První jarní

Mirka mě svým vyprávěním zase celou zahanbila. Nejen že pokaždé, když jí čtu, říkám si, jak takhle božsky nikdy psát nebudu, za druhé umí krásně mile přehánět. A to také nikdy umět nebudu. Proto jdu na takové setkání s trémou a pak jsem ráda, že mám vedle sebe manžela, který obstará veškerou zábavu u stolu.
A kde beru to přesvědčení, že s někým bude milo, a aniž bych o tom přemýšlela, pozvu ho na kafe, a pak to tak také takové je? Myslím, že mám obecně víc štěstí v životě než rozumu. Tak jen ťukám, ať to tak vydrží: teď s hypotékou, před přijímačkami na gymnázium, s novou prací i druhým autem. Děje se toho teď tolik, že stěží stíhám vnímat dny v kalendáři. Většinou je to jen vžum, vžum a další měsíc pryč. Ale to jaro, to jaro je letos krásnější, než kdy jindy.