Rekonstrukce s duší

Než se mi podaří vyfotit zase něco od nás, přidám alespoň jednu starší návštěvu ve zrekonstruované dřevěnce. Byla jsem tam poprvé, o útulnosti jsem tušila jen z doslechu. A moc jsem si to užila. Maličký domek, ve kterém je vše podstatné. A nejpodstatnější venku - veliká zahrada, ba přímo ráj pro děti. Sen. Dokonce i ty srnky na zahradě také občas mají a navíc jezevce. Dost dobře chápu, proč se kvůli něčemu takovému lidé upíší bance skoro do konce života.

 

 

Více z návštěvy na www.vybezek.eu.

Když škola učí skládat vlaštovky

Konečně jsem dosprintovala resty, které se mi tu kupí díky hezkému počasí, stihla jsem i další nemocnici s Josefem, a teď už se mohu vrhnout na další várku fotek z Prague Design Week. Uf.

V bílém pokojíčku vyhrazenému design škole obtáhlo Intermezzo desítkami metrů elektrikářkých pásek a washi pásek každou hranu. Až jsem si tam přišla jako holka z plakátu. Koncept prostoru sám o sobě jako nákres bytu zaujal návštěvníky i porotu natolik, že se Intermezzo objevilo v nominaci na nejlepší instalaci.

V pátek jsem dorazila s obří taškou klacků, aby bylo z čeho vybírat a papírové vlaštovky, které jsem s návštěvníky expozice vyráběla, na co věšet. Vlaštovkám to ve větvích sluší, marná věc. Potěšilo mě, že se k mému stříhání přidaly postupně všechny věkové kategorie.

A i z tohoto setkání jsem měla obrovskou radost. Nejlepší české designéry nepotkávám každý den. Třeba jsou tak sympatičtí všichni?

Helena Dařbujánová

Prague Design Week

Prague Design Week dnes končí, tak rychle ještě proběhnutí s mým foťákem. Nejvíc u mě bodovaly, možná trochu nudně, instalace s přírodními motivy a jinak strohou barevností. V celobílém interiéru Kafkova domu měli vždy originálním způsobem vytvořenou hloubku.

Folkdiva

LEM

Paletky

TYFORMY

Adéla Pečlová

NALEJTO

BOHO Vintage Concept Store - dokonalý!

BOHO Vintage Concept Store

Expozice Uashmama vypadala také přesně tak, jak to mám ráda - staré s novým. A navíc jejich pytlíček z omyvatelného papíru naložený ve vodní lázni. Aby bylo jasno.

Dárkové zboží z ČR pod značkou Lípa. Lipovou čokoládu jsem přivezla domů jako bolestné, nebo chcete-li daně z cestování. Pokračování příště, v tomhle počasí se jeden u počítače dlouho neohřeje.

Chcete taky?

Rozřešení hádanky z předchozího postu. Větve patří k mým oblíbeným papírovým vlaštovkám, které v pátek na Prague Design Week vytvoříme do dekoračního závěsu. Původně jsem závěs s vlaštovkami vyráběla pro Josífka, aby měl jako miminko na co koukat z postele. Nakonec se mi líbí tolik, že nám tu lítají dodnes. No tak dobře... čeká na opravu a skomírá jen takové torzo, které děti v zápalu boje ještě nestrhly - tzv. symbolická poslední vlaštovka.
Každopádně v pátek 6. května vyrobíme s návštěvníky v expozici Intermezza nová hejna. Na místě budu celé odpoledne, do tvoření se pustíme minimálně od 14 do 18 hodin, každý ve svém tempu.
Kus větve už mám pro každého nachystaný v tašce. Kdyby je řidiči v autobuse kontrolovali, věřím, že by se obsah mojí tašky dostal na přední příčku přepravovaných bizarností.

Dřevorubecký speciál

Už od pondělí začíná v Kafkově domě třetí Prague Design Week. K sobě si mě přizvala Interiér design škola Intermezzo a moc se tam k nim těším. Dnes jsem proto vyrazila na dříví. Chystám pro vás totiž v pátek 6. května workshop a klacky budeme potřebovat. Uhádnete, co si z nich vytvoříme? Tedy pokud na podobné (no dobrá, větší) hromadě dnes večer neskončím. Děti už doma odpočítávají hodiny do večera a já místo chystání kostýmů zatím dělám společnost manželovi v nemocnici. Ale všechno zvládnem. Šťastný dolet všem!

Všechno se zdá být v pořádku

:)

Do smíchu mi ale dlouho nebylo. Tentokrát jsem se o něj bála víc než kdy dřív. Čekala ho operace plic a neuměli jsme si jí představit ani za mák. Scénáře jsem si malovala hrozné, další léto v kopru, teda na gauči, byl asi ten nejslabší. Ve finále jsem se ale bála nejspíš víc než manžel sám, měl ohromnou podporu od všech v okolí a ta ho posílila neuvěřitelným způsobem.

Moc všem děkuji

Ověřujeme si stále dokola, že přátelé jsou v naší situaci důležitější než cokoliv jiného. A víte co? Z několikadenního pobytu na JIP byl jen jednodenní, z naší představy obří jizvy jen pár stehů z boku a s bolestí se pere samo plynulé dávkování epiduralu. To nejdůležitější teprve přijde - výsledky histologie - ale žít se má v přítomnosti. A v té mám strašnou radost.

Hana

Někdy je načasování shůry neobyčejně důvtipné. Třeba telefon od primáře v neděli odpoledne s výsledky, že bude potřeba další operace, nástup nejlépe hned v pondělí. Aha, to vlastně ještě není to načasování. Načasované bylo nejspíš nachlazení a kašel, který jsme ještě bezezbytku nepřekonali. Díky tomu se nástup do nemocnice manželovi odložil o týden a my tak stihli několik měsíců předem plánovaný koncert.

* Je to zrovna rok, co jsme byli na Arakainu s Lucií Bílou. Anežka nás odmítala pustit z domu, že musí jít také. A my jí Lucii Bílou slíbili, až bude vystupovat blíž. *

Anežka byla skvělá, hltala vše (a my s ní) a nedočkavě poskakovala na sedadle, když si vzpomněla na uložené růže, které nechtěla propásnout předat. Ve mně ti čerti šili chvilkami také, to když jsem si vzpomněla na připravené otázky v kabelce a přislíbený rozhovor po skončení koncertu.

Jen jsem vůbec nečekala, že si mě Lucie, tedy už převlečená Hanka, odvede rošťácky do své šatny za ruku. Že se tak hezky rozpovídá a při mém nezdaru s technikou mi dá pro povzbuzení pusu do vlasů. Bylo to tak příjemné a milé vyprávění, že jsem měla chuť ji pohladit po vlasech, a když jsem se zmínila nahlas, bezevšeho mě objala.
Nejintenzivnější zážitek si ale přesto odnesl manžel, na kterého během dne dolehly obavy z další operace. Potřeboval obejmout, dát si s někým panáka a slyšet, že to bude dobrý, a to všechno mu spontánně Hana dala. I vlastnoručně vyrobený růženec, který už má skutečně čestné místo na stolku vedle nemocniční postele. Vidím to dojetí v jeho očích ještě teď. A především odhodlání, že teď ta operace prostě musí dopadnout dobře.

Na peci

Nejmenší svišť dorostl vlastní samostatné postýlce. Variant jsme pro naše minipodkroví přeci jen pár našli. Mohli jsme se odstěhovat do kuchyně a nechat celý pokoj jen dětem. Mohli jsme tu vše vystěhovat, přidat úložné prostory na míru a z mého oblíbeného nábytku nechat jen jeden dva kousky. A nebo zvolit nejjednodušší kreativní variantu, kdy se poslední neuspořádaný kousek podkroví promění v postel. Asi není tak těžké uhodnout, co vyhrálo. Na postel ale byly nároky tak velké, že jsme ji museli udělat sami.
Použila jsem noční stolky z IKEA - potřebovala jsem šuplíky na oblečení z komody, co stála na místě původně, a zároveň nějakou základnu k budoucí posteli. Sezónního oblečení máme hodně, Josífek oblečení samozřejmě dědí a navíc moje geny moc nerostou a mívají oblečení i dva roky po sobě. Takže jsem potřebovala využít i co nejvíc místa pod postelí. Že bude vyšší než je obvyklé, bylo jasné od začátku. Rošt jsme přivrtali na hranoly, aby držel pevně pohromadě a mohl se odsouvat nebo zvedat dle libosti a my se tak snadněji dostali k věcem uloženým pod postelí.
Teď jí říkáme na peci a válíme se na ni rádi všichni do jednoho. Je z toho koutku skvělý přehled.

Mašinku namalovala Anežka Josífkovi k svátku, uvidíme, jak dlouho vydrží. Zatím, zdá se, si ji docela hýčká.

Focení v dešti

Před časem mi zavolala kamarádka, jestli se k nim přidáme na oběd - ona, děti a její kamarád fotograf. A protože fotek s dětmi mám opravdu hrstičku, znělo to víc než lákavě.
Vyrazili jsme Na Stodolec, a i když po skvělém jídle kazil dojem déšť, dětem pochopitelně v nejmenším nevadil. Naštěstí chybí dokumentace, jak ta zimní polízanice skončila, kdy boty na blátě parádně klouzaly a domů jela část posádky auta jen ve spoďárech. Nebo ani to, to je na té absenci následné dokumentace vlastně fajn, že už nevím. 

Za fotografie děkuji Tomászi Slotovi, určitě tohle milé setkání rádi někdy zase zopakujeme. Ale co tak koukám na jeho poslední fotky, v Madridu bude co objevovat ještě dloouho.

Homestaging

Chtěla bych vám ukázat tolik fotek z proměny bytu minulý víkend, kdyby se mi jich sem ovšem tolik vešlo :( Na kurzu Homestagingu v Interier design škole Intermezzo, jsme měli za úkol vyčarovat z vybydlené kuchyně a jednoho pokoje prostor, který by člověk chtěl navštívit na základě inzerce na realitním serveru. A zabydlet ho, aby nepůsobil jen útulněji, ale zájemci si mohli snadněji představit, jak velký je to prostor a co vše se případnému kupci do bytu vejde.
Zařizování byl šrumec. Neuvěřitelná rychlost a spousta praktických tipů, které by člověk z pouček od stolu ani nevstřebal. Všechny nápady se hned převáděly do praxe, až jsme pak samy měly problém od samého kochání v závěru odcházet.
Homestaging jde využít také na redesign bytu, když se v něm někdo necítí dobře. Tyhle rychlé proměny za pár korun mě zkrátka baví a jsem nadšená, že jsem si kurz konečně dopřála.

 

Byt před naším zásahem a nájezdem dvou dříčů, co natírali celou noc.