. Lak jsem dokonce dostala svěřený přímo ze salonu, mohla jsem se s barvou tedy odvázat, i kdyby nebyla ta pravá.
Ale byla a nemůžu se jí nabažit. No a pak rovnou dělat jednohubky. To se pochopitelně s čerstvým lakem úplně neshoduje. Tedy neshoduje se s velkým množstvím jednohubek, takže jeden talíř bude stačit... Připít si na návštěvu přijdou jen rodiče, to znamená donést každému vhodný nápoj, přiťuknout a... konverzovat. Hovor obstarávají tatínci, případně děsivá témata o politice nebo televizních zprávách.
Jenže Ježíšek donesl krásnou věc. Instatní ticho - krásná, velká, pochopitelně bílá - sluchátka. Neodolala jsem a zalezla jsem si s nimi do postele. Se sluchátky a hlasitým metalem. Kombinace, která mě spolehlivě pomůže vyčistit hlavu a nahradit sebehorší náladu příjemným uvolněním. Nu, možná klín klínem, kdo ví.

Zkuste si v novém roce také najít svůj žánr a dopřejte si občas něco jen ve své režii.
Zdraví a lásku do nového roku posílám za všechny Duchy.



PS: A ještě mám další novou oblíbenou hru - na květinářství. S Anežkou bychom už na jedno maličké měly (ostatně ta nejmenší vázička je pro barbíny...).

 

pátek 30. prosince 2016

Anežčiny

Babička prý slíbila na oslavu upéct srdíčkový dort. To bych chtěla zažít :) Co by ale matka pro dceru neudělala... třeba jako péct 25. prosince, když jsou všichni přeplácaní cukrovím, dort? Jasně, srdíčkový. Ale byl lehký a povedlo se mi ho rozkrojit nožem podélně a nepřeříznout. Že měl na výšku sotva tři centrimetry je pro mě o to víc k nepochopení, proč se mi to nikdy nepovedlo u dortů, ehm, dvojnásobně vyšších. Zlepšování budoucí praxí si nepřipouštím, nejsem dortový typ, kéžby to pochopily brzy i děti.



Recept si tu poznačím na příští tápání:
Lehký korpus
Vejce 2 ks
Polohrubá mouka 70 g
Prášek do pečiva 1 špetka
Cukr krupice 100 g
Teplá voda 2 lžíce
Olej 2 lžíce
Kakao 1 lžíce
(množství pouze pro formu 22 cm, lepší množství zdvojnásobit)

Žloutky jsem vyšlehala s cukrem a přidala vše ostatní kromě bílků - ty až v podobě sněhu nakonec. Ve vymazané formě si dort hověl v troubě do upečení zhruba 20 minut. Po vychladnutí a rozkrojení jsem ho naplnila plátky banánu, zalila horkým uvařeným pudinkem (4 dl mléka a jedno balení pudinkového prášku), přiklopila a vrch pokryla ušlehanou šlehačkou. Hotovo se vším všudy do hodiny.

středa 28. prosince 2016

Vánoční stromeček

Šílenství Vánoc je za námi, jupí. Přes samé pohádky se člověk ani nedostane k blogu, tak náročné to je.
Původně jsem chtěla psát o stromku, ale naše mikro verze je hodna jen jeho zdrobnělé verze. Tož vás o náš retro stromeček nechci ochudit. Větší by se nám sem prý nevešel. No i tak jsme měli co dělat pod ním dárky rozbalit. Deset lidí v jednom malém obýváčku přeci jen uvítá každou neexistující větvičku navíc.
Na ozdobu jsem letos použila mé oblíbené figurky z dětství. Teta v jejich domovské fabrice léta pracovala, a tak máme snad všechny postavičky, které byly, včetně typicky vánoční berušky, pandy a lva. Můj nej byl ale vždycky Mikuláš se sametovým kabátkem.





A víte o hezké stromečkové soutěži u La Femme Mimi? Zahlasovat pro svého favorita můžete do Tří králů. Já držím palce Evě!

úterý 20. prosince 2016

Kavárenským povalečem snadno a rychle


Jeden z hektických předvánočních týdnů jsme uzavřeli v kavárně se staršími dětmi. Toník byl z toho nápadu neuvěřitelně nadšený a měla jsem co dělat ho udržet neposkakujícího. Jenže marshmallow z horké čokolády rychle mizelo a v téhle kavárně mají tolik zajímavého. Bodejť by ne, když Hosana Café vznikla původně jako prodejna nábytku a dekorací. Koloniální styl není v sortimentu Šluknovského výběžku vůbec obvyklý, přidejte k tomu modely lodí a letadel a jako kluk jedna dva ztratíte hlavu. A jako máma zase nebudete chtít dát z ruky ty francouzské časopisy o bydlení, co na vás všude číhají. Když si vyberete správný den, bude vám k tomu hrát živá hudba. Aneb kavárenským povalečem snadno a rychle.






sobota 17. prosince 2016

Věšák na klobouky

Tolik radosti co udělala jedna krabice, do které se nám poprvé vejdou všechny šály a čepice! Že je nad ní ideální prostor pro naše klobouky jsem taky tušila. Chvíli mi pak trvalo přijít na jednoduchý způsob přidělání, ve zdi je totiž vedená elektrika. Na designové puntíky nebo kapky se doma zrovna netvářili. Kolečko dřeva je ale zadarmo a kloboukům sluší. Stačilo přilepit speciálním lepidlem, které unese 100 kg zátěž a jsem šťastná jako blecha.
A to ostatní? Že se se třemi dětmi doma něco někde neustále přeskupuje a přesouvá je běžný stav. Když se mi pak neuklizené věci po nějakém rozbouraném bunkru válely na schodech, zjistila jsem, že se mi tak vlastně líbí - kožešinu jsem jen narovnala přes krabici a poskládala na ní polštáře.




čtvrtek 15. prosince 2016

Místo kontrastů

Jinak nakupovat snad ani neumím. Nejdřív dvě hodiny otálení - mám koupit/nemám koupit? Abych se pak stejně vrátila zpátky a v letu pobrala pár kousků bez zkoušení - rychle, než mi ujede autobus. Ale v Signature store & cafe se opravdu špatně odolává. Snad jedině ceny to zachraňují. U stromečku však budu strašně překvapená ;)


Koncept mě nadchl. Chvíli si připadáte jak na posezení mezi popelnicemi, o kousek dál čeká na vaši zadnici zas luxusní kožená sedačka. A všude mezi tím spousta vystaveného zboží od českých a slovenských značek, známých i těch méně známých. K tomu všemu káva (prověřených) libereckých Nordbeans nebo domácí polévky od Le Camille.


Trošku rozdíl oproti září, kdy ještě tekl déšť po podlaze. Za ještě většího syrova jsem si to tam totiž prohlédla na workshopu se SOFFA, které stejný prostor hostí, jen o patro výše.


Jinak kavárna a obchod patří stejným klukům, kteří stojí za Radlickou kulturní sportovnou a Kavárnou co hledá jméno. Potkala jsem je na PechaKucha Night loni v Liberci, kde měli teprve plány dát dohromady další opuštěné prostory. Vnitroblock, jak celý holešovický komplex nazvali, museli při jeho velikosti vykřesat v nepředstavitelně krátkém čase. *smeknutí až na zem*
Tenhle článek o nich jsem si s chutí přečetla. Jen po něm teď už člověku přijde každý čas strávený doma úplně promarněný.