Všední narozeniny

Narozeniny vycházející na všední den, mají jednu velkou výhodu. Znamená to, že začínáte slavit třeba už v šest hodin ráno a v těch čerstvých šesti letech máte tak možnost slavit celých 14 hodin. Pomiňme fakt, že drtivou většinu doby jste jak na trní, co že to vlastně dostanete. Inu rozbalovat narychlo ráno nemá smysl, když vás s drobnými nebo naopak obřími hračkami přes venkovní práh stejně nepustí, ve školce jste to vy, kdo obdarovává ostatní, po školce stihnete leda tak přípitek, protože sestra musí ještě do hudebky, ale pak... pak to už může začít!
Zbydou vám z těch 14 sice už jen 4 hodiny, ale za tu dobu stihnete postavit novou autodráhu, zalistovat knížkama, vypít šampus, postavit celé nové Lego, dojíst dortík od snídaně, zahrát si novou hru (a 2x se u ní do nepříčetna vzteknout), dát přednost místo koupele v růžích se sourozenci jen krátké sprše, a po celý večer zvládnete ještě několikrát zopakovat, jak to jsou ty nejkrásnější narozeniny.
No nejsou šesté narozeniny super?

Konečně jsem mohla patřičně docenit i narozeniny s malým časovým odstupem. Velké množství uvadlých kytek se dá totiž výborně zrecyklovat na koupel v okvětních lístcích. V sáčku v lednici vydrží počkat dokonce několik týdnů, takže se u nás z těch několika růží budeme při koupeli těšit ještě hodně dlouho.

A Josífek si už chodí říkat, že chce do vody kytičky. Pokud vyroste po mě, bude rád, když zvládne řízení bez podsedáku. Ale zas třeba bude mít správné páky na holky.

Nám mít doma stomika nevadí

Prý se majitelé stomie* stahují občas do ústranní. Ale víte co? Že zrovna vy, je to smůla... nebo není? My ji třeba vděčíme za zachráněnou rodinu a tátu, který je schopný fungovat. Teď po třech letech to jsem schopná ocenit daleko víc než na začátku.
A jak říká můj oblíbený citát: neberte život tak vážně, stejně z něj nevyváznete živí. Takže proč je život se stomií i tak fajn?

- je dost možné, že vám stomie zachránila život. O důvod víc si ho užívat naplno!
- máte teď spoustu veselých historek pro přátele, i když se na vás možná budou ostatní rodiče z počátku podivně dívat, protože od vašeho dítěte zaslechli, že doma kakáte do pytlíku
- rodina vás bude milovat, protože od teď žádné vysedávání půl hodiny na záchodě a tím blokování celé koupelny během dočítání novin
- ticháček vám jen zvedne kapsu, ne celé osazenstvo zasedačky
- žádné nenadálé záseky ve chvíli, kdy jsou všichni připásání v autě a rychlé odběhnutí zpátky domů na onu místnost, přiznejme si, nikdy není tak rychlé, jak bychom si všichni přáli
- doma konstantně přibývá stejných krabiček, se kterými se dá dělat spousta věcí. Jo a taky nálepek (děti milují nálepky!)
- nerozhodí vás chybějící toaletní papír
- ostatní členové rodiny ocení, že vy (narozdíl od nich) je na toaletu před sebe pustíte kdykoliv
- průjem nestrhá vaše nohy
  
*stomie: (vývod) je uměle vytvořené vyústění mimo tělo (na stěnu břišní). Jde o dočasné nebo trvalé chirurgické řešení 
onemocnění převážně trávicího nebo močového ústrojí v případě, že už žádnou jinou léčebnou terapii nelze uplatnit.

Je sice potřeba spousta pomůcek okolo, ale pořád se dají uložit nenápadně

Ty dvě holky Pravda a Láska

Na tyhle narozeniny zapomenout nechci. Nevadí, že nebyly moje. Vlastně ani nebyly "vopravdický". Nedožitý.

Potřebovala jsem tam teď být.
Díky, že tu takové spolky, jako je VH80, ještě vznikají.

S drakem

Štěstí pro mě vypadá jako včerejší večer. Strávili jsme ho s dětmi a drakem na poli. Poprvé co foukal neuvěřitelně teplý vítr a člověk pořád neměl dost, ačkoliv při běžném zářijovém večeru by po půlhodině pouštění draků dozajista drkotal zubama. Drak se navíc vznášel tak ochotně, že ho mohl držet i Josífek. Tedy pokud zrovna neležel někde v trávě. Tonda si našel ďolík přesně v jeho velikosti zřejmě v brázdě od traktoru, co od jarního sekání už zarostla.
Tenhle podzim se povedl.

Zlaté polštáře

Nenapadá mě jak nazvat průchozí prostor nad schody jinak než pseudoobývák. Je to místo, kde hrajeme deskovky, děláme naše kávové sedánky a díváme se na televizi zavěšenou nad schody (aneb prostor využít na maximum). Kdysi, za mých velmi mladých let, se tu opékaly i buřty na ohni v krbu.
Sem jsem si na tu nastávající podzimní sezónu vymyslela sametové polštáře se zlatým potiskem. Teda líbily by se mi, ale vím, že zase přijde období, kdy doma zlatou nesnesu. Vyřešila jsem to tedy nekonzumně zlatou samolepící fólií.

 

Geometrické tvary mám nejraději, navíc se snadno stříhají. Vyzkoušela jsem trojúhelníky i kolečka - vystačila jsem si se starým dobrým obkreslováním kulatých lahviček kolem dokola.

Polštáře jsou dekorační, takže se po nich nikdo cíleně neválí, přesto jsou v permanenci. Fólie držící na lecjakém hladkém povrchu včetně aut, drží i na chlupatých polštářích. Po týdnu užívání mám samolepky jen lehce pomačkané, ale drží dál. Mise podzim v pseudoobýváku splněna.

Nezbytné dovednosti

Baví mě tyhle chvilky objevování nezbytných dovedností našich babiček a dědečků. 
Josífek házel do vody kameny a já zalitovala, že neumím házet žabičky (možná pulcem bych zvládla). Další den tu byla další výzva - pískání na trávu. Na tu už ale učitel byl. Ten nejpovolanejší!

Původně jsme šli na kaštany. Odkvetlá kytice z lásky je ale stejně nejvíc.

Když prší

Když hlásí předpověď ochlazení a déšť, bude zima a mokro - to já jen abych se podělila o trochu z toho našeho nového světadílu... Na výletě za přáteli se pak totiž může stát, že budete nakonec zavření na hotelovém pokoji. Dvě ženské a čtyři děti. Je obdivuhodné, s jakou vytrvalostí dokáží hrát děti v tomhle počtu na 4*4 metrech na schovávanou. Dokud NĚKDO nevytáhne gelová pera. Prý se s nima dobře tetuje maminka. Ruce, nohy, chodidla i prsty... moje obava byla jasná "Hele, ve středu jdu na pohovor...!" "Neboj, to normálně smeješ vlažnou vodou."
Všichni mají kamarády, jenom já... jenom já ještě včera přemýšlela, jestli víc zaujme andílek, duha nebo srdíčka. Třetí den už mám ale jasněji, protože vše vypadá jako cucflek.

Moje dvojnásobná radost - nová váza a letos už podruhé vykvetlé svatební růže

První autorsky neautorské čtení

Když jsem poprvé zaslechla o akci open mic, kdy je mikrofon k dispozici každému, okamžitě jsem si představila Anežku jako tu rybu ve vodě. Ani sama Anežka doma nezaváhala a napsala pohádku. Prý jsem jí ale neřekla, že je to akce pro dospělé, takže na místě svou čtecí premiéru zarytě odmítala. I přes snahu všech zvědavců okolo. Anežka je totiž moderní děvče a na obchodní nabídky jako "za sušenky", "za čokoládu" má svoji představu "za mobil".

V Balahale mají vkus

...a také úžasnou Páju, která má na fotky cit.

A pak je tu ovšem úžasná Gábi - nejlepší šéfová na světě. Pracovaly jsme spolu, uf, před deseti lety. Být důvtipnější, asi mi dojde, jak skončí její chuť slyšet Anežčinu pohádku v kombinaci s počátečním ostychem Anežky.

 Ano, Anežka si z nabízených možností vybrala, že číst budu já.

Nožky jako srnka... chlupatý a křivý

Ostych Anežku zanedlouho dle mého očekávání přešel, takže ještě několikrát usedla za klavír, aby zahrála něco ze svých skladeb. A její oblíbenou Adele. Odposlouchala a okoukala jí někde na Youtube už před rokem a od té doby nechává poklesávat brady okolostojícím vždy, když někde objeví klavír bez dozoru (jo, i na pěvecké soutěži škol).

Všechny fotografie jsem si tentokrát vypůjčila od Páji Váchové, děkuji!

Barevná zábava na celý víkend

Jsou chvíle, kdy učení = mučení neplatí. Kéž by to tak platilo i pro angličtinu...

 
Druhý víkend školy interiérového designu a s ním příval nových informací. První dopoledne v showroomu mezi luxusními látkami, tapetami i koberci, potom práce na moodboardech.

A malování, malování a malování. Momentálně špička uspokojujících prací.

Fotila Janka Murínová

Už chodí všichni tři

První školkový den pro Josífka. Těšil se na to dosud zapovězené místo, kde si od teď bude moct legitimně hrát se všemi hračkami. Toník se zase těšil na svoji úlohu staršího brášky, kterou jsme mu nijak nepodsouvali, pro kterou si ale sám během prázdnin dospěl.

Ani Anežka neměla s odchodem problém a při odvádění do třetí třídy, zmizela v proudu dětí už sama.

Je tu takové ticho.