úterý 26. července 2016

Růžová svatba

Jedli, pili, veselili se, zkrátka svatba jak má být!
Legrace jsme si užili myslím všichni, před foťákem i za foťákem. Ženicha jsem poznala poprvé až hodinu před obřadem, když si ještě nepřevlečen s ledovým klidem leštil boty. Nevěstu o hodinu později, když jsem s foťákem nakoukla do okýnka posledního přijíždějícího auta před obřadní síň. A ta pohoda a žádný stres šly až neuvěřitelně celým dnem. Znovu a znovu si atmosféru užívám při upravování fotek - zamilované pohledy ženicha na nevěstu, bavičské výrazy novomanželů a přející i šibalské přátele.

Krásná společná léta K + T!




neděle 17. července 2016

Podstávková ulice

Než se proderu stovkami fotek z mé fotící svatební premiéry, odskočila jsem si k domečkům. Při právě probíhajících dnech lidové architektury v Ústeckém kraji jsem proběhla komentovanou prohlídkou Šmilovského ulicí v Rumburku. V památkové zóně tu zůstalo 18 podstávkových domů z přelomu 18. a 19. století ze začátku textilní éry severních Čech, kdy češi byli levná pracovní síla pro obchodníky z Anglie. Nejvíc mě samozřejmě zajímala podstávka uvnitř.
Poslední domek na fotkách nechal majitel k volné prohlídce od sklípku až po podkroví. V současné době je v dost surovém stavu, nicméně do budoucna s ním majitel počítá jako malé muzeum právě textilní výroby v tomto kraji.









úterý 12. července 2016

Od grafiky ke grafikám

Před pár lety jsme pravidelně jezdívali do Liberce na snídaně. Né že bychom si neuměli namazat krajíc chleba nebo naopak nevěděli co s penězi. Rozhodně to totiž znělo líp než dojíždět na chemoterapii. Navíc hodinová cesta pro nás byla celkem příjemným časem stráveným spolu. Kontroly na onkologii ale probíhají pochopitelně stále, takže pozdním snídaním ještě tak úplně neodzvonilo. Po poslední operaci sice histologie vyoperovanou tkáň potvrdila jako metastázu, ale náladu jsme si tím už nekazili.
Příležitost ve velkoměstě jsem využila k návštěvě rámařství, kde jsem si dala zarámovat grafiku od Jiříka a jeho kamaráda, co mi věnoval i s podpisem při poslední návštěvě. Už jsem se o osud srolované grafiky doma začala bát, což přebilo moje obavy, že nevyberu dost dobrý rám.


A v rámařství to bylo ještě horší. O existenci tolika paspart v odstínech bílé :) jsem neměla ani tušení a jako správná holka z vesnice je nikdy ani nevybírala. Sotva jsem vybrala paspartu, další rozhodování ohledně rámu. Srabácky jsem vybrala nejobyčejnější klasiku.
Moje počínání zaujalo asi i pana majitele, že se k nám zanedlouho přidal a začal mě zpovídat, protože "tak pěknou grafiku tu už dlouho neměl" a "takovou podobnou technikou se také zabývá".
Šťastně jsem se dobrala konce s paspartou i rámem a pan majitel přišel znovu. Tentokrát s malým obrázkem krajiny, který k mému nevěřícnému pohledu začal předemnou podepisovat. "Tuhle máte ode mě."
A moje vybírání pasparty a rámu mohlo začít nanovo.


úterý 5. července 2016

Poklad na konci duhy

Na záčátek prázdnin celkem aprílové počasí. Na druhou stranu se tolik duh během krátké doby jen tak nevidí. A už vůbec si nepamatuji, že by kdy nějaká končila přímo za našimi okny. A uznejte, dá se taková příležitost promarnit?


Duha končila přímo za balíkem, tak bude tam ten poklad nebo ne? Tonda zkusil odkrýt drn a... měl ho tam!



A tak ti naši hledači pokladů našli jednoho letního večera krabici s mlsáním a razítky kolejí, mašinek, s domečkem i výhybkami - radost až na půdu. Občas se vyplatí zapomenout ve vánočních zásobách na nějaký dárek :)


neděle 3. července 2016

Plánování

Blíží se nám další výročí svatby, což už předem značí další poupata čajových růží na zahradě - potomci růže z našeho svatebního dortu. Pořád stejné, jako před pěti lety.
A taky tu máme ty prázdniny. Balíme na tábor, hrajeme hry... A plánujeme.



Říkala jsem si, že bychom toho měli letos stihnout víc než loni po operaci (jednu ZOO :). Sepsala jsem návrhy dětí, pro jistotu. Upřímně jsem čekala tak pět tipů. Ale 20? Popsali jsme celou A4. Tohle bude rovnou na celý harmonogram.


středa 29. června 2016

Kytka pro učitelku

Učitelky to nemají lehké. Alespoň ohledně našich dětí o tom upřímně nepochybuji. Posledního června je pro učitele navíc jako cejch - náruč kytek a vagon čokolád patří k nepřehlednutelnému znaku učitele bez rozdílu. A že je tu lituji každý rok, i tentokrát jsme jim připravili něco trochu jiného. Kytku, se kterou si naloží podle svého uvážení, až budou chtít.


úterý 28. června 2016

Třetí

Vždycky jsem toužila po letních narozeninách, oslavách v teple a venkovním posezení s přáteli. Zjišťuji, že to ale zas taková výhra není. Na konci školního roku v době běsnění ze školkové akce na školní, na vystoupení a pak znovu na přeskáčku je každý další povinný bod jen komplikací. Na malý piknik pro Josífka se tak dostalo v sobotu v poledne, když teploměr absolvoval závody do kopce a večer už byly ve výsledkovce zapsané bouřky. 

Pavlova dort s pracovním názvem Kejda ve stínu šeříku
Překvapilo mě - Pavlova jde skutečně krájet jako normální dort. Kdo by na to ale čekal...
Ale teď vážně, je to anděl naší rodiny. Vůbec nevím, jak by to s námi bylo bez něj.
Strašně milé je, že Anežka pro každého vymýšlí originální gratulace.

Gumová silnice nám přišla jako fajn nápad. Dětem též.




A další hřebíček do Lego Duplo závislosti nakonec.

neděle 26. června 2016

Art deco kavárna


Kavárna vystavěná v art deco ovlivněná kubismem musí stát za to - s tím jsem jela na den otevřených dveří zchátralé budovy v Rumburku, kterou jsem chtěla vidět již dávno. Dlouhé roky vypadala spíš na další smutný příběh, ale stal se doslova zázrak a Venuše/Krym nebo také Café Henke získala nového majitele. Nad mé očekávání jsem si budovu měla možnost projít s Mgr. Jiřím Kovářem osobně, o to víc cennější dojmy si z návštěvy odnáším.


V dobách mého táty se v prvním patře pořádaly zábavy. Až z toho bylo jednomu teplo. Práci údržbářů pak zřejmě výborně zastupovali nesolventní mladíci ze širokého okolí, protože měl Krym díky nim prý parádně nablýskané okapy.

Prosvětlení od schodů k baru a výtah
 Pro mě nejkrásnější část budovy - prosklená střecha. 


Stvořeno pro ateliér. Nebo loft. Nebo loft s ateliérem. Úplně ho vidím.


Schody "do ateliéru", resp. směr dolů z podkroví...


...a pohled pro bohy, kdo zvedne ze schodů hlavu k nebi.


A ještě by to šlo výš, ale technický stav budovy už tomu moc není nakloněn.



Původní stav sálu v prvním patře
A Duchová už tu rovnou straší ve věži. Nebo spíš v pokoji s výhledem na bývalý pivovar a zámek. Ač mám fotek nepřeberné množství a těžko se mi na blog vybíralo, tady mě baví barvy. 


Spoustu dalších informací, historie i fotek je na adrese www.cafe-henke.cz a další dny otevřených dveří se mohou objevit na FB.

čtvrtek 23. června 2016

Josífek losoval, až vylosoval

Neuvěřitelné, jakou jsem měla z losování trému, jak jsem se na výherce těšila! A po losování vím jedno jistě - tady bude stavět celá rodina, jen někdo z kostek a někdo opravdicky.



Myslím, že se Lego Duplo bude v úplně novém pokojíčku vyjímat. Gratuluji Marunce a na mailu se už ptám na adresu pro Cestu kolem světa.

PS: Když si takhle během natáčení videa jednou rukou ťuknete omylem do špatného tlačítka, zakryjete si tak novým oknem místo, kde potřebujete ostřit. Nedělejte to :)

úterý 21. června 2016

Je to potvora!

Úplně jsem zapomněla na tuhle fušku z minulého týdne. "Je to potvora," prohlásil táta na adresu ptačí budky, kterou vydlabal ze starého načatého pařezu. Prkýnka zespodu a zvrchu si pak zkusil přivrtat Toník, úplně se na to třepal. A šlo mu to.


Špalek neměl šanci. Ruce tří generací byla nechutná přesila!


Když na tu budku koukám, potvora mi ještě přijde slabý výraz, ale jde o to nadšení. Že jo.


Letošní malé sýkorky z budky na kůlně už vylétaly. Poletovat se učily právě na téhle šedesátileté bříze. Těším se na úrodu příští rok!