pátek 3. února 2012

Houbičkové povlečení

Mrzlo hluboko pod bodem mrazu. Netekla voda. Do počítače jsem si nalila pití. Co se skvěle načatým dnem ve dve hodiny odpoledne? Vytahala jsem si látky a konečně se pustila do šití povlečení pro Anežku. Na stříhání i na šití jsem si dávala záležet - musím se konečně naučit šít rovně. Kolem toho se mi motal Toník, tu si půjčit metr, tu vyzkoušet, co udělám, když se projde po té rozložené látce tam a zase zpátky, tu si udělat ze složené látky plné špendlíků pelíšek, tu vytahovat stroj ze zásuvky... A takovou jsem měla radost z toho, že mi to šití jde slušně rovně, že jsem si metr před koncem (pochopitelně na té delší straně) uvědomila, že nešiju obdélník, ale mám šít povlečení - a kde mám díru na deku?? Takže jsem metr před došitím začala řešit, jak udělám zapínání. Ale podařilo se. Necelých a pouhých pět hodin práce.


 "Jéé, moje peřinka! Děkuji, že jsi mi ušila novou peřinku. Je taková houbičková."


Gratuluji si, že mě napadlo přidat i modrou. Anežka totiž první co udělala, začala z postele vyhazovat všechny modré polštářky - "Aby mi to ladilo." Několik k sobě ladících barev nepozná, za to dobře ví, když je něco do kompletu. Mně to vydrželo do pětadvaceti. Doufám, že z toho vyroste dřív.

2 komentáře:

  1. Ene i když to trvalo tak dlouho, tak to za to ale stálo! Moc se Ti to povedlo X-)

    lampabibindova

    OdpovědětSmazat