čtvrtek 29. listopadu 2018

Kufr

Čekal mě hodně cestovací podzim. Usoudila jsem, že je nejvyšší čas pořídit si svůj první kufr. Vlastně první kufr do rodiny. Takový kufr, co si můžu sama vybrat, nikdo na něj nesbírá body v supermarketu nebo nekoupil ho jen proto, že šel zrovna kolem něj a nestál moc (a za moc). Prostě jsem už velká holka. Což s sebou nese ale taky měsíc zvažování a několik dnů vybírání nejhezčího střepu z díry po granátu.
Ve finále nejužšího výběru dvou kufrů jsem pak znovu otočila parametry a požadavky jednou dokola a pro jistotu porovnala favorita s první zvažovanou variantou na samotném začátku před měsícem. Původní varianta najednou vypadla jako trofej od Bořka Šípka - jen ten měsíc dostali náhodou šanci i žáci prvního ročníku ve sklárně - a tak bylo rozhodnuto.


Nákup prvního kufru s sebou přinesl i nutný aha-efekt. V prodejně totiž dostanete krabici, co vám připadá jak kufřík pro panenky a dumáte, jestli se do nej vejdou aspoň dvoje šaty a taštička na šminky - na tuto úspornou variantu se zdá kapacita dostačující, kufr si tedy přivážíte stále natěšeně domů. Už na chodbě se ale kufr začne nebezpečně zvětšovat. Kromě šatů se do něj jistojistě vejdou i boty a kabát. A nad takovými schody, kam kufr provizorně postavíte a kde denně projdete přinejmenším 10x, už má kufr rozměry garderoby na týden...

Žádné komentáře:

Okomentovat