Před a po - u pohovky

Část podkroví se schodištěm je místo, do kterého jsme zasahovat od úplného začátku rekonstrukce nemohli, nebo nás pro to v té době spíš ani nenapadl důvod. Obložení zdi lakovaný smrk, trámy tmavě hnědé, střešní okna světlé a ještě nábytek.
Na mix různých barev dřeva mě neužije, pokud nejde zrovna o cílený efekt u jednoho druhu nábytku. A protože kázat vodu a pít víno zkrátka nejde (zdravím Alenku :), přišel na řadu sprej s bílou barvou. (A také firma na čištění sedacích souprav, ale to už je jen důsledek vlastních dětí, ne cizí invence.)

Původní stav

Paletky

Paletový nábytek je už takovou stálicí v industriálním, Shabby Chic i nízkorozpočtovém stylu bydlení. Nápadů, jak s paletami pracovat, je plný Pinterest, zvládne je skoro každý.
Teď jsem se ale setkala s lidmi, kteří paletami a jejich recyklací žijí a dávají jim ještě jiný rozměr. Najednou si díky nim na paletě nakrájíte chléb, pomocí bývalé palety si rozsvítíte a třeba taky podle receptu zapřeného na paletě uvaříte oběd.

zdroj: www.paletky.cz

Moje první myšlenka byla na zdravotní nezávadnost - palety jsou přeci napuštěné chemikáliemi.
Už ne. Označení HT znamená ošetření vysokou teplotou. Naopak značka MB znamená, že stará paleta byla ještě ošetřena jedovatým metylbromidem, který je 11 let zakázaný.

Paletky si nevybírají pro své výrobky palety jen tak ledacjaké. Zatímco u nás platí za nejlevnější (nejen paletový) materiál smrk a borovice, v Africe je to mahagon, v Asii japonský cedr. Z těchto a dalších exotických dřevin vznikají doplňky do bytu jako svícny, prkénka, stojánky na mobily a kuchařky a další. A samozřejmě nábytek na míru.

Když se za Paletkami stavíte o víkendu na Lemarket v Praze, během chvilky vás nechají nasáknout jejich nadšením pro věc stejně tak jako jejich dřevo přírodními oleji! Na to vemte MB!

Stromy maskované za auta

Vtipná autíčka od The Three Trees jezdí jen na eko bio pohon a jediná práce, jakou s nimi mají děti, je to zábavné parkování do chvílku, tedy garáže. Jó a vlastně zavazování tkaničky. Aby auta neodfoukl zlý vlk.  

Je libo autíčko? Če-e-ný/mo-ý/-utý? Pravděpodobně vám bude nabídnuto bílý, ale to nevadí.

Naši kluci zbožňují chodit s plnýma rukama, stará věc. Vznikají pak absurdní situace, kdy přijdou k zavřeným dveřím a neví co si počít, protože každé to jednotlivé autíčko je nezbytně důležité. Večer v posteli je to o to horší, že se ta auta a jiné vymožeností dají odložit. A přinést další. Sázela jsem tedy na osvícené rodiče z Klínovic.

Marně. Sice se na placatých dřevěných autech v noci leží o poznání lépe než na Duplu nebo kovových modelech, ale ono se k nim totiž vejde VŠECHNO. Za což teda evidentně nemůže výrobce autíček, nýbž výrobce testujícího vzorku - my. Kde se stala chyba přesně nevím.

Tak jsme sice tam, kde jsme byli, ale na dovolenou, na dovolenou se s nimi už moc těším.

PechaKucha Night Liberec

Na přehnané očekávání mám zavedený obranný mechanismus - nikdy se příliš netěšit. Né vždy to zabere. Né vždy je to třeba.
Navzdory všem obranným poučkám jsem se těšila a užila si svou první a perfektní PechaKuchu.

První byla, předpokládám, pro naprostou většinu v sále. První v Liberci, vystavěná z nadšení studentů. A kilometrem kabelů, co takhle na zdi vypadaly až vtipně.

Místo bylo dlouho tajné. Moc jsem si přála starou polorozpadlou budovu a to se mi splnilo nádherným prostorem Kina Varšava.

Formát PechaKucha je vždy 20 snímků prezentace a ke každému jen 20 sekund času, aby se všichni přednášející soustředili jen na to nejdůležitější. Klobouk dolů před organizátory, kteří vlastně předem nikdy nemohou vědět, jak budou jednotlivé pasáže vypadat. Ač na jedno téma - reProstor - každý tu vystupoval úplně jiným způsobem: formou, vtipem i myšlenkou. Bavila jsem se od začátku do konce. Nejvíc smekám před Radlickou - nadšenci z Prahy, kteří navzdory všemu, vyklidili od desítek tun odpadu starý (cizí) sklad a udělali z něj kulturní sportovnu. Z jejich akcí mi jde hlava kolem, a to přitom jen u skladu neskončili, naopak pokračují - teď vyklízí opuštěnou starou truhlárnu přes ulici. Nějak takhle si představuji novodobé skauty. Lidi s myšlenkou, která může oslovit současnou mládež.

Mikulášovy schovky

Ještě než chodil Mikuláš, našly děti v adventním kalendáři malý úkol.
Všechny schovávačky v kalendáři jsem zvolila stejné, aby se mi dobře pamatovalo, který den mám kam nenápadně ukrýt dárek. Litovala jsem hned záhy.

Polštářů naše domácnost skýtá opravdu nepřeberné množství a takovéhle zadání pro bandu nadšených dětí znamená jediné - polštáře lítají v zápětí prostě všude. 

***

Večer jsme se šli projít po sídlišti. Když jsem byla malá, ráda jsem tento večer jela s rodiči autem po městě a sledovala tucty lidí v kostýmech. Poté, co jsem už coby dětná na sídlišti žila, stačilo se jít projít jen na chvilku ven. Ale rok od roku je Mikulášů v ulicích méně. Včera jsme už nepotkali žádného, natož kompletní trojici. V době řízené technologiemi je jednodušší si Mikuláše objednat a ten přijede autem, aby toho během večera více stihl. Tohle pro mě není.

Po příchodu domů z procházky čekal za oknem kromě nějakého toho mlsání i dopis od Mikuláše pro každého z dětí. A protože jim vytýkáme lecos přeci jen každou chvíli, Mikuláš nechával vzkazovat jen to dobré.

DDR

Čas před Vánoci běží třikrát rychleji, aspoň mám ten pocit. A navíc se pořád něco děje. Teď do neděle 6. prosince probíhají v Liberci výběrové trhy Design Days Reichenberg. Nenechala jsem si je ujít už v pátek a na to, že z fotek Liberecká galerie v lázních nepůsobí příliš zaplněným dojmem, jsem byla z množství zajímavých prodejců vesměs příjemně překvapená.
Třeba zas ta břidlice... LLEV a jejich úchvatné mýdlenky.

Mýdlenky měla i moje oblíbená Holka z porcelánu (vpravo vzadu) a k tomu zase spoustu vtipných hrnečků, ať už s nohama nebo bez, s roztomile kýčovitými baculatými obličeji, s razítky nebo s poniklovanými prvky. Však je už ode mě znáte. Těšila jsem se na květináč, ale tentokrát jsem odjížděla s nepořízenou.

Proč jsem si vlastně nepořídila jeden z velkých kafáčů? Ach jo.

Příjemný stánek měla ruční papírna Papyrea z Jizerských hor. Mimo očekávatelnou nabídku pořádají také tvořivé dílny pro všechny věkové kategorie. Je libo vyrobit si u nich ve Zdislavě vlastní papír?

Pražskou prodejnou ručních mýdel SOAP. od Heleny Heinz se kochám moc ráda, i když je to zatím pokaždé jen na fotografiích všude možně. Neotřelé, jednoduché, geniální. Jako vše co dělá. Odnesla jsem si velké omalovánko-dokreslovánky pro děti, dnes je dostaly (od Mikuláše, pochopitelně), ještě se tu k nim určitě vrátím. A také se postupně vrátím k jiné firmě, Paletkám. Jejich příběh stojí za samostatné čtení, však dlouhé zimní večery jsou tu.

Rozbíjím se je úplně nový koncept čokolády, než jaký by vás kdy napadl - "čokoláda na pomezí gastronomie a designu". Čokoláda, co se nebojí přísad jako je sůl, pepř, kadidlo nebo dokonce zauzení. Vymazlený dárek do posledního detailu.

Jako posledního prodejce jsem vybrala Břichopase. Medvěd a zajíc u nás bydlí už od loňska. (Teda medvědice si dala chvíli pauzu, kdy bydlela několik měsíců v pytli u paní kuchařky z tábora - naše nejstarší totiž uznala, že se jí víc věcí z tábora do tašek nevejde a bezelstně odjela domů bez nich.)

Co do adventního kalendáře?

Na první adventní neděli dostaly děti rovnou i adventní kalendář. A nadšení bylo úžasné, za ty hodiny práce asi stál :) Tonda s Anežkou pobíhali dole, řešili, jaká krabička je na jaký den a spiklenecky domlouvali, kterou v úterý otevřou jako první. A mají to letos opravdu těžké. Kromě počítání drobných jehliček nebo droboučkých květů je čekají i příklady nebo kvízy. Na několika málo krabičkách je vyobrazeno, co se vztahuje ke konkrétnímu datu. Rozluštění bude zejména na školačce, ale nápovědu budou mít i v knížkách s vánoční tématikou, které čteme před spaním.

Uvnitř krabiček mají děti drobné hračky, oříšky, lyfolizované maliny, sešítkové knížky i několik úkolů a schovávaček (to u těch větších předmětů). Budeme spolu psát přání kamarádům, dělat jmenovky pro paní učitelky a před Vánoci jim donesou dárečky. Čeká je také koupel s šumivými pralinkami a svítící tyčinky.

Pokud ještě na poslední chvíli nápady hledáte, určitě se stavte na blogu Z lesa. Stejně jako minulý rok je tam letos spousta báječné inspirace.

V Praze

Běžíliškový předvánoční večírek s Andreou Tachezy jsem si nemohla nechat ujít. Koncentrace tolika hezkých věcí s tolika hezkými lidmi se musí využít!

S chutí jsem si zalistovala knížkami z nakladatelství Běžíliška, abych zjistila, že třeba edice mikroliška má ještě lepší tituly, než jaké jsem zatím pořídila. Potřebuji je všechny... (Píši, jak  kdybych byla po nějaké úspěšné terapii, už ani nezastírám, že je nekupuji pro děti, hmm.)
 

Cukroví s lišákem bylo hrozně vtipný!

Tohle zase potřebuje Anežka - na ozdobení se, i na hraní.

Ok, uznávám, nevím, které krásné paní ten úsměv patří, ale sluší jí :) A mojí Evičce kuličce taky, ale to utrpení z vlastních fotek před porodem mám v živé paměti. (A kdyby ne, disk v počítači má nemilosrdnou paměť.)

Andreiny opičáky z obrázků znám, medvídkové vlněné polštáře ale ne, a nutně takový samozřejmě Josífek potřebuje. Však Kájík od Evičky měl také jasno okamžitě - bez polštáře ani opičáka se domů nejde! 

Jen s tou Janou jsem se těsně nepotkala. Snad příště!

Adventní kalendář letos poprvé

Pro děti se adventní kalendář objeví až v neděli po rozsvěcení stromečku, do té doby mám ještě co dělat. Tentokrát jsem to mlsounům ztížila nejen umístěním dárečků vysoko nad hlavou, ale pokaždé musí nejdřív odhalit správnou krabičku. Kromě počtů budou muset znát i různé zvyky a umět si je spojit s konkrétním datumem. Odměna nebude jen sladká (spíš naopak), rozhodně však hezky pestrá.

A protože kalendář mají děti každý rok jiný, je jich už pěkná sbírka: zobací kornoutkový kalendář 2014, pytlíkový kalendář 2013, perníčkový kalendář 2011

Stromky v parku

Tonda šel se školkou zdobit stromečky do parku. Na první pohled tak jednoduchý nápad, přitom tak geniální! Paní ředitelka vyhlásila nejprve odpoledne tvoření rodičů s dětmi (ty nečtené nástěnky ve školce, to je náš konec...), kde se vyráběly ozdoby na stromeček. Neuvěřitelně efektní za málo peněz a zvládlo jistě pomáhat každé dítě. Děti si je dopoledne na vycházce pak na stromeček samy věšely - po štaflích teda lezly nezdolné paní učitelky.
Navíc je v parku dost jehličnanů pro každou školku, a každý stromek tak má jiné ozdoby.

Kelímky (zvonečky) v alobalu, šišky nastříkané barvou, navlíkané řetězy...

...kartonové hvězdičky a zvonečky omotávané provázkem, andělíčci z oříšků a alobalu, zdobené zvonečky z polystyrenu...

...hvězdičky ze dřeva, mašle z barevného alobalu i lůj pro sýkorky.

Ozdobené stromky mají obrovský úspěch. Stavila jsem se na ně podívat odpoledne a kdo šel kolem, se hned usmíval. Jestliže jsou Vánoce o drobných radostech, pak takovéhle stromky patří do každého města!